Tělo

Už jste si někdy položili otázku, které ze dvou, řečí dnešních lékařů, zel je zlem menším? Tedy když sladit, tak zda cukrem třtinovým, nebo řepným? Možná už jste, stejně jako já dávno za tím, a už jste si dávno vybrali. No pokud ne, tady jsou rozdíly. (Pokračování textu…)

To je pro každého něco jiného. Pro jednoho to jsou hektolitry vody a od jara do podzimu nedá plastovou láhev z ruky. Pro někoho je to celodenní půst a večer osm piv. Taky způsob. Já s pitným režimem bojuji a zpravidla se dá říct, že pár vyhraných bitev rozhodně znamená prohranou válku. (Pokračování textu…)

Nevím jak vy, ale já jsem od dítěte s pitím prostě nepřítel. Alespoň jsem si to dodnes myslela. Pokaždé jsem totiž průběžně dostávala vynadáno, od nějakého lékaře. Ten byl většinou v hysterickém oblouku a div, že mě nevyfackoval z ordinace za to, že tam lezu s nízkým tlakem, když své tělo trvale týrám žízní. Je mi to trapné, ale prostě nemám žízeň. (Pokračování textu…)

Já sice nejsem nechtivá téměř vůbec, asi jsem nějaký pařez, případně ještě mohu mít hroší kůži, ale vím o lidech, které zlechtá už jen pohled. Jen samotná představa, že by jim někdo sáhnul na jedno z žeber, je pro některé důvodem se ošívat a kroutit. (Pokračování textu…)

Slíbili jsme si ještě ráno v Egyptě a fakt je to myslím dost objevné. Nevím, jak dlouho to trvá vám, ale pro člověka, co chodí do práce, by dvě hodiny ráno v koupelně byly asi luxus. Pro starověké Egypťany a Egypťanky… norma. A uměli to i déle. Ovšem, na rozdíl od nočních hrátek, ráno již striktně odděleni. (Pokračování textu…)

A hned zapomeňte na to, že bychom to byli my, lidé 21. století. Můžeme se jít, milé dámy zahrabat s našimi kosmetickými zvyklostmi, péčí o pleť, o vlasy. Proti starověkým Egypťankám jsme … takové holky šmudlinky. (Pokračování textu…)

Pokud se někdo z vašich blízkých rozhodl, že od nového roku hubne do plavek, je jistě bohulibé rozhodnutí dotyčnému v takovém záměru pomoci. Zvlášť, pokud již máte několik hubnoucích sezón za sebou a můžete nabídnout bohaté zkušenosti. Mám pro vás několik fakt upřímných rad, jak přežít bez úhony… (Pokračování textu…)

Kdybyste se mě zeptali, jaké jídlo mám nejraději, neřeknu žádný název konkrétního receptu. Má odpověď bude znít: pálivé. Miluji všechno ostré, pikantní, pálivé a ďábelské. V restauracích si dávám vždy pikantní jídla. V čínském bistru nám ta milá číňanka přinese objednávku a pravidelně thajské hovězí označené dvěma papričkami položí před manžela. (Pokračování textu…)

Jestli se ptám na nějakou cizokrajnou chorobu, genetické postižení, nebo duševní poruchu? Ne, myslím, že se ptám lékařsky na druh mozkové anomálie, ale čistě lidsky spíše na jakýsi dar. Být synestetikem, totiž nikomu neublíží a „postiženému“ udělá tato zvláštnost život mnohem zajímavějším. Patříte mezi synestetiky? (Pokračování textu…)

Když jsem se před rokem rozhodla vyhodit všechny tří čtvrteční kalhoty jako zbytečný krám, zabírající jen místo ve skříni, nebyla jsem daleko od reality. Soudě dle průběhu posledních dvou tří sezón jsem zjistila, že takové to oblečení „něco mezi“, „ani teplo, ani zima“, zkrátka neupotřebím. Venku je totiž jenom teplo nebo zima. Ne jinak je tomu i  nyní. (Pokračování textu…)

Znáte takový ten divný pocit v žaludku, kdy se třeba řekne nějaké slovo, nebo slyšíte nějakou melodii a podobně? Já tomu říkám, že mě: „kouslo mě u žaludku“. Lékaři to znají…Spolehlivě si na tohle pamatuji, když jsem šla ráno do školy a věděla jsem, že něco nemám.  (Pokračování textu…)

Možná hodně lidí naštvu, pár zaskočím a některé překvapím…ti ostatní to o mě už ví: Já prostě tyhle horka miluji. Asi jedu na solární pohon a někde pod volnou kůží na břiše mám zašité solární panely, které je potřeba čas od času nabíjet. Čím delší a studenější zima, tím víc jsou vycucané a je nutno je pořádně a do zásoby nabít. (Pokračování textu…)