Views: 166

Tři sta stran o ženském těle i duši. O tom, jak se jí přiblížit, jak ji pochopit, jak z ní vydolovat tu sílu, kterou přirozeně má. Sílu psychickou i fyzickou. Možná ani netušíme, jak silná je žena, jak rozkvetlá je, jak neskutečnou silou disponuje. Jen do toho všeho… vplout.

„Oblažujeme svoje smysly adekvátní výživou, anebo se jim vysmíváme?

Žijeme v době, která smysly přesycuje. Dalo by se říci, že smyslově kypíme, a stále přitom máme hlad. V ulicích měst je všudypřítomná vizuální smršť reklamy. V každém obchodě nebo restauraci hraje podkresová hudba, a když máme příležitost chvilku prostě stát, třeba při čekání na autobus, dáváme si do uší sluchátka nebo se díváme do mobilů. Proč?

Myslím, že tím unikáme do svých osobních bublin, malých personalizovaných světů, v nichž se snažíme vypořádat s pocitem vlastního odcizení, zatímco v tutéž chvíli se do nich uzavíráme. A jako s každým přesycením přichází velmi brzy otupělost.“

V malé ukázce z knihy symbolicky třeba já, jakožto čtenářka, stojím na samém počátku cesty.

Toto je část, které rozumím a která rozdrnká strunku zvědavosti, souznění a chuti vplout do sebe samé, ale také s chutí do aktivních imaginací autorky (skvělé oživení textu!).

Otupujeme se? Cítíme se otupělí? Svého času jsem velmi toužila, a stále toužím po jedno duchosti. A smršť nesmyslů kolem mne začínala ukazovat obrysy – a to zdaleka nebyla smršť blížící se tomu, čím jsou schopni se otupovat jiní lidé. O co jsou tedy oni odolnější než já? Nebo ještě hůř – o co jsem já slabší než oni? Zdánlivě žijeme, tvoříme, máme spoustu starostí, vymožeností, vjemů – ale pokud po tom všem přichází otupělost, je něco špatně.

A to jsou například chvíle, které otevírají duši Polibku kobry. Dokonale zvolený název knihy opravdu plně vystihuje ty chvíle, jež jako čtenář budete prožívat. Lehce probouzet svou sílu, kterou bych též nazvala i právě tou hledanou jednoduchostí v životě. Jedna duše v jednoduchém světě. Nutně v tomto světě nemusí vše dávat smysl, ale tam kde to smysl nedává, přichází přirozeně pokora a chuť jít dál a ten smysl najít. Třeba. Nebo cokoliv jiného, protože Polibek kobry je obrovská více než třísetstranová kniha plná drobných polibků v různých tématech a je jen na čtenáři, které mu otevře.

Čím se tu probereme?

Ženskou tělesností, menstruací, cykličností, mateřstvím, plodností, sexualitou, a možná už jen z toho výčtu je vám jasné, jak obrovský záběr to je. A není vše jen pod taktovkou jógy, to zdaleka ne. Autorka přizývá hosty (astroložku, znalce různých kultur, tantry) a otevírá tak bohatému světu moudrosti dveře ještě více dokořán… a nutno říct, že i jen ona sama je otevřela nadprůměrně a s jungovskou přesností nás vede do hlubin. Od všedních dnů až po psychospirituální krize.

Takže – je to čtení na dlouhou dobu, pro malé chvíle, pro velké sdílení, pro velké přemýšlení… pro mnoho času, kdy řečené může být formováno časem, zážitky a uvědoměními. Přesně tak kniha, kterou otevřete dnes, přečtete ji za rok, dva, deset, dvacet – a stále v ní bude něco nového, něco nově pochopeného.

Jestli znáte Ženy, které běhaly s vlky nebo jungovské knihy nejhlubšího rázu, pak toto je něco podobného ve vyjádření, ve stylu. Obsahově ovšem… tak široká kniha, ačkoliv po prvním přečtení se mne zmocnil znepokojující dojem, že toto vše je jen základ možnosti mnohem hlubšího a obsáhlejšího zkoumání. Snad každá kapitola by si zasloužila třistastranovou knihu.

Nabízí se pak otázka – jak moc sami sebe potlačujeme, neznáme a možná ani nikdy nepoznáme.

O autorce:

Barbora Hu vystudovala indologii a kulturologii na FF UK, studium sebe sama považuje za neukončený proces. Přes půlku svého života se věnuje józe, po šest let provozovala vlastní jógové studio. Je autorkou pěti knih pro dospělé a děti, věnuje se publicistice na téma jóga, sebepoznání a osobního rozvoje. Vede lekce, semináře a kurzy pro veřejnost, i terapeuticky zaměřené sese. Je matkou syna Tadesáše. www.barborahu-yoga.cz

Knihu vydalo nakladatelství Alferia, https://www.alferia.cz/polibek-kobry-11864/

Renata Petříčková

[sexy_author_bio]

Článek pro vás napsala:

Renata Petříčková (Venclovský) 31.5.1978 „Blíženec“

Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.

Tyhle taky napsala:

Archiv autora

• Ranní kávy08.05.2024Výkladový čas s Kartami posvátné kreativity
• Magie24.03.2024VÝKLADOVÝ ČAS… nebojte se… Karty bohyně Kálí
• Společnost07.03.2024Gerhard Klügl, Tom Fritze: Aura chirurgie: Vůně starých časů…
• Společnost12.02.2024Přestaň být hodným klukem