Detail příspěvku: Dášin nedělníček. Inkognito. Erotický román (kapitola třicátá druhá)

Dášin nedělníček. Inkognito. Erotický román (kapitola třicátá druhá)

autor: | Pro 18, 2022 | Společnost | 0 komentářů

Kapitola 32
Silnice zpátky byla úplně prázdná. Táhla se před nimi jako nekonečná černá čára. Autem by to byl kousek. „Je to jen pár kilometrů“, řekla Rosalie. „Alespoň přestalo pršet. Až pojede kolem
nějaké auto, zkusíme ho zastavit“.
„Určitě zastaví a udělá cokoliv chceš. Jako ostatně všichni“.
„Jako všichni, kromě tebe, viď?“
Usmál se. „Máš mě ve své moci stejně jako každého jiného. To už jsem ti řekl“.
„Je milé, že to říkáš znovu“.
„Jediný rozdíl je ten, že tě zvládnu v situacích, kdy nejsi tak okouzlující“.
„Moc se mi líbí, když mluvíš jako krotitel lvů. Poslouchej, něco slyším“.
Philip se ohlédl. „Máme štěstí. Náklaďák. Teď ještě, aby zastavil“.

194

„Ovšem že zastaví“, ujistila ho Rosalie. Postavila se doprostřed silnice a mávala
rukama na znamení.
„Rosalie, přestaň. Tohle zařídím já“, Philip ji odtáhl na okraj cesty. „Nemusíš se přede
mnou vytahovat. Po takové bouřce si řidič určitě uvědomí, že potřebujeme pomoc,
ale nemusíme se nechat zajet“.
„Já jen doufám, že už nevzal jiné dva stopaře“, poznamenala Rosalie významně.
„Baldiniho a jeho kumpána? To těžko, jestli se včera v noci někam posunuli, tak
jedou džípem. Musíme to co nejdřív hlásit na policii. Ti dva mají určitě namířeno na
hranice, aby se dostali ze země“.
Řidič ochotně zastavil, přesně jak Philip předpokládal. Bavil je povídáním o škodách,
způsobených bouřkou, které ráno viděl. Philip zase pozměněnou verzí vyprávěl o
jejich dobrodružství.
„To nebylo moc chytré jet do hor, když se blíží bouřka“, prohlásil řidič a významně se
zadíval na Philipa.
„To taky nebyl můj nápad“, odpověděl Philip suše.
Rosalie vyčítavé pohledy obou mužů statečně vydržela. „Já jsem mu vlastně utekla“,
přiznala nakonec.
Řidič upadl do rozpaků a tázavě se na Philipa podíval, zda to okomentuje.
„Je to tak“, potvrdil Philip a hlouběji se zavrtal do sedadla.
Rosalie se vítězně usmívala a po zbytek cesty už nepromluvila.
Než ohlásili případ Baldiniho a jeho společníka na policii, bylo odpoledne. Ještě
předtím zavolali Brunovi a jeho matce, že jsou oba v pořádku. Vlastně jim telefonoval
Philip, protože Rosalie s nimi mluvit zatím nechtěla. Když Philip zajížděl s pronajatým
autem před dům Ascoliových, její dřívější sebejistota se vytratila.
„Bože, co jim mám říct“, ptala se nešťastně.
„Řekni jim, že svatba bude za tři týdny“, navrhoval Philip. „To bude stačit“.
„Já to myslím vážně“, osočila se na něj.
„To já taky. A přesně to samé jim taky povím“.
„Co jako, že svatba bude za tři týdny? To jim neříkej, protože bys mohl stát u oltáře
sám, a to bys určitě nechtěl“, Rosalie dál nehnutě seděla v autě.
Philip se otočil a zadíval se na ni ledovým pohledem. „To si nemyslím, protože tam
budeš se mnou, Rosalie, věř mi“. Vystoupil, zavřel dveře a počkal, až Rosalie se
uráčí vystoupit z toho auta. Mlčky potom pokračovali směrem k domu. Paní Ascoliová
se objevila ve dveřích a v očích měla úzkost. Pozorovala oba dva, jak se k ní blíží.
„Rosalie, děvenko, strašně jsem se o vás bála. Ta bouřka byla hrozná a v horách to
může být tak nebezpečné“.
„Jsem v pořádku, mami“, do očí jí vstoupily slzy. „Maminko, prosím tě, promiň mi tu
hloupou scénu předevčírem. Byla jsem pitomá, dětinská a ….“, objala matku a
nemohla najít slova.
„Měla jsi právo být tak rozzlobená“, řekla paní Ascoliová pevně. „Já jsem byla taky.
Pojďte dál. Potřebujete trochu silné a teplé kávy“.
„Rosalie, beruško“, přispěchal Bruno z terasy. „Jste s Philipem v pořádku? Měli jsme
o vás v té bouřce velkou starost“.

