Views: 15
To vám mě ale pobavilo a současně jsem si vzpomněla na moc zábavné obdobné věci z mého dětství, dospívání a studování, jen tam to často nebylo z hlavy fundovaných tvůrců učebnic.
To přišla včera večer Johanka s tím, jestli si tady nahoře v pracovně může napsat domácí úkol z PEKu. Jde o předmět, ve kterém se vyučuje elektronická komunikace, ke které neodmyslitelně patří také psaní všema deseti na klávesnici.
Za mé éry jsme pro tento účel měli psací stroj Consul.
Někteří šprti ho měli i doma a dokonce kufříkový v oranžovém vyvedení.
Já ne.
Já měla takový modrošedý s velkými klávesami. Naučila jsem se na něm a dokonce si opatřila státnici, která mi s příchodem počítačů byla poněkud na pytel.
Nadto jsem si dlouhou dobu nebyla schopna zvyknout, že na konci řádku již není potřeba manuálně odřádkovat a tak mnoho monitorů zkraje málem skončilo na zemi.
Změnilo se mnohé.
Co nezměnilo, jsou osnovy v učebnicích pro psaní strojem, pardon na klávesnici.
Johana psala a psala a dokola opakovaně plnila pomyslný papír hláškami, přesně sestavenými na potřebná písmena, jejichž kombinaci se měla naučit.
Náhle přestala.
„Mami já nevim, kdo tohle vymýšlí. To je neskutečný, jeden se fakt pobaví. Hele: Zaplatili poplatek za dehet. Já vim, že bych se nad tím neměla zamýšlet, ale když to nejde“, pravila a od srdce ze zasmála.
Pak dumala nad obsahem sdělení, kterak někdo zaplatil poplatek za dehet a na co ho asi tak mohl potřebovat a zdali se takový poplatek platí měsíčně nebo týdně.
Je fakt, že mě to taky pobavilo a už siupřímně nevzpomínám, co jsme měli v učebnici my. Asi taky nic moc smysluplného.
Vzpomněla jsem si při té příležitosti také na diktáty.
Ale ne na ty, které byly v učebnici češtiny, vždy postavené na určitou část učiva, třeba na i-y, nebo mě a mně, ale na ty, které mi dávala babička, abych se procvičila ve všem.
Ta si totiž záludnosti vymýšlela a byla v tom naprosto nepřekonatelná.
Povídám Johance:
„Napiš: Veverky se najedly na jedli, dostanu tě do stanu, je věc těžká zabíti rukou ježka zvláště, když mimo díru mešká, vyzáblý šlechtic zatřepal nožičkama a jeho oči byly sivé, jako holubičí peruť. Máš to?“
„Co to proboha je??“, vyvalila oko.
„To jsou diktáty, nad kterými jsem se lopotila já“
„Kdo to vymýšlel? Ta poslední věta je dost morbidní“.
„Babička. Je sice fakt, že je to morbidní a měla v záloze i těžší kalibry, ale hodně mě naučila. Nechápu, kam na to chodila, ale já se na to těšila, protože to nebylo suché, jako v učebnici, ale mělo šťávu a nádech dramatu. Byla hotový Hamlet“.
„To teda jo, mám to dobře?“, ukázala monitor.
„Máš, až na „holubičí“ – tam nejsou dvě „č“, i když to k tomu svádí.
Ocenila to a ve finále mě rdousila o další šťavnaté diktáty, ale já si bohužel všechny nepamatuji a moc mě to mrzí.
A zase jsme u toho.
Měla jsem si babiččiny modely fakt psát, protože od její smrti nedělám nic jiného, než si každou chvíli vzpomenu na něco nového z její provenience.
Ať už jsou to nepřekonatelné bylinkové znalosti, kosmetické vychytávky, životabudiče na vlasy, nebo třeba diktáty.
Na ty nějaký poplatek za dehet rozhodně nemá.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
