s Michaelou
Pokud procházíte podobnými fázemi léta jako já, tak jste přečetli několik oddechovek, a teď se zase cítíte odpočatí (a odpočaté!) na něco lehce serióznějšího, ne ale přímo nudně naučného – je přece pořád léto a tedy čas se uvolnit a dobíjet “baterky”, ty fyzické i psychické (Pokračování textu…)
Před tím, než vám o sobě začnu vyprávět, musím podotknout, že moje smrt byla zbytečná, ale hrdá. Stydět se fakt nemusím. Odešla jsem jako královna, kterou jsem, minimálně v jedné oblasti rozhodně byla. Ne, vlastně ve dvou oblastech… (Pokračování textu…)
PŘÍLOHA NA VÍKEND
Kapitola 21.
Hacienda La Strada sídlila na odlehlém místě nedaleko městečka Sirola, uprostřed přírody, obklopená lesy, loukami a nedalekými vinicemi. Rosalie to místo velmi dobře znala, ale hotel byl před rekonstrukcí, když odjela ze země. Hodně se to tam změnilo. (Pokračování textu…)
PŘÍLOHA NA VÍKEND
Kapitola 20.
Před pěti lety v Itálii ….., to všechno začalo …… Jediný, kdo nevěděl o jejím vztahu s Dinem, byl její bratr Bruno, hlava rodiny. Tak to u nich fungovalo celá léta po smrti otce, Sebastiana Ascoliho. Rosalie celou dobu ten rozhovor odkládala, ale musela to udělat. (Pokračování textu…)
PŘÍLOHA NA VÍKEND
Kapitola 19.
Philip to také udělal. Úplně ji ohromil. Dvoření Philipa Benneta vůči Rosalii Ascoliové zůstane asi po nějakou dobu hlavním tématem hovorů mezi zaměstnanci Greenspointu. Začalo to v pondělí, když se Rosalie vrátila do práce. (Pokračování textu…)
Po tom, co jsem onehdá nevině v článku o podzimu nazvala toto roční období smradlavým, zcela zřetelně jsem cítila, jak by mě někteří z vás za ono slůvko nejraději pitvali a mučili a to přesně v uvedeném pořadí. Zjistila jsem, že bahňáků a milovníků plískanic je mnohem víc, než by sympatizant vedrem rozteklého asfaltu čekal. A to mě zaujalo. Navrhuji najít pojítko a zárodek objevu.
PŘÍLOHA NA VÍKEND
Kapitola 18.
Následujícího rána se Philip probudil s neznámým, ale rozhodně příjemným pocitem. Pocitem, jak se Rosaliino hladké, pružné tělo pevně přimykalo k němu. Dlouhé minuty ležel bez hnutí, aby ji náhodou pohybem nevyrušil. Pořád ještě tvrdě spala. (Pokračování textu…)
PŘÍLOHA NA VÍKEND
Kapitola 17.
„Antonio měl hodně nemocné srdce a pobyt ve vězení ho ničil. Nakonec zemřel. Bylo to hrozné. Během celého procesu byl pevný jako skála. Rozsudek zněl samozřejmě NEVINEN“.
Philip napjatě mlčel. Takže Fernandova informace byla správná. Vždycky měl podezření, že bude. Nemohl odtrhnout oči od Rosalie. Zalitoval, že se jí ptal na
minulost. (Pokračování textu…)
Zemřít pro pravdu … Jak to zní pevně a silně a hrdě, že? Nikdy jsem nebyla dobrá na letopočty a v dějáku jsem všechno doháněla tím, že jsem barvitě líčila děj bitev, dramaticky gestikulovala a byla bych se i dojetím nad padlými rozplakala, jen aby profesorka zapomněla, že jsem kdesi na začátku neřekla datum a rok. Pár si jich ale přece jenom pamatuji. Patří mezi ně 6. červenec 1415.
Jak poznáte pánskou košili nebo kabát? Snadno. Podle zapínání. Zatímco muži si dříve zapínali oděv sami, což je pravačkou pohodlnější (jistě, jen pro praváky) ženy přece oblékaly služky. Zapínání bylo proto přizpůsobeno jejich pohodlnější práci. A za další … vojáci, tasící meč, by při špatné volbě strany zapínání zavadili o lem kabátu. A bude toho mnohem víc! (Pokračování textu…)
PŘÍLOHA NA VÍKEND
Kapitola 16.
O tři dny později Philip seděl ve svém pokoji a přemýšlel. Od chvíle, co odjela Rosalie, měl mizernou náladu. Rozčiloval se nad tou nejmenší hloupostí. Přemýšlel o tom, jak prázdný život vedl, než poznal Rosalii. Volal jí každý večer, což asi nebyl dobrý nápad. (Pokračování textu…)
Kolikrát už mě nadzvedl a do běla rozpálil ten blábol, že za komunistů bylo líp. A co je nejhorší, že mnozí pokoutně a leckdy i veřejně krmí touto šílenou propagandou děti. Protože těch, kteří mají buďto půl mozku, nebo postrádají svědomí, je stále hodně, nezbývá, než dětem vyprávět pravdu, kterou si snad ještě pamatujeme, protože po rovině zákonné je nám nějak proti mysli jednou pro vždy zakázat stoupence vrahů.
PŘÍLOHA NA VÍKEND
Kapitola 15.
Dlouho poté, co Celine usnula, stál Buck u okna jejich ložnice a přemýšlel. Byl překvapen, řečeno mírně, když Rosalii a Philipa v něčem, co bezpochyby bylo intimní chvilkou, vyrušil, a Buck neměl překvapení, která se týkala rodiny, rád. (Pokračování textu…)
Termín “Hygge” jsem měla v hlavě uložený jako pocit pohody, klidu. Čas věnovaný odpočinku a lenošení, ať s rodinou nebo přáteli, nejlépe v útulném obýváku u krbu, v křesílkách a na pohovce, navlečení ve svetru s norským vzorem a šálkem horkého čaje v dlaních. (Pokračování textu…)
PŘÍLOHA NA VÍKEND
Kapitola 14.
Philip neztratil hlavu. Už dříve se zamotal do uzdy a věděl, že nemůže dělat nic, jen se dál držet v sedle. Instinktivně přestal používat ostruhy. Bez nich i ten nejdivočejší kůň někdy zpomalí natolik, aby dovolil jezdci rozmotat uzdu a osvobodit se. Už jen osmi sekundová jízda na divokém mustangovi byla vyčerpávající. (Pokračování textu…)
PŘÍLOHA NA VÍKEND
Kapitola 13.
„Tak synu, jak jste dopadli?“, Buck stál na zadním dvoře a sledoval, jak muži zahánějí meloucí se stádo do ohrad. „Napočítal jsem patnáct set zvířat“, odpověděl Philip. „Baldini dospěl ke stejnému
číslu“, protáhl si záda. „To není špatné. Úctyhodné. Nějaké problémy?“
„Vůbec žádné“. (Pokračování textu…)
Napadlo mě to už dávno, když jsem četla mnoho knih o tomto člověku a přemýšlela, jak je možné, že díky neuvěřitelným náhodám přežil nositel tak obrovské zkázy všechny okamžiky, které ho mohly usmrtit a to už od ranného dětství. (Pokračování textu…)
