Views: 907
Říkali si chudí rytíři Krista, ale byli vlastně jednou z nejbohatších organizací v tehdejší Evropě. Údajně dnes střeží, spolu s Řádem svobodných zednářů, nalezené tajemství dávné relikvie. Zajímají vás Svobodní zednáři? Pak ale je možná třeba vědět něco i Rytířích z Templu.
San Greal, nebo „sang real“?
Nemá jít o nic menšího, než o samotný Svatý Grál, z něhož je nám jasné snad jen jméno. O co ve skutečnosti jde, nikdo neví.
Snad jedině rytíři z Templu a řád Svobodných zednářů.
Krásně nám předložil teorii Svatého Grálu spisovatel Brown ve své knize „Šifra mistra Leonarda“, která později slavila úspěch i v podobě zfilmované.
Mimochodem, z mého pohledu vydařené.
Někdo možná ale neví, že pan Brown čerpal z historických podkladů, a že teorie „sang real“ není úplně výplodem jeho fantazie.
Pojďme zacouvat hodně zpátky
Píše se rok 1069 a rytíři přicházejí do Svaté země. Není jich mnoho, asi tisíc. O tři roky později, po třech měsících obléhání, vráží do Jeruzaléma křižáci.
Je červenec roku 1099 a nastává veliké krveprolití. Křižáci zabíjí židy, muslimy, křesťany…všechny.
Ze svých řad následně vybírají nového pána Jeruzaléma.
Roku 1118 je zvolen Baldwin II, kterému nabízí pomoc rytíř a šlechtic, jménem Hugues des Payens. Má v úmyslu sestavit vojsko z odvážných mnichů. Ti budou pak chránit a střežit Svatou zemi, a také poutníky z Evropy.
Baldwin návrh přijímá a zrodí se Templářští rytíři.
Není jich mnoho. Vlastně je jich jen devět, ale rychle se množí. Z původních devíti mužů je brzy tisícihlavé vojsko mnichů, kteří se ovšem umí stejně dobře sedmkrát denně pomodlit, jako se udatně bít.
Na světě je Řád chudých rytířů z Šalamounova chrámu.
Při obléhání Ascalonu roku 1153 poráží Templáři muslimy. Stejné vítězství slaví také o 24 roků později, v bitvě u Montgisardu a ještě i v bitvě u Arsufu.
Jejich boj má vždy jednotná pravidla.
Předně, smějí ustoupit pouze když dostanou rozkaz, nebo když bojují proti přesile tři na jednoho. Od ostatních křižáků se Templářští rytíři výrazně liší.
Neutečou, neopustí se navzájem a nikdy nedezertují.
Jejich červený kříž je symbolem statečnosti a mučednictví a jejich bojová strategie je sofistikovaná a promyšlená. Rozdělit nepřítele na dvě skupiny rozhodit a oslabit.
Vděčný král Baldwin nabízí rytířům část vzácného židovského chrámu, kde se kdysi modlil sám Ježíš a který nechal postavit sám král Šalamoun v 10. století před Kristem.
Ve 14. století stavbu téměř zničili Babyloňané, ale židé ji znovu postavili.
A právě tady měli rytíři učinit zásadní objev.
A mohli, protože v chrámu podle starých spisů měla být uložena Archa úmluvy a mluví se o něm jako o místě, kde bydlel sám Bůh. Co konkrétně mají staří „pisci“ vlastně na myslí dodnes nikdo neví.
Tedy, nikdo z nás to neví.
V roce 70 pak armáda Římanů vypálí město a chrám zničí od základu. Muslimové na jeho místě budují mešitu. Jmenuje se Al Aksá.
V té době má už ale vzácný poklad být dávno v rukách rytířů z Templu.
Co tedy vlastně našli?
Mnoho hlav se přiklání k teorii, že šlo o měděnou mapu vedoucí k pokladu. Má se jednat o svitek z mědi, ukazující cestu k místu, kde židovští vzbouřenci v roce 70 ukryli poklady.
Legenda? Kdepak!
Když roku 1947 beduínský pastevec nachází v jeskyni 2000 let staré svitky, které dnes známe jako Svitky od Mrtvého moře, měděný svitek, na kterém jsou vyobrazena místa ve Svaté zemi, mezi nimi skutečně je!
V roce 1950 britský archeolog podle vodítek vyleptaných v mědi opravdu židovský poklad nachází.
Ovšem také zjišťuje, že už tam před ním někdo byl.
Nelze se mýlit. Zlomky mečů, středověké ostruhy a také …templářský kříž. Byli tady, ale co tu dělali, co odsud odnesli….vědí jen oni.
Byl to Svatý grál? Archa úmluvy?
A co to vlastně má ve skutečnosti být?
