Views: 440
VÍKENDOVÁ PŘÍLOHA
Dnes v noci se ručičky všech evropských hodin a hodinek posunuly o hodinu dozadu, zpět na zimní, a podle vědců také biologicky přirozený čas. Za sebe myslím, že posouvání času na letní a celé tohle skotačení by se mělo zrušit, protože to nikomu nic nedá, jen mnohým na dlouho vezme…
Nakonec si každý zvykne, jistě, ale za sebe netuším, proč zatěžovat už tak dost zatížený lidský organismus, psýchu a vůbec celé nastavení těla zbytečností, jakou je pošupování časem sem a tam.
Termín „hodinky v hlavě“ totiž není jen frází.
Člověku to zpravidla chvilku trvá, ale všimněte si, že když budete vstávat delší dobu ve stejný čas, probudíte se pak v tu dobu i bez budíku.
Naše podvědomí a všechny biologické funkce těla a hlavně mozku se přizpůsobí. A člověk se probudí v tu dobu i v neděli.
Je na tom vidět, že čas vnímáme nejen jaksi vně, tedy podle toho, kolik je hodin, ale že je vnímán celým naším tělem.
Nakonec, žijeme v něm.
Fungování každičké buňky a mozku je hodně i o tom, jak naše tělo vnímá čas.
Někdo stárne pomalu, jiný rychle – vyvíjíme se, chce, nebo nechce se nám spát, jsme nebo nejsme unavení.
Přizpůsobujeme naše tělo a mozek obecně převzatému modelu plynutí času.
Doteď jsme půl roku, podle mínění mnoha psychologů, prakticky žili cosi, co je nám biologicky méně přirozené.
Nicméně, jsme si na to už za ty měsíce jakž takž navykli.
A dnes jsme celé to nastavení, na které si tělo, zvyklo, zase pěkně rozhodili.
Bude to trvat minimálně tři týdny, než se přizpůsobíme, ale, opět podle některých vědeckých tézí, tentokrát to půjde rychleji, než je tomu v případě času letního.
Mnoho psychologů operuje termínem „uvolnění“.
To má nastat právě přechodem na zimní čas.
A já si myslím, že to pravda.
Nejsem žádný srabík, ale upřímně se přiznám, že mám s přechodem na jiný čas problém jak fyzický, tak i psychický.
A to nepočítám ony hodinky v hlavě, a zmatené pobíhání a neustálé přizpůsobování se, ve chvíli, když si člověk prostě myslí, že je jiná doba, než je aktuálně.
I teď si to budu myslet, i teď budu chvíli zmatená, nehledě na to, že mi to skutečně nabourá hodně věcí, které s tím souvisejí.
Budu mít jinak hlad, budu se jinak budit, budu muset i svou práci o hodinu přizpůsobit….ona s tím souvisí strašná spousta věcí, které si ani neuvědomujeme.
Rozhodně si je ale uvědomujeme podvědomě.
No a podvědomí má vliv na naše tělo zevnitř.
No a to, kdyby mohlo mluvit, tak tutově řekne: „Co mi v tom, herdek děláte furt chaos??“
Pomalu každý důležitý orgán v těle, jako je třeba srdce, játra, ledviny, zažívání, slinivka a samozřejmě mozek, mají své hodiny, které nastaví podle spaní na určitý režim.
A každé tyhle hodiny, mají jiný budík. Každý orgán začíná startovat a usínat jindy.
To celé se pak se nařizuje podle jedněch hodin centrálních.
Tady máte ten složitý mechanismus vypsaný – je to hodně zajímavé:
1. až 3. hodina
Vrcholí činnost jater. Je to doba detoxikační činnosti a redistribuci tekutin. Většina orgánů má sníženou funkci, s výjimkou jater. V tuto dobu má člověk velmi nízký krevní tlak, pomalý puls a hlubší dech s dlouhými periodami.
