Dášin nedělníček. Inkognito – erotický román (kapitola třináctá)

Návštěvy: 70

PŘÍLOHA NA VÍKEND
Kapitola 13.
„Tak synu, jak jste dopadli?“, Buck stál na zadním dvoře a sledoval, jak muži zahánějí meloucí se stádo do ohrad. „Napočítal jsem patnáct set zvířat“, odpověděl Philip. „Baldini dospěl ke stejnému
číslu“, protáhl si záda. „To není špatné. Úctyhodné. Nějaké problémy?“
„Vůbec žádné“.
V tu chvíli dorazily Rosalie se Sárou ke stájím, sesedly a začaly odsedlávat koně.
„Jak si vedla?“, zajímal se Buck a přimhouřenýma očima pozoroval Rosalii.
„Rosalie? Výborně“.
„Překvapivé“.
„Jo, je to …., šikovná ženská“.
Všiml si, jak jeho hlas zněl divně, když mluví o Rosalii, byť úplně obyčejně. Stala se
pro něj vším, a to vědomí ho pořád děsilo. Byl zvědav na otcovu reakci, až se dozví,
že se po uši zamiloval do ženy, kterou zná ani ne čtrnáct dní. Dědeček by mu možná
rozuměl, ale otec nikdy. Muži z rodiny Bennetových, jak pravila tradice, nejednají ve
věcech lásky impulzivně. Výběru ženy věnují stejnou péči, jako výběru dobytka.
V Buckových očích navíc mezi těma dvěma kategoriemi nebyl příliš rozdíl. A Philip
nepochyboval, že otec bude nedávný vývoj událostí považovat za impulzivní.
Ale je to nejrozumnější věc, kterou jsem kdy udělal, myslel si neoblomně Philip.
Připadalo mu nádherně osvobozující udělat jednou něco, co nebylo výsledkem
dlouhého rozvažování. Nezdálo se, že by Buck zaregistroval podivný odstín synova
hlasu. Stáli vedle sebe a sledovali pohledem, jak k nim obě dívky přicházejí.
„Vítej doma“, řekl Buck dceři.
„Díky, tati“, Sára ho letmo objala.
Rosalie stála stranou a vyhýbala se přímému pohledu na Philipa. Bála se, že se jí
v očích zrcadlí srdce. Buck přesunul svou pozornost na ni. „Jaké to bylo?“, zeptal se.
„Líbila se mi každá minuta, pane Bennete“.

