inkognito
Společnost

Dášin nedělníček. Inkognito – erotický román (kapitola sedmá)

0 Shares

Vyjížďka trvala déle, než si uvědomovaly. Když se vrátily, Sára pohlédla na hodinky. „Je později, než jsem myslela. Budeme si muset pospíšit. Otec čeká všechny přesně v půl sedmé na večeři“.
Rosalii napadlo, co by se stalo, kdyby někdo přišel pozdě, a přitom si vzpomněla, jak Philip odpoledne chvatně odjel. Bucka Benneta zjevně nikdo nezdržoval. „To je v pořádku. Přijdu včas“,
„To se mi ulevilo. Nezávidím ti, Rosalie. Budeš si dnes večer připadat jako výstavní exemplář“, podotkla pravdivě.
Rosalie se nervózně usmála. „To je mi celkem jasné, vzhledem k okolnostem. Jenom
doufám, že je nezklamu“.
„Zaťukám na tebe, až budu hotová a půjdeme dolů společně. Nenechej se od otce
zastrašit. Je to dobrý člověk, ale hru na hlavu rodiny přehání. Je úplně jako policajt
na křižovatce, ty pojď sem, a ty běž tam, a ty zůstaň tady. I lidé, kteří pro něj pracují
přes dvacet let, se k němu chovají uctivě. Dědeček byl jediný člověk, který měl na
otce skutečný vliv. Tenhle dům zažil spoustu jejich hádek“.

37

„No, to je skvělé“. Začínala si přát, aby si mohla nechat ujít to potěšení setkat se
s Buckem Bennetem. Byla už unavená z neustálého přizpůsobování se jedné
šokující skutečnosti za druhou. Prostě skvělé, pronesla k sobě v bezpečí svého
pokoje pro hosty.
Zjistila, že někdo jí opatrně vybalil a uklidil všechny věci. Několik kousků oblečení,
které si přivezla, viselo vyžehlených v šatníku. Po chvilce váhání se rozhodla pro
letní šaty, které měla na sobě předcházejícího večera. Vyndala z prádelníku čisté
spodní prádlo a všechno položila na postel. V koupelně se rychle osprchovala a
umyla si vlasy. Osušila se a vklouzla do krátkého froté županu. Vrátila se do pokoje
právě ve chvíli, když se ozvalo zaklepání na dveře. Asi to bude Sára, pomyslela si.
„Dále“, zvolala a dveře se otevřely. Avšak do pokoje vstoupil Philip. Byl čerstvě
osprchovaný, džíny a vysoké boty vyměnil za tmavě modré kalhoty a bílou košili.
Jedním slovem vypadal báječně.
„Ach, já …. Myslela jsem, že to je Sára“, blekotala překvapeně.
„Jenom jsem se zastavil, abych se zeptal, jak jste se měla, jestli něco nepotřebujete.
Mohu přijít později“, navrhoval, ale nepokusil se odejít. Jeho oči drze zkoumaly její
vlhké rozcuchané vlasy, nenalíčený obličej a hezky tvarované nohy.
„Ne, to je v pořádku. Posaďte se, za minutku jsem oblečená“, popadla věci ležící na
posteli a vyrazila do koupelny. Když se ale chtěla oblékat, zjistila, že nemá
podprsenku. Byla by mohla přísahat, že si ji připravila, ale nebyla zde. Znechuceně
otevřela dveře a spatřila Philipa, jak sedí na kraji postele. Na prstě měl zavěšené
jedno ramínko onoho osudného kousku prádla a fascinovaně podprsenku studoval,
jako by to byla ta nejzajímavější věc, kterou kdy viděl. Jakmile uslyšel vrznutí dveří,
okamžitě vzhlédl. „Něco vám upadlo“, usmíval se.
„Ano, to jsem zjistila“, lehce se zarděla, došla k posteli, vytrhla mu onu věc z ruky a
vrátila se do koupelny. Byla si téměř jistá, že slyšela jeho smích.
Philip čekal a rekapituloval si v duchu odpolední setkání s otcem. Buck byl
pochopitelně zvědavý na zprávy o Rosalii a chtěl slyšet úplně všechno. Philip si dával
velký pozor na to, co otci řekl.
„Není toho moc, co bych ti o ní mohl povědět, tati. Nerada mluví o sobě. Pochází
z Itálie, nemá rodinu a zdá se, že ani žádné jiné příbuzné. Asi před čtyřmi roky přijela
za kamarádkou na jižní pobřeží a zůstala, když se jí naskytla příležitost dočasně
pracovat v hotelu. Je, řekl bych rezervovaná a taky inteligentní, vyrovnaná a
přitažlivá. Z toho, co jsem pochopil, to její práce vyžaduje. Jsem přesvědčený, že
neměla tušení, kdo dědeček byl. Myslela si, že byl roztomilý, starý muž. A to je tak
asi všechno“, informoval Philip otce.
„Co soudí o tom, že jsi ji sem přivezl?“, zajímal se Buck.
„Jak se zdálo, uvědomuje si, že to bude pro všechny zúčastněné nejlepším řešením.
Nikdo nemá rád tisk a publicitu“.
Philipovi se ulevilo, že otec zprávu přijal bez dalších otázek. Z důvodů, kterým tak
docela nerozuměl, se nechtěl nikomu svěřovat se svými výhradami a podezřeními o
Rosalii. Možná doufal, že se ukážou jako nepodložené.
Dveře koupelny se otevřely a ona se objevila, čerstvá, plná života a velice krásná.