195

„Bouřka byla to nejmenší“, ozval se Philip suše. Než jim převyprávěl celé
dobrodružství, nepříjemná záležitost nepodařených zásnub byla zapomenuta. Rosalii
se zdálo, že Philip to vše vykládá tak podrobně proto, aby se jejich pozornost
soustředila na něco jiného než na onu nepěknou scénu, kterou tak mistrovsky
předvedla v prostorách Haciendy.
„Měli jste Philipa vidět při rvačce s Dinem. Nikdy byste nevěřili, že to je dobře
vychovaný muž z vážené rodiny. Vlastně mi zachránil život“.
„Nevěřte tomu, Rosalie to přehání“, prohodil Philip klidně.
Paní Ascoliová s Brunem byli celým příběhem šokováni. „To je neuvěřitelné. Tak ten
mizera se po letech znovu objevil a začal škodit“, prohlásil Bruno naštvaně.
„Nevím přesně, na co ten srub používal, ale zdálo se mi, že se tam setkával i s jinými
překupníky drog. Pořád mi opakoval, že tu noc vydělá spoustu peněz. Nahlásili jsme
všechno policii a oni budou kontrolovat hranice. Dino plánoval odjet ze země,
dokonce až do Mexika“.
„A vzít tě s sebou“, paní Ascoliová se otřásla hrůzou.
„Philip mu to překazil“, řekla Rosalie mírně.
„A přitom jsem tam nechal vaše auto“, omlouval se Philip. „Zítra ráno se tam vrátíme
a uvidíme, co zůstalo z vašeho a mého auta“.
„Hlavně, když jste oba v pořádku. Na ničem jiném nezáleží“, ujistila je paní Ascoliová.
Potom se u stolu rozhostilo ticho. První je přerušil Bruno. Byla tu ještě jedna
nezodpovězená otázka. Podíval se na Philipa a pak na Rosalii. „No a jak to s vámi
dvěma vlastně bude?“
„Nevím, co máš přesně na mysli. Ale já zatím budu pracovat dále tak, jak tomu bylo
dříve“, řekla Rosalie klidně. „Philip bude jako majitel řídit Haciendu a já s ním budu
spolupracovat. Potom se uvidí“.
„Ano. Myslím, že to zvládneme dobře, tedy prozatím“ odpověděl Philip chladně.
„Včera večer jsme se o tom přesvědčili. Vlastně tak dobře, že chceme naplánovat
naši svatbu ode dneška za tři týdny“. Philip sledoval Rosalii přes okraj šálku s kávou.
„Abych to upřesnila“, ozvala se Rosalie. „Philip zná podmínky, za kterých se za něho
provdám. Pokud podmínky splní, vezmeme se“. Rosalie se mile usmívala, ale tep se
jí zrychloval. Přijala jeho výzvu k boji a intuice ji varovala, že to nebyl dobrý tah.
Vůbec si nebyla jistá, zda tento souboj vůle může vyhrát. Její vlastní vůli totiž
oslabovala láska.
„Nedělejte si starosti“, řekl Philip zdvořile. „Rosalie u oltáře každopádně bude“.
Bruno se svou matkou se dívali střídavě na oba dva. Mlčky zvažovali Rosaliinu
paličatou pýchu a Philipovu nekompromisní odhodlanost.
Rosalie pomáhala matce v kuchyni s přípravou večeře. Právě tahle jejich společná
práce byla balzámem na Rosaliiny rozjitřené nervy. Překvapila ji ochota jejích
blízkých, s níž jí prominuli scénu, kterou na veřejnosti předvedla. Její matka ji stále
opakovaně ujistila, že to rozhořčení z její strany chápe.
„Tvůj dopis mi hodně pomohl, mami. Když jsem se trochu uklidnila a uvědomila si, co
jsem provedla, cítila jsem se strašně“.

