Návštěvy: 20
…s tím, že takový deníček má mít texty – těhotenství týden po týdnu, porod, šestinedělí a první rok dítěte hezky po měsících. Nabídka to byla skvělá a pro mě to možná byla šance se vnitřně rozloučit ještě s živými vzpomínkami na vlastní mateřství.
A za několik měsíců se narodil Childbook.
Deníček pro zápisky maminek, které jsou zároveň obohaceny o zajímavosti a fakta o těhotenství, porodu a vývoji nejmenších ratolestí. A já jsem moc ráda, že s panem Nakládalem mohu udělat rozhovor a vlastně se tak až nyní dozvědět o celém jeho nápadu a projektu co nejvíc. Takže jak to všechno začalo?
V dubnu 2008 se Vám narodil syn, půl roku poté prý dostal tlustou tištěnou knihu, která měla sloužit jako deník děťátka a tehdy se zrodil nápad udělat takovou vzpomínkovou knihu v on-line verzi. Bylo v tom nápadu nadšení od první chvíle?
Moji blízcí mohou potvrdit, že se dokážu nadchnout pro každou novou výzvu. Když jsem viděl svou ženu, jakou práci ji dá zapisování všech těch momentů do deníku děťátka, řekl jsem si, že to přece musí jít dělat jinak. Začal jsem hledat nějakou online službu, ale žádnou, která by se mi líbila, jsem nenašel. A tehdy se začaly rodit první střípky Childbooku. Okamžitě mě začaly napadat nápady, co všechno by se dalo udělat a byl jsem tím zcela pohlcen. Začal jsem si všechny nápady zapisovat, a protože se pohybuji v oboru IT, začal jsem psát analýzu celého projektu. Ta trvala skoro rok. Psal jsem ji ve vlaku, po večerech, víkendech. Bylo to jako droga.
Realizace tohoto projektu byla poměrně dlouhá – která z těch přípravných fází před spuštěním byla nejtěžší?
Je pravda, že jsme zrození Childbooku hodně protáhli. Neměli jsme v té době za sebou mnoho zkušeností s takto rozsáhlým projektem a museli jsme se učit za pochodu. Navíc k tomu přispěla i skutečnost, že jsme při této činnosti chodili normálně do práce. Na samotný vývoj nám zbyly dlouhé večery a víkendy. Částečně nám pomáhali s vývojem externí programátoři. Nejtěžší určitě bylo období několika měsíců před spuštěním. Když jsme byli ve stavu, že chceme konečně ukázat službu lidem, ale neměli jsme úplně všechno hotové, tak jak bychom chtěli. To bylo těžké období.
A naopak, která byla tou, která Vás nejvíce těšila a bavila?
Teď si nemůžu na žádnou vzpomenout …(smích). Určitě nejkrásnější bylo, když jsem si mohl osahat už něco hotového. Ať už to byla první dokončená kapitola, nebo když nám paní ilustrátorka poslala nějaké nové ilustrace a bylo potřeba je umístit na své místo. To mě bavilo hodně.
Velice rád vzpomínám, když jsme natáčeli propagační video, ve kterém si zahrála má dcera Markétka. Bylo skvělé ji sledovat, jak si to užívá. Kamarád, který ji natáčel říkal, že je to budoucí filmová hvězda…(smích). Uvidíme jak u ostatních, ale u mé dcery a syna je toto video nejoblíbenější. Minimálně jednou týdně přijdou, ať jim to pustím. Nejraději mají pasáž na konci videa.
Moc příjemné jsou obrázky, které stvořila Edit Sliacka, jak jste vybírali tvůrce pro výtvarnou stránku celého projektu? Mě se líbí, že obrázky jsou velmi elegantní, přitom roztomilé, nevnucují se – prostě se báječně hodí do celého konceptu Childbooku… asi to nebyl lehký výběr?