38

Šaty, které měla na sobě, byly tytéž, co měla včera. Philip si uvědomil podivný tlak
v oblasti srdce a šokovalo ho to. V jeho životě nebylo místo pro vztah k ženě, o níž
pochyboval. Sledoval ji, jak jde k toaletnímu stolku, sedá si a otevírá kosmetický
kufřík. Chovala se přirozeně, jako by tam vůbec nebyl.
„Tak, jak jste se celé odpoledne měla“, zajímalo ho.
„Báječně“, odpověděla. „Strávila jsem ho ve společnosti vaší sestry Sáry. Líbí se mi“.
„To jsem rád. Myslím, že Sára by potřebovala přítelkyni. Pracuje téměř výhradně
mezi muži. A Viola, švagrová, je úplně jiná než ona. Nejsou si příliš blízké. Co jste
vlastně dělaly?“
„Ukázala mi farmu, a taky …., mě představila nějakému muži“, snažila si schválně
vzpomenout. „Dino, tak se jmenoval“.
Philip přikývl. „Ano, Dino Baldini, to je dobrý člověk a hlavně pracant. Nedávno jsme
ho jmenovali předákem. Myslím, že Sára vás zaměstná po celou dobu vašeho
pobytu. Bůh ví jak, ale ona vždycky najde něco, co se dá dělat. Možná se ani
nebudete moc nudit“.
„Pochybuju, že se vůbec nudit budu“ lhala. „Pokusím se nepřekážet“.
„Nebudete nikomu překážet“. Sledoval ji, jak si nanášela make-up a česala vlasy.
Zdále se, že ji jeho obraz v zrcadle znervózňuje. Soudil podle toho, že některé její
pohyby byly křečovité, ale nemohl z ní spustit oči. Když skončila, vstala a otočila se
k němu. Philip vyskočil z kraje postele a postavil se před ni. „Krásné“, pronesl věcně,
ale jeho pohled byl jako fyzické laskání. „Skutečné umělecké dílo“, dodal uznale.
„Děkuji“, jeho kompliment ji překvapil. Její dech se zastavil někde mezi plícemi a
krkem. Stál tak blízko, milovala vůni jeho kolínské. Taky by mu byla ráda řekla, že
vypadá výborně. Ale byla si jistá, že to ví moc dobře sám. Rovněž si byla jistá tím, že
z jeho tváře čte víc, než jí chtěl dát najevo. Měl v sobě něco chameleonského.
Dopoledne během cesty se choval strašně vzdáleně. Nevyzařovala z něj žádná
mužná sexuální energie. Pohlédla mu do očí a její rty se bezděčně pootevřely.
Philip se lehce zamračil. Nevzpomínal si, že by některý z nich udělal něco
neobvyklého, ale přesto se atmosféra v pokoji dramaticky změnila. Pocítil absurdní
touhu vztáhnout ruku a dotknout se hedvábných pramenů jejích vlasů. V ten okamžik
do pokoje vrazila Sára.
„Hej, Rosalie, jsi připravená?“
Rosalie si uměla představit, jakým dojmem s Philipem museli působit. Stáli těsně u
sebe a hleděli si do očí. Nepostřehnutelně se otřásla a rychle pár kroků ustoupila.
Sára pohlédla na Rosalii, potom na bratra a ve tváři se jí objevila směs překvapení a
pobavení. „Kdy jste to říkali, že jste se poznali?“, zeptala se s potlačovaným
smíchem.
Philip se vzpamatoval, vzal obě ženy za paži a vystrčil je ze dveří. „Jdeme“, řekl. „Ať
na nás ostatní nečekají“.
Když trojice vstoupila do místnosti, obrátily se k nim čtyři páry očí. Rosalie měla chvíli
pocit, že je pod mikroskopem. Potom vstala Celine a přispěchala k nim.
„Rosalie, vypadáte báječně“, přivítala ji s odlehčením.
„Děkuji, paní Bennetová. Jaké jste měla odpoledne?“

