Dášin nedělníček. Inkognito. Erotický román (kapitola dvacátá sedmá)

Návštěvy: 74

PŘÍLOHA NA VÍKEND
Kapitola 26.

Ne, uvědomila si Rosalie, když ji svým tělem tiskl hluboko do lůžka. Opravdu ho ještě moc dobře neznala. Jinak by pochopila, že city, které v něm dřímají hluboko ukryté, jsou mnohem silnější než její vlastní. Přišla na to ve chvíli, kdy ji začal pohlcovat svou vášní. Byl v něm hlad, bolest a touha, ale nechyběla taky zlost. A čistě mužská snaha…
…ji ovládnout natolik, aby se mu zcela odevzdala. Bezpochyby ji Philip dnes v noci
chtěl ze spousty důvodů, ale ani jedním z nich nebyl důvod obchodní.

163

Zabořila nehty do jeho košile a vychutnávala pevnost jeho svalů. Ano, chtěla ten hlad
uspokojit. Chtěla ho mnohem více, než si sama sobě dokázala přiznat. Chtěla ho než
cokoliv jiného, o co dosud kdy stála. Pohnula se pod ním, vycházela jeho
mohutnému tělu vstříc. Odpovídal na její vstřícnost oddanosti tak, že vsunul svou
nohu mezi její nohy a roztáhl je. Volnou rukou jí pomalu sunul od ňader směrem dolů,
pod štíhlý pas. Pod jeho dotekem se Rosalie rozechvěla.
„Philipe, myslím, že se tě začínám bát, nikdy v životě jsem se tolik nebála, že to
nedopadne“.
„Proto jsi mě dnes opustila?“
„Ano“, byla to jednoduchá a bolestně jasná odpověď. Poprvé si přiznala pravdu.
„Bála bych se muže, který mnou dokáže tak manipulovat. To je logické“.
„O budoucnosti budeme mluvit ráno, teď ne“. Začal ji divoce líbat na krk a líbal ji níž a
níž, a když jeho ústa dotkla jejího trika, vklouzl pod něj rukama a přetáhl jí ho přes
hlavu. „Rosalie, sundej mi košili. Chci cítit, jak se dotýkáš mé kůže“.
Rosalie ho rozechvěle poslechla. Měl neuvěřitelnou moc citově ji vydráždit až
k nesnesitelnosti. Věděl to. Věděl to a dokázal toho značně využít.
O několik chvil později ležela Rosalie ve Philipově náručí. Po dlouhé době opět ten
pocit splynutí s druhou bytostí. Nezapomněla. Tohle už nedokázala mít pod
kontrolou. Jedině Philip dokázal v ní probudit takové emoce a vášně. Pozorovala, jak
se v jeho uvolněném obličeji usadil výraz hlubokého mužského uspokojení. Ano, to
způsobila ona, pomyslela si pyšně. Ona byla ta, co mu dala uspokojení. Ať jí poskytl
jakoukoliv rozkoš a naplnění, ona mu dala totéž. Tentokrát už je nic nezastavilo. Nic.
Philipovy ruce byly všude. Jazykem pronikal do jejích úst, a tělem se k ní tiskl.
Nemohla dělat vůbec nic, pouze mu dovolit, aby si ji vzal. Rosalie hořela plamenem
vášně, jak jeden druhého hltali. Její mysl se ztrácela v jeho chuti a vůni. Když odhalil
její prsa, hladově zavrčel. Byl to zvuk plný emocí. Bradavky jí ztvrdly a znovu
zatoužily po doteku jeho úst. Jakmile, ucítila ten nádherný dotek jazyka, jak
ochutnával její kůži, hodila v extázi hlavu nazad. Philip spokojeně zamručel a sál její
bradavky, jemně je olizoval, kousal do nich a přiměl ji šílet vášní.
„Chci tě, Rosalie a taky tě mít budu, se vším všudy“.
„Ano“. Omámená touhou nemyslela na nic, kromě Philipa. Byli zase tak moc blízko,
jak jen mohli být. Trochu se odtáhl a klekl si. Rukama zajel pod lem jejích kalhotek a
stáhl je dolů. Položil rty na pahorek mezi jejíma nohama a něžně ji začal líbat. Měla
pocit, jako by ho vítala po tak dlouhé době odloučení. Tak jí to alespoň přišlo. Její
tělo ho znalo tak důvěrně, jak jen to bylo možné. Ale právě teď se vznášeli ve zcela
nové realitě.
„Zvedni nohu“, přikázal. Druhou nechal tak, jak byla. Rukou vklouzl mezi její stehna.
Vsunul do ní dva prsty a stiskl. „Abychom dosáhli cíle“, řekl. „Právě teď a právě tady“.
Prsty jí prozkoumával, nořil se do jejího vlhka a stiskl tvrdě klitoris. Sténavě mu
odpověděla slastí. Věděla, že v další minutě ji přivede k orgasmu. Philip pronikal
jazykem do jejích úst, prsty hladil bod její rozkoše tak dlouho, dokud nevykřikla a
nevyvrcholila. Ústy utlumil její výkřiky, ale ona se nekontrolovatelně vezla na vlnách
slasti, kterou jí způsobovaly jeho tak šikovné prsty. Cítila, jak se druhou rukou
pokouší rozepnout si kalhoty, aby vytáhl svůj tvrdý úd.

