s redakcí
Jedna z nejpůsobivějších rostlinek na Zemi. Když jsem jí prvně viděla, bylo mi asi deset a z toho, co umí, jsem byla doslova u vytržení. Byl to první organismus, u kterého jsem mohla vidět, jak je smrt relativní. Staří Egypťané si to o také mysleli. (Pokračování textu…)
Už jsem ani nevěřila, ale moc ráda říkám, „já to říkala“! Říkala jsem v prosinci, že jaro přijde v únoru? Říkala. A je tu! A je krásné, voňavé, životadárné a nádherně zpívá. Tady vám zpívá všechno, snad i popelnice a raší plaňky v plotě. (Pokračování textu…)
Osobně jsem knedlíková a mám potíž vytvořit rýži tak, aby to nebyl blemc, nebo zubolamač. Uvažovala jsem, proč se mi někdy povede a jindy by jí nestrávila ani míchačka na beton a nenaředilo ani ředidlo. (Pokračování textu…)
Krmítko, které jsem tady pracně budovala, jsem si umístila tak, abych na něj viděla od počítače. Je to fakt uklidňující pohled, na ty krmící se opeřence. A těch druhů! Při pohledu na sobotního ptáčka, jsem si připomněla jiného strašně zajímavého. (Pokračování textu…)
Už jste někdy odčervovali kočku? Nebo odblešovali? Nebo se jí pokusili třeba vykoupat? Pokud ano, tak se už asi smějete a nemusíte číst dál. Pokud jste se pokusili byť o jedinou z výše jmenovaných činností, víte všechno a netřeba nic dodávat. Protože kdo nezažil, stejně neuvěří. (Pokračování textu…)
Nevím, kolik z vás má rádo brouky tak, jako já, která se zvládnu zaseknout v lese u scarabea klidně na půl hodiny a se zájmem ho stopovat, kde bydlí. I když u mě je to specifikum. Já miluju snad všechno od prvoků po plejtváky. Snad kromě Pthirus pubis, ale ani ty za to nemůžou… (Pokračování textu…)
A tedy nejen Mičuriny, ale zejména třeba dendrology, protože se přiznám, že z tohoto stromu jsem rozpačitá. A velice ráda se něco dozvím. Nejsem tak dlouho na světě zjevně, protože toto, co tady roste, vidím prvně a upřímně jsem si toho napřed nevšimla. Vlastně ty botanické záhady byly dvě… (Pokračování textu…)
Když si přinesete domů zvíře, čeká vás úkol nejtěžší: najít mu jméno. U pejsků se sáhodlouhým rodokmenem je to jednoduché. Prostě hmátnete po tom nejvyslovitelnějším z dlouhého seznamu šlechtických titulů, zkrátíte ho, zkomolíte a máte toho svého Beníka, Azora nebo Astičku. (Pokračování textu…)
Touhle dobou pravidelně přidám pár řádků o houbové sezóně. Každý rok mne houby dokážou překvapit, a to na ně chodím….fakt dlouho. Nerada bych prozrazovala jak dlouho, protože se občas cítím starší než choroš a letokruhů mám tolik, že by pode mnou mohly klidně zahnízdit praváci, kováři nebo alespoň babky. (Pokračování textu…)
Říkala jsem si, že bude prima, abyste to měli pěkně pohromadě, protože to bude za sebou hezky seřazené. Jedřám za jeřábem. Když budete pak kdykoli hledat jeřáb, a to i na nových Popelkách, vyběhnou na vás hnedle oba. A to se hodí. Takže po jeřábu rudém, připomeneme jeřáb černý. A že si to zaslouží! (Pokračování textu…)
Jakožto plod nesoucí na sobě pentagram je jeřáb pomalu velitel všech magických zástupců flory, a to u mnoha kultur. Jeřabiny ctili pohané, potažmo Druidové, Germáni, Norové, Irové … Slované … a ctí ho i lékaři. A není divu. Ale popořadě. Napřed mystika, mytologie a nádhera severských Bohů… (Pokračování textu…)
Nikdy v životě mě příroda nepřestane fascinovat, nikdy nepřestanu žasnout a vždycky bude pro mě balzámem na duši. Vždycky. A nikdy neodstoupím od názoru, že namísto snahy přizpůsobit ji sobě, doslova bychom se zachránili opakem. Možná bych chtěla být Mauglí. Musel mít přešťastný život. 