39

„Trochu uspěchané. Téměř jsem zmeškala schůzku, ale zvládla jsem to, Doufám, že
jste se dobře bavila“.
„Ano, skvěle. Sára mě vzala na prohlídku farmy. Musím říct, že je impozantní“.
„Dobrá, to ráda slyším. Philipe, co kdybys Rosalii představil ostatním“, pobídla svého
syna a povzbudivě zamrkala na Rosalii.
„Samozřejmě“, položil Rosalii ruku na záda a nasměroval ji k blondýně v elegantních
světle modrých šatech. „Rosalie, seznamte se s mojí švagrovou, Violou“.
„Těší mě, Violo“.
„Jsem ráda, že vás poznávám, Rosalie“. Viola, jejíž rty se téměř nepohybovaly, když
mluvila, měla ty nejledovější modré oči, které kdy Rosalie viděla. Byla to krasavice
typu drážďanské panenky a působila dojmem dámy z velkého světa. Nepřístupnost
byla vlastnost, kterou jí Rosalie přisoudila hned na první pohled.
Philip se otočil k vysokému štíhlému muži po boku Violy. Rosalie by byla poznala, že
je bratrem Philipa, i kdyby jí ho nepředstavil. Jejich fyzická podobnost byla
pozoruhodná, i když Philipova drsná krása nebyla v bratrových rysech tak výrazná.
Možná proto, že měl světlejší pleť. „Rosalie, tohle je můj bratr Arman“, zanotoval
Philip s úsměvem.
„Těší mě, Armane“, pohlédla mu do tváře.
„Vítejte u nás, Rosalie“, přívětivě se usmál.
Philip Rosalii chytil kolem pasu a zavedl ji k muži, který stál stranou od ostatních.
„A …. Rosalie, rád bych vám představil svého otce. Tati, tak tohle je Rosalie
Ascoliová“ pronesl významně.
Buck Bennet měl silnější postavu než jeho synové. Slunce dodalo jeho pokožce
bronzový nádech a jeho vlasy měly spíš barvu soli než pepře. Vysoký, statný
s širokými rameny a na svůj věk jen s malým bříškem vypadal velice elegantně a
přitažlivě svou zralostí. Hodně se podobal Bertovu obrazu, který visel na stěně
v hale. Ale jeho vzhled Rosaliinu pozornost nezaujal ani zdaleka tolik, jako aura,
která ho obklopovala. Vyzařovalo z něj vůdcovství a autorita. Jeho chování v něm na
první pohled říkalo, že je to důležitý muž, který věří v sebe a všemu, co ovládá. Byl
úplně jiný než prostý Bert. Ale potom si vzpomněla, co slyšela o Bertovi v jeho
nejlepších letech. Její přítel byl zjevně ve svých časech zrovna tak stejný jako jeho
syn, stejně autoritativní. Bude Philip taky za patnáct nebo dvacet let taky takový?
Nechápala, proč ji taková otázka vůbec napadla. Studovala muže před sebou, který
byl hlavou rodiny. Buck Bennet jí připadal spíš zajímavý než hrozivý. Ale koneckonců
byla vychovávána v rodině, kde byli vysoce postavení lidé častými hosty a během
roku v Greenspointu si potřásala rukou i s prezidentem, premiérem a členy knížecí
rodiny. Proto Buck Bennet ji nemohl vůbec vyděsit, ani v nejmenším. Nakonec i ona
pocházela z rodiny s hraběcím titulem.
„Velice mě těší a ráda vás poznávám, pane Bennete“, řekla zdvořile a podávala mu
ruku. Buck ji bez zaváhání přijal a pevně stiskl. „Vítejte v mém domě, Rosalie.
Doufám, že o vás bylo dobře postaráno“.
„Ano. Vaše paní a dcera ke mně byly velice laskavé“.
„Dobrá, dobrá. Omlouvám se za problémy, které jsme vám snad způsobili, ale bylo to
nevyhnutelné. Teď se, prosím posaďte a dejte si s námi skleničku“.