85

„Dobrá, dobrá. No, Rosalie, myslím, že pro vás mám dobrou zprávu“.
„Opravdu?“
„Zdá se, že nějaká bohatá panička ze Saint Paul Vence postřelila včera v noci
manžela. Ne smrtelně, naštěstí pro toho pána, ale mělo to za následek, že otcova
poslední vůle už není středem zájmu, zkrátka to vyšumělo do ztracena. Myslel jsem,
že vás to potěší. Jste volná“.
Rosalie ztuhla překvapením. Nevěděla, co má říct. Znamenalo to, že byla
propuštěna. Cítila se jako Popelka pět minut do půlnoci. Vrhla kradmý pohled na
Philipa a spatřila jeho šokovaný výraz. Podívala se znovu na Bucka.
„Aha, no já ….“
Sára jí přispěchala na pomoc. „Tatínku, Rosalie slíbila, že tu zůstane na slavnost.
Pracovala na shánění a měla by zažít i oslavu“.
„Ale samozřejmě“, pokrčil Buck rameny. „Pochopitelně jsem nechtěl naznačit, že
byste měla ihned odjet, drahoušku. Scházela byste nám tu. Jenom jsem vám chtěl
říct, že není důvod, proč byste nemohla odjet, až budete chtít“.
„Děkuji, pane Bennete. Opravdu bych ráda zůstala na slavnost, ale potom se musím
vrátit do práce. Mimochodem, nevolal mi někdo?“
„Gabriel telefonoval předevčírem. Zdálo se, že je překvapený, když jsem mu sdělil,
že nejste k zastižení“.
„Tomu docela věřím. Asi bych se s ním měla spojit“, řekla Rosalie.
Tenhle rozhovor vzal Philipovi trochu dech. Tři dny žil ve světě snů a teď se na něho
začínala řítit realita. Rosalie brzy odjede, možná za pár dní. Bude těžké najít chvilku
o samotě, když se teď vrátili na farmu, ale potřebovali si promluvit o budoucnosti. A
také by si měl co nejdříve pohovořit s otcem. Buck bude potřebovat čas, aby přijal
Rosalii za součást Philipova života.
Díval se za ní, když se Sárou zašly do domu, toužil jít za ní, do jejího pokoje,
promluvit si s ní. Bude to zatraceně těžké. Po týdnu, co s ní byl každý den, jezdil s ní
na koni, jedl s ní a miloval se, nenáviděl každou minutu, kterou musel strávit bez ní.
Ale Buck na něho hovořil, proto se musel soustředit a věnovat se otci.
Rosalie zamířila rovnou do svého pokoje, i když ji napadlo, že by měla vyhledat
Celine a pozdravit se s ní. Ale nerada jednala zbrkle, navíc Celine bývala zřídkakdy
odpoledne doma a Rosalie byla unavená a špinavá. První věc, co udělala, bylo, že
zavolala Gabrielovi do hotelu.
„Kdy se, sakra vrátíš, Rosalie?“, ptal se nervózní Gabriel.
„Brzy, za pár dnů. Bennetovi mě pozvali tento víkend na nějakou slavnost. Byli ke
mně tak milí, že jsem nemohla odmítnout“, to byla taková malá, nevinná lež.
„Nezapomněla jsi na tu konferenci United Dealers?“
Rosalie si zakryla dlaní ústa. Zapomněla. Po měsících, které strávila přípravou jejich
kongresu, který se měl konat letos v hotelu, na to úplně zapomněla. „Samozřejmě, že
ne“, rychle odpovídala.
„Budou tady v úterý dvě stovky lidí. Chci, abys tu byla taky, protože je to na tobě“,
připomenul jí rázně.
„Budu. Neboj se, Gabrieli. To nejhlavnější je zařízené. Všechno proběhne hladce“.

86

„V to doufám. Jo, ještě něco, hledal tě v hotelu nějaký muž. Tvrdil, že ho pověřil tvůj
bratr. Vypadal hodně znepokojeně, když zjistil, že tady nejsi. Nemohl jsem mu k tomu
nic prozradit, to snad chápeš. To jenom, aby ses na to připravila“.
Rozloučili se. Rosalie se vyděsila. To není možné, tak Bruno o ní celou tu dobu
věděl? No, teď to zřejmě nevyřeší. Stáhla ze sebe šaty a zamířila rovnou pod sprchu,
kde se pořádně vydrbala. Potom si po dlouhé době dopřála všechny moderní
vymoženosti, jako byly fén, kulma na vlasy a celá škála kosmetických přípravků.
Upravila si vlasy a obličej, navlékla si punčochy, sukni, blůzku a sandály na nízkém
podpatku. Po tomto přerodu se cítila naprosto skvěle.
Když skončila, podívala se na hodinky, a zjistila, že je ještě brzy, aby se vydala na
večeři. Opřela se lokty o toaletní stolek, vložila si bradu do dlaní a přemýšlela, co asi
dělá zrovna Philip. Asi se také sprchuje a obléká. Cítila se podivně oloupená, když
byla byť jen na chvíli připravená o jeho přítomnost. Byla jím tak zaujatá, že
zapomněla na sjezd United Dealers, který ještě před dvěma týdny zabíral většinu
jejího času a myšlenek. Nevěděla, jak bez Philipa dokáže žít, až se vrátí zpátky. Život
je zvláštní schopnost skočit člověku na záda, jakmile se jen maličko skloní. Všechny
ty roky, kdy se pečlivě snažila žít nekomplikovaným životem, byly nenávratně pryč.
Večeře chutnala báječně, ale připadala jí jako vzrušující muka. Seděla po pravici
Phlipa a přesto že k němu byla tak blízko, nemohla se ho dotknout. Z jeho netypické
zamlklosti a sevřených rtů usuzovala, že je na tom podobně. Neodvažovali se jeden
druhému pohlédnout do tváře. Jednotvárný šum hovoru kolem stolu způsoboval, že
se Rosalie cítila ještě hůř. Byla ráda, že se od ní neočekává, aby se zapojovala do
konverzace. Kromě pár veselých poznámek o svých zážitcích v roli kovboje něžného
pohlaví, mlčela. Rosalie nikdy nebyla tak ráda, že večeře skončila. Snažila se najít
přijatelnou výmluvu, proč se nemůže připojit k ostatním v hale při obvyklém setkání
po večeři. Ale jediné, co ji napadlo, byla bolest hlavy, a to znělo dost divně, když
vzala v úvahu, že strávila týden v přírodě. Statečně následovala ostatní členy rodiny
z jídelny. Zůstávala pozadu a loudala se chodbou, když ji kolem pasu objala silná
paže a otočila ji. Šokovaně vydechla jeho jméno. „Philipe, vyděsil jsi mě k smrti“.
Položil si prst na rty, aby ji umlčel. Potom ji vzal za ruku a vytáhl hlavními dveřmi ven.
„Kam to jdeme?“, zeptala se šeptem.
„Tiše, uvidíš“.
„Nebudou mít ostatní obavu, kde jsme?“
„Tak ať, je to jedno“.
Popadl ji pevně za ruku a vedl ji rychlým tempem přes přední dvůr ke stodole.
Rosalie téměř musela běžet, aby mu stačila. Nezpomalil, dokud nebyli v dostatečné
vzdálenosti od domu. Rosalie sotva popadala dech.
„Opakuju, kam to vlastně jdeme?“
„A já opakuju, že uvidíš“.
Pevně ji sevřel zápěstí a zavedl ji kolem ohrady za stáje, kde byla obrovská hromada
sena. Popadl ji do náruče, hodil ji do sena a padl doslova na ni.
Tiše se rozesmála a objala ho rukama kolem krku. „Bože, Philipe, copak?“