Nabízím teorii, která tak úplně „mimo“ podle mého názoru není. A nejen podle mého názoru. Jak víte z knihy pana Browna, může jít ve slovech Svatý grál tedy San Greal o mýlku a chybný model.
Sledujte:
San Greal = Svatý Grál (šlo by v téhle chvíli o kalich, nádobu, číši)
Ale…
Sang real = Královská krev!! (a tady už jdeme docela jinam!)
Jistě se nemusím rozepisovat, protože teorii, která zdaleka není tak uhozená, znáte díky „Šifře mistra Leonarda“ asi všichni a je to stále jenom teorie.
Jen, když se člověk s ohledem na historická fakta, nebo písemně doložené informace, zamyslí…
Co by tak asi pro církev znamenalo potvrzení teorie o tom, že Ježíš Kristus na kříži nezemřel? Případně, a to by asi stačilo, že měl potomka, a to byť třeba jediného !???
Mimochodem, ruku na srdce, kdo z vás si dnes ještě myslí, že Máří Magdalena, byla „vyléčená“ prostitutka, se kterou Ježíš Kristus, jako muž nikdy nic neměl? Proč bychom měli tohoto člověka stavět do role nějakého asexuálního jedince, který jen chodil po vodě, konal zázraky, a pak byl zavražděn?
Proč by nemohl tuto ženu, která mu byla tolik blízká, která nechybí pomalu na žádném dobovém obraze, a která podle všeho, měla naopak velice urozený původ, upřímně a lidsky milovat???
Ale zpátky k rytířům z Templu
Nevíme zdali, a nebo co, vlastně tehdy rytíři z Templu našli, ale víme docela uceleně, co se stalo následně.
Hugues des Payens, tehdejší mistr Templářů, narychlo opustil Jeruzalém, aby se zúčastnil koncilu v Troyes, ve Francii.
Obsah jednání sice neznáme, zato máme k dispozici jeho efekt.
Papež Honorius II. Templářům bez prodlevy udílí své požehnání a po něm jim Innocent vkládá do rukou bezprecedentní moc!
Proč?
Templáři jsou postaveni stranou všech povinností a zákonů. Mají absolutní svobodu. Nevztahují se na ně žádné předpisy, mají imunitu před zákonem, nemusí platit daně … jsou organizací, řádem, subjektem, který podléhá jen a jen sám sobě.
Čím si zasloužili taková privilegia?
Mohlo jít prostě o protekci. Ale logicky se nabízí také dohoda, kterou by církev musela přijmout.
Totiž mlčení o tom, že Ježíš Kristus má na tomto světě potomky, že Jeho krev, chcete-li, Jeho DNA, je stále mezi námi a bude dál. Že existují a budou existovat lidé, kteří jsou přímými potomky Ježíše Nazaretského. A vedle těchto osob, by se mohla jít celá církev, s odpuštěním, zahrabat. Zcela pochopitelně.
Jen za sebe. Potkat se s potomkem Krista, stát naproti takovému člověku, patrně bych hodně akčně klekla a nic by pro mě v tu chvíli nebylo silnější. Čili, jen si to zkuste představit.
Ale jdeme dál, nebo bude článek strašně dlouhý…
Tak jen ve zkratce…
Templáři financovali a – malá perlička – stále financují bezpočet staveb, organizací, charitativních akcí…
Ve 12 a 13. století se podílejí na stavbách většiny gotických katedrál.
Namátkou Katedrála v Chartres, nádherný templářský chrám v Londýně, kde najdete i klasický znak rytířů z Templu, dva muže na jednom koni.
Chartres – Zdroj obrázku: languedoc-roussillon.eu.
Koncem 13. století jsou templáři snad nejmocnějším a nejbohatším řádem v Evropě.
Půjčují šlechtě, přicházejí s šeky a účtují vlastní úroky. Bez omezení. Sami se stále hlásí k chudobě. Nic nevlastní, všechno patří řádu.
Závist a hněv ostatních je ale také mocnou silou. Spiknutí a pád jsou na spadnutí
Roku 1290 už mají Templáři ve Svaté zemi v držení jen jediný hrad – Acre. Při obléhání Akkonu přicházejí i o něj. Svatou zemi znovu dostávají muslimové a Templáři se stahují na Kypr.
Na mizině ale zatím rozhodně nejsou.
Nový mistr řádu rytířů z Templu, Jacq de Molay, roku 1307 přijíždí do Paříže na pozvání papeže Clementa V. Ten s ním chce mluvit o penězích.
Král Filip IV. Sličný v té době ale také řeší ekonomické problémy. Jeho boje s Anglií přivedly totiž Francii na mizinu.
A největší věřitel? Řád templářů!