40

Mužská ruka na jejím pase zmizela a Philip prohlásil. „Já to obstarám. Rosalie dává
přednost vínu. Co si dáš ty, Sáro?“
„Přines mi pivo“, odpověděla sestra a ukázala Rosalii, aby si přisedla k ní na
pohovku. Celine, Arman a Viola se usadili na židlích uprostřed pokoje, zatímco Buck
se posadil do vysokého křesla u masivního stolu daleko v rohu místnosti. To mělo za
následek, že se k němu obrátily všechny tváře. Rosalie z toho usoudila, že právě za
tím účelem byl stůl takto umístěn.
Philip přinesl Rosalii a sestře skleničku a potom se postavil k jednomu z vysokých
oken, trochu stranou od ostatních. Nepřítomně upíjel ze své sklenky a soustředěně
sledoval svého otce, který byl dnes výjimečně jako mílius. Většinou se debata během
těchto setkání před večeří točila kolem obchodních záležitostí, ale dnes otec udržoval
přátelskou, společenskou konverzaci. Po několika minutách Philip přenesl svou
pozornost na Rosalii. Zdálo se, že ji otec ani trochu nepolekal, což bylo nezvyklé,
protože Buck většinu lidí při prvním setkání děsil. Byla uvolněná a chovala se, jako
by rodinu znala celý život. To bylo hodně zajímavé zjištění. V jakém prostředí
vyrostla, že byla tak vyrovnaná? Nějak nemohl uvěřit tomu, že by to bylo pouze praxí
z hotelu, kde vítala slavné hosty.
Zaposlouchal se do konverzace v místnosti. Všichni Rosalii bombardovali otázkami.
Philip si dobře všímal, jak umně odrážela otázky, které se dotýkaly jejího soukromí.
Zato vyprávěla veselé historky o osobnostech, které bydlely v Greenspointu, což bylo
sice velmi zábavné, ale nicneříkající. Nechápal proč je posedlý touhou dozvědět se o
ní více, ale bylo to tak. Taková krásná žena, pomyslel si s povzdechem, kéž by byla
upřímná, což až tak úplně nebyla.
Rosalie si odvykla být centrem pozornosti a všechny ty pohledy soustředěné na ni ji
přiváděly do rozpaků. Navíc si byla bolestně vědoma Philipovy přítomnosti. Cítila, že
si ji prohlíží a vyhýbala se jeho pohledu. Měla nejasný pocit, že čekal, až se něčím
prořekne. Zatracený chlap. Zdálo se však, že všichni ostatní jí naprosto důvěřují.
Proč zrovna on musí být tak podezřívavý. Připravila se na první otázky o jejím vztahu
k Bertovi, ale o tom se nikdo ani slůvkem nezmínil. Vlastně všichni byli až přehnaně
zdvořilí a o příčině její neplánované návštěvě na farmě nemluvili. Přesto si Rosalie
dávala pozor a pocítila úlevu, když baculatá žena jménem Maria přišla, aby jim
oznámila, že večeře je připravená.
Jak později Rosalie pochopila, byla večeře u Bennetových neuspěchaná, asi
hodinová událost, kterou nesmělo nic narušit. Jídlo servírovaly po jednotlivých
chodech Maria s Tinou. Bylo důkladné a plné kalorií. Jako první přišla na řadu
kořeněná polévka. Následoval rýžový nákyp z chilli a cibule. Hlavní jídlo tvořily
proužky hovězího masa zavinuté v kukuřičných plackách, fazole, avokádo a mexická
omáčka s podivným názvem Pico de Gallo. V případě, že by ještě někdo náhodou
měl místo v žaludku, čekal ho zmrzlinový pohár s mandlemi a silná káva.
Rosalie měla dost už po rýži, ale jakožto host cítila povinnost vzít si od každého
chodu alespoň symbolickou porci. Všimla si, že nikdo z Bennetových neměl žádné
problémy s nedojídáním, což tak úplně nechápala.