87

„Vypadáš dnes večer nádherně. Nemohl jsem se během večeře udržet. Strašně jsem
toužil natáhnout ruku a ….“
Rosalie se pod ním zavrtěla a přitáhla si ho těsně k sobě. „To by asi vyvolalo několik
nesouhlasných pohledů“.
„Asi ano“, sklonil hlavu a hlasitě ji políbil. „Dvacet čtyři hodin bez tebe je maximum,
co dokážu bez tebe vydržet“.
„Co potom budeš dělat, až odjedu“, přinutila se usmívat.
„Neodvažuju se o tom přemýšlet“, znovu ji políbil a vtiskl ji hlouběji do sena. Když
tentokrát zvedl hlavu, Rosalie byla celá od slámy. Jednou rukou si otřela obličej.
„Ach, to je hrozné, škrábe to. Jak proboha, válet se v seně, může znamenat …“.
„Znamenat co?“
„Však víš“.
„Řekni mi to“. Jeho ruka přejela po lemu její sukně. Vklouzla pod ni, sunula se
nahoru, hladila a laskala, až našla cíl. Když zatáhl, Rosalie se vyděsila. „Proboha,
tady ne“, vykřikla, i když ji zaplavovala touha.
„Proč ne?“
„Někdo nás uvidí, Philipe, prosím“.
„Nikdo sem nepřijde“.
„Jak si můžeš být tak jistý?“
„Davy lidí by teď mohly jít kolem a nevšimly by si nás. Pokud tedy budeš potichu“.
„Philipe“, protestovala.
„Tiše“, umlčel ji ústy. Jeho rty byly vláčné, konejšivé a žádostivé. Jejich přesvědčivá
síla nakonec překonala její odpor a vzdala se. Cítila, jak se uvolňuje a umožňuje jeho
bloudícím rukám přístup k celému svému poddajnému tělu. Hladil ji a laskal jistými
dráždivými pohyby. Tlukot jejího srdce se zrychloval a zvýrazňoval. Cítila, jak jí pod
pokožkou spalují plameny vášně. Pořád ji překvapovalo, jak rychle a mistrně ji
dokáže vzrušit. S každým Philipovým dotekem pociťovala lahodné chvění.

