Společnost

Pátek třináctého jsem nechala uspat svoji čtrnáctiletou fenku, která mě doprovázela celou část mého samostatného života. Bylo to drsné. Bylo to devastující. Plné bolesti. A když bylo po všem, tak se dostavil zcela neočekávaný pocit, který mě zaskočil. Pocit, s kterým se musím vyrovnat. Pocit úlevy. Je to fuj, že jo. Kde se to ve mně bere? Brrr. A takový je život. A život je syrový a surový. Někdy. A v dnešní době naleštěných Instagramů a vymazlených profilů na Facebooku na to dost často zapomínáme natolik, že nejsme schopni snést jiný obraz ani na plátně kina. (Pokračování textu…)

Na Nabarvené ptáče jsem šla s obavou, jestli to emočně zvládnu. Ač ani náhodou nejsem cynik, člověk bez emocí, právě naopak, odcházela jsem z kina v Lucerně po shlednuti celého filmu s otázkou, proč někdo v Benátkách opouštěl sál během promítání. (Pokračování textu…)

Napadlo mne pojmout tento kalendář letos trošku důkladněji. Prolistovat, zamyslet se nad tím, kam nás rok 2020 povede. Při nadcházejícím podzimu to je dost ideální téma, neb nám dá možnosti si ještě na poslední chvíli zamést před vlastními prahy, protože… (Pokračování textu…)

Zdravíme vás, roztomilé přesunuvší se čtenáři a omlouváme se, že jsme vám připravili změnu, kterou jste si sice nevyžádali, ale která byla po deseti letech prostě už nutná. Pevně věříme, že si tady budete lebedit a pochvalovat si, jak je to super a jak šlo vlastně jenom o zvyk. (Pokračování textu…)

Vím, že na astronomické léto si ještě trochu počkáme. Při pohledu na teploměr mi ale jistě dáte zapravdu, že tohle krásné roční období je neoddiskutovatelně tady. Léto pro mne není datum v kalendáři. Léto je pro mne soubor pojmů a vjemů, které si zkrátka musím každý rok užít, abych měla pocit, že to léto zkrátka stálo za to. Vysoké teploty a nebe bez mráčku mi dávají prostor začít dřív. Abych to všechno stihla. (Pokračování textu…)

Když pojme člověk člověka za přítele, je to vždycky proto, že ty dva něco spojuje. Jaká je to síla, mít kolem sebe padesát tisíc přátel!? Děkuji vám! Umíte si ale představit, jaké to je, být jednotlivcem a pracovat s vědomím, s faktem, že těch padesát tisíc přátel, jsou mými nepřáteli? Myslíte, že si na to lze zvyknout? (Pokračování textu…)

Řád démonizovaný, zatracovaný i obdivovaný. Budí respekt a zájem. Když jsem se před pár lety zajímala o rozhovor, nevěřila jsem, že projdu. Dodnes mám tento rozhovor za jakousi Nirvánu své redaktorské práce. Je zde organizováno mnoho politiků a osobností nejvyšších světových postů. Co o těchto lidech, o Svobodném zednářstvu vlastně víme? (Pokračování textu…)

Říkali si chudí rytíři Krista, ale byli vlastně jednou z nejbohatších organizací v tehdejší Evropě. Údajně dnes střeží, spolu s Řádem svobodných zednářů, nalezené tajemství dávné relikvie. Zajímají vás Svobodní zednáři? Pak ale je možná třeba vědět něco i Rytířích z Templu. (Pokračování textu…)

Pokud vám nestačí 4D, a pokud chcete zažít něco zase nového a pokochat se, jak jde technika dopředu, můžete zkusit Google Nose, novinku od společnosti Google. Na svém vyhledavači už byste ji měli vidět v menu. (Pokračování textu…)

Co kdybychom se na některé kriminální causy podívali tak trochu jinou, než obvyklou optikou? Je totiž velice zajímavé, jak si osud, karma, zákon synchronicity umí říct o své místo na slunci, abychom tak věděli, jak systematický mechanismus je to, čemu říkáme Universum. Začnu tím, že vám na jednom příkladu uvedu, co mám na mysli… (Pokračování textu…)

Už ve škole jsme se prakticky mohli naučit, že našimi předky jsou Slované, a že tedy máme etnicky nejblíže na východ. Z toho, když ne z něčeho jiného, nám také bylo předkládáno Rusko jako rodný bratr. Nic proti Rusům, (nebo ano, leč není to teď podstatné  ) ale v době, kdy jsme tady stavěli oppida jako Keltové, Rusové ještě pomalu hopkali po větvích. (Pokračování textu…)

Týdny by měly začínat úterkem, svět by byl docela jiný. Lepší. Nechápu, proč tolik lidí brojí proti pátkům třináctého, když běžné pondělí je daleko větší peklo. Po dvou dnech volna je tělo jaksi vláčné, ještě v režimu „PAUSE“, na tváři otlačený polštář a v tukových polštářcích všude po těle dobře uložená nedělní mňamka.  (Pokračování textu…)

Víte o tom, že když řeknete někomu „čau“ říkáte mu vlastně „jsem tvůj otrok“? Ne? A přece je to tak. Vlastně, kdybych tento článek sestylizovala od začátku, tak, jak jsem se k té informaci z anotace dostala, musela bych začít mrtvolou. To je totiž původně nejblíž slovu mrť. (Pokračování textu…)

…ano, je nucen ji opakovat.

Nikdy bych nechtěla, aby se ještě kdy opakovalo něco takového, aby se mladí lidé ve věku mé dcery upálili. Od chvíle, kdy jsem se tohle od mojí mámy, jejíž byli Jan Palach a Jan Zajíc vrstevníci, dozvěděla, měla jsem obrovský problém to pochopit. (Pokračování textu…)