196

„Mě to taky rozčílilo, když jsem zjistila, co ti dva provedli. Měla jsi o tom vědět
předem. Ale takoví jsou muži. Vždycky si myslí, že vědí, co je nejlepší. Bruno mi
potom všechno vysvětlil a podle něho bylo všechno v pořádku, protože ho Philip
ujistil, že si tě vezme“, vrhla na dceru pátravý pohled. „Provdáš se za něho?“
„Nevím, jestli se vezmeme za tři týdny, ale každopádně ho mám ráda“.
„Snažíš se ho potrestat za to, co ti provedl?“, zeptala se jí matka opatrně.
Rosalie to pevně popřela. „Ne, snažím se ho přimět, aby si uvědomil, co přesně ke
mně cítí. Nevěří mi po tom všem. Raději věří v jiné věci, jako jsou společné zájmy a
fyzická přitažlivost. Vlastně toho Philip o lásce moc neví“.
„Ale přitažlivost mezi vámi je, že ano“, její matka se vědomě usmála. „To se pozná na
dálku. Úžasně si uvědomujete jeden druhého, znám moc dobře ten pocit. Mezi tvým
otcem a mnou to bylo stejné“.
Rosalie se na matku překvapeně podívala. „Nezdá se mi, že by sis dělala starosti,
jestli to byl jediný otcův zájem“.
„Dospěla jsi, děvenko“, paní Ascoliová pokrčila rameny. „Právě vidím velmi úspěšnou
a inteligentní svou nejmladší dceru v akci, která se naučila o sebe postarat. Mezi
námi už není pouze vztah mezi matkou a dcerou. Teď jsme něco jako přítelkyně,
Rosalie. Doufám, že dobré přítelkyně“.
Obě ženy se objaly a zpečetily tím nádherný vztah, který může existovat mezi
matkou a dcerou.
„Ty nejlepší přítelkyně“, souhlasila Rosalie a šťastně se usmívala.
Po večeři vzal Philip Rosalii za ruku a pevně ji sevřel. Vyšli do zahrady k domku pro
hosty, kde se po návratu Rosalie zabydlela.
„Tak se mi zdá, že ti bylo odpuštěno“, poznamenal příkře. „Jak to jenom děláš,
Rosalie. Kouzla?“
„Tentokrát ne. Je to díky tobě a ty to víš. Matka s bratrem ti byli vděční, že jsem na
živu, že se na mě zapomněli zlobit. Máš to u mě, Philipe“.
„Dobře, budu si to pamatovat“, usmál se. „Možná, že mi během těch třech týdnů, než
tě odvedu k oltáři, ani neprovedeš nic ošklivého“.
Rosalie se zastavila a přiměla ho, aby se zastavil s ní. Podívala se na oblohu bez
mraků a zahradu zalitou měsíčním světlem. Vlahá noc byla teplá a lákavá. „Miluju tě,
Philipe“, znovu se pokusila ho ujistit, aby jí věřil.
Usmál se a přitáhl si ji k sobě. Svoje rty hladově přitiskl k jejím. „Tak se mnou
nebojuj“, zašeptal mezi polibky. „Nebojuj se mnou“.
„Já s tebou dnes bojovat nebudu. Půjdeš ke mně?“, něžně ho špičkami prstů
pohladila po tváři. Tiskla se k jeho tělu pohybem, jímž dávala najevo touhu a výzvu.
Philip zvedl hlavu. „Před týdnem bych za tuhle nabídku dal cokoliv“.
„Už jsem tě omrzela?“
„Ty víš, že to není pravda. Nejraději bych tě položil tady do trávy a vzal si tě hned“.
Cítila napětí v jeho těle. Věděla, že mluví pravdu. „Nebojuju s tebou, Philipe. Ty
bojuješ se mnou“.
„Myslíš si, že dostaneš vše, co chceš, když mě budeš svádět?“, zeptal se hořce. „To
by nešlo, Rosalie. Přestaň pořád něco hrát a chovej se jako dospělá“.