Ano, bez ilustrací od Edit by Childbook nebyl tím, co je dnes. Paní Edit jsme oslovili na základě doporučení od grafika, který nám navrhoval celkový layout stránek. Po zhlédnutí několika prací bylo jasné, že paní Edit je pro Childbook ten správný člověk. Zrovna v té době se jí narodil syn Adamko. Asi jako každá maminka prvorodička si navykala na nový režim a na práci nezbylo tolik času. Měli jsme chvilku obavy, že budeme muset hledat jiného ilustrátora, ale paní Edit je profesionál. A protože se jí celý nápad s Childbookem také líbil, dokázala nám, i přes všechny nástrahy spojené s její novou rolí maminky, nakreslit nádherné ilustrace, za které bych jí chtěl touto cestou poděkovat.
Plánujete sám pro svoje děti vytvořit Childbookové deníčky?
To je, jako byste se zeptala Zdeňka Polreicha, jestli by snědl jídlo, které sám udělal (smích). Samozřejmě že budou mít obě děti svoje deníky. Když se podíváte na vzorový Childbook deník, tak to je deník mého syna Pepína. A ta paní s bříškem v kapitole těhotenství je moje žena. Plnohodnotné deníky máme více osobní a nemáme v plánu je zveřejňovat, aby si je mohl prohlížet kdokoliv. Což je jedna ze základních vlastností Childbooku – když nechcete, tak se na váš deník nikdo nemůže podívat.
Na webu už máte přes 60 uživatelů, kteří si už zkouší první funkce a tvoří první deníčky. Musí to být krásný pocit. Kolik lidí se vůbec na celém projektu podílelo?
Krásný pocit pro mě bylo už samotné spuštění. Byl to pocit, jako když se narodil můj syn. Akorát, že to Childbook miminko jsme skoro rok přenášeli (smích). Je skvělé dostat pochvalný email od nadšené uživatelky. To vždycky potěší. Když je v něm navíc podnět na nějaké vylepšení, tak mám radost dvojnásobnou.
Za tu dobu se na projektu vystřídalo spoustu lidí. Před rokem jsem si začal psát seznam a k dnešnímu dni to je něco kolem 20 lidí. Jedná se většinou o programátory, grafiky, kodéry, překladatele, právníky, copywritery atd. Ti, kteří do Childbooku přispěli nejvíce, mají své čestné místo na stránce „O nás“.
Na začátku jste jistě měl nějakou představu, jak bude Childbook vypadat. Ve chvíli, kdy do něj začaly svými nápady zasahovat i další spolutvůrci, stalo se třeba, že někdo přišel s nějakou výraznou změnou, která poněkud změnila (k lepšímu) Váš původní nápad?
Jiná změna, než k lepšímu nepřipadala v úvahu (smích). V průběhu celého vývoje se věci měnily a předělávaly. Takovou velkou změnou k lepšímu bylo sjednocení poznámek a důležitých okamžiků. Takže nyní je možné psát poznámky s konkrétním termínem a vkládat k nim libovolný počet fotek. To bylo dříve možné jen u důležitých okamžiků.
Ono jedna věc je mít to na papíře a druhá to pak zrealizovat. Člověku nedojdou všechny souvislosti. Ovšem základní princip Childbooku jako jakési virtuální online knížky děťátka s kapitolami zůstal zachován.
Plánujete i různá vylepšení a novinky, jaké?
Vylepšení máme plný šuplík. My teď potřebujeme znát názor uživatelů, abychom zjistili, že jdeme správným směrem. Pokud se ukáže, že ano, tak plánujeme spuštění dalších kapitol, které rozšíří možnosti Childbooku. V kapitolách je totiž největší síla celého Childbooku. To byla jedna z věcí, která mě na klasickém tištěném deníku děťátka štvala. Člověk byl omezen tím, co mu kdo předtisknul. Když si chtěl zapsat něco jiného, tak měl smůlu. Musel si buď koupit jiný deník, který to umožňoval, nebo si to musel začít psát mimo deník na papír a ten pak do deníku založit. My nechceme Childbook takto škatulkovat a chceme, aby si každý mohl do svého deníku přidat kapitolu, kterou chce a kterou využije. Jiné věci si chce zapisovat těhotná maminka a jiné maminka tří letého mrňouse.
Uživatelé Childbooku se můžou aktuálně těšit na novou kapitolu Zápisníček, která jim umožní zapisovat své poznámky ze života děťátka od jeho narození až po 99 let (smích). K poznámkám je možné vkládat fotky a psát komentáře. Máme v plánu seznam nových vlastností zveřejňovat a sami uživatelé si prostřednictvím hlasování vyberou tu vlastnost, která jim přijde nejvíce užitečná. Tu s nejvíce hlasy zapracujeme do Childbooku.
