Jestlipak vás zaujmu povídáním, jak jsme se vlastně dopracovali k vánočnímu stromečku? No a třeba se někomu bude chtít zacouvat i do mnohem magičtějších časů předslunovratových a vyzkoušet si psí rituál na lásku.

Vánoční stromek, který k Vánocům dnešní rodiny neodmyslitelně patří, (zatím) je zvyk v porovnání s tím, jak staré jsou ve své původní podobě celé tyto svátky, mladičký jako batole.

Vánoční stromek připutoval, dlouho po té, co byly díky nástupu Křesťanství z Yuly stvořeny Vánoce. Patrně jde o import z Německa, kde se narodil někdy začátkem 19. století.

U nás ještě později.

A jde de facto o omyl.

Když pominu římské Saturnálie, které by se za dědečka Vánoc daly pokládat, jsou Vánoce vlastně původně pohanskými svátky zimního slunovratu, Yule a o tom jsme už mluvili hodně a hodně psali.

Pohané zdobili plodné stromy, nejčastěji jabloně a ve stejném období uctívali vedle posvátného jmelí rovněž stromy stále zelené.

Na prvním místě cesmínu.

Byla pro ně doslova svatá. Jeden z hlavních symbolů Yuly.

Nikde nechyběla větvička s bobulkami, které znamenaly návrat slunce, protože Yule byl svátek hlavně paprskový, život vracející a hlavně plný světla.

Protože pohané moc dobře věděli, že od slunovratu se začnou prodlužovat dny, bude čím dál více světlých dnů a to bylo pro ně zásadní.

O tom Slunovrat (letos 21.12.) byl.

Cesmína, ani dnes nechybí ve vánočních věncích a je nejen symbolem Vánoc, možná větším, než celý stromeček, ale je to historicky a napříč kulturami rostlina skrz na skrz magická.

Druidové věřili, že slunce, i když není v zimě moc vidět a nehřeje, i když opustilo nebe, nikdy neopustilo cesmínové keře.

Ani ony římské Saturnálie se bez Cesmíny neobešly.

Naši předkové vysazovali cesmíny kolem domů, aby se dovnitř nedostaly zlé energie a ošklivé myšlenky, slova a kletby.

Indiáni, které třeba já mám tolik ráda, (už jen pro ten malebný zvyk krmit křišťály) ti zase byli přesvědčeni, že cesmíny jim dávají sílu v boji a také štěstí. Cesmínové bobulky sušili a používali je jako korálky pro štěstí a ochranu.

To všechno si můžete s klidem udělat.

Mimochodem, podobnou moc mají korálky z jeřábu.

No a teď jak jsme z cesmíny udělali smrček?

Původně jsme z ní udělali jedli.

To proto, že cesmínu Keltové nazývali Tinne.

No a Tanne je německy jedle.

Jak umí čas a jazyk komolit zvyky, co?

Původně se opravdu, o mnoho později nějak upřel zrak k jedli jako symbolu tohoto období a od ní byl jen krůček k borovičce a pak ke smrčku.

Tady už je to věc ryze praktická, protože smrček je levnější, než borovička a borovička je levnější než jedlička.

Ovšem Tinne není Tanne.

A tak já jsem pro umělý stromek doma, případně živý na zahradě, k tomu věneček, kde je cesmína a venku ozdobenou jablůňku.

A ještě vám přidám nakonec malebný rituál, při kterém se neumírá. (hodím i ty umírací, a že jich je, jak víme)

Je poměrně rozšířený a známý, tak ho možná jenom připomenu.

“Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milej dnes”!

Jestli chcete, běžte v tomhle období, dnes, nebo zítra na zahradu, najděte si keřík bezu a třeste a říkejte to zaklínadlo.

Pak naslouchejte.

Odkud se jako první ozve psí štěkání, z té strany přijde ženich.

Máte-li psa na zahradě, tak —- tak nevim, tak to asi neplatí.

Krásný den všem!

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]