164

„Tady je, lásko, a ty mě přijmeš hluboko do sebe“, řekl a díval se jí do očí, když ji
zvedl nohu a otevřel si ji tak, jak potřeboval. Ucítila hlavičku jeho penisu. Vteřinu před
tím, než ho do ní prudce vrazil. „Kruci …, jsi tak nádherně těsná“. Když pronikl
dovnitř, do míst, kde tak dlouho nebyl, oba překvapeně na okamžik ztuhli. Vědomí
toho, co se právě stalo, bylo ohromující. Rosalie nechala myšlenky odplynout a
chytila se jeho paží. Její záda se třela o matraci, jak ho do ní něžně vrážel. Dovnitř a
ven. Potom ji šukal stále rychleji a mnohem tvrději. Jeho ústa přilepená na její, těla
propracující se k vrcholu, dokud se jí poševní svaly okolo jeho penisu prudce
nesevřely. Když se znovu udělala, zasténala a nebyla schopná jakéhokoli pohybu.

Pouze přijímala, co jí opakovaně dával.
Philip na ni upřel oči, a ona v tu chvíli ucítila, že i on brzy vyvrcholí. Jeho penis
zmohutněl, ztvrdl ještě víc, a nemilosrdně ji šukal do chvíle, kdy sebou trhl a nechal
se unést vlastním orgasmem. Čas se zpomalil a vyrovnal. Opírali se navzájem
čelem. Philip v ní zůstal ještě zabořený, ale tentokrát byl jeho dotek jemný. Něžně,
láskyplně ji líbal. Rosalii to přišlo krásné a správné, ale jak se pomalu vracela z oblak
sexu do reality, uvědomila si, co právě udělali. Najednou v ní vzrůstala panika.
Obávala se, co Philip řekne, co si pomyslí. Přemýšlela nad tím, že by snad utekla.
Opravdu nad tím uvažovala. Philip musel naprosto přesně odhadnout její emoční
stav, protože po ní hrábl rukou a pevně si ji přitáhl k sobě.
„Všechno je v pořádku, Rosalie. Teď patříme definitivně jeden druhému“.
„Jedna noc nemůže nic změnit“.
„Změní všechno“.
„Ty jsi opravdu zvyklý dostat, co chceš. Ale já nechci být součástí …“
„Teď už nemáš na vybranou“.
„Ale mám“, řekla s náznakem pýchy. „Řekla jsem ti, že tahle noc bude podle mé
vůle“, znovu opakovala.
Ruka na jejím rameni mu ztěžkla. „Tak nazvi tu noc osudným odevzdáním. Tvého
odevzdání, Rosalie“ a položil se tělem na ni. Její pokožka, ještě rozpálená po
předchozím milování, znovu pod jeho dotekem ožívala. Tiše vykřikla, napůl
v protestu a napůl v odevzdání. Znovu se nechala pohltit vášní, která se v nich obou
rozpoutala naplno.
O několik hodin později se Rosalie vzbudila. Ležela schoulená ve Philipově teplé
náruči. Bylo hodně po půlnoci, skoro tři hodiny ráno. Den jejího zasnoubení
nedopadl, pomyslela si chmurně. Ale tahle noc byla nezapomenutelná. V tom měl
Philip pravdu. Dala se mu úplně, zvítězila v uspokojení potěšit ho a dovolila si
nádherné štěstí nechat se potěšit jím. Včera ztratila hlavu a dnes v noci ztratila sama
sebe. Miluje Philipa Benneta. Vlastně na tom se nic nezměnilo, tak tomu bylo, je a
bude. Musela čelit faktu, že Philip má nad ní moc. Roztřásl ji záchvat opravdového
strachu. Byla zranitelná. Ano, mohl ji znovu ranit, což v ní způsobilo nově zmatek.
Byla tím zjištěním tak otřesená, že ani nepostřehla, že Philip je vzhůru.
„Rosalie?“ Philip zabořil obličej do jejích rozcuchaných vlasů. „Ještě spi, miláčku“.
Zavrtěla hlavou a pak si uvědomila, že Philip nemůže její odmítavé gesto vidět.
Nicméně ho vycítil. „Co je, Rosalie?“

