Views: 77
PŘÍLOHA NA VÍKEND
Kapitola 25.
Rosalie se musela hodně přemáhat, aby nepodlehla muži, kterého milovala. Dokonce ve skrytu duše měla strach, že to vzdá, ale musela si objasnit několik otázek a odpovědí. Proč se Philip objevil až právě teď? Proč se stal majitelem vinice včetně přilehlého pozemku k Haciendě? A co přesně znamenal návrh jakési smlouvy, který předával bratrovi, a o kterém nic nevěděla?
Výsledkem toho všeho bylo, že nemyslela na nic jiného. Práce v Haciendě jí
dodávala rovnováhu, která byla pro ni mnohem zajímavější a uspokojovala ji
mnohem více, než cokoliv dosud dělala, tedy do jisté doby. Její rodina včetně Philipa
nepochopili, že izolací od všeho jí situaci neusnadnili. V náhlém popudu se rozhodla
to zjistit, což nebylo vůbec snadné. Musí to udělat, musela znát pravdu.
V noci, kdy už matka dávno spala, Bruno nebyl v domě, sedla do auta a směřovala
k hotelu. Měla štěstí, nikdo ji nezastavil, nezavolal, ani nepátral, kam jde. V tu chvíli
byla naprosto volná. Prošla halou ke ztemnělým kancelářím. Celou dobu hrála roli
dokonalé dcery, ale měla právo vědět, jak to tedy ve skutečnosti je. Dveře kanceláře
byly samozřejmě zamčené, což měla předpokládat. Vrátila se k recepci, kde měl
službu jeden člověk. Usmála se na něho a požádala o klíč. O chvilku později
vstoupila do luxusně vybavené místnosti, která by měla patřit jí. Zmocnil se jí zvláštní
radostný pocit. Hotel bude zanedlouho patřit jí, zasnila se. Pak se přesunula po
měkkém koberci ke skříni se šanony. Hluboké kožené křeslo, jako kdyby ji pobízelo,
proto se s uspokojením do něho zabořila. Začala postupně otevírat zásuvky, ale
jedna z nich byla zamčená, právě v ní měly být uloženy nejdůležitější dokumenty.
Zamyslela se, vstala a přešla ke knihovně. Postavila se na špičky a nahoře v pravém
rohu v malém žlábku nahmatala klíček.
152
Bylo to místo, jak si dobře pamatovala. Vrátila se ke stolu a odemkla předmětnou
zásuvku. Ano, zde byly veškeré finanční zprávy, informace z banky, výpisy z účtů,
různé licence. Všechno tady bylo pečlivě uspořádáno.
Podivné. V posledních třech letech převzal většinu každodenního účetnictví Roberto
Salvani, jak bylo známo. Rosalie nechápala, proč tedy tolik finanční administrativy
zůstalo tady, a ne v jeho kanceláři. Náhle s probuzenou zvědavostí vytáhla jedny
z desek ze zásuvky a začala v ní listovat. Možná si její bratr nepočínal příliš uvážlivě,
když rozděloval odpovědnost. Až zanedlouho převezme funkci ona, dohlédne na to,
aby tyto záznamy měl na starosti Roberto. Koneckonců finančním kouzelníkem by
měl být on. Měl by tedy mít všechny tyhle materiály, týkající se účetnictví a finanční
správy u sebe on, pokud s nimi pracoval.
Její pohled upoutaly řádky, psané jiným neznámým písmem. To nepsal Bruno, i když
to byl evidentně mužský rukopis. Ale koho? Začala pročítat velmi pečlivě všechny
položky. V jedné věci se spletla. Zřejmě Bruno určitě velkou odpovědností pověřil i
někoho dalšího, a ne jenom Roberta. Nerozuměla tomu a s podmračeným výrazem
spěšně hledala nějaké oficiální zprávy společnosti. Jakou měl vlastně funkci Roberto
mimo účetní výkazy a proč byl pověřen k jednání o prodeji pozemků? A co bylo
nejdůležitější a velikou záhadou, bylo to, jak byl do všeho zasvěcen Philip?
O pět minut později zůstala jako zasažená bleskem. Zrovna pročítala zprávu
z nedávného jednání společnosti, na kterém bylo rozhodnuto o otevření nového
bankovního konta. Byl jasně jmenován majitel Haciendy La Strada, a ona jím
rozhodně nebyla …..