3. až 5. hodina
Vrcholí činnost plic. Tělo v tomto stadiu má stále nízký tlak, mozek je zásoben jen minimálně, tělo má nejpomalejší aktivitu, ale zbystřuje se sluch. Ledviny jsou v klidu, prakticky přestávají vylučovat.
5. až 7. hodina
Vrcholí funkce tlustého střeva, krevní tlak stoupá, puls je rychlejší. Kolem sedmé hodiny je poměrně značně vysoká imunologická aktivita. Jinak dochází k větší regulaci a rozvrstvení iontů.
7. až 9. hodina
Vrcholí funkce žaludku. Tehdy také značně stoupá psychická aktivita, mírně poklesává citlivost na bolest. Žaludek se stará o regulaci iontů a distribucí tepla.
15. až 17. hodina
Hladina cukru v krvi stoupá. Mezi patnáctou a sedmnáctou hodinou jde o čas pro oblast močového měchýře, který má vliv na vylučování tekutin. V tomto období má organismus velkou schopnost regulovat teplotu a zátěž.
17. a 19. hodina
Dochází k přirozenému stoupání krevního tlaku, psychické labilitě, nervozitě a v tuhle hodinu se často objevují bolesti hlavy.
19. až 21. hodina
Psychické reakce jsou nejrychlejší v průběhu celého dne. Ještě v 21.00 hodin je paměť výborná.
21 až 23. hodina
Nastává pokles tlaku i pokles tělesné teploty Zvyšuje se množství bílých krvinek v krvi asi o 30 %. Ve 23.00 začíná v těle příprava na klid. V této době se rovněž zvyšuje citlivost na bolest.
23. až 1. hodina
Přichází orgánová dvouhodinovka žlučníku. Tělo intenzivně zpracovává látky živočišného i rostlinného původu.
Jakmile tedy člověk posune centrální hodiny, tedy začne vnímat čas jinak a začne se podle toho chovat, tedy usínat, budit, se, jíst, chodit na záchod a podobně, všechny přidružené orgánové hodiny svůj čas musí nastavovat znova.
Tím logicky vzniká v těle něco podobného, jako je chaos na burze.
U každého trvá konsolidace všech orgánových hodin jinou dobu, ale je to pro tělo zátěž v každém případě.
A to bohužel i v době přechodu na čas zimní, který proběhl teď o víkendu.
Pro hodně lidí to bude nepříjemné, tak, jako každých půl roku, protože například ti, kdo jsou zvyklí vstávat do práce v určitou hodinu a logicky si na to jejich vnitřní hodiny zvykly, budou nějakou dobu vzhůru dřív.
Pak přijdou na to, že mohou ještě spát a radostně ulehnou, ale to probuzení je zbytečné a je ho prostě škoda. Navíc budou nutit tělo usnout o hodinu dříve, nebo minimálně mozek zaznamená jinou hodinu, ale tělo pojede nějakou dobu podle starého režimu a tak to člověka zatíží.
A tak jsme v rukách různých poslanců mnoha zemí, kteří udělali skvělý krok kupředu je zrišení střádání času a vlastně jsme se mohli radovat, že to už te%d bylo naposledy. ale protože jsou líní, nedořešili.
Oni se chlapci a holky sice shodli, že se to zruší, ale už XY měsíců řeší, který čas zůstane. Pardon, ale to je jak u blbejch.
Jinak, původní nápad vzešel z hlavy Benjamina Franklina už v roce 1748. Jak to myslel, ví Bůh.
Realizaci pak přinesla až první světová válka a to v rámci úsporných opatření, k nimž přistoupily nejprve evropské vlády a později se k nim připojily i další země.
Švédové, Němci, Rakušané. U nás funguje od roku 1916.
Druhá světová válka dokonce nastavila letní čas po celý rok.
Jenomže, už dávno se neválčí, navíc Američané v roce 1976 zjistili, že úspory získané přechodem na letní čas jsou tak malé, že se nedají ani vyčíslit!!
Čili, vnější energii neušetříme, jen se o tu vlastní připravujeme.
Michaela Kudláčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...