Autorem článku je Renata Petříčková (Venclovský) 31.5.1978 „Blíženec“

Kdo jiný může vědět, co potřebujete vědět, číst, čím se podpořit, než vy sami. Bůh, láska, světlo, univerzum, andělé… vlastně je úplně jedno, kdo to je. Ovšem to spojení s laskavostí, kterou si můžeme sami dát, je úžasné a mělo by se stát součástí našeho dne. Přečíst si něčí moudrost. (Pokračování textu…)

David Michie je tady s další dalajlamovou kočkou. Staronovou, znovu potkáváme sněžnou lvici, Jesku, prostě kočku Jeho Svatosti. Zavede nás zase o nějaký ten čas starší do svého výsostného území, literární kavárny a chrámu buddhismu i ticha a moudrosti, ve kterém se potkává sama se sebou, se svými kočičími příběhy a s hladivou rukou dalajlamy. A kolik moudrosti si ti dva předají. (Pokračování textu…)

Milujete bylinky, přírodu a ráda sáhnete po heřmánku? Já si třeba rýmu nedovedu představit bez bezového čaje a medu a už jen to je pro mne malý rituál zvolnění a péče o sebe. Kdo zná Vláďu Vytáska (byl několikrát v Duši K, pořádá bylinkové kurzy a dovolené), možná na tuto knihu čekal jako na vzácný drahokam. A kdo ho nezná, vřele doporučuju! (Pokračování textu…)

Proslavilo ho literární téma: holocaust, který sám prožil. Víra v cennost lidského života. Ač zažil nejkrutější lidské zacházení, byl dobrák od kosti. Snad vás na něm zaujala jeho vznešená a charismatická povaha i vzhled. A jiný ho zná z role v Líbáš jako Bůh. No, on i psal jako Bůh a je obrovskou ctí, že k jeho knihám si pravidelně nachází cestu i mladá generace. Co dílo, to perla. (Pokračování textu…)

Znáte tuhle knihu? Je sice už vousatějšího data, ale pořád platí za tu nejznámější od Jana van Helsinga. Četla jsem ji nyní podruhé. Dojem…. Uf. Rozhovor s tzv. „temnou bytostí“, postavou, která je průvodcem mezi životem a posmrtným životem, která toho o lidské duši a jejího fungování ví tolik, že to nejsme schopni ani vstřebat. (Pokračování textu…)

„Ať už má nástup menopauzy pro ženu jakýkoliv význam, napětí a nespokojenost se budou hromadit, pokud nebude ochotná se symbolicky vydat dovnitř, dolů a skrz tento proces. Pro mnoho žen přechod představuje jakousi povodeň všeho, co předtím nevyjádřily či vědomě neprocítily – nejhlubší strachy, nejhlubší křivdy, nejhlubší vztek. Staré pocity se přelévají do každodenních okolností…“ (Pokračování textu…)

Tak co myslíte, existují víly a skřítci? A duše stromů? Christina je příběh o mateřské lásce, vypiplaném miminku, ze kterého vyrostla jasnovidná slečna… A pak se vám může stát třeba toto: „O těchto prosluněných jarních prázdninách se Mario a já pustíme do přestavby naší zahrady. Je třeba porazit jednu několik let starou túji. Náš plán přivolá Christininu pozornostl. Důrazně nás varuje: Nemůžete ten strom jen tak rychle pokácet, on má totiž duši, jež je v něm hluboko zakořeněna. (Pokračování textu…)

Myslím, že tato kniha si na pultech knihkupectví vydobyla minimálně na pár dlouhých let své místo. A to nejen díky obřímu rozsahu – více než 700 stran tlustá kniha, ale i obsahu. Řekla bych, že otvírá mnoho desítek témat, která se vztahují k záhadám, jež Země oplývá. Nejen těm fyzikálním (dutá Země, je Měsíc umělé těleso?), ale i historickým (pozadí válek, historických nálezů, Egypt, téma dlouholebých), politickým (náboženství, světovlády…). (Pokračování textu…)