Soutěže na stránkách popelky
Pěkné pondělí, milé Popelky. Říkala jsem si, že bychom mohli napjatou atmosféru rozmělnit naší klasickou soutěží. S účastí dnes souhlasila jedna moc zajímavá žena, kterou jistě znáte. Dál už ona. Ahoj, tak zkusím moc nenapovídat, ale při mé smůle…no nic, narodila jsem se ve znamení Blíženců ve městě, které se jmenuje po andělech. Bylo to v roce, kdy byla posádka vzducholodi Norge první posádkou, která prokazatelně dosáhla severního pólu. (Pokračování textu…)
Jsem velice rád, že se na mě v této soutěži, po všech věhlasných jménech také dostala řada. Dělám si totiž naděje, že díky tomu se k vám dostanu i já. Budete to mít složité. Zatímco totiž každý zná moje dílo, mě zná málokdo. A přece jsem byl dobrý člověk. (Pokračování textu…)
To se nám těch čtrnáct dnů nakonec pěkně protáhlo co? Omlouvám se. Nechtěla jsem vám zatáhnout a lupnout ten slíbený sýr, ani jsem dokonce na vylosování nezapomněla. To jen nekonečné souhry náhod způsobily, že jsme se s Jahůdkou, kterou jsem už před tím pasovala do role hlavního losovače, ke konečnému aktu nedostaly. Včera se to povedlo! A co tedy byl ten stroj? (Pokračování textu…)
Narodila jsem se ve znamení Lva, ve stejném roce, jako Alfons Mucha. Nedalo by se říci, že jsem měla, kdo ví, jak krásné mládí. Dokonce, ani fakt, že jsem byla velice krásná, mi nikterak ku prospěchu nebyl. (Pokračování textu…)
Mohu třem z vás přinést krásnou cenu. Ale nebude to snadné…Narodila jsem se ve znamení Skopce a ve stejném roce, kdy zemřela arcivévodkyně Eleonor Skotská. Byla jsem princezna. Divoké, ale roztomilé děvčátko. Když mi bylo dvanáct let, můj otec se stal nejvyšším představitelem církve. (Pokračování textu…)
Tak a je tu… rychlosoutěž o skleničku okurek, mých vlastních, podle babiččina recepisu, a samozřejmě, jak už to bývá, je to nejlepší recept na okurky ze všech. Ano, přesně, jako je tomu u každého receptu na okurky, každé hospodyňky. (Pokračování textu…)
