Společnost

(Pokračování textu…)

PŘÍLOHA NA VÍKEND
Kapitola 15.
Dlouho poté, co Celine usnula, stál Buck u okna jejich ložnice a přemýšlel. Byl překvapen, řečeno mírně, když Rosalii a Philipa v něčem, co bezpochyby bylo intimní chvilkou, vyrušil, a Buck neměl překvapení, která se týkala rodiny, rád. (Pokračování textu…)

Termín “Hygge” jsem měla v hlavě uložený jako pocit pohody, klidu. Čas věnovaný odpočinku  a lenošení, ať s rodinou nebo přáteli, nejlépe v útulném obýváku u krbu, v křesílkách a na pohovce, navlečení ve svetru s norským vzorem a šálkem horkého čaje v dlaních. (Pokračování textu…)

PŘÍLOHA NA VÍKEND
Kapitola 14.
Philip neztratil hlavu. Už dříve se zamotal do uzdy a věděl, že nemůže dělat nic, jen se dál držet v sedle. Instinktivně přestal používat ostruhy. Bez nich i ten nejdivočejší kůň někdy zpomalí natolik, aby dovolil jezdci rozmotat uzdu a osvobodit se. Už jen osmi sekundová jízda na divokém mustangovi byla vyčerpávající. (Pokračování textu…)

PŘÍLOHA NA VÍKEND
Kapitola 13.
„Tak synu, jak jste dopadli?“, Buck stál na zadním dvoře a sledoval, jak muži zahánějí meloucí se stádo do ohrad. „Napočítal jsem patnáct set zvířat“, odpověděl Philip. „Baldini dospěl ke stejnému
číslu“, protáhl si záda. „To není špatné. Úctyhodné. Nějaké problémy?“
„Vůbec žádné“. (Pokračování textu…)

Napadlo mě to už dávno, když jsem četla mnoho knih o tomto člověku a přemýšlela, jak je možné, že díky neuvěřitelným náhodám přežil nositel tak obrovské zkázy všechny okamžiky, které ho mohly usmrtit a to už od ranného dětství. (Pokračování textu…)

PŘÍLOHA NA VÍKEND
Kapitola 12.
Rosalie měla dojem, že se zadusí. Když jeho ústa přikryla její, každá část jejího těla ožívala. Nechtěla přemýšlet o problémech a následcích. Roky, od šokujícího fiaska s Dinem, byla ve vztazích s muži opatrná, tak moc opatrná, že její srdce zůstalo nedotknuté. Teď si uvědomila, jak moc toužila po někom, díky komu by si připadala jako žena žádoucí a plná energie. Philip v ní svým dotykem zažehl jiskřičku, kterou pak rozdmýchal do obrovského plamene. (Pokračování textu…)

Osobně neznám nikoho, komu by se v pátek 13. přihodilo, něco mimořádně smolného, ale jsou i tací. Odkud se ale vlastně tohle „pravidlo“ vzalo, když numerologicko-mytologicky by asi byla horší sobota 11. ? Ten hlavní důvod nešťastného pátku 13. bychom možná dohledali v uvěznění a následném masakru Rytířů řádu Templu, ke kterému došlo zradou Filipa zvaného Sličný. (Pokračování textu…)

Netušila jsem, kolik různých strachů a omezení může být. Strach ze života, z toho, že jsem jaká jsem… nebo strach z úspěchu. Ano, tušila jsem tyto strachy, četla o nich, ale v této knize je považuji za velmi stručně, jasně pojmenované, navíc s naznačenou cestičkou, jak z nich. (Pokračování textu…)

(Pokračování textu…)

PŘÍLOHA NA VÍKEND

Kapitola 11.
V devět hodin tábor výrazně utichl. Těch pár lidí, kteří ještě nespali, se už ukládalo ke spánku. Philip a Fernando seděli u dohořívajícího ohně a tiše spolu hovořili. „Říkal jsi, že sis na něco vzpomněl, Fernando?“ „Myslím, že ano. Svého času jsem pracoval na vinicích v oblasti Marche. Slyšel jsem o chlápkovi, který se jmenoval Sebastian Ascoli a jeho příbuzný se věnoval chovu
koní a vedl jezdeckou školu. Mohlo by to být to, co hledáš?“ (Pokračování textu…)

PŘÍLOHA NA VÍKEND

Kapitola 10.
U večeře vládla srdečná, téměř slavnostní atmosféra. Hlavně Sára měla neobyčejně dobrou náladu, což bylo výsledkem Philipova rozhodnutí, povolit Rosalii zúčastnit se shánění. Bucka novinka trochu zaskočila, ale po chvíli váhání řekl. „Dobrý nápad“. Asi se mu ulevilo, že Rosalie bude pár dní bezpečně mimo dosah, pomyslela si. (Pokračování textu…)

Je docela zajímavé a nevím, zda to Jirkové, kterých po české kotlině běhá neuvěřitelných 296 090 vědí, ale jejich prapředek, tedy náš oblíbený Svatý Jiřík, je přímým tvůrcem notoricky známého, všemi dětmi i princeznami milovaného, českého Honzy, který díky důvtipu a dobrotivému prostému rozumu, ke štěstí přišel. (Pokračování textu…)

Ať už k svátkům jara přistupujeme křesťansky, pohansky, nebo nějak po svém, což je asi nejlepší, je prima znát originál, aby to snad nevypadalo, že byl Kristus uvejcován, nebo že ho uštvali zajíci. Kdepak … On ta malovaná vajíčka a zajíčky prostě zdědil. Symbolika Ostary, tedy Velikonoc, tady totiž byla už před tím, než Ježíšek tak hloupě přišel o život, nebo se mu o něj rozhodně usilovalo. / připouštím i tézi některých historiků, že na kříži nezemřel. Psali jsme tady: Co víme o Pilátovi?   (Pokračování textu…)

SVÁTEČNÍ DVĚ KAPITOLY. 
Kapitola 8.
Slunce sotva vykukovalo za horizontem, když se Buck a jeho tři potomci sešli na snídani v jídelně. Obsloužili se z táců na servírovacím stolku a pak se usadili na svá obvyklá místa. Na stole jako obvykle ležela hromádka novin, které každodenně přinášela pošta z nedalekého městečka Ave Linda. Hromádka obsahovala ranní vydání největších deníků v zemi. Dnes ráno je zajímal jen jeden článek. (Pokračování textu…)

Vyjížďka trvala déle, než si uvědomovaly. Když se vrátily, Sára pohlédla na hodinky. „Je později, než jsem myslela. Budeme si muset pospíšit. Otec čeká všechny přesně v půl sedmé na večeři“.
Rosalii napadlo, co by se stalo, kdyby někdo přišel pozdě, a přitom si vzpomněla, jak Philip odpoledne chvatně odjel. Bucka Benneta zjevně nikdo nezdržoval. „To je v pořádku. Přijdu včas“,
„To se mi ulevilo. Nezávidím ti, Rosalie. Budeš si dnes večer připadat jako výstavní exemplář“, podotkla pravdivě. (Pokračování textu…)