s redakcí
Co Čech, to houbař. Jsou mezi námi tací fanoušci, kteří už ve čtyřech letech uměli zpaměti poznat všechny houby v atlasu. A pak jsem k tomu přidala i brouky. Přesto nikdy neseberu nic, čím si nejsem 100% jistá. Nesbírám volné žampiony a když malý hříbek nebo klouzek, raději ho poničím, abych viděla pod klobouček, než…
Otravu touto houbou, potažmo i smrt, si možná nikdo už s houbami nespojí. Proč? Protože kdo by to po měsíci spojoval? (Pokračování textu…)
V tom světě, kde je všechno v pořádku, se právě odehrává jedna z největších a nejobdivuhodnějších cest. Celá monarchie se dala do pohybu. Fascinuje mě to. Každý rok si o tom čtu a koukám na videa. Moc ráda bych u toho jednou byla. (Pokračování textu…)
Ať je válka, nebo mír, květiny jsou strašně statečné. Vykvetou třeba na bojovém poli. A nejsem sama, kdo si toho všiml. Dodnes umím zpaměti překrásnou báseň Isaaca Rosenberga, Rozbřesk v zákopech, kterou na netu nemohu už najít… Příroda, ať už se v ní podíváme kamkoli, je sama o sobě jedno obrovské a velké kouzlo. Magie, která se člověku nikdy neokouká. Stačí ono příslovečné, nejen se dívat, ale i vidět. A také slyšet. Příroda totiž hovoří k tomu, kdo naslouchá. (Pokračování textu…)
Rok se s rokem sešel a je tu zas! Co? Akce “Ptačí hodinka”. Pod tímto názvem pořádá již čtvrtým rokem Česká společnost ornitologická v Čechách i na Moravě (Slezko také!) sčítání ptactva na krmítkách. (Pokračování textu…)
Je to taková něžná, jemná krása, která je jako stvořená pro potěšení duše těch, kdo se vrací domů z práce v noci, když všechna kvítka již zavřená spí. Silenky ale ne. Tyto princezny luk a zahrad jsou nejkrásnější právě po soumraku. A odtud jejich název. Silenky. (Silene latifolia) Selené, Bohyně Luna. (Pokračování textu…)
Ano, právě Pluto (Hádés) jí totiž vděčí za život. A z každého kvítku této léčivé, ale i nebezpečné kytičky, jejíž vlastnosti znali lidé už 400 let před Kristem, na vás mrká Plutův osobní lékař. Jak to s tím Plutem je a proč má většina Štírů slabost pro pivoňky jsem si nechala na konec článku. Po sedmikrásce a jitrocelu je tu tedy pivoňka, kterou jsem vám slíbila v článku o staré, lidové květinové magii.
(Pokračování textu…)
Chtěla bych tímto článkem nejen popřát jednomu z nejcennějších a nejúžasnějších tvorečků na Zemi k jeho svátku a poklonit se mu, ale také připomenout, že je to hlavně příroda, kdo nás drží při životě a kdo stojí ve skutečnosti za vším naším pokrokem. Prakticky je jen málo vynálezů, ke kterým bychom došli sami. Většinu před námi vynalezla zvířata. Zaslouží si od nás přídomek, „nižší formy života“? (Pokračování textu…)
O holubech se většinou hovoří hlavně v souvislosti se špatným stavem soch ve městech. Všeobecně máme holuby za obtížné. Jenomže holub sám o sobě opravdu nemůže za to, že my máme města a památky, že chceme létat v letadlech… Co o nich vlastně víme? Víte, že holub svou inteligencí v mnohém předhoní tříleté děcko?