197

Rosalie se snažila zakrýt bolest, která se jí odrážela v očích. Odtáhla paže z jeho
krku. „Dobrou noc, Philipe. Uvidíme se zítra“.
Philip zůstal stát na matně osvětlené cestě. Pak se vydal vztekle za ní a z dálky
sledoval, jestli se v pořádku dostala do svého domku. Uvědomil si, že poslední větou
ji zranil. Dříve to nikdy neudělal a nebyl to nijak příjemný pocit. Ještě méně byla
příjemná samota vlastní postele. Dvě noci za sebou s Rosalií v náručí ho dokonale
rozmazlily. Bennete, ty jsi ale idiot, říkal sám sobě vztekle a díval se do stropu ve
svém pokoji. Byla to směšná situace. Oba chtěli jeden druhého, oba chtěli být spolu.
Tak proč jí dovolil hrát s ním takovou hru? Musí to její fantazírování o vyznání lásky
zarazit a přinutit ji, aby přijala vztah takový, jaký je.
Rozhodl se. Vstal z postele, oblékl si džíny a posadil se ke stolu. Rozsvítil lampičku a
otevřel notebook. Zamyslel se a začal sepisovat návrh. Až tohle dodělá, Rosalie
bude muset uznat, že jejich vztah není žádné romantické pobláznění. Jejich vztah
bude pevné, nerozlučitelné spojení postavené na solidních základech. Ano, byl do ní
poblázněný, a jak to dopadlo. Zklamala ho, už dvakrát ho opustila, proto se musí
naučit jí věřit. Rosalie si může nechat své vášnivé projevy do postele, prozatím. Jinak
pro její nezkrotnost nebude v jejich manželství místo.
Když Rosalie přijala Philipovo pozvání na večeři, cítila nevysvětlitelné podezření. Ale
oblékla se pro tuto příležitost velmi pečlivě. Zvolila si šaty v barvě lila, přiléhavé
s výstřihem dost hlubokým, aby přitahoval Philipovu pozornost, ale ne tak moc, aby si
musela vyslechnout kázání. Rosalie si povzdechla a odvrátila se od zrcadla.
V posledních dnech se pohybuje na velmi tenkém ledě. Jak dlouho ještě tahle
napjatá situace potrvá, pomyslela si mrzutě. Jedna věc byla zvládnout muže jako
takové, ale zvládnout muže, který měl její srdce na dlani, bylo něco docela jiného.
Philip dorazil přesně v sedm. Měl na sobě ležérní světlé sako, černou sportovní košili
a světlé kalhoty. Ale jako vždy, jeho oblečení nemohlo zastřít celkový dojem
neosobní rezervovanosti. Rosalie to nesnášela. Znala ho už příliš dobře, aby se
nechala zmást dojmem.
Otevřela mu dveře a lehce ho políbila na rty. „Slyšela jsem, že můžeme jet tvým
mercedesem“, řekla a vyšla ven dřív, než mohl Philip odpovědět. „Bruno říkal, že jste
byli pro auta nahoře ve srubu“.
„Ano, to je pravda. Byla celá zablácená, ale jinak jsou v pořádku“. Philipovy oči se
zúžily, jak si prohlížel její šaty. „Ten výstřih je trochu moc hluboký, ne?“, poznamenal.
„Ne, není“, Rosalie se zářivě usmívala a zavřela za sebou dveře. „Zahlédli jste džípy
Dina a toho jeho kamaráda?“
„Ne“, odpověděl Philip. „Podařilo se jim odjet. S trochou štěstí je na hranicích
dopadnou“.
„To doufám“, souhlasila Rosalie. „Kam jdeme dnes večer?“
„Někam, kde si můžeme promluvit“.
„Aha, to zní slibně. Promluvit o čem?“, zeptala se veselým tónem. Snažila se nedat
najevo svou úzkost.
„O nás dvou“, potvrdil stroze.
Jeli do elegantní restaurace na kopci nad městem. Philip cestou téměř nepromluvil.

