Společnost

Jedno zázračné dítě, budoucí král, hvězda a … tři hvězdáři, učenci, mudrcové, tři králové? Je to jedno, kdo byli. K našim dveřím přináší dar štěstí a požehnání. Tak, jako je přinesli malému Ježíškovi. Máte připravenou křídu? Bezva. Tak ale neudělejte stejnou chybu, jako většina lidí. To znaménko +, to není plus! (Pokračování textu…)

Víte co? Letos se ohlížet nebudeme! Rovnou skočíme do roku 2021 a je to … tak. A budeme se dívat, jak to tam vepředu, na konci toho tunelu svítí a září … jaká je tam krásná dvojitá duha, jak je tam pěkně, jak tam jsme a jak se smíme obejmout 💖… (Pokračování textu…)

Skoro přesně po roce se na tomto místě vidíme u velké předpovědi na celý rok. Za námi zůstává, asi mohu směle říci, jeden z nejnáročnějších roků, které si globálně pamatujeme. Ale taky jeden z nejzádnějších. Rok, který nám hodně vzal, ale také dal. Ano, nic není jenom černé a jenom bílé. Byl to rok, jehož číselná podoba na sto procent vstoupí do historie, do učebnic, do naší paměti čímsi, co jsme vlastně nezažili. A rok následující má úplně stejné ambice a tváří se obdobně důležitě, byť z jiného úhlu. Tarotově je to rok poslední. Pokud si pamatujete a já rozhodně ano, loni jsem na tomto místě v předpovědi na 2020 tápala a jmenovala bezpočet možností, které dvacítka, tedy Aeon přinese… (Pokračování textu…)

Jakoby si děti nejvýživnější zlobení schovávaly celý rok, abychom si to co nejvíce užily my, maminky, které se mezi kapry, chlebíčky, salátem, úklidem a všemi důležitými přípravami pohybujeme tak rychle, že se občas zahlédneme zezadu. Protože naplácat dneska dítku i přes to, že právě stojí mladšímu sourozenci na zádech, omotáno závěsem z obýváku a v ruce s torzem stolní lampy a vříská cosi, jako vítězný válečný chorál, zatímco sourozenec vříská zcela přirozeně, jednoduše nelze…je přece Štědrý den… (Pokračování textu…)

Ale vůbec nejsem morbidní s ohledem na situaci. Jsem jen důsledná a držím náš vánoční folklor. A ani tentokrát nezapomenu! Ještě nejsme v té pravé rozněžnělé náladě, ale spíše v sarkastické, způsobené vyčerpáním a hledáním druhého konce lepenky. A tak nám horory v podobě vskutku působivých štědrovečerních pověr, jako vystřižených z přání “šťastných a veselých” jistě vadit nebudou. Nehledě k tomu, že ke křesťanským Vánocům, které jsme přijali za své, prostě patří. (Pokračování textu…)

(Pokračování textu…)

Jako malá holka jsem ho milovala a myslím, že mi to vlastně zůstalo. Je to nejnádhernější podoba Ježíška, kterou jsem viděla a nenadchne jen dítě, ale každého. Proč se dívat jen na Jeho utrpení a s tím si ho spojovat? Proč si vkládat do hlavy Jeho podobu jen na kříži, samá krev a bolest? Ani Jemu samotnému by se to jistě nelíbilo. Vždyť umí být tak krásný! A pokud chceme dát této dobré osobnosti podobu, třeba pro naše děti v období Vánoc, tak proboha … copak neznáme Jezulátko? No vidíte, navzdory faktu, že je naše, známe ho my, Češi o mnoho méně, než cizinci. A to je fakt škoda. (Pokračování textu…)

(Pokračování textu…)

Každý rok nabádám v tento den hlavně k rozumu a připomínám, co mnohým rodičům, byť je jich čím dál méně, stále nedochází. Jak moc traumatizující může reakce mnohého dítěte dnes večer být, jak jsou mnozí rodiče doslova sadisticky nadšení, když jejich dítě, co se klepe jako huspenina a pláče, přerývaným hlasem doluje z hlavinky v pudu sebezáchovy nějakou básničku … (Pokračování textu…)

David Michie je tady s další dalajlamovou kočkou. Staronovou, znovu potkáváme sněžnou lvici, Jesku, prostě kočku Jeho Svatosti. Zavede nás zase o nějaký ten čas starší do svého výsostného území, literární kavárny a chrámu buddhismu i ticha a moudrosti, ve kterém se potkává sama se sebou, se svými kočičími příběhy a s hladivou rukou dalajlamy. A kolik moudrosti si ti dva předají. (Pokračování textu…)

Milujete bylinky, přírodu a ráda sáhnete po heřmánku? Já si třeba rýmu nedovedu představit bez bezového čaje a medu a už jen to je pro mne malý rituál zvolnění a péče o sebe. Kdo zná Vláďu Vytáska (byl několikrát v Duši K, pořádá bylinkové kurzy a dovolené), možná na tuto knihu čekal jako na vzácný drahokam. A kdo ho nezná, vřele doporučuju! (Pokračování textu…)

Jestli se mnou někdy v rámci historie nějaký člověk skutečně vnitřně velmi pohnul, byla to tato žena. Krásná, přitažlivá a statečná osobnost. Jako matka i žena vytrpěla své, jako královna zemřela hrdě pod gilotinou. Marie Antonie Josefa Johana Habsbursko-Lotrinská, známá především jako Marie Antoinetta byla patnáctým a předposledním potomkem panovnice Marie Terezie. (Pokračování textu…)

Osobně neznám nikoho, komu by se v pátek 13. přihodilo, něco mimořádně smolného, ale jsou i tací. Odkud se ale vlastně tohle „pravidlo“ vzalo, když numerologicko-mytologicky by asi byla horší sobota 11. ?Ten hlavní důvod nešťastného pátku 13. bychom možná dohledali v uvěznění a následném masakru Rytířů řádu Templu, ke kterému došlo zradou Filipa zvaného Sličný. (Pokračování textu…)

Tak komorní svatomartinské oslavy jsme tu asi ještě neměli. To ale nic neubere na křupavosti husí kůrčičky, lahodnosti červeného zelí a nadýchanosti domácích houskových a bramborových knedlíků. Chutnat bude jistě i svatomartinské vínko, ač patrně tento rok ne v restauraci v kruhu přátel, ale v úzkém kruhu rodinném. Ať tak či tak Svatý Martin, tento dietář by z našeho hodování byl asi dost v šoku. Kde se vlastně vzalo spojení prohnutých stolů, hodování, husí pečínka s tímto přísně asketickým světcem? (Pokračování textu…)