41

Přemýšlela, jestli třeba nemá s jejich obrovskou chutí k jídlu co dělat nadmořská
výška, protože ona během toho jediného jídla snědla víc než obvykle za celý den.
Taky ji zajímalo, jak si zdejší ženy udržují tak štíhlé postavy, pokud je tady takové
jídlo typické.
Buck a Celine seděli na protilehlých koncích stolu s Philipem a Rosalií po jedné ruce
a Sára, Arman s Violou po druhé. Konverzaci vedli muži a hovor rychle přeskakoval
od počasí ke stavu půdy a pastvin, politiky, burze a obchodu. Rodina, jak Rosalie
brzy zjistila, byla velmi aktivní v politice. Celine a Viola přispěly do hovoru
poznámkami ohledně plánovaného oběda s ženou místního politika. Sára mlčela, a
jen když se hovor stočil na dobytek, rázem ožívala. Co se týkalo Rosalie, neřekla
vlastně vůbec nic. Večeře konečně skončila a Buck vstal. Jak na povel se zvedli i
všichni ostatní a začali se trousit z jídelny.
K Rosalii se připojila Sára. „Všichni se teď budou dívat chvíli na televizi, ale já mám
rozečtenou dobrou knihu, takže bych raději šla do pokoje, pokud ti to nevadí“.
„Samozřejmě, že mi to nevadí, Sáro. Prosím tě, nemysli si, že se mnou musíš být
pořád. Navíc si chci jít brzy lehnout“.
„Dobrá, tak se uvidíme ráno. Určitě přijdeme na něco, co bychom mohly dělat“.
Rosalie se usmála. „Dobrou noc. A díky za všechno“.
Sára odešla a Rosalie se otočila, aby zasunula svou židli na místo. Zjistila, že za ní
stojí Philip. Vzal židli a přisunul ji ke stolu. „Chutnalo vám?“, zeptal se.
„Ano, bylo to vynikající“.
„Nesnědla jste toho moc“.
„I tak to bylo daleko víc, než jím normálně“.
„Myslela jste vážně, že půjdete brzy spát?“, zadíval se na ni.
„Ano. Myslím, že bych měla“.
„Potom bych vás měl před něčím varovat. Otec má za to, že zpráva o dědečkově
poslední vůli se dostane už zítra ráno do novin. Chce, abychom všichni byli příštích
pár dní nablízku“.
„A kam bych měla jít?“, zeptala se Rosalie celkem rozumně.
„To je vlastně pravda. Kam jinam?“
Vtom se objevila Maria s Tinou, aby sklidily ze stolu. Philip s Rosalií vyšli společně do
haly. „Začínám si myslet, že jsme vás klidně mohli nechat, ať si mluvíte s novináři,
jak chcete, protože nehrozí žádné nebezpečí“.
Zastavila se a tázavě na něj pohlédla. „Prosím?“
„Dokážete hovořit, aniž byste cokoliv řekla. Strávila jste s námi celý večer, a přesto o
vás pořád téměř nic nevíme“.
Rosalie pocítila napětí. „Víte všechno podstatné“.
„Skutečně?“
„Povězte mi, Philipe, vyslýcháte takto všechny lidi, které jste právě poznal?“
„Jenom ty, kteří mě k tomu nutí. Jenom když se mi o sobě zdráhají dát i ty
nejzákladnější informace. Kde jste se narodila?“
V očích jí pobaveně zajiskřilo. „Především v porodnici, v Praze, abych byla přesná“.
„V Praze? Myslel jsem, že pocházíte z Itálie. Aspoň jste to tvrdila, pokud jsem dobře
slyšel“, udiveně kroutil hlavou.

