Dášin nedělníček. Inkognito – erotický román (kapitola první)

Návštěvy: 280

PŘÍLOHA NA VÍKEND
Umíte si představit talentovanou dámu s osobitým, až profesionálním talentem, schopností doslova člověka vtáhnout do erotického románu plného napětí i originálně podaných dialogů, ženu, založením skutečnou spisovatelku, která napsala téměř dvacet románů a …. plní jimi šuplíky?! Já tomu po přečtení Inkognita nemohla uvěřit. A přeci je to tak. Pojďme to změnit. Dáša je dobrá, ten román je dobrý. Někdo už by ji měl konečně přesvědčit, že v šuplíku je takhle kvalitních knížek fakt škoda. Posuďte sami…

Kapitola 1.

Rosalie se napřímila, když uslyšela otevírat dveře. Nervozitou si otřela ruce o džíny,
prsty měla celé studené a ztuhlé. Bylo těžké uvěřit tomu, že ještě před pár hodinami
byla plna šťastného očekávání. Teď si však byla jistá, že nikdy za svůj dosavadní
život nebyla rozzlobenější. Nervy měla vypjaté k prasknutí a modlila se, aby
nadcházející setkání s Dinem Baldinim zvládla. Prohlížela si muže před sebou,
kterému tolik věřila, že pro něho opustila svou rodinu. Když přišel blíž, spatřila v jeho
ostře řezané tváři chlapecký úsměv a zachvěla se. Byl tak hezký a ona mu tolik
věřila. Dlouhé měsíce si byla jistá, že je zamilovaná. Teď pociťovala jediné, styděla
se, že podlehla takovému bezzásadovému podvodníkovi.
Dino, aniž by věděl, jaké myšlenky se Rosalii honily hlavou, zastavil se a rozpřáhl
ruce. „Nazdar zlato, čekáš dlouho?“

Rosalie ustoupila o krok dozadu, aby se vyhnula jeho objetí. Dinovi neunikl
pochmurný výraz v jejím obličeji a v hlavě mu začaly bít varovné signály na poplach.
Něco se pokazilo, pomyslel si. Poprvé jej napadlo, že její bratr nemusel uvítat její
přátelství s obyčejným mužem tak, jak ona tvrdila. Nevěděl, snad prvně, co by měl
udělat. „Mluvila jsi s bratrem?“, zeptal se ponuře.
„Ne“, odpověděla rázně.
„Ty jsi … ale říkala, že s ním o nás promluvíš“, připomenul jí.
Rosalie se zhluboka nadechla. Nebudu o nás s nikým z rodiny mluvit, Dino. Mluvila
jsem, nebo lépe řečeno jsem si místo toho poslechla Sama Gravese“.
Dino se zamračil. „Kdo je, sakra Sam Graves?“
„Jeden přítel strýčka Antonia, se kterým ses už jednou setkal v Loanu“ a čekala na
jeho reakci.
„Co?“, Dino začínal dostávat strach.
„Ano“, Rosalie si složila ruce na prsou, otočila se a poodešla pár kroků, potom se
otočila nazpátek.
„Viděl tě a ptal se mě, jak se jmenuješ. Když jsem mu to řekla, on …. No, zdá se, že
tě zná, docela dobře“.
Dino se pokusil o úsměv. „Promiň zlato, obávám se, že se tvůj přítel spletl. Nikdy
jsem se s žádným Samem Gravesem nesetkal“.
„Dobrá, on tě nezná osobně, ale něco o tobě ví. Zná totiž velice dobře jednu rodinu.
Možná, že jméno Rossinii ti osvěží paměť“.

Z Dinovy tváře se vytratila barva. Taková smůla. Jak byl daleko od místa, stovky mil.
Ani ve snu by ho nenapadlo, že se něco doslechne o tom překaženém sňatku. Dinovi
poprvé v životě došla řeč. Cítil, že se jeho sny hroutí jako domeček z karet.
Rosalie z něj nespouštěla oči. Někde ve skrytu své romantické duše se tajně modlila,
aby se ukázalo, že Sam o Dinovi neměl pravdu.

Ale jediný pohled do Dinovy tváře její naděje zmařil, definitivně. Cítila se mizerně.
Byla ten největší hlupák na světě. Příběh, který jí Sam vyprávěl o dívce, která Dina
milovala, a totéž si myslela i o něm, než od ní utekl. Dino byl ke svému cíli tehdy
hodně blízko, ale nepočítal se šovinistickým přístupem Janetina otce. Když se
dozvěděl, že Janet nebude dědičkou, sbalil si věci a navždy zmizel. A to bez
jediného slova, aniž by jí dal sbohem. Podle Sama se ta mladá dívka doteď
nevzpamatovala. Rosaliino srdce se chvělo vzrušením. Zlomyslně si vychutnávala
Dinových rozpaků.
„A tahle Janet nebyla první, že ne? Bylo jich více. Dokonce jedna byla moc mladá a
její otec tě vyprovodil rovnou. Máš už docela slušnou pověst. Snažíš se vždy dostat
tam, kde cítíš hodně peněz. Je mi z tebe nanic“.

