Views: 182
Čím jsem starší, tím raději mám knihy, u kterých platí, že čím méně z nich čtu, tím lépe. Opouští mě v poslední době hlad po informacích? Možná. Přichází ke mně touha se přimknout k tomu, co už vím, co znám a pozorněji si to zopakovat.
A právě v tu chvíli k mne přišla kniha Co děláte se svým životem, o které upřímně musím říct, že jsem ji až nerada četla prvně narychlo, abych věděla, o čem je, poněvadž jsem už v tu chvíli věděla, že je právě z těch, které si chci vymlsávat jako sladký bonbon, jako kvalitní zelený čaj.
Nehodí se pro hltavé čtení.
Hodí se pro chvíle, kdy jí věnujete – i hodně času – ale málo čtení. Tak silná, hutná jsou její pojednání, která navíc chtějí, aby teprve TO přečtené ve vás probudilo vaši vlastní pravdu. A ta vyžaduje čas, klid, ticho.
Tak pokud máte podobnou touhu, čtěte… toto je kniha právě pro vás….
Patinovaná kniha z voňavého papíru přehledně a něžně s hloubkou a laskavostí napsaná. Přesně do ruky. Ideální je jí udělat místečko tam, kde pijete čaj, kávu, kde trávíte svou malou volnou chvilku sama pro sebe. Kde čerpáte energii. Ona tam bude, s obálkou, na které vzor drobných smítek bude stále vzbouzet nutkavou potřebu ji pohladit, přehladit, otřít… a otevřít. Je jako přítelkyně, kterou u té kávy nebo čaje potřebujete. Udělejte jí i místečko v duši.
Knížku Co děláte se svým životem jsem tedy přečetla proto, abych věděla, o čem je. Nevycházela jsem z údivu a docela mi naplnila mozek i srdce. Odpověď na otázku danou titulem knihy je ale jednoduchá: Dost často ho promrháváme na nepodstatnosti.
Proč je člověk líný? Pravděpodobně se přejídá, příliš pracuje, příliš chodí, příliš mluví, dělá příliš mnoho věcí, a tak když se ráno vzbudí, tělu se přirozeně nic nechce. Jelikož jste předchozí den nestrávili inteligentním způsobem, tělo je nazítří unavené. A trestat ho a cepovat nikam nevede. Zatímco když jste během hovoru pozorní, když jste pozorní při práci, když dokážete udržet plnou pozornost byť jen pět minut v kuse, už to bohatě stačí. Buďte pozorní, když jíte, nehltejte a necpěte se vším možným naráz. Uvidíte, že zanedlouho si vaše tělo vypěstuje vlastní inteligenci. Nemusíte ho k tomu nutit – inteligence se v něm sama rozvine a napoví mu, kdy má vstát a kdy nemusí. Začnete zjišťovat, že člověk může chodit do práce a vést každodenní život, aniž by se sebou musel pořád bojovat, protože neplýtvá energií, ale vždy ji naplno využívá – a to je meditace.
Asi i proto mne hodně zaujala stať o lenosti, která přichází tehdy, když tělo lépe než my ví, že mrháme energií na neinteligentní a nesmyslný způsob života.
A rovnou vám řeknu, jak to dopadlo. Vložila jsem do svého života plného práce, distanční výuky a věčného nestíhání toho, co by jako žena a matka od dětí měla stíhat, kousek pohybu, kousek času pro sebe a pro své tělo: řeklo si. Vlastně mi to říkalo už dlouho. Ano, bolelo to, bolí to stále, ale už je tu výsledek: nejsem líná, vstávám s radostí a jsem plná energie. Ten kus času pro sebe, pro udržování si tělesné schránky bylo tím, co mi mělo dát smysl. A s jiným naladěním těla i ducha se nyní vrhám i do probírky ostatních činností tak, aby život dával větší smysl.
Tolik malá zkušenost….
Ale zpět ke knize. Udělá ve čtenáři velkolepý dojem: pramenící z jejího pochopení. Toho, které zamýšlel autor. Naučte se přemýšlet nad životem.
To, co se v knize píše, není to, co si máte myslet vy.
Ale jen to při lehkém čtení ukazuje, kde se vám samotným ukazuje a kde cítíte svou pravdu, podle které žít.
A s tím souhlasím.
Proto, když nyní beru knížku znovu do ruky, už má své místo u postele a u místečka, které mám ráda. Už se stala mojí čajovou kamarádkou.
A platí to krásné a čtenářsky sladké: čím méně z ní čtu, tím lépe. Tím kvalitněji chutná.
Už je vzácné koření, protože co věta, to velká, hluboká moudrost, která zasahuje do dialogu s vaší vlastní moudrostí.
Ideální dárek. Ideální kniha pro každou ženu, která cítí, že potřebuje najít sebe. Svůj smysl života.
Nenajdete ho v této knize, ale najdete ho tím, že začnete přemýšlet jako autor.
A čím méně informací, tím lépe… mám poslední dobou ten pocit…
O autorovi: Džiddú Krišnamúrti (1895 – 1986) se narodil indickým rodičům v Madanapalle, malém městě na jihu Indie, vzdělání získal v Anglii a později přednášel po celém světě. Odmítal příslušnost k jakékoliv kastě, národnosti či vyznání a nehlásil se k žádné tradici. Skoro šedesát let křižoval svět, setkal se i s významnými vědci, psychology, náboženskými vůdci a profesory na univerzitách – lidé se sjížděli na jeho promluvy, četli jeho knihy. Ústřední téma jeho knih je odvrhnutí duchovních i psychologických dogmat, autorit, a to včetně kultu jeho samotného. Hlásal, že člověk se od strachu, dogmat a naučených vzorců osvobodí jen upřímným poznáním sebe samého. V češtině vyšlo 12 jeho knih.
Knihu vydalo nakladatelství Alferia, https://www.alferia.cz/co-delate-se-svym-zivotem-11723/
Renata Petříčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
- Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.
