Společnost

Kniha Ofélie podruhé pro devadesátkové dívky mající dnes dcery

0 Shares

Možná je kniha svým podtitulem: záchrana dospívajících dívek, já bych však řekla, že poskytuje pořádně tlusté záchranné lano i matkám. Tedy, říkám z pohledu matky, bývalé devadesátkové puberťačky. Možná jste matkami dcer a už také tušíte, že vaše dcery jsou vážně o dost jiné, než jste byly vy.

Utkvěl mi příběh z knihy, v němž se maminka svěřuje s tím, že si představovala, jak bude své dospívající dceři chystat kupovat věci na večírky, uvolňovat dům a děsně nenápadně přehlížet nedokonale uklizené papírové ubrousky a kelímky. Nic z toho se nekoná. Dcera má jiné zájmy, večírky se konají online …

Tak a přesně o tom jsme se v létě bavily s kamarádkou. Usoudily jsme nakonec to samé, co autorka, plus tedy to, že jít na rande do kina je dneska sranda za tisícovku.

Matka z knihy však tímto svým povzdechem výborně tím prezentuje ten obrovský rozdíl mezi generací, která na večírky utíkala před rodiči a domácí (ne)pohodou a generací, která se v bezpečí domova vystavuje sociálním kontaktům více či méně virtuálně a prostě nemají tu potřebu rebelovat tímto způsobem.

Nevíme, co je, nebo bude lepší. Je to jen jiné.

Rozdíly devadesátek a dnešních let

A právě v tom hledání rozdílů našich dospívání a dospívání našich dcer jsem spatřovala největší dar knihy. Nejenže nám pomůže porozumět více světu našich dcer, ale pomůže i pochopit náš vlastní svět, který už dávno byl a v němž jsme byly rebelkami. Ale ony rebelkami jsou i ty dcery.

Netušila jsem, že atmosféra společnosti byla v devadesátých letech prý velmi naladěna na to, aby se dcery bouřily, rebelovaly, aby nenáviděly své rodiče. Evolučně ano, usnadňuje se tím ochota začít žít vlastní život a přílišná připoutanost k původní rodině. Ale tehdy to bylo velmi vyzdvihnuto. Dnes se to prý už nenosí. Být nejka s mamkou vůbec není špatné a pro ostudu. Pamatuji se matně, že když by některá z mých vrstevnic byla v patnácti nejka s mámou, tak by byla terčem posměchu.

Rozdělení knihy: Dle témat, dle emocí…

Především mi kniha utkvěla jako množství příběhů dívek. Často se do nich mísí i příběhy matek, které hledají odpovědi společně s autorkou. Až dosud může i podle mých slov vypadat, že my jsme měly dětství založené na útěku, a naše dcery už se mají o mnoho lépe.

NENÍ TO VŠAK PRAVDA. Bolestně se mi do paměti zařízl jeden strach, který devadesátková děvčata neměla. Strach, že je na škole někdo vystřílí. Sluší se v tuto chvíli podotknout, že celá kniha je o mládí amerických dívek, tedy vše je zasazeno do kontextu Spojených států. Tedy tyto kulturní odlišnosti určitě hrají roli, ve velké míře je ale vnímání a společenská atmosféra podobné té, která je i u nás, v Evropě.

Svoboda, hudba, disco, alkohol pro devadesátky… sociální sítě, úzkosti, sebepoškozování, ohrožení světem zvenčí pro dnešní děvčata.

Autorka rozděluje příběhy i podle tématu, kterému se příběhy věnují: vliv a vývoj úzkosti u dospělých, depresí, sebepoškozování nebo uctívání hubenosti. Problémy s drogami a alkoholem. Věděli jste například, že naše generace pila mnohem víc než dnešní? Utíkali jsme… od reality, od rodiny, od školy.

Obecně se pak zabývá i tím, jak obtížně děvčata hledají své já, což je problém všech generací. V popisech tak barvitých se doslova ztratíte a znovu pocítíte ten zmatek dospívání.

A ne, nechtěla bych být znovu mladá.

„Když se teď, jako jednačtyřicetiletá matka dvou dětí, ohlížím do minulosti, jsem vděčná za mnohé aspekty svého dospívání. Jsem vděčná, že jsem svá nejtrapnější léta prožila v době, kdy bylo moderní nosit velké flanelové košile. Úzké džíny a zkrácené topy by se jistě postaraly o kompletní inihilaci všech střípků mého křehkého sebevědomí…“ Začíná autorka své mimořádně zajímavé povídání. Pak už se ponoříme do dvou rovin dospívání. TO, které jsme zažili my, jakožto generace rodičů dnešních dospívajících dívek. Díky vzácnému množství povídání dívek máte možnost tak samy pocítit:

– Propastné rozdíly mezi generacemi

– Konečně pochopíte mínusy (i plusy) vlastního dospívání, milá devadesátková děvčata

Jen škoda, že není podobná kniha o dospívání chlapců.

O autorkách:

Sara Pipherová Gillamová, spisovatelka, pedagožka pracuje jako šéfredaktorka časopisu Exchange, který se zaměřuje na předškolní pedagogiku.

Mary Pipherová, kulturní antropoložka, klinická psycholožka zaměřující se na ženy, léčbu traumatu a dopady kultury na duševní zdraví. Je nazývána „kulturní terapeutkou“ své generace.

V češtině vyšlo ještě: Ženy plují na seber (Alferia, 2020) https://www.alferia.cz/ofelie-podruhe-12459/

Renata Petříčková

Renata Petříčková (Venclovský) 31.5.1978 „Blíženec“ on Facebook
Renata Petříčková (Venclovský) 31.5.1978 „Blíženec“
Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.
Hodnocení k článku

Renata Petříčková (Venclovský) 31.5.1978 „Blíženec“ on Facebook
Renata Petříčková (Venclovský) 31.5.1978 „Blíženec“
Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
tibetusmev   protibet 1
PHP Code Snippets Powered By : XYZScripts.com
0
Would love your thoughts, please comment.x