S pocitem naprostého uspokojení Philip sledoval její rostoucí vzrušení a hledal
způsob, jak ho ještě zvýšit. Jeho ústa opustila její a vytvářela na její tváři a štíhlém
krku smyslné cestičky z vlhkých polibků. Rozdělil jí rukama nohy a vtěsnal se mezi
její boky a zakroužil pánví.
„To …., je opravdu nemravné“, šeptala.
„Tiše“, pokáral ji.
„V oblečení a ….“ protestovala.
A to byla poslední věc, kterou Rosalie byla schopná na dlouhou dobu říct. Jeho tělo
zkoumalo to její a ona se stala jeho útočištěm. Brzy se společně ponořili do
rytmických pohybů a zapomněli na svět.
O nějakou dobu potom spolu kráčeli ruku v ruce po měsícem osvětlené pastvině,
ztraceni v kouzlu, které je spojovalo.

Ani jeden z nich neviděl muže, který se opíral o
náklaďák v dálce a viděl je. Zaujatě sledoval, jak se zastavili a ve skrytu si vyměnili
polibek, než zamířili k domu. Bystře zaznamenal, jak se jejich ruce rozdělily, než došli
na přední dvorek a vešli každý zvlášť do domu.
Dino se usmíval. Takže Rosalie má románek s Philipem. Výborně. Dino to považoval
za veliké eso v rukávě. Během shánění se od ní držel, jak nejdál to šlo.

88

Měla k němu odpor a nesnažila se to zakrývat. I když se nemusel obávat, že by
Rosalie mohla ovlivnit Sáru proti němu. Nato Sára byla příliš poblázněná, než aby
věřila něčemu, co by Rosalie řekla. Ale přesto pořád měl strach, že by mohla přece
zmařit jeho plány způsobem, který nedokázal předvídat. No a teď se mohl přestat
obávat. Pokud má Rosalie v úmyslu zničit jeho plány, on udělá přesně to samé. Stačí
jedno její slovo a on poběží za Philipem a jeho otcem, seč mu budou síly stačit.
Nemohlo to dopadnout lépe, spokojeně se usmíval.
Počet obyvatel poklidného městečka Ave Linda se na jeden den v roce vždycky
trojnásobně zvětšil. Někteří místní obchodníci prohlašovali, že během téhle velkolepé
slavnosti vydělají víc než o vánocích. Když do Ave Linda dorazili v sobotu ráno
Bennetovi, na hlavní ulici městečka vládnul čilý ruch.
Buck, Celine, Viola a Arman přijeli černým Range roverem, zatímco Philip přivezl
Rosalii a Sáru jednou z dodávek farmy. Zaparkovali mimo centrum, a dál se vydali
pěšky, aby si mohli všechno v klidu prohlédnout. Konaly se tucty soutěží snad ve
všem, od ovcí po koláče a v poledne se konala soutěž o nejlepší chilli guláš. Rosalie
byla stejně pyšná jako všichni z farmy Dvojité B, když soutěž opět vyhrál Fernando.
Jeho guláš neměl konkurenci.
Sára nezůstala s rodinou dlouho. Brzy je opustila a slíbila, že se objeví večer a půjde
s Rosalií a Philipem na místní tancovačku. Údajně šla někam s přáteli, ale Rosalie
správně uhodla, že ten přítel není nikdo jiný, než Dino. Pořád měla kvůli vztahu Sáry
k tomuto muži starosti, ale věděla, že pokud nebude schopná odhalit svou minulost
před Philipem, což nebude, nedokáže ji odhalit před žádným jiným Bennetem. Snad
to nějak dopadne …
Všimla si, že rodina je zde v městečku velmi známá. Nikdo je neminul, aniž by s nimi
neprohodil pár slov. Rosalie ještě stále nevěděla, že její přítel Bert byl patronem
městečka Ave Linda, a že tato pozice teď připadla Buckovi. Téměř každá instituce ve
městě byla ve vlastnictví Bennetů nebo jimi aspoň byla kontrolována či dotována. To
zahrnovalo banku, místní noviny, dobytkářskou společnost a soukromou školu.
Rosalii bylo představeno tolik lidí, než by si mohla zapamatovat na celý život. Velká
část z nich si zjevně spojila její jméno se jménem ženy, která zdědila všechno to
bohatství, ale nikoho ani ve snu nenapadlo, aby se jí na to zeptal.
Den pomalu utíkal. Brzy odpoledne daly Celine a Viola jasně najevo, že už mají
všech slavností dost a Buck s Armanem je zanedlouho poté odvezli zpátky na farmu.
Rosalie s Philipem osaměli. Zdálo se, že jsou mezi těmi tisíci lidmi sami. Měli oči jen
pro sebe a drželi se stranou od ostatních, jak jen to bylo možné. Philip se konečně
necítil svázaný s rodinou a celé jeho chování se změnilo. Věděl, že má srdce v očích
jednoznačně vidět, ale vůbec mu to nevadilo. Byl bláznivě zamilovaný do ženy po
svém boku. Měl před sebou spoustu problémů, ale byl rozhodnutý je zvládnout do
jednoho, až přijde čas. Jeho jedinou současnou starostí bylo, že Rosalie může z jeho
života zmizet stejně rychle, jako do něj přišla. Předpokládal, že v příštích měsících
bude mít spoustu práce, a že ho čekají poměrně časté pracovní cesty do různých
míst pobřeží Antibes, hlavně Saint Paul Vence. Přemítal, jak dlouho mu bude trvat
přesvědčit Rosalii, aby si ho vzala. Usmál se nad tím pomyšlením.