165

„Ale nic“, zašeptala. Nechtěla mu říci pravdu o tom, na co ve skutečnosti myslela.
„Musím zavolat domů. Po tom, co jsem včera provedla …“
„S tím si nedělej hlavu. Řekl jsem jim, že tě za dva dny přivezu zpátky“.
Otočila se k němu a v šeru vyhledala jeho oči.
„Také jsem jim řekl, proč jsi utekla. Že ses musela nějak dopátrat o prodeji Haciendy.
Jestli tě to potěší, tvá matka byla na tvé straně. Úplně ji to rozzuřilo“.
„To je divné, protože ona vždycky podporovala ve všem mého bratra, Bruna“, vyhrkla
šokovaně Rosalie.
„Tentokrát ne. Pěkně nám to vytmavila. A pak jsem jí řekl, že tě najdu a přivedu
domů, poté se trochu zklidnila.
Přivedu domů … Rosalie při jeho chladných slovech zachvátila panika. Ještě není
připravená na návrat, pomyslela si zmateně. Potřebuje čas, aby tu citovou bouři,
kterou prožívala, vstřebala. Potřebuje čas, aby se vyrovnala se zjištěním, že se
málem vzdala Philipa, a to jenom ze své uražené ješitnosti. Potřebuje čas na
uspořádání myšlenek a pocitů, které se v ní hromadně vířily. Čas na pochopení
všech zvratů, které v jejím životě nastaly.
„To nebude tak jednoduché“, zašeptala.
„Bude, pokud budeš chtít“.
„Philipe, já potřebuju mít čas pro sebe. Čas k přemýšlení. Převrátil se mi svět už po
několikáté vzhůru nohama“.
„To jsme tedy dva“.
„Ne. Tvůj svět je dokonale zorganizovaný. Všechno funguje tak, jak sis naplánoval.
Já chci čas, abych si svůj svět znovu vyhodnotila. Potřebuju být sama“.
„Jak dlouho?“, zeptal se tiše.
„Nevím, den nebo dva. Možná déle. Možná mnohem déle“.
„Rosalie, teď patříš ke mně. A ty to víš“.
„Opravdu?“, řekla drsně. Nechtěla mu nechat poslední vítězství.
Váhal, jako by přemýšlel, jak s ní jednat. Nakonec její výzvu ignoroval a jemně se
zeptal. „Kam půjdeš?“
„Asi do hor. Můj otec tam měl starý srub. Bylo to takové moje útočiště. Je úplně
opuštěný, daleko od všeho. Až se vrátím, budu vědět, co udělám“.
„Já si nepřeju, abys odjela, Rosalie“, v jeho slovech zazněl náznak rozkazu.
„Musím“, odpověděla pevně. „Musím si důkladně všechno promyslet“.
„Věř mi, miláčku, nemusíš. Všechno bude v pořádku“. Philip pozoroval její obličej
v šeru a věděl, že tentokrát ji musí nechat odejít. Vzal jí její svět, když se vrátila domů
s pomyšlením, že je mezi nimi konec a zvykala si na nový život. Ano. Měla právo
přemýšlet, zda ten nový svět, který jí nabízel, chce. Uvědomil si, že ji svým
způsobem zklamal. Pokud by ji hned vyhledal a přijel za ní, mohlo být všechno jinak.
Byla to sázka do loterie. Největší riziko, které ve svém životě podstoupil. Bude-li
dlouho pryč, mohlo by se jí podařit osvobodit se z vazeb, kterými se ji dnes v noci
snažil k sobě připoutat. Bude-li mít dost času, mohla by se přesvědčit, že nepotřebuje
ani jeho, ani tu zatracenou Haciendu, ani svou rodinu? Koneckonců se bez toho
všeho celá léta obešla. Ale vzal jí toho hodně. Musí tedy pyšného ducha, kterého se
snažil ovládnout, respektovat

166

„Ráno, Rosalie. Nechám tě odejít ráno“, souhlasil drsně. „Dej mi zbytek té nádherné
noci“. Vztáhl po ní paže a ona se mu znovu podvolila.

Dvacátá sedmá kapitola zase za týden…

Dagmar Valová

Kapitola první ZDE

Kapitola druhá ZDE

Kapitola třetí ZDE

Kapitola čtvrtá ZDE

Kapitola pátá ZDE

Kapitola šestá ZDE

Kapitola sedmá ZDE

Kapitola osmá i devátá ZDE

Kapitola desátá ZDE

Kapitola jedenáctá ZDE

Kapitola dvanáctá ZDE

Kapitola třináctá ZDE

Kapitola čtrnáctá ZDE

Kapitola patnáctá ZDE

Kapitola šestnáctá ZDE

Kapitola sedmnáctá ZDE

Kapitola osmnáctá ZDE

Kapitola devatenáctá ZDE

Kapitola dvacátá ZDE

Kapitola dvacátá první ZDE

Kapitola dvacátá druhá ZDE

Kapitola dvacátá třetí ZDE

Kapitola dvacátá pátá ZDE

Kapitola dvacátá šestá ZDE

Článek pro vás napsala:

Redakce Popelky vznikly 14.7.2011 "Rak" tel:721 381 824

Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.

Tyhle taky napsala:

Archiv autora

• Komerce18.04.2024Deprese není jenom o antidepresivech: Proč je důležité zabývat se podstatou problému
• Móda03.04.2024Historie parfémů: Od Mezopotámie přes maďarskou královnu a první kolínskou až po Chanel
• Komerce13.02.2024Technické zajištění akcí: Pronájem kvalitní audiovizuální techniky
• Ranní kávy18.10.2023Demystifikování cen letenek – jak najít nejlepší nabídky kdekoli?