Views: 50
Co říct… Upřímně… kniha ladění se na svůj život, svou vlastní přítomnost a na to, že tu jsme. Jak jednoduché! A přitom je to možná v životě to nejtěžší, minimálně od chvíle, kdy přestaneme být děti a jsme vrženi do zvláštního světa, v němž je nutno přežít. Přestaneme přináležet světu, sobě, svým myšlenkám, své duši.
Každý si dosadí své a já si jsem jista, že pokud vám něco chybí, nějaký kořínek přináležení je porušený, tak to při čtení této květinkové knížky, rozhodně pocítíte.
Až plakat se jednomu čte, když čte o tom, co zažíváme denně… otupění…
„Tolik z nás si zvyklo žít v určitém otupění vůči tomuto vyčerpání ze soucitu. Popírání má svou funkci a pomáhá nám věci rozdělovat do škatulek, abychom mohli i nadále fungovat. Ale stejně jako znecitlivění vůči vlastnímu zármutku způsobuje, že uvízneme na místě a nemůžeme opravdu přináležet k vlastnímu životu…“
Jsme smutní z toho přívalu negativních zpráv, až jednoho dne přeteče pohár a staneme se vůči všemu otupělí. A pak si zavíráme nejen dveře k negaci, ale i k pozitivnímu prožívání lásky.
Otupění je stav, který možná cítíte.
Pak je Přináležení doslova živou vodou.
Nehledala bych v této knize konkrétní rady, ačkoliv nevylučuji, že je tu mnozí i najdou. Někomu konkrétně chybí spojení s kořeny předků, s rukodělnými pracemi, s tím, někam patřit… na místo, do společnosti, do láskyplných vztahů… a pak já nevím, jestli to je zcela konkrétní, co se tu píše, protože autorka se dělí o své zkušenosti se sebou samotnou, ale i se svými klienty, což může být nápomocno.
Ale spíše jsem měla pocit, že kniha ladí na to umět hledat ve svých pocitech ta SVÁ KONKRÉTNÍ ŘEŠENÍ.
Nebo se jen naladit a nechat je k sobě přijít.
Terapeutickou stránku knihy spatřuji v tom, že uvolní napětí, schovávání svých pocitů a uvědomíme si, že cítit to, co cítíme, je normální. Je to důsledek života, k jakému jsme byli vedeni.
A teď je tu to velké uuuuuf… je to venku.
A co se bude dít dál… hm, to už bude na osobním příběhu každého z nás.
Kniha nás unáší, konejší, kolébá. Otírá slzy, které se objevují a vyplavují hořkost, bolest…
O autorce:
Toko-pa Turner je kanadská spisovatelka a učitelka, která ve své práci se sny propojuje mystickou tradici súfismu a jungiánský přístup. V roce 2001 založila školu snění Dream School, kterou už prošly stovky absolventů. Toko-pa je někdy nazývána porodní bábou psýché, její práce se zaměřuje na obnovu ženskosti, sounáležitosti s přírodou, respektu vůči zármutku, rituálům a kráse. Žije v Kanadě, na malém ostrově v Sališském moři u Britské Kolumbie.
https://www.alferia.cz/prinalezeni-10164/
Renata Petříčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
- Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.