Jak je Filip „Sličný“, tak je také podlý. Rozhodne se zbavit dluhů vskutku sofistikovaně. Uvězní templáře a zabaví jim majetek.
Je pátek 13. Října 1307. (analogie s pátkem 13.celkem pochopitelná)
A provinění?
Jednoduché, v té době. Kacířství, vyznávání Ďábla, popření Krista, plivání na kříž, kálení na hostii, vystrkování zadků na oltář i líbání se na zadek při iniciačních rituálech, uctívání useknuté hlavy Jana Křtitele, a modlení se k Baphometu. (mimochodem, nikdo dodnes pořádně neví, co to slovo vlastně znamená)
Zdroj obrázku: bilderberg.org
Je vzneseno celkem 127 obvinění!
Následuje kruté mučení k vynucení přiznání. Se zlámanými kotníky, vykloubenými zápěstími, a se zlomenými holeními kostmi se přiznává více, než stovka rytířů.
Zatčení rytířů z Templu byl šokující počin, který ohromil celou Evropu.
Jen si zkuste představit, že za jeden den jsou zatčeni všichni ředitelé všech bank, mamutích finančních společností a třeba samotný Bill Gates.
Filip, aby se navždy zbavil dluhů, logicky žádá nejpřísnější potrestání. Papež souhlasí .
Píše se rok 1314 a Řád rytířů z Temlu je oficielně rozpuštěn. 18. března 1314 je po dlouhém mučení, jako kacíř upálen i velmistr Jacques de Molay.
Těsně před smrtí má de Molay proklít papeže i krále.
„Do roka se sejdeme před Božím soudem!“, praví.
A do roka jsou mrtví papež i král.
Po 200 letech přestávají Templáři existovat. Hrady jsou jim zabaveny a jejich bohatství záhadně mizí. Také onen poklad, který král Filip Sličný na vlastní oči viděl, když ho jeho lidé zabavovali, mizí.
Žijí
Mnoho rytířů z templu ale přežilo. Byli varování, všude jinde, jenom ne ve Francii.
Kde jsou poklady?
Kaple Rosslyn u Edinburghu.
Může být opravdu jedním z vodítek?
Kdo chce, ten po návštěvě kaple snadno řekne „ANO“.
..kde já už jsem tohle viděla?…
Roku 1446 kapli postavil sir William Sinclair. A i když kapli prokazatelně postavil téměř 150 let po masakru templářů, uvidíte v ní neuvěřitelné množství templářských symbolů.
Dva jezdce na jednom koni, nebo i templářskou pečeť (jehňátko s křížem).
Celá kaple pak připomíná starý židovský chrám v Jeruzalémě, jehož trosky byly prvním sídlem Řádu Templářů.
Rosslyn je tak i dnes další nevyřešenou záhadou kolem rytířů z Templu. Stejně, jako jejich poklady a jako význam „San Greal“. Nebo opravdu „Sang real“.
Co vědí o pokladu dnešní Templáři?
Tajemná mezinárodní organizace a její tajemství?
Templáři nezmizeli, jen se stáhli do jakési ilegality a jsou prý od roku 1307 propojeni s Řádem svobodných zednářů.
Celá staletí žíjí a rozrůstají se. Jejich moc je velká, ale oni nestojí o přílišnou popularitu. Už jednou je přivedla téměř do záhuby.
Ani Zednáři nestojí o reklamu.
Na zdi rosslynské kaple je vyobrazena postava muže s templářským křížem na prsou, který drží lano kolem krku jiného muže se zavázanýma očima, což přesně odpovídá jednomu z rituálu zednářů.
A o tom opravdu nevím z rozhovoru s jejich velmistrem. Tento působivý a moudrý pán, na kterého patrně nikdy nezapomenu, si dával, přes svou vstřícnost a příjemný styl, veliký pozor na to, co říká.
A myslím, že je to dobře.
Stěny kaple Rosslyn tedy říkají, že tu byli templáři 150 let po svém zmizení. A tytéž stěny říkají také, že tu byli i Svobodní zednáři 250 let předtím, byli vlastně založeni!
Larissa Tracy z Longwoodské University pro Nacional Geografic řekla: „Templáři zůstanou záhadou, protože o jejich osudu se ví málo. A dokud minulost zůstane tajemstvím, budou záhady čekat na odhalení.“
Rozhovor z jedním ze tří rytířů z Templu, pasovaných v České republice na zámku ve Zbirohu a někdejším partnerem zesnulé Ivety Bartošové jste si mohli na Popelkách přečíst zde:
ROZHOVOR: Domenico Achille Carmine Elia Martucci Marino della Torre
A onen zmíněný rozhovor s Velmistrem Svobodných zednářů, který jsem před časem osobně uskutečnila, si budete moci přečíst v pátek.
Mějte krásný den!
Michaela Kudláčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
