Tak odlehčíme, co říkáte? Chtěla jsem totiž dneska udělat radost „sběratelům“ lesních stélkatých organismů, kterých je jen u nás v Čechách asi 10 000 druhů, a které se množí zpravidla nepohlavně …. jasně, hub. Kdo má jako já, v této době nohy omlácené a poškrábané, že by mohl dělat reklamu na ostnatý drát, pro toho mám asi dobrou zprávu…

…tohle, ačkoli houby rostou, ještě není to, co nastane.

Včera jsem opět vyrazila s košíčkem a omlouvám se třem lidem, kteří mi do lesa volali, že jsem je skoro neposlouchala, protože to prostě nejde se soustředit, když na člověka zpoza padlé klády mává sombrerem kovář jako skříň.

A hned vedle k zulíbání krásné, zdravé a usměvavé babky alias suchohřiby a kus dál klouzek tak roztomilý, že by mu jeden dal hubana.

Taky jsem si s těmi plodnicemi popovídala, než jsem je něžně vyňala, okrájela a uložila do košíku.

I selfíčko proběhlo.

Našla jsem taky prima holubinky, zdravé a líbezné a ještě nějaké ty píchavky.

Ale to by měl být astrologicky pouze předvoj.

Připravte si nůše, trakaře a kufry aut, protože až slunce přejde do Lva, to bude teprve něco.

Houby totiž nejvíc rostou, když je slunce ve Lvu a Panně a do Lva se nám naše životadárná hvězda přesune co nevidět.

Takže procházíme teprve přípravkou.

Pokud nebude extrémní sucho, což by tedy na konci července mohlo, ale snad i sprchne, měla by ta pravá houbová doba ještě nastat.

A když byste chtěli ještě přesněji, tak ideálně vyrazit, když Luna přibývá a když je úplněk.

Naopak když couvá, tak sice houby rostou pomaleji, ale jsou zase méně červavé.

Všechno je součást přírody a i my.

Možná ještě není špatné vědět, že houby mají vlastní zajímavý systém a mají rády pravidla.

Rostou totiž většinou do trojúhelníku asi tak v azimutu zhruba pěti metrů.

Dál už jsou zase teritoria jiných hub.

S přehledem můžete sbírat holubinky, protože holubinky nemají nikdy sukýnky a prakticky všechny jsou jedlé. Akorát některé chutnají lépe, jiné hůř.

Byla bych opatrná na masáky, (růžovky), protože ti sukýnku mají, i když ne tak táhlou a pěknou, na rozdíl od jedovatých krásek, které jsou ozdobami lesů.

Masák. Jedlý, výtečný, leč zaměnitelný.

Co si ale budeme povídat, z jedovatých hub sice nemá člověk blažený pocit, ovšem jde z nich takový smrtelný půvab.

Líbí se mi třeba muchomůrka hlízovitá (zelená) ve své jarní variantě, protože to je varianta úplně bílá, ale kdyby byl u ní hříbek a dotýkal se jí, už si ho z respektu k muchomůrčině umu nevezmu.

Dobré je, že se tak většinou spolu nevyskytují.

Doba jedovatých princezen je právě, když je Slunce na konci Lva a v Panně.

Takže nejen ještě zahoubaříme, ale taky se pokocháme studenou krásou těch majestátních traviček, které ale do našich lesů rozhodně patří, a které bychom možná měli poznat a identifikovat ještě lépe, než houby jedlé.

Muchomůrka zelená (hlízovitá). Jen jeden gram jedu téhle krasavice,

by bez obtíží zabil řadu myší, dlouhou sedm kilometrů.

Muchomůrka citronová. Jen tak trochu, ale přece jedovatá. 

Muchomůrka tygrovaná.

Asi by  musel člověk sníst hodně smaženice z téhle princezny,

tolik zaměňované s masákem, aby umřel, ale je to jedovatá houbička.

Muchomůrka zelená (hlízovitá) ve svých stavebních šatečkách.

Téhle variantě se říká jarní.

Ať už má muchomůzka zelená jakýkoli out fit, je to naše nejjedovatější houba a zpravidla se otrava, pokud člověk přežije, neobejde bez následků…

Existuje ovšem i houba, o které se stále moc nemluví a mělo by. 

Nechala jsem si ji na zítra samostatně.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]