Návštěvy: 25
Je až neuvěřitelné, jak naprosto přesně má všechno příroda naplánované. A je fascinující, když člověk může vidět, jak pramalý rozdíl, je mezi ním, a jinými živými tvory. Když jsem pro vás s mamkou vlaštovkou psala článek Rozhovor vlaštovka – vím, jak na nemocné oči, společně jsme spočítaly, že miminka by se měla narodit kolem sedmého srpna, s ohledem na to, kdy byla jaksi přednarozena. A fakt jo!
Už dopoledne (běžím většinou hned, jak se probudím) jsem si všimla, že je vlaštovčí maminka nějaká nervózní, ale vajíčka byla stále všechna čtyři celá.
Pak jsme běhali všichni chvíli v kukuřici a hledali Míšinu fenku Caru, která v ní zabloudila, a tak starost o vlaštovky zcela zastínil strach o přítelkyni, která po hodině a půl už plakala. A to je pro mě hrozné, protože Míša prostě nebrečí.
Panna totiž, když brečí, tak jí zpravidla nikdo nevidí.
Na vlaštovky jsem úplně zapomněla, ale jenom do chvíle, než se Cara úplně normálně vybatolila z toho lánu, jako by nic, a kdy jsem se dívala do tváře přešťastné Mirabelky.
Došla jsem nahoru, rozkliknu okénko s kamerou a … další milé překvapení!!!
Hynku, Viléme, Jarmilo, vypadalo v našem případě jako „Kačenko, Lukáši, Olčo…“!!
Všichni se natlačili k monitoru a sledovali cosi tak zdánlivě banálního, ale v tu chvíli s úplně jinou intenzitou, když jsou toho účastníky napřímo.
Napadá v tomhle místě, že kdyby ve všech školách a kancelářích a třeba i bytech hnízdily ptáčci, kdyby lidé byli takto součástí přírody, zázraku zrození v ní, zcela jistě by …. ale to omílám pořád, já vím.
Jenomže, když ono by to vážně fungovalo…viděla jsem jim do tváří, viděla jsem tu účast, něhu, zájem, souvztažnost… fungovalo by to – stačí více kontaktu, přímého, osobního…No jo, no.
Tady nejdůležitější sestřih:
V každém, případě teď, když píšu tento článek, který jsem původně zamýšlela, jako Ranní kávu, ale pak jsem si řekla, že to je taková událost, že si zaslouží místo Hlavním vydání, bylo miminko zatím jedno.
Pokud s námi vlaštovčí rodinku, která se rozhodla postavit hnízdo přímo v pokojíčku Míšiny dcery Kačky sledujete, tak víte, že paní Vlaštovková nekladla všechna vajíčka najednou, ale postupně, v rozmezí několika hodin.
No a my si tady kladli tady otázku, zda se taky klubat budou postupně.
Tak odpověď už známe.
Všimla jsem si, což jsem, přiznám se, nevěděla, že maminka vyklubaného prcka jen zkontrolovala, a pak si na něj sedla.
Měla jsem o vyklubané mláďátko chvíli starost, ale jen do chvíle, než prvně odletěla a nakrmila ho.
Zjevně mu to nevadí, zřejmě právě naopak. Ona ho zahřeje a vlastně sedět musí, dokud je třeba zahřívat zbylá vajíčka.
Člověk kdy sleduje přírodovědné filmy, a že já třeba ano a hodně, tak zpravidla vidí, jak maminka krmí už všechny ptáčky vyklubané.
Nepamatuji se, že bych toto někdy viděla.
O to jsem šťastnější, bohatší a fascinovanější (pokud můžu být ještě víc, co se přírody týče), že mám tu čest se učit přímo.
Je to jiné, než v televizi.
Naše první miminko převážně pořád spinká a probudí se jen, když ho mamka přikrmí.
Zjevně ví, co dělá a ví, kolik to mládě potřebuje, takhle v rozjedu a příroda ho evidentně vybavila tak, aby to čekání na brášky, kdy maminka musí místo shánění potravy převážně sedět, vydrželo.
Ono to bude už jenom pár hodin určitě, a pak už se dočká pořádného nášupu.
Trochu se o něho bojíme pořád, když je takhle první a musí čekat.
Maminka teď dělá to, že se co chviličku zvedne, chvilku počká a pak si zase sedne.
Došlo mi, že to dělá proto, aby to malé mohlo dýchat, ale současně nevystydli sourozenci.
Tolik má ten malý tvoreček starostí, tolika úkony, instinkty, tolika dovednostmi vybavila příroda všechno živé v zájmu zachování druhů.
A tak moc je ta síla, odolnost, péče a obětování, podobné maminkám lidským.
Úchvatný, prostě…
… podáme zprávy o dalších přírůstcích začerstva.
No a pak už jen pár vstupů z hnízda a úkol, který jsem tu měla, i poznání, za které jsem vděčná a ráda ho zprostředkovala, bude u konce a můžu už jít!
No vidíte, nejen v lidských porodnicích je za úplňku více práce.
8.8. 2017 Hele, hele!!
Druhý prcek a třetí se akorát klube!! Tak už jen poslední bráška
Michaela Kudláčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.