Uživatele samozřejmě hodně zajímá bezpečnost a zajištění jejich soukromých dat. Jakým způsobem je tady pořešena bezpečnost z hlediska toho, aby si někdo mohl dohledat moji totožnost nebo zneužít moje fotky?
Na bezpečnost dat jsme kladli velký důraz. Základem celé komunikace mezi uživatelem a serverem je šifrovaný přenos pomocí protokolu https. Stejný způsob komunikace používají například aplikace pro internetové bankovnictví. Celý Childbook je vyvíjen v moderním webovém frameworku Django, který obsahuje řadu bezpečnostních opatření, která snižují riziko ztráty dat způsobené případnými nekalými praktikami.
Viditelnost deníku je ve výchozím stavu nastavena na „Vyhledatelný“, takže váš deník je možné vyhledat, ale není možné si ho prohlížet. Pokud uživatel nechce, aby byl jeho deník vyhledatelný, je možné nastavit viditelnost deníku na „Soukromý“. Při tomto nastavení není možné deník ani vyhledat, ani prohlížet. Dále je možné nastavit přístup k deníku konkrétnímu uživateli. Takže můžete mít „soukromý“ deník, do kterého má přístup pouze manžel, který ho může také editovat a babičky, které si ho mohou pouze prohlížet, případně psát komentáře. Tím máte pěkně pod kontrolou, kdo si může prohlížet váš deník.
A vůbec, napadá mě, je Childbook dokonalý originál nebo má někde ve světě konkurenci? Pídil jste se po tom, jestli jste svým nápadem „neobjevil Ameriku“?
To byla první věc, kterou jsem udělal hned po tom, co mě napadlo vytvořit Childbook. Zjistil jsem, že Ameriku jsem neobjevil. Podobných služeb jako Childbook jsem našel několik. Všechny jsem si vyzkoušel a musel jsem konstatovat, že v ani jedné z nich, bych si deník psát nechtěl. O to víc mě pak hnalo kupředu, udělat vlastní projekt a líp.
Spousta těchto projektů je primárně určena pro propagaci konkrétního produktu nebo produktů. Něco ve smyslu online deníku děťátka je možné provádět například na stránkách jednoho známého výrobce jednorázových plen. Childbook nevznikl s tímto cílem. Možná to bude znít jako klišé, ale my jsme Childbook primárně vytvořili k tomu, aby každý rodič mohl vytvořit svému děťátku dokonalou vzpomínku na jejich dětství.
Co třeba spojení Childbooku a Facebooku? Uvažujete v budoucnu přidat třeba facebooková tlačítka na váš web nebo už by to bylo přílišné zveřejňování informací o uživatelích?
Odborníky, s kterými konzultujeme naše kroky v Childbooku, nám bylo doporučeno toto propojení s Facebookem udělat co nejdříve. Máme vymyšlené řešení, ale nechceme ho zatím realizovat, dokud nezjistíme, jestli to uživatelé vůbec požadují. Zveřejnění fotky nebo poznámky na Facebooku by bylo na základě uživatelské aktivity. On sám by se rozhodl, co chce na Facebooku z Childbooku zveřejnit.
No tak se přiznám, že technická stránka celého projektu mi díky mému antitalentu připadá jak španělská vesnice, ale tak nějak už si umím představit, jaká obrovská nálož práce stojí za jedním úspěšně realizovaným snem.
Děkuji za rozhovor a slíbím, že v brzké době se tu objeví ještě rozhovor s výtvarnicí Edit Sliackou, poněvadž jak vznikají obrázky na web, to mě zajímá taky!
Renata
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
- Rozdvojený člověk s hlavou v oblacích a nohama kdovíkde. Má slabost pro knihy ze všech úhlů pohledu, možných i nemožných. Má zvláštní schopnost vidět svět černobíle. Neumí plavat a neumí kynuté těsto. Miluje kočky, koně, lečo a postel. Ráda by si dala s Hawkeye Piercem suchý Martini. Nejlíp v bažině.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_.jpg)
Nahrávání ...