198

Rosalie viděla, jak byl zabraný do svých myšlenek a přála si vědět, co se mu honí
hlavou. Přemýšlel snad o té neudržitelné situaci, dohadovala se. Možná, že dospěl
k tomu, co si tak přála. Možná si uvědomil, že ji miluje a věří. Její naděje a obavy ji
zaměstnaly natolik, že cestou byla nezvykle zticha. Philip zaparkoval před restaurací
a vedl ji dovnitř. Rosalii vzápětí napadlo, že ten večer nebude takový, jaký si přála.
„Nejdřív si dáme drink“, navrhoval. „Skleničku vína?“, zeptal se.
„Znáš mě tak dobře“, prohodila trochu rozmarným tónem v marném pokusu o vtip.
„Lépe, než se znáš sama“, souhlasil až příliš vážně. Pro sebe objednal skotskou a
mlčky Rosalii pozoroval.
Přinutila se sedět bez hnutí, ale jeho nesnesitelný pohled se dal těžko vydržet.
Konečně se mohla napít vína, aby měla co dělat s neklidnýma rukama a očima.
Philip byl toho večera v podivné náladě. V hloubce jeho šedých očí se odráželo
neodmyslitelně odhodlání.
„Takže“, přerušil ticho, které zatím narostlo do děsivých rozměrů. „Teď je čas
promluvit si“.
„Promluvit, a o čem?“ z hlasu jí zazněla obava a Philip si toho určitě všiml.
„Ano, promluvit. Ty si mě nechceš vzít, jak jsi několikrát zdůraznila“.
„To jsem nikdy neřekla“, protestovala.
„Ale ano, řekla. Chceš, aby to bylo podle tvých podmínek. Problém je v tom, že právě
tyhle podmínky jsou pro mě nepřijatelné“.
Rosalii vyschlo v krku a znovu se musela napít.
„Takže svatba podle tebe nepřichází v úvahu“, pokračoval až příliš klidně. „Tudíž je
úplně jiná situace. Toužíš pracovat v Haciendě, o kterou ti tolik šlo a plnit úlohu mé
milenky. Nikdy jsem nikoho nezaměstnal bez přesného vymezení jeho povinností.
Řekl bych, že když je všechno jasné od začátku, ušetří to spoustu problémů. Proto
jsem sepsal smlouvu, ve které popisuji tvoje pracovní povinnosti“.
Rosalie sevřela sklenku vína v prstech. Beze slova se zhluboka napila a fascinovaně
hleděla na Philipa, který z kapsy saka vytahoval složený list papíru a podal jí ho.
Měla nepříjemný pocit. Uvědomila si, že to na ní muselo být vidět. Rychle sklopila
oči, aby skryla svoje ponížení.
„To ti muselo dát hodně práce“, prohodila s předstíranou lehkostí. Nevěřícně se
dívala na papír před sebou. V tu chvíli nebyla schopná přečíst ani slovo.
„Sepsal jsem to včera v noci. Do příštího týdne bych rád měl tvůj souhlas stvrzený
podpisem. Budu dva dny pryč, takže budeš mít dostatek času a prostoru“.
„Aha“, neklidně složila smlouvu a uložila si ji do kabelky. Panebože, on si ji hodlá
přišpendlit na zeď jako motýla, pomyslela si.
„Ty si to nepřečteš?“, zeptal se s podivem.
„Teď rozhodně ne. Přečtu si to jindy v klidu“, znovu se napila vína.
„Dobře. Přesto ti rád řeknu alespoň hlavní body“.
Ne, chtělo se jí křičet. Neříkej mi nic. Nechci to slyšet. Nechci slyšet nic o té
zpropadené smlouvě, jako o odpovědi na její lásku. „Klidně“, slyšela samu sebe.
Naklonil se, skleničku skotské v ruce. „V podstatě jde o to, že v Haciendě budeš moje
podřízená. Budeš pro mě pracovat a budeš se zodpovídat přímo mně.