89

Divné, s jakou absolutní jistotou věděl, že si ji chce vzít. Před dvěma týdny ani
nevěděl, že vůbec existuje. Den se pomalu ale jistě chýlil k večeru. Rosalie a Philip
seděli v dodávce a jedli párky v rohlíku, popíjeli pivo a čekali, až začne hlavní
zábava. Rosalie si spokojeně vzdychla a opřela si hlavu o sedadlo.
„To byl úchvatný den. Bude pro mě po čertech těžké v pondělí nasednout do auta a
vrátit se zpátky do Greenspointu“.
Philip jí položil ruku na šíji a lehce ji masíroval. „Odvezu tě. Nelíbí se mi představa,
že pojedeš takovou dálku sama“.
Vyměnili si vědoucí úsměvy. Chabá výmluva je asi lepší než žádná. „Opravdu se
mnou pojedeš?“
Přikývl. „Ano, pojedu. A až tě bezpečně dopravím domů, řekl bych, že budu muset
pár dní zůstat. Myslím, že je nejvyšší čas, aby se naše rodina aktivněji začala zajímat
o Greenspoint. Co ty na to říkáš?“
„Ano, skutečně. Mnohem aktivněji“. Rosalie přímo zazářila štěstím. Ale netušila, kam
to všechno povede. Zdálo se jí nanejvýš nepravděpodobné, aby byli s Philipem
pořád šťastní, a tak o tom raději nepřemýšlela. Žila pro současnost a na zítřku
nezáleželo. To nedělala vlastně nikdy v životě. Vnitřní uvolnění, které jí to přinášelo,
však bylo nádherné. Když dojedli, nacpali ubrousky a plechovky do papírového
sáčku a Philip se vydal hledat odpadkový koš. Rosalie čekala a prohlížela si scénu
před sebou. Snesl se soumrak. Každou minutou přijížděla další auta a parkoviště se
začínala plnit. Philip se konečně vrátil, ale v okamžiku, kdy otevřel dveře, k němu
přistoupili tři muži. Rosalie v nich poznávala stálé zaměstnance farmy.
„Hej, Philipe, můžeš na minutku?“, zeptal se jeden z nich.
Philip zabouchl dvířka a otočil se jejich směrem. „Jistě, Juste, co pro vás můžu
udělat?“, usmál se na ně.
Muži se přiblížili a Just promluvil. „Chtěli bychom tě přemluvit, aby ses přihlásil na
krocení mustanga“.
Philip se zasmál. „Ne, ne, bohužel, chlapci“.
„Ale no tak, Philipe“, přemlouval ho druhý muž. „Býval jsi ten nejlepší v celém údolí“.
„To už bylo dávno. Raději ne. Ale díky, že jste přišli“, sáhl po klice u dveří, ale Just ho
zastavil. „Philipe, naše farma nemůže vyhrát, pokud nevyhrajeme rodeo. Lidi od BarMar pravděpodobně vyhrají lasování, takže je na nás, abychom vyhráli krocení
mustanga, to snad chápeš“.
„No tak, chlapci, jsem polichocen, ale nejezdil jsem dobrých šest let“.
„Ale jdi, Philipe, když může na mustanga Lefty Jared, můžeš i ty“.
„Cože, Lefty Jared?“, odmlčel se Philip a zamračil se.
„Jo, a všichni na něj vsadili“.
„Sakra, Leftymu je tolik co mně“.
„Víc“, přitlačil Just. „A nikdy nebyl ani z poloviny tak dobrý jako ty“.
Rosalie viděla, jak Philip váhá a přepadl ji strach. Snad proboha neuvažuje o
takovém nerozumu. Divocí koně jsou nejhorší zvířata na světě. Jízda na nich byla
strašně nebezpečná a rozhodně to byl sport pro mladíky. Věděla od svého strýce, že
lidé, co krotili mustangy, odcházeli do penze před třicítkou, pokud tak dlouho vydrželi.

