Rodina a Drobotina

Budiž pochváleno léto i s jeho turbulerntním červnem. Člověk se alespoň nenudí, když se třikrát za den něco stane, změní, převrátí jako fusekle, a když se za den stane tolik věcí, co jindy nepoběhne za rok. Alespoň půjdeme do července zocelení. (Pokračování textu…)

Nechápu, že tolik vědců a záhadologů zajímá například bermudský trojúhelník. Jasně, ztratilo se tam pár lodí, několik námořníků, občas se vlnách mihnou řasami porostlá ráhna Bludného Holanďana, ale to je tak všechno. Nebo Stonehenge. Co to je? Pár kamenů, co tu poházeli mimozemšťani. Možná tu chtěli postavit bar, možná startovací rampu nebo vilu pro premiéra. (Pokračování textu…)

Už v sobotu večer, tak, jako loni zaplanou ohně na mnoha kopcích nejen v České republice. Již mají svou novou tradici, ale jejich původ sahá hluboko do minulosti našich přímých předků. Ti tu před námi žili v hlubokém souznění s přírodou a svými bohy. (Pokračování textu…)

Pořád to zírá do něčeho placatého a než by řeklo kamarádovi: „Ahoj,“ radši mu to napíše přes messenger. Vlastně mu to: „ Ahoj,“ ani neřekne, protože použije nějaký anglicismus nebo novotvar složený z bůhvíčeho. Všimli si toho i psychologové, kteří svorně bijí na poplach.  (Pokračování textu…)

Vánoce jako svátky klidu a míru  a především odpočinku. Jeden si zarelaxuje, odpočine, poleví ze stresu a věčného shonu. . .
Stalo se, že dcera i nejmladší syn podlehly vůni vanilkových rohlíčků a všudypřítomné pohody a mimoděk se přiznali ke ztrátě karty na městskou hromadnou dopravu. Kašlu na purpuru, vůni jehličí a cinkání rolniček. (Pokračování textu…)

Nebudu zlobit? To jsem četla v dopisech od dětí trojmo, ale vysvětlila jsem jim, že lhát se nemá, takže to zcela sebekriticky odvolaly. Už nikdy nebudu péct vánočku. Tu letošní jsem opět naházela tvrdou labutím. Protože Markétka nejí rozinky, Jurášek nemá rád kandované ovoce a Tomášek nejí mandle.  (Pokračování textu…)

Začátek je vlastně pochmurný, ale nebýt oné divné „garážové“ mamky z ranní kávy, nevzpomněla bych si v autě na mojí mamku, její brilantní sebezáchovný a vysoce výchovný model a spoustu dalších věcí, kterými jsem se ve své hlavě bavila celých 27 kilometrů až domu. Podstatou je taky strašení dětí, ale hlavním hrdinou je Sardur, rasově a národnostně zcela nezařaditelný, o to však opravdovější. (Pokračování textu…)

Když jsou děti malé, je právě adventní období asi tím nejkrásnějším čase, kdy snadno zapomenete na to, jak strašný nepořádek dělají, jak nemožně sprosté na sebe jsou a jak dokonale ignorují jakoukoliv vaši snahu o výchovu. Je to zkrátka kouzelné období, plné tradic, sladkých vůní a příjemných příležitostí, které dělají život pohádkovějším. (Pokračování textu…)