199

Budeš vykonávat příkazy profesionálně jako každý jiný zaměstnanec. Budeš myslet
na to, že co chci pro Haciendu já, to chceš i ty“.
„To jako mám se vším souhlasit?“
„Ne tak docela. Budeš v postavení mé osobní asistentky. Jako taková mi můžeš říct
svůj názor, pouze názor nebo návrh. Žádné dohadování, spory, emocionální
protesty. Nebudeš spolumajitelkou Haciendy, kterou bys byla jako moje žena. Jsi
pouze podřízená“.
Rosalie zavřela oči, ale přiměla se je ihned znovu otevřít.
„Určil jsem ti rozumný plat. Můžeš se i dokonce nastěhovat do jednoho apartmánu a
používat ho jako svůj byt“.
„Hacienda byla vždycky naše, takže bych si těžko zvykala na to, že mi tam nabízíš
byt jako pronájem. Děkuji za velkorysou nabídku, ale nemám zájem“. Ve skutečnosti
to bylo nepřijatelné a Philip to dobře věděl.
„To byla pouze nabídka“, řekl stroze.
„Hmm, pochopila jsem“, odvětila spoře.
„Kde jsem skončil“, pokračoval Philip. „Takže budeš moje asistentka, a kromě toho
budeš v Haciendě vykonávat povinnosti hostitelky. V tom jsi dobrá a na to tě
potřebuju. Především si pamatuj, že budeš plnit pouze moje přání“.
„Aha. To jako budeš u mě stát s bičíkem v ruce?“
„To nebude třeba. V posledních letech jsi dokázala v našem rodinném hotelu, že jsi
dokonalou profesionálkou. Nic víc nechci. To je tak asi všechno k první části naší
dohody“, opřel se co nejpohodlněji ve své židli.
„Už se těším na tu druhou“, Rosalie se znovu napila a oči ji pálily.
„Ta se týká povinnosti milenky. Jak už jsem ti řekl, nechci, abys se mnou bydlela. Jak
jistě víš, musím dbát na svou pověst a image“.
„Jistě. Myslíš, že by to bylo nechutné spát se mnou, jako dcerou z rodiny
Ascoliových, u které se těšíš dokonalé přízně?“, zeptala se Rosalie posměšně.
„Velmi nechutné. Každopádně budou jiné příležitosti. Služební cesty, víkendy, budeš
jezdit se mnou“.
„A to není nechutné?“
„Jsi moje podřízená. Tak si nechej svou škodolibost na jindy“.
„Myslela jsem, že mám s tebou schůzku“, poznamenala.
„Tohle je pracovní záležitost. A protože být mou milenkou, je další zaměstnání,
hodlám ti to platit zvlášť“.
Rosalie zbledla. S nemalým úsilím položila sklenku na stůl. Nemohla ji už udržet ani
o sekundu déle.
„Tak to nemusí být, Rosalie“, řekl měkce. Vzal ji za křečovitě sevřenou ruku.
„Ne?“, dívala se na něho, obličej stažený bolestí.
„Přestaň hrát tuhle hru a provdej se za mě. Je to jednoduché. Budeš se mnou vlastnit
Haciendu a budeš se mnou žít můj život. Tohle přece chceme oba dva“.
„To nestačí“, řekla tvrdě. „Nechci patřit k muži, který není schopen lásky, který mi
nevěří“, odpověděla příliš odhodlaně.
Philipův obličej ztuhl jako kámen. „Krucinál, Rosalie, stejně ke mně patříš, ty to
nechápeš? Proč to tak komplikuješ?“