90

Její nejhorší obavy se potvrdily, když slyšela Philipa, jak řekl. „Dobrá, Juste, můžeš
mě přihlásit. Usadím Rosalii a sejdeme se u stájí“.
Tři muži odspěchali oznámit novinu ostatním z farmy. Philip obešel dodávku, aby
otevřel Rosalii dveře.
„Philipe, prosím, nedělej to“, zapřísahala ho. Ale Philip už se nakazil vidinou
dobrodružství a oči mu jen svítily. „Neboj se, lásko. Vyrostl jsem mezi mustangy.
Uklidni se, ano“.
„Je to nebezpečné a ty to moc dobře víš. Prosím tě, nedělej to, kvůli mně“.
Ale už jí nevěnoval pozornost a jen si strčil jednu ruku do zadní kapsy kalhot. „Na,
raději mi pohlídej tohle“, řekl a vtiskl jí do ruky peněženku a klíče od dodávky.
„Philipe, prosím tě …“
„Neboj se o mě, Rosalie. Vím, co dělám. Pojďme najít Sáru, někde tady bude“.
Než přešli parkoviště, Rosalie nepřestávala protestovat. Ale potom se k nim připojilo
několik mužů a jí nezbývalo nic jiného než mlčet. Když zahlédli na tribuně Sáru,
Philip poklepal Rosalii po rameni. Řekl jí, že se uvidí později a byl pryč. Rosalie plná
očekávání vyběhla po schodech k přítelkyni.
„Kde jste byli?“, ptala se Sára. „Všude jsme vás hledali. A kde je Philip?“
Rosalie spatřila Dina sedícího po Sářině boku. Vzala ho na vědomí krátkým
pokývnutím hlavy a potom se posadila vedle Sáry z druhé strany. Pohodila hlavou ke
stájím a řekla. „Přihlásil se na krocení mustangů“.
Sára otevřela ústa. „Cože se …?“
„Slyšela jsi dobře. Ostatní ho k tomu přemluvili, neposlouchal mě“.
„Proboha, Dino“, zaúpěla Sára. „Slyšel jsi to? Běž tam a zastav ho. To nemůže
udělat, on se snad pomátl na rozumu“
Dino si odmítavě odfrkl. „Zbláznila ses? To si opravdu myslíš, že bych šel dolů a před
ostatními chlápky mu říkal, aby nejezdil? Na místě by mě zastřelil. Ani nápad“.
Rosaliin strach se ještě zvětšil, když viděla zděšení v Sářině obličeji. Téměř se jí
zastavilo srdce, když Sára vykřikla. „On se musel dočista zbláznit. Nejel na
mustangovi dobrých šest let. Nepil něco?“
„Pár piv, to je všechno“.
„Bože můj, musíme něco udělat“. Sára vstala. „Pojď, Rosalie“.
Ale Dino ji popadl za ruku a stáhl dolů zpátky na sedačku. „Nedělej ze sebe cvoka,
zlato“, utrousil. „Philip je dospělý chlap. Bude šílet, jestli přijdeš dolů a začneš mu
před všemi dělat scény. Vsadím se, že těch předepsaných osm sekund zvládne.
Možná i víc“.
Sára se odevzdaně otočila k Rosalii. „Asi má pravdu. Nemůžeme dělat nic, jen držet
palce a modlit se, aby si můj hloupý bratr nesrazil svůj pitomý vaz“, kousla se do rtu.
„Kromě toho kdysi býval nejlepším amatérem, kterého jsem kdy viděla“.
Rosalie si všimla nedostatku přesvědčení v jejím hlase. Večer, který sliboval tolik
legrace, se proměnil ve zkoušku nervů. Všichni kolem ní, snad s výjimkou Sáry, se
báječně bavili, ale ona během závodů se sudy, chytání dobytka do lasa a dalších
soutěží prkenně seděla a vůbec nic neviděla. Kdyby mohla mít jedno kouzelné přání,
chtěla by, aby se krocení mustangů úplně zrušilo. Přirozeně, přání se jí nevyplnilo.
Tlampač ohlásil krocení mustangů.