Dino pocítil lítost, zoufalství a vztek. Ani trochu si nevyčítal, že se seznámil s Rosalií
ze zištných důvodů. Jenom mu bylo líto, že mu unikla další kouzelná slepička, která
mu mohla snášet zlatá vejce. Věděl, že kdyby začal prosit a přesvědčovat, rozhodně
by nepochodil. Rosalie by mu nevěřila ani slovo. Byla po čertech nejbystřejší než
ostatní dívky. Zatraceně. Dino měl chuť do něčeho praštit, aby si vybil zlost na osud,
který poslal Sama Gravese do rodiny jejího strýce. Rosalie byla perfektní úlovek.
Mladá, krásná a velmi, velmi bohatá. Proti tomu Rossiniova dcera byla žebračkou.
Dino měl velice přesné představy o svém životě. Blížil se věkem ke třicítce a rád by si
konečně zajistil budoucnost. Navíc měl obrovské dluhy a spoustu věřitelů mu dýchalo
na záda. Měl prostě jedinou přednost, na kterou už přišel dávno. Jeho vzhled a
vynalézavé způsoby, jak to udělat, aby dostál toho, po čem prahl, spoustu peněz a
žít v blahobytu. Nechtělo se mu pracovat, proto využíval své oblíbenosti u těch
správných žen. Pocítil zoufalství, když viděl, že Rosalie s ním nemínila nadále
zůstávat. Musel něco udělat. Nemohl ji nechat odejít ze svého života. Chytil ji za paži
a otočil si ji k sobě.
„Rosalie, drahoušku, přikládáš klepům toho muže moc velkou váhu. Já tebe mám
opravdu rád, tvoříme spolu dokonalý pár“.
Nevěřícně se zasmála. „Nechej toho, Dino, nemíním s tebou ztrácet čas“.
„To bych nedělal, být tebou. Asi bych tě měl varovat. Když budu chtít, zničím tebe a
celou tu tvoji famílii“.
„Ty ses snad zbláznil, jak bys to mohl udělat, co? Přeceňuješ se“.
Dino se jenom křivě usmál a lhostejně řekl. „Tím si nejsem tak jist. Nechodím po
světě proto, abych tě nedokázal zničit. Varuju tě, měj oči stále otevřené. Moje pomsta
bude sladká. Nebude trvat dlouho a budeš v pasti“.
„Nevím, o čem to mluvíš“.
„Tomu docela věřím. Ale jestli jsi tak chytrá, jak si myslím, vezmeš mě za slovo,
abych svou hrozbu nenaplnil. Sňatek se mnou bude určitě pro tebe menším zlem. A
možná by se ti to se mnou mohlo začít líbit“.
Rosalie se rozzlobeně vytrhla z jeho sevření. „Okamžitě vypadni, Dino, nebo zavolám
policii“. Hodila po něm batoh s jeho věcmi, které mu předem sbalila a vypakovala ho
ven. Oči se jí zaplnily slzami vzteku a v srdci se jí rozmohl pocit ztráty. V životě ji
všichni přesvědčovali o tom, jaké má štěstí.

Máš všechno Rosalie, říkali. Jsi hezká, bohatá a inteligentní. Ale jedna cenná věc,
zvaná láska, kterou ostatní ženy, jak se zdálo, nacházely velice snadno, se jí pořád
vyhýbala. Až do chvíle, než potkala Dina. Jak jen se do toho muže mohla zamilovat?
Cítila se ponížená a připadala si trapně. V tu chvíli věděla, že ničeho litovat nebude
víc, než strávený čas s Dinem. Jenže netušila, že bude litovat daleko víc. Dino
Baldini byl nejen zloděj a podvodník, ale hodně nebezpečný.

Dagmar Valová

Druhá kapitola zase v neděli…

Článek pro vás napsala:

Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“

Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.

Tyhle taky napsala:

Archiv autora

• Magie03.04.2024Horoskop pro všechna znamení – duben 2024
• Společnost01.04.2024Kde vzal Ježíš vejce a zajíce? Nikde, On je zdědil
• Magie29.03.2024A je to tu zas! Velký pátek. Poznáte Dryádu? Gnoma? Sonogu? Dnes je můžete potkat
• Magie26.03.2024Šedivé úterý. Požádejte paní Pavoukovou o peníze!