Je to těžké nemyslet poslední dobou dennodenně na to samé. Hrozný …. člověk se ráno probudí, jukne, co je nového… rozuměj, jukne, co se nově nesmí, a pak uvažuje, co se nebude smět zítra. Prakticky nám ten čínský import nedovolí dumat nad jinými tématy. Ale mě se to v nestřežené chvíli v sobotu povedlo. Koukám z okna, jak si to leje a leje, a jak se tak dívám na silnici… (Pokračování textu…)
Tak jsem se v neděli plahočila po lese, jsa navnaděna obrázky na netu a našla jsem dva vyděšené kozáky, co tam prostě vyrostli omylem. Nic, vůbec nic. Miluji houby. Obalené hlavičky, smaženici, hříbkovou omáčku… A teď si vezměte, takové lanýže! To musí být mana nebeská. Jenomže tuhle houbu bychom nenašli, ani kdybychom s košíkem lezli v lese po břiše. Pokud ovšem nejsme cvičená prasnice. (Pokračování textu…)
Výsledky zkoumání apetitu komárů hovoří jasně. Nejvíc jim chutnají ti, jejichž krevní skupina je nula. Ale není to tak jednoduché a ani komáři nejsou žádná “béčka”. Ve srovnání s ostatními savci, kteří s námi sdílí tuhle krásnou planetu je člověk nejen nejvyšším vývojovým článkem, nebo si tak říká, ale je také naprosto odlišný jednak složením tělních tekutin, tedy i potu, a jednak také mikroby, se kterými žije v symbióze, a kteří bydlí na jeho těle. (Pokračování textu…)
Bože díky, žes vynalezl léto! Jsem blažená, lozím v mlází, šolichám latifundie a sbírám a suším a očichávám každý kvítek. Zasela jsem tady na tom pozemku, kam jsem se přestěhovala hromady lučního kvítí, abych udělala radost včelám a čmelákům, kutám terasu, stavím pískoviště pro Jahodu a strašně si užívám. Věřím, že vy také. A ano, budu vás teď zásobovat bylinkami a ovocem. Dneska jsem se vyřádila u jitrocele. A to je klasik mezi bylinkami! Především ho zná snad úplně každý, jako skutečného odborníka snad na každý kašel. Kdo by neznal jitrocelový sirup… (Pokračování textu…)
Ty už nikdy v životě nedostaneš revma! Zvolala babička jásavě a mě přišlo, že Herodes má sestru. Vypadala jsem, jako puchýřník evropský, hýkala jsem na celý Chlomek a nějaké revma, o kterém jsem ani nevěděla, od koho bych ho měla dostat a co to je, mi bylo zcela ukradené. To je tak, když člověk na smeťáku najde kolo a nenapadne ho nic inteligentnějšího, než na něm zkusit sesvištět kopec, aby uprostřed něho zjistil, že nemá brzdy. Ani jednu! (Pokračování textu…)
Máte rádi borůvky? Už jste si pro ně letos v lese byli? Už vám ústa a jazyk zmodraly z těchto nesmírně zdravých darů lesa? To je dobře! Podle starých Indiánů dal borůvky lidem Velký duch, aby měli v době hladu co dát dětem. Indiáni byli také první, kdo uměl borůvky sušit. (Pokračování textu…)
Moc o ovoce nestojím, vyjma třešní a takových těch žlutých, měkkých hrušek. No a vyjma melounů. V létě jich sním tolik, že jsem zavodněna na celou zimu. Miluji ty moučnaté. A to je problém, protože … správně, do ženy a do melounu…Hodně dlouho jsem nemohla přijít na to, co lidi zjistí, když do melounu ťukají. Abych nevypadala jako diletant, ťukala jsem taky a tvářila jsem se důležitě. Pak jsem se dozvěděla, že nezjistí vlastně nic. (Pokračování textu…)
Je pravda, že v posledních dnech to vypadalo, že sucho je nějaký reklamní tah, nebo iluze … vždyť slovy klasika, pana Komárka … jasně všichni vědí. Dlouhodobě ale vody ubývá, což jasně deklarují ledovce a fakt, že dřív jsme vykopali šest metrů studnu a měli vody dost, leč dnes vrtáme často i třicet a … nic. Program dešťovka frčí dál a je ho potřeba… (Pokračování textu…)
Říkala jsem si, že se hodí nějak odlehčit a načerpat síly v přírodě. Co třeba krysy? Nebo potkani… Ne?? A co o nich víte? Vedle toho, že mají dneska, spolu s dalšími zviřátky, která nám doslova s nasazením vlastního života pomáhají zachraňovat ty naše, svátek. Dnes je Den laboratorních zvířat a patří jim náš hluboký dík a úcta. Já třeba potkany miluji!