91

Rosalie se přiměla sledovat první čtyři jezdce, což nebylo tak těžké, protože je
neznala.

Jeden mladík spadl okamžitě poté, co vyjel ze stáje. Čtvrtý soutěžící byl
muž jménem Lefty Jared, o kterém se mluvilo na parkovišti a k velkému nadšení
publika se udržel v sedle šest a půl sekundy. Potom z tlampače uslyšela Philipovo
jméno a davy táhle zahučely.
Měla dojem, že má mořskou nemoc. „Já …. se nedokážu dívat“, řekla přítelkyni.
Sářina ústa se sevřela do úzké linky. „Pokud to můj bratr přežije, osobně ho nakopu
do pozadí s velkou chutí“.
Rosalie si byla jistá, že se nedokáže dívat, ale zjistila, že od arény nemůže odtrhnout
oči. Kdyby tam uvnitř nebyl Philip, považovala by to za úchvatnou podívanou.
Zatímco davy vřeštěly a pískaly na podporu jezdce, kůň se snažil ze všech sil, aby ze
sebe shodil jezdce jako nenáviděné břímě. Philip se pohyboval s ním, jednou rukou
svíral uzdu, druhou volně mával ve vzduchu. Jejich pohyby byly plné síly a
nepředvídatelné jako blesk. Většina diváků stála a Rosalie zjišťovala, že osm sekund
může trvat celou věčnost.
„Bože, to je jízda“, křičel nějaký muž za ní. „Bennetové byli vždycky páni jezdci“.
Potom se ozval gong ohlašující osm sekund a Rosalii ohlušil potlesk davu. Téměř se
zhroutila úlevou. Bylo po všem. Až se s ním ocitne o samotě, zabije ho, že ji nechal
tím vším projít …
Ale moc dlouho se neradovala, protože hluk kolem se změnil z nevázaného veselí na
stovky zděšených výkřiků. Rosalie měla dojem, že zaslechla, jak Sára zaječela.
Pohlédla do arény, kde pořád ještě poletoval Philip na koni.
„Co to dělá? Proč je pořád na tom koni? Proč sakra nesesedne?
Trvalo jí vteřinu, než pochopila, co se děje. Proboha, uvíznul na tom koni, zamotal se
do uzdy a nemohl seskočit. Rosalie si přitiskla dlaň na ústa. Pokud si předtím
myslela, že měla strach, nebylo to nic ve srovnání s hrůzou, kterou prožívala teď.
Ten kůň ho rozdupe na kaši.

Čtrnáctá kapitola zase za týden…

Dagmar Valová

Kapitola první ZDE

Kapitola druhá ZDE

Kapitola třetí ZDE

Kapitola čtvrtá ZDE

Kapitola pátá ZDE

Kapitola šestá ZDE

Kapitola sedmá ZDE

Kapitola osmá i devátá ZDE

Kapitola desátá ZDE

Kapitola jedenáctá ZDE

Kapitola dvanáctá ZDE

Článek pro vás napsala:

Redakce Popelky vznikly 14.7.2011 "Rak" tel:721 381 824

Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.

Tyhle taky napsala:

Archiv autora

• Komerce18.04.2024Deprese není jenom o antidepresivech: Proč je důležité zabývat se podstatou problému
• Móda03.04.2024Historie parfémů: Od Mezopotámie přes maďarskou královnu a první kolínskou až po Chanel
• Komerce13.02.2024Technické zajištění akcí: Pronájem kvalitní audiovizuální techniky
• Ranní kávy18.10.2023Demystifikování cen letenek – jak najít nejlepší nabídky kdekoli?