42

„Ano, jsem Italka. Narodila jsem se zrovna tam, kde tohoto času se nacházeli matka
s otcem na návštěvě. Narodila jsem se poněkud předčasně“, vysvětlovala věcně.
„Není to fascinující?“, její sarkasmus ho neodradil. „Čím se živil váš otec?“
„Měli jsme rodinný podnik“.
„Měli? Jak tomu mám rozumět“.
Rosaliina ústa se semkla do úzké linky a ustoupila. „Víc vám neřeknu. Ale teď bych si
ráda šla lehnout, jestli dovolíte. Byl to pro mě náročný den“.
Sledoval ji, jak odcházela a nadával si do tupců a ignorantů. Všem popřála dobrou
noc a chystala se do svého pokoje. Philip si připadal dost mizerně. Proč ji nemohl
nechat na pokoji? Výborně spolupracovala a zbytek rodiny jí věřil. Proč ne on. Proč
ho tak zajímala její minulost. Vždyť na ní vůbec nezáleželo. Stál v hale pohroužený
v myšlenkách. Ještě když se vracela a na chvíli se zastavila. Hledal slova, ale než
něco stačil vymyslet, otočila se a zmizela za rohem. Pak už jen slyšel, jak se otevřely
a zavřely dveře hostinského pokoje. Philip se cítil strašně. Kdyby to bylo fyzicky
možné, nakopal by se do zadku.
Doufám, že je se sebou spokojený, pomyslela si Rosalie, když za sebou zavřela
dveře. Líbil se jí šokovaný výraz v jeho tváři. Možná, že ji konečně nechá na pokoji.
Všechno, co mu řekla, byla holá pravda, i když nevypovídala nic podstatného.
Nehodlala nic objasňovat o sobě rodině, se kterou neměla nic společného a za pár
dnů je už nikdy neuvidí.
V pokoji byla úplná tma. Právě se natahovala k vypínači na stěně, když si všimla, že
dveře na terasu jsou lehce pootevřené. Nechtěla, aby jí nalétal hmyz do pokoje, tak
se vydala dveře zavřít. Jakmile se dotkla kliky, ucítila čerstvý a vlahý vzduch.
Neodolala a vyšla ven. Obloha, jejíž krásu nenarušovala žádná světla blízkého
města, vypadala jako černý samet, posetý milióny diamantů. Hvězdy se zdály být tak
blízko, jen natáhnout ruku a dotknout se jich. Zaujatá tou krásnou podívanou, sešla
z terasy na trávník. Ani světla domu nenarušila ten pohled, který ji pohltil. Rosalie
uchvácena kouzlem noci, si nevšimla stínu postavy muže, který se k ní blížil. Došel
téměř až k ní, než ho zaregistrovala. Šokovaně otevřela ústa, ale přikryla jí je drsná
ruka a umlčela ji. Rozšířenýma očima pohlédla do tváře Dinovi Baldinimu.
„Tiše“, zabručel. „Ani slovo, rozumíš?“
Přikývla. Dino ji chvíli nejistě studoval. Zjevně dospěl k závěru, že nebude křičet,
uvolnil jí ústa a chytil za paži. „Svět je malý, že Rosalie?“
Rozzlobeně se vymanila z jeho sevření. „Co tady děláš, Dino?“
„Já tady pracuju a každý večer se procházím. Na to samé bych se mohl zeptat tebe“.
„Potřebovala jsem na čerstvý vzduch a být chvíli o samotě“.
„Nemyslel jsem, co děláš venku“, řekl Dino. „Myslel jsem, co děláš tady na farmě.
Málem jsem umřel, když jsem tě uviděl“.
„To si dovedu představit“, odvětila kysele.
„Ptám se tě znovu, co tady sakra děláš?“
„Myslím, že ti do toho nic není“, odsekla ledově.
Dinovi přeletěl po tváři nepříjemný úšklebek. „Pořád se po těch letech zlobíš. Kvůli
mně jsi opustila rodinu a myslela si, že tě miluju, že. Bylo to kruté, když jsem tě
nechal“ řekl s posměchem.

