Views: 16
Díky včerejší večerní příhodě, jsem si dnešní mezisvátkovou Ranní kávu pojmenovala takto. Jak asi víte, od mého setkání s tím úchvatným „asteroidem“ ze začátku prosince, je mé tabákové vysedávání na schůdkách do zahrady současně i zážitkovým programem.
Včera taky…
Zima, jinovatka, (ne, sníh fakt ne) tma …
… sedím si, oddávám se kvalitnímu tabáku, vedle sebe kávu a koukám na nebe … co kdyby zase něco letělo… přede mnou jen zbytek zahrady a pak pole, lesy, lány, prostor… „volnost, rovnost, bratrství“, jak ráda říkám, prostě pecka.
V tu chvíli ze tmy od pole jasně slyším … „háloooo!“ a zase znova…. „háálooo“, to druhé bylo slabší a znělo to obojí tak naléhavě, až zoufale.
No jestli to bylo z pole, jestli se tam někomu třeba neudělalo dobře, jestli někdo v poslední zoufalé snaze přivolat pomoc leží mezi zmrzlými hroudami hlíny, kolem dokola nikdo, jen les a lišky a mufloni a zvěř, a jestli tam zítra najdou někoho umrzlého, a jestli teď nic neudělám … to abych se šla rovnou utopit, protože s tím vědomím, že jsem ho slyšela a šla klidně dělat večeři, bych stejně těžko dožila spokojeného stáří.
„A nebyl to Momo?“
Tento dotaz nebyl tak úplně od věci, protože Momo je geniální imitátor.
„Ptačí chřipka, pomoooc“, co ho naučil Tomáš, říká Momo brilantně jeho hlasem … pak to hodí o několik oktáv nahoru a pokračuje „miláááčku, ty moje slepičko zelená“, zase přesně jako já.
Jenomže to Momo nebyl.
Znám se. Neusnula bych. Soustavně bych myslela na to, jak tam v poli možná někdo pomalu umrzá, nebo bezmocně leží na cestě před lesem, což bych taky slyšela, protože od lesa by se to odrazilo, jak se snažil, ale marně…
Kdepak!!
Vzala jsem auto a jela to projet, odhodlaná a vyzbrojená i baterkou, divže jsem s sebou nevlekla soudek s rumem a termopokrývku.
Patrně tam nikdo nebude, ale kdyby ano … proč riskovat … moje babička říkávala: Ještě efektivněji než nenávist, zabíjí lhostejnost. Nosím to v hlavě neustále, myslím na to, pokaždé, když…
Tak zkrátím to…
…mimo rodiny zajíců, kteří nevolají mužským hlasem „haloo“, sovy a …asi lasičky, kterou jsem dost naprdla, jsem naštěstí neobjevila nikoho. Poctivě jsem i dvakrát vystoupila a auto natočila s dálkovými světly do pole … a …nic.
Vracela jsem se uspokojená, ale pořád mi to vrtalo hlavou.
Pak dílem přestalo…
Cestou zpět jsem totiž minula chlápka s mobilem u ucha, který vycházel z inkriminovaného směru a tvářil se ustaraně.
No… ano, umím si představit, jak jde podél lesa, nemůže se dovolat a huláká „haloooo“, halooo“, ve chvíli, kdy já vzdušnou čarou kousek od něho sedím a medituju.
Pevně věřím, že jsem šla včera zachraňovat neduživý signál telefonního operátora a s vědomím, že jsem nezůstala lhostejná, už usnu.
Jinak mě samozřejmě zajímá, jaké byly u vás svátky, co dárečky, zda jste si užili dojemné a zajímavé chvilky a podobně.
Já ano…
Krom toho, že jsem si 24.12. večer omylem nalila do milovaného auta z kanystru benzín, co jsem měla s olejem namíchaný do motorové pily 1:50, což mělo za následek můj noční pochod dva kilometry domů, pak strašnou starost, co se teď stane, a pak velikou úlevu, že ty nadávky a čmoud, kterými mě vůz odměnil, bylo všechno (kupodivu po tomto koktejlu pro pilu, neřezal vůz zatáčky, ale prostě odmítl pokračovat, zatímco já bila hlavou o asfalt, místo, abych smažila ryby) Ježíšek byl prima. Dostala jsem mimo jiné i pravou auto vysílačku, ze které mám děsnou radost.
Chápu, že ne každého takový dárek chytí, ale kdo má onoho specifického koníčka, jistě ví, o čem mluvím. Všechno se nakonec stihlo a všechno bylo moc fajn!!! 
Včera jsem večer koukala na zprávy.
Tak už ani v ZOO nechtějí vysloužilé vánoční stromky. Tohle je téma, které mi každý rok umí velmi výrazně podupat sváteční pohodu.
S klidným svědomím jsem se při té reportáži ohlédla směrem k nazdobené umělé mrtvici, co je každým rokem stále opelichanější, ale slouží.
A co?
Raději opelichanou mrtvici, než živit ty zoufalé hřbitovy u popelnic. Rve mi to srdce každý rok.
My se v lese stromům do očí podívat můžeme.
Užívejte si, Popelky, poslední dny roku 2017!!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
