Narození dítěte je citelným zásahem nejen do fyzického těla ženy, ale i do její psychiky. Někdy se stane, že události kolem porodu způsobí duševní otřes a šok. Nezpracované pocity způsobí, že sexuální styk začne být odporný. Kde hledat pomoc? Ptala jsem také dvou předních českých odborníku, porodníka MUDr. Michala Kouckého a psychiatričky zabývající se těmito traumaty, MUDr. Ilony Burdové.

Poporodní pocity jsou podobny prodělanému šoku

Porod je obecně vnímán jako šťastná událost a nesluší se mít zdravé miminko, přežít a přitom cítit z porodu trauma. Nemusí ani jít o komplikovaný či extrémně bolestivý porod. Stačí v našich porodnicích bohužel stále ještě často používané praktiky, jež negativně  zasahují do lidské důstojnost ve chvíli, kdy je žena zranitelná díky silné a dosud nepoznané bolesti.

–   křik, zvýšený hlas na rodičku, nerespektování faktu, že porod bolí

–   nevhodné poznámky či až urážky („jste moc tlustá“, „tlačte nebo miminko zabijete“, „nekřičte tolik, to přece nebolí“, „když to šlo tam, to se vám líbilo, teď to jde ven a vy vyvádíte?“)

–  přihlížení mediků či jiných nevhodných osob (uklízečky …)

–  příliš častá vaginální vyšetření, často prováděná při kontrakci, zbytečné fyzické omezování na monitorech

Problém opravdu existuje

Přitom víc než co jiného potřebuje rodící žena cítit podporu, ujištění, že je vše v pořádku. MUDr. Michal Koucký
z pražské porodnice U Apolináře nemá sám negativní zkušenost, ale přiznává: „Někteří kolegové se skutečně
nechovají adekvátně svému oboru. Protože mám možnost srovnávat se zkušenostmi ze zahraničí, dovolím si říci,že by většina znich se svou komunikací v zahraničí  neuspěla… je zde jak problém s přiměřenou (jsem změnila, aby tam slovo adekvátně nebylo dvakrát) informovanosti pacienta/rodičky, tak i schopností oprostit se od osobních emocí.“

Když už se žena u porodu psychicky rozladila, je těžké jí vrátit zpět

Je lehké v porodnici ženu mnoha lékařskými úkony vyvést z vnitřního soustředění a pak dojde ke stresové
situaci a žena ztratí sebekontrolu. MUDr. Koucký říká, že většina rozumných lékařů se v takové situaci snaží rodičku uklidnit, hovořit s ní, ale v zázraky věřit nemůžeme. „Za 15 let praxe mám spíše zkušenosti,že nastane-li tento stav, resp.setkáme-li se s tím už za porodu, už se většinou nedá napravit či zvrátit,“ říká a z toho je jasně patrné, že těmto šokujícím situacím je lépe předcházet přívětivějším přístupem.

Připadám si ponížená, špinavá… ale proč?

Intimní zážitek porodu vypadal jako veřejná událost. S vaším nejniternějším ženstvím kdosi cizí (často muž-lékař) nakládal nešetrně až bolestivě. Pocit špinavosti a ponížení může vzniknout relativně snadno. MUDr. Ilona Burdová z Psychiatrické kliniky v Brně Bohunicích se o tuto problematiku zajímá a přednáší o ní maminkám a porodním asistentkám.
Jak ženy tyto problémy řeší?  „Příliš často je v praxi neřeším, maminky  se svěřují spíše kamarádkám či na  anonymních internetových fórech, která zachovají míru soukromí. Stává se totiž, že tyto ženy zasažené tímto duševním otřesem zůstávají okolím i odborníky nepochopené, vnímány jako labilní, křehké a rozmazlené. Bohužel tu často platí, že sytý hladovému nevěří…“

I vzpomínky na znásilnění – žádejte u porodu raději ženu-lékařku

Kdysi sexuálně traumatizovaným ženám často porodní zážitek vrací dávno zasunuté vzpomínky. Přijít může flashback ve chvíli, kdy lékař provádí vaginální vyšetření při kontrakci a asistující sestry u toho ženu trošku „přidrží“, aby se méně bránila. Běžný, rutinní postup… Jsou ženy se zážitkem znásilnění v minulosti  náchylnější k podobným reakcím? Ptám se MUDr. Ilony Burdové: „Ano, sexuální traumata jsou nesmazatelnou součástí osobní historie každé takto zneužité ženy. Vhodnou terapií lze mnohé napravit, ale jsou i ženy, které se s tím nevyrovnají nikdy. 

V těchto situacích bych doporučovala mimořádně citlivý přístup, pokud si žena nepřeje být vyšetřována mužem je dobré – pokud to jde – jí vyhovět.“

Šestinedělí je citlivá doba nejen pro tělo

Po porodu utrpí  fyzické tělo, jste unavená, hormonálně vykolejená, sžíváte se s miminkem. Otevřené rány na duši věci nepřidají. V první řadě musíte po takovém zážitku najít cestu zpátky k sobě, ke své vnitřní ženě. Začít se po malých krůčcích s láskou dívat na své tělo – a potažmo poté i na partnera. Popovídejte si na  internetových fórech, zjištění, že v tom nejste sama, je k nezaplacení. Svěřte se také partnerovi  a začněte s něžnostmi „od píky“, žádné
vynucené rychlovky. Vyhledat také můžete psychologickou pomoc nebo, jak doporučuje MUDr. Ilona Burdová, pomůže i empatická laktační poradkyně, porodní asistentka nebo někoho z rodiny, kdo ovšem nepřijde s názorem „je to úděl žen,musíme to vydržet“.

Existuje prevence těchto zbytečných traumat?

MUDr. Michal Koucký doporučuje vlastní iniciativu: „Máme málo „emancipanované“ pacienty/rodičky, musí se více ozývat, jinak se systém nezmění…“ či si stěžovat na ředitelství nemocnice.“
Psychiatrička MUDr. Ilona Burdová souhlasí s aktivním přístupem rodiček, ale zároveň dodává, že ne každá má potřebu přirozeného porodu a používání svých instinktů a některým vyhovuje naopak aktivní přístup personálu.

Je dobré mít na výběr. A je dobré umět požádat o pomoc, když už se něco pokazilo. Tyto šrámy na duši velmi bolí, protože se dotýkají našeho nejniternějšího ženství. Jak vidíte, řešení existuje, empatických porodníků snad bude přibývat. A jsou odborníci, kterří Vám pomohou případně vzniklé porodně-sexuální trauma překonat.

Renata

[sexy_author_bio]