s Michaelou, s redakcí
Za dávných dob nosili všichni školáci podobné hnědé kožené školní brašny. Dnešní děti mají mnohem větší výběr aktovek i batohů s nejrůznějšími motivy. Trh je ovšem tak bohatý, že ani rodiče často nevědí, co dítkům koupit. (Pokračování textu…)
Občas je k nevíře, co jsou ty děti schopné vymyslet. Někdy jde o vtipná slovíčka, jindy o celé hlášky, kterým se rodina směje ještě dlouhá léta. Časem ovšem z pamětí vyblednou. Není to škoda? Nebylo by hezké, kdyby si dítě jednou mohlo přečíst, jaké vtipné věty v prvních letech svého života říkalo? (Pokračování textu…)
Záplava značek, obchodů, e-shopů, střihů a materiálů. Tak by se dala shrnout nabídka dětské módy, která na rodiče útočí odevšud. Ne vždy se však kvalita skrývá nevyhnutně jen za zvučnou značkou, která vráží sta tisíce do svého marketingu, aby nás o tom přesvědčila. Jak se říká, pod svícnem bývá největší tma, a možná proto ještě pořád dost dobře nevidíme, že kvalitní a precizně zpracované oblečení máme vlastně přímo pod nosem. (Pokračování textu…)
Příležitostí ke společenskému vyžití se nabízí široká škála, každý si tak může vybrat ty akce, které jsou pro něj opravdu povznášející. Někteří lidé upřednostňují plesy a formálněji pojaté události. Další zase milují bujaré večírky, na kterých se na společenské konvence přílišné ohledy neberou. (Pokračování textu…)
Ať už bude slavit kulatiny, nebo jen „obyčejné“ narozeniny, oslavu si určitě zaslouží. Jestli chcete letos vymyslet něco opravdu velkolepého a nezapomenutelného, máme pro vás pár tipů. A vůbec nezáleží, zda si uděláte jen malou oslavu v kruhu rodinném, či pozvete desítky gratulantů. Pravidla jsou pořád stejná. (Pokračování textu…)
Naši nejmenší jsou bohužel hodně zranitelní a je pravdou, že řadě úrazů a problémů určitě lze předcházet. Děti ale vůbec nemají rády, když je někdo hlídá a kontroluje, cítí se totiž nejen před kamarády trochu trapně. (Pokračování textu…)
Budiž pochváleno léto i s jeho turbulerntním červnem. Člověk se alespoň nenudí, když se třikrát za den něco stane, změní, převrátí jako fusekle, a když se za den stane tolik věcí, co jindy nepoběhne za rok. Alespoň půjdeme do července zocelení. (Pokračování textu…)
Nechápu, že tolik vědců a záhadologů zajímá například bermudský trojúhelník. Jasně, ztratilo se tam pár lodí, několik námořníků, občas se vlnách mihnou řasami porostlá ráhna Bludného Holanďana, ale to je tak všechno. Nebo Stonehenge. Co to je? Pár kamenů, co tu poházeli mimozemšťani. Možná tu chtěli postavit bar, možná startovací rampu nebo vilu pro premiéra. (Pokračování textu…)
Už v sobotu večer, tak, jako loni zaplanou ohně na mnoha kopcích nejen v České republice. Již mají svou novou tradici, ale jejich původ sahá hluboko do minulosti našich přímých předků. Ti tu před námi žili v hlubokém souznění s přírodou a svými bohy. (Pokračování textu…)
Pořád to zírá do něčeho placatého a než by řeklo kamarádovi: „Ahoj,“ radši mu to napíše přes messenger. Vlastně mu to: „ Ahoj,“ ani neřekne, protože použije nějaký anglicismus nebo novotvar složený z bůhvíčeho. Všimli si toho i psychologové, kteří svorně bijí na poplach. (Pokračování textu…)
Vánoce jako svátky klidu a míru a především odpočinku. Jeden si zarelaxuje, odpočine, poleví ze stresu a věčného shonu. . .
Stalo se, že dcera i nejmladší syn podlehly vůni vanilkových rohlíčků a všudypřítomné pohody a mimoděk se přiznali ke ztrátě karty na městskou hromadnou dopravu. Kašlu na purpuru, vůni jehličí a cinkání rolniček. (Pokračování textu…)
Nebudu zlobit? To jsem četla v dopisech od dětí trojmo, ale vysvětlila jsem jim, že lhát se nemá, takže to zcela sebekriticky odvolaly. Už nikdy nebudu péct vánočku. Tu letošní jsem opět naházela tvrdou labutím. Protože Markétka nejí rozinky, Jurášek nemá rád kandované ovoce a Tomášek nejí mandle. (Pokračování textu…)
Začátek je vlastně pochmurný, ale nebýt oné divné „garážové“ mamky z ranní kávy, nevzpomněla bych si v autě na mojí mamku, její brilantní sebezáchovný a vysoce výchovný model a spoustu dalších věcí, kterými jsem se ve své hlavě bavila celých 27 kilometrů až domu. Podstatou je taky strašení dětí, ale hlavním hrdinou je Sardur, rasově a národnostně zcela nezařaditelný, o to však opravdovější. (Pokračování textu…)
Každý rok je to stejné. Pozorně poslouchám skrytá přání a tajné sny blízkých, s hlavou jak pátrací balón pročítám dopisy Ježíškovi, abych pak vzala útokem obchody. Všechno dělám s rozmyslem a s dostatečným časovým předstihem, takže se neodehrávají žádná dramata. I přesto mám pak v den D a hodinu H divný pocit, že na to, kolik mne to stálo energie je to podezřele rychle za námi a v nenávratnu. Letos ne. (Pokračování textu…)