Rosalie to jméno četla znovu a znovu, šokovaná, neschopná docenit význam toho,
co před ní stálo černé na bílém. O dvacet minut později, když už přečetla každý
související dokument, který našla, musela připustit pravdu. Philip Bennet se stal
vlastníkem Haciendy La Strada, a to už nějakou dobu. Takže takové to tedy bylo.
Nyní konečně pochopila, co všechna ta slova o prodeji pozemků a připravované
oslavě znamenala …. Tady šlo úplně o něco jiného. Dokonalý tým, jak prohlašoval
její bratr. Vůbec nikdo se jí neobtěžoval sdělit, že ona nebude dominantním členem
tohoto týmu. Nikdo jí nenaznačil, že její nárok byl prodán muži, kterého si ona měla
vzít. Nechali ji postávat v pozadí, aby si myslela …., co vlastně?
Rosalie byla vzteklá, rozběsněná a hlavně oklamaná. Dlouho seděla v koženém
křesle bez hnutí a snažila se pochopit nepochopitelné. Potom velmi pomalu se
napřímila a rozechvěle se postavila. Manipulovali s ní, podvedli ji. Krmili ji po celou
dobu falešnými sliby. Všechno to byla velkolepá, mistrovsky připravená iluze. A ona
se pěkně chytila do pasti. Jak dlouho to připravovali její bratr, Salvani a Philip?
Nemohla uvěřit, že by její matka o změně vlastníka věděla. Právě její matka by nikdy
takovou lež nepodporovala. Ne, tohle byla práce tvrdých obchodníků. Mužů jako je
Bruno a Philip. Cítila se zrazená až k zoufalství, až se jí z toho zatočila hlava a
musela se v poslední chvíli zachytit okraje stolu. Jak jen byla bláhová. Nebylo divu,
že Philip neměl námitky k údajné smlouvě a změnil pouze jednu podmínku, jak se
zmínil. O jakou podmínku vlastně šlo? Možná takovou, která by ho mohla nějak
poškodit. Všechno ostatní, s čím souhlasil, pouze hájilo jeho vlastní obchodní zájmy.
153
On bude ten, kdo vstoupí do manželství jako majitel Haciendy, které právem patřilo
k rodinnému dědictví. A on bude ten, kdo si ponechá toto vlastnictví, pokud by se
nevzali. Taková podlost, co tím sledovali? Každopádně ji všichni zklamali.
Rosalii se nakonec podařilo odejít z kanceláře se vztyčenou hlavou, ale její nálada se
ve skutečnosti proměnila v bod mrazu. Vrátila klíč zmatenému recepčnímu.
Nechápal, proč se mu nedostalo obvyklého zářivého úsměvu.
Dvacátá šestá kapitola zase za týden…
Dagmar Valová
Kapitola první ZDE
Kapitola druhá ZDE
Kapitola třetí ZDE
Kapitola čtvrtá ZDE
Kapitola pátá ZDE
Kapitola šestá ZDE
Kapitola sedmá ZDE
Kapitola osmá i devátá ZDE
Kapitola desátá ZDE
Kapitola jedenáctá ZDE
Kapitola dvanáctá ZDE
Kapitola třináctá ZDE
Kapitola čtrnáctá ZDE
Kapitola patnáctá ZDE
Kapitola šestnáctá ZDE
Kapitola sedmnáctá ZDE
Kapitola osmnáctá ZDE
Kapitola devatenáctá ZDE
Kapitola dvacátá ZDE
Kapitola dvacátá první ZDE
Kapitola dvacátá druhá ZDE
Kapitola dvacátá třetí ZDE
Kapitola dvacátá čtvrtá ZDE
Článek pro vás napsala:
- Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.
Tyhle taky napsala:
Společnost24.12.2024Přihlaste se na kurz umělé inteligence
Komerce02.12.2024Kojení doma i na veřejnosti: Jak si ulehčit život díky vhodnému oblečení
Komerce24.11.2024Porovnání menstruačních kalhotek: Co nabízí český výrobce Ecomodi?
Tělo09.09.2024Jak menstruační cyklus ovlivňuj váš výkon při tréninku?
Nahrávání ...
