Nakously jsme tohle téma se Šárkou na Patriotu v souvislosti s nadcházející svatojánskou nocí a já nad tím pak cestou domů přemýšlela. Když jsem byla malá holka, byly jich stovky. Mnohokrát jsem si jednu chytila a dala do krabičky od zápalek. Dokonce jsem s ní pak i spala. Kam se poděly světlušky??

Možná jenom opustily mě, ale vlastně i Šárka, která je odjinud si posteskla, že žádnou dlouho neviděla a já si nepamatuji, kdy jsem viděla naposledy ta romantická světýlka já.

Na světě existuje asi 2000 druhů světlušek.

Tak kde všechny jsou?

Nejvíc jich žije v tropickém a subtropickém pásmu, zatímco u nás známe jen dva druhy těchto milých broučků.

Světlušku větší a světlušku menší.

Neviděla jsem za poslední roky ani malou ani velkou.

Já vím, že jde jen o jednu nepatrnou součást pozemské biodiverzity, a že člověk vyhubí za rok mnoho a mnoho živočichů, ale když ony světlušky dokáží proměnit les, nebo zahradu v něco tak kouzelného, magického a malebného…

Mrzí mě, že letos asi zase bude svatojánská noc bez svatojánských broučků, těch malých bludiček, které jsem jako malá měla tak ráda.

To jejich svícení, které si pamatujeme jako děti, má totiž hodně společného s láskou, kterou voní také svatojánská noc.

Vědce námluvy svatojánských broučků ohromily sofistikovaností a propracováním celého aktu, což jsme si říkali už loni, ale já to připomenu, protože odpověď na otázku z titulku už znám.

A tak připomenu to nejdůležitější, pro nás jen hezké, ale pro světlušky životně důležité.

Když se chce světluška pomilovat se světluškou, tedy se rozmnožovat, jde na to doslova vědecky přesně.

Samečkové si v obrovském počtu letí po tmě prostorem a vtom na povel zapnou všichni hromadně svoje světýlko s přesností na tisícinu vteřiny!!

Všichni!

Pak zase přesně zhasnou.

Na to zareagují samičky, které sedí všude kolem dole, ale nejsou vidět a ty hned také bliknou.

V ten moment vědí samečkové, kterým směrem jsou volné paní, a snesou se na ně. Mají tím naprostou jistotu, že nesednou na ženu jiného světluščího druhu.

Jsou to tak trochu rasisté, nebo prostě trvají na tom, že míchat krev by se neměla.

Jiné světlušky čekají jinde a barva jejich světýlka je maličko jiná, třeba více do červena, nebo více nazelenalá, podle druhu.

Samečkové bliknou, samičky odpoví a milostný rituál jiného druhu začíná.

To je zajímavé, že?

A to není všechno.

Vědci zkusili, jak moc si světluščí samičky potrpí na pořádek, a zjistili, že to jsou doslova puntičkářky libující si pravidlech.

Donesli si pěkně světlušky jednoho druhu do laboratoře, kde jim po tmě pomocí umělých světýlek nahradili samečky, ale neblikali tak synchronně. A vida, samičky na špatně domluvené samečky vůbec nereagovaly.

Jakmile vědci bliknutí ujednotili, samičky zareagovaly ochotně a okamžitě.

Neuvěřitelně uchvacující život zdánlivě obyčejné světlušky jde do ještě větších zajímavostí.

Tak si například představte, že světluška rodu Photuris je pěkná potvora. Dokáže napodobit celou škálu světýlek jiných světlušek, což perfektně využívá k tomu, aby dobře povečeřela.

Jakmile zabliká houf samečků, zabliká tahle světluščí zrádkyně jako žádoucí slečna tohoto druhu a dychtivého natěšeného samečka slupne jako malinu.

Jinak, abyste věděli, je světluška celkem slušný zdroj energie.

Tajemství světluščího světla nedávno zkoumali vědci z Japonska a objevili zajímavé věci.

Se svojí žárovkou, třebaže by byla i 100wattová, se můžeme jít s odpuštěním zahrabat.

Světlo těchto broučků je způsobováno oxidací pigmentu luciferinu za přítomnosti enzymu luciferázy.

A efektivita svítivosti? Podržte se!

Světluška promění ve světlo 41 % energie!

Pro srovnání, naše 100watová žárovka jen upocená 2 %!

Účinnost takové metalhalogenové výbojky je smutných 15 % procent.

Efektivita svítivosti obyčejných světlušek tedy předčí doposud všechny naše komerčně využívané technologie.

A pak se řekne: Obyčejná světluška.

To bylo pro připomenutí, protože teď se to začne hodit, když se ptáme, kde jsou naši romantičtí broučkové?

Bohužel, není příliš pravděpodobné, že pokud se na Zemi něco radikálně nezmění, že by se stavy světlušek, které bychom mohli jako dřív obdivovat, nějak výrazně zvýšily.

Stojíme před velice smutnou, ale prakticky i velice jednoduchou skutečností.

My, tak, jak si světlušky pamatujeme z dětství, a tam, kde žijeme, a hlavně tak, jak žijeme, můžeme na mihotavou noční romantickou podívanou už jenom vzpomínat.

Náš společný stesk po svatojánských světýlkách mě včera donutil zavolat do entomologického ústavu a na mizející světlušky se poptat.

Třeba budou vědět broukologové.

A věděli.

To, co jsem se dozvěděla, mě fakt nepotěšilo.

Je to prý prosté.

Jak jsem záměrně připomněla shora, ona světýlka, která se nám tolik líbí, jsou vlastně světluščí námluvy a z textu víme, jak moc na oněch světýlkách a druzích těch světýlek záleží samotným světluškám a jak to mají vychytané, jak si na to potrpí, aby to fungovalo přesně.

No a paradoxně my, kterým se to také moc líbí, jsme světlušky od sebe odehnali a budeme odhánět bohužel i dál.

Čím?

Našimi světly.

Je to celé o tom, že čím více svítíme, čím lépe jsou osvětlené naše domy, zahrady, cesty silnice, předzahrádky, jezírka (ano, ano) tím méně, až vůbec svatojánští broučci pro své námluvy taková místa vyhledávají.

Světlušky tedy nevymřely, vlastně jsme je nevyhubili, jenom jsme je od sebe vyhnali.

Odešly od nás tam, kde mají v noci tmu.

Protože tam se v klidu mohou svými světýlky a oním pro ně nezbytným rituálem navzájem najít.

Dál si žijí a rozmnožují se, dál si svítí a dál existují.

Jen už téměř vůbec vedle nás, kde je naše světla prostě matou a ruší.

Tak jim to přejme.

Je to daň za pokrok a naše krásně osvětlené zahrady, záhonky, okna, ulice, cesty….

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]