43

„Tak dost. Přestaň, Dino. Oba dobře víme, jak to ve skutečnosti bylo. Nejsi nic jiného
než nenapravitelný křivák. Otázkou zůstává, proč jsi to dělal, co bylo pohnutkou,
abys mě zatáhl do svých spárů a přišel k majetku“.
„Křivdíš mi. Neudělal jsem nic protizákonného. Sama jsi se mnou šla a dobrovolně“.
„To je pravda. Proti tomu co děláš, neexistuje žádný zákon, myslím psaný. A protože
máš morálku horské kozy …“
„Sára říkala, že pracuješ pro Bennetovy“, přerušil ji Dino okamžitě. „Jak dobře je
znáš?“ zaútočil na ni.
„Do toho ti nic není“. Rosalie se zhluboka nadechla. „Nechej Sáru na pokoji“.
„Ale jdi, ta holka je do mě blázen. Zlomil bych jí srdce, kdybych ji nechal. A já Sáře
nechci ublížit“.
„Nejhorší je, že ty tomu asi opravdu věříš. Udělej pro jednou něco čestného, Dino a
nechej ji být“.
Znovu ji popadl za paži, ale tentokrát ji bolestně sevřel. „Poslouchej mě. Když jsem tě
dnes odpoledne uviděl, první co mě napadlo, bylo, že mi zkazíš všechny plány. Ale
jak jsem o tom přemýšlel, tím jasnější mi bylo, že neřekneš ani slovo, vůbec nic.
Pokud bys Bennetům něco chtěla říct, už bys to dávno udělala, a já bych to dávno
věděl“. Uvolnil sevření a na tváři se mu objevil znovu ten odporný škleb. „Nevím, co
máš s Bennetovými společného, a je mi to jedno, dokud se do toho nebudeš plést.
Pokud je aspoň trochu znáš, víš, jak vysoko si ve společnosti stojí. Prakticky vlastní
toho hodně a mají vlivné přátele. Nemyslím, že by chtěli vědět, co tahle holka tady
vlastně dělá. Je jasné, že jsi tady inkognito a máš sakra dobrý důvod. Určitě by bylo
zábavné vypustit do světa skutečnost, proč Rosalie Ascoliová z velmi vlivné italské
rodiny pracuje tady a proč. Pro novináře by to bylo šťavnaté sousto a já bych byl
svědek číslo jedna. Takže, pokud budeš mlčet o mně, budu já mlčet o tobě. Všichni
tak budeme spokojení“.
Rosalie utrousila opovržlivý zvuk a vytrhla se mu. „Se spodinou se nebavím“, sykla.
Otočila se a rázným krokem se vrátila do svého pokoje. Ale ještě než mohla zavřít
dveře, slyšela, jak se otevírají jiné. Následoval klapot střevíčků. Otočila se a zahlédla
Sáru, jak vstupuje na trávník. Jde za Dinem, domyslela si Rosalie. Zavřela dveře a
opřela se o ně.
Ach jo, povzdechl si její vnitřní hlas. Měla by Dina odhalit. Sára je tak milá dívka. Ale
copak by mohla, pomyslela si unaveně. Vyšlo by najevo, co celé roky tajila. Proč
zrovna teď by si měla zamotat život. A i kdyby ano, ona není žádný zločinec. Přesto
to nemohla udělat, tisk by sehrál velkou roli a nemilosrdně by zasáhl do soukromí
této rodiny. To jim nemohla udělat. Stačilo to, jak Dino ublížil její rodině. Musí
každopádně počkat, ale jen aby nebylo pozdě. Něco jí však říkalo, že to Dino znovu
projede. Ale do jaké míry to ublíží Sáře … Jenom mohla zatím doufat …. Než usnula,
byla přesvědčená o tom, že Buck Bennet by nikdy k něčemu takovému nesvolil, a to
ji uklidnilo.

Pátá kapitola zase v neděli…

Dagmar Valová

Kapitola první ZDE

Kapitola druhá ZDE

Kapitola třetí ZDE

Kapitola čtvrtá ZDE

Kapitola pátá ZDE

Kapitola šestá ZDE

Hodnocení k článku

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
tibetusmev   protibet 1
0
Would love your thoughts, please comment.x