200

„Chci, abys mi věřil a neměl problém říct nahlas, že mě miluješ. To je podle tebe
komplikace, Philipe?“
„Rosalie, já vím, co chceš“. Náhle se zarazil a díval se někam směrem za Rosalii.
„Sakra, budeme mít společnost“.
„Co se děje?“
„Roberto Salvani se svou přítelkyní“.
„To je milé. Můžete spolu vést obchodní jednání“, reagovala s notnou dávkou
sarkasmu a usmála se.
Philipův pohled se vrátil k jejímu napjatému obličeji. „Vlastně proč ne. A jelikož jeden
z tvých úkolů bude úzká spolupráce s Robertem, nechám to teď na tobě. Je třeba se
dohodnout na konečné verzi pro vybudování golfového hřiště“, vstal.
„Philipe, počkej“.
„Pamatuj si, že na tom hřišti trvám a je na tobě, jak budete spolupracovat“.
„Ale vždyť jsme si o tom ještě my dva nepromluvili“.
„Se svou osobní asistentkou nejsem přece povinen o čemkoliv mluvit předem“.
Než mohla něco namítnout, stáli Roberto a jeho přítelkyně u stolu. Rosalie se na ně
otočila se zářivým úsměvem. Philip to tak chce. Dobrá. Ona to pro něho udělá, bude
se divit. Jak je libo, pomyslela si v duchu. Rozhodně to nevzdá. Nikdy. Ještě ho
překvapí. Dokáže být stejně tvrdá jako Philip.

Třicátá třetí kapitola zase za týden…

Dagmar Valová

Kapitola první ZDE

Kapitola druhá ZDE

Kapitola třetí ZDE

Kapitola čtvrtá ZDE

Kapitola pátá ZDE

Kapitola šestá ZDE

Kapitola sedmá ZDE

Kapitola osmá i devátá ZDE

Kapitola desátá ZDE

Kapitola jedenáctá ZDE

Kapitola dvanáctá ZDE

Kapitola třináctá ZDE

Kapitola čtrnáctá ZDE

Kapitola patnáctá ZDE

Kapitola šestnáctá ZDE

Kapitola sedmnáctá ZDE

Kapitola osmnáctá ZDE

Kapitola devatenáctá ZDE

Kapitola dvacátá ZDE

Kapitola dvacátá první ZDE

Kapitola dvacátá druhá ZDE

Kapitola dvacátá třetí ZDE

Kapitola dvacátá pátá ZDE

Kapitola dvacátá šestá ZDE

Kapitola dvacátá sedmá ZDE

Kapitola dvacátá osmá ZDE

Kapitola dvacátá devátá ZDE

Kapitola třicátá ZDE

Kapitola třicátá první ZDE

Článek pro vás napsala:

Redakce Popelky vznikly 14.7.2011 "Rak" tel:721 381 824
Redakce Popelky vznikly 14.7.2011 "Rak" tel:721 381 824
Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.
 
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Aktuální motto

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Václav Havel
 

Dnes

  • Neděle 5. února 2023
  • Svátek má Dobromila
  • Zítra má svátek Vanda
  • Je sudý týden
  • Je 6. týden
Moon Loading...

Luna

Luna je v Úplňku Co to znamená?
a nachází se ve LVU. Jak to působí?

Vaše jméno

Jméno Dobromila, ačkoli se to nezdá, je původem řecké a jeho matkou je překvapivě Agáta. Dobromila je pak jen překladem. „Agathos“, ze slova „agathé“ totiž znamená „dobrá“ nebo „láskyplná“. Proto tedy Dobromila. V ČR nosí toto jméno se zajímavou historií 1419 žen.

V celosvětovém kalendáři je dnes

Dnes není žádný mezinárodně významný den.

Nejnovější komentáře

Výklady pro Vás od Vás

Výklady Pro Vás Od Vás

Kameny pro ženy

kameny-pro-zeny

INTELIGENTNÍ SMART ZRCADLA

Škola tarotu

Škola tarotu

Runová magie – škola

runová magie

Don’t Worry Be Positive

Don't Worry Be Positive

Don't Worry Be Positive

Ankety

Jak se vám líbí web Popelkycz?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Sešit na vaření

sešit na vaření

Příspěvky od Popelek

Vyfotili jste něco zajímavého?

Podělte se se všemi! Zašlete foto na re*****@po*****.cz

Statistiky

  • 563
  • 984
  • 22 153
  • 414 976
  • 1 959 525
  • 3 747
  • 26
  • 1 834
0 Shares
Share
Tweet