Views: 11
Tak především musím podotknout, že jsem poznala cenu spánku. Již tři dny se nebudím v noci šílená bolestí, ale maximálně tak jednou, dvakrát, když si mimoděk na inkriminované rameno lehnu.
Dokonce jsem schopna pravačkou i pomoci levačce, když si ji levačka umístí kam potřebuje. Sama ji nezvednu. Ale pokroky dělám.
Pevně věřím, že se už brzy učešu.
V tuhle chvíli píši v posteli, maje k dispozici noťas.
Jsme v Kersku.
Před chvílí zaplál na zahradě ohýnek, na kterém jsme uklohnili kousek prasátka, kterého Ječmen stihl kus uloupit, než jsme ho stihli napíchnout na kus drátu.
Vzhledem k tomu, že bylo naloženo v koření a tuku, mu přeji hezkou noc.
Nebo tak jsem si to alespoň nastavila, když to provedl.
Po tom ovšem, co uloupil i půlku syrové cibule, kterou sežral a došel si pro další, jsem rezignovala na představu, že by mu cokoli mohlo zamíchat zažíváním.
Pokaždé, když sem jedeme, mám potřebu se svěřit s příjemnými pocity, které ve mně tohle místo vyvolá.
Pokaždé je mi tu hezky.
A pravda je, že tentokrát jsem ten byť jednodenní výlet a odpočinek potřebovala.
Na pátou dnes bohužel musíme být zpět doma.
Momentálně je to ale o hromadě prostoru, houfu netopýrů poletujících nad hlavou, koncertu cvrčků a zvuků, které vydávají spokojení mufloni na poli za plotem.
Zajímavé je, že jsem je ještě neviděla, jenom je pokaždé v noci tady slyším.
Když jsme snědli maso, koukali jsme na hvězdy, kterých je tady asi tak o tisíc víc, než doma.
Je to hezké.
Zajímavé ale je, že nejsem schopna, jako mnozí jiní vidět ty rozkošné tečky na obloze romanticky. Velký vůz, honící psi, pastýř, Panna, kuřátka..to všechno, když se na to dívám, mi nejvíc ze všeho připomíná něco jiného, než malebná uskupení hvězd.
Mám zvláštní pocit, že se dívám vlastně do nekonečného prostoru, kde pozoruji světlo, které už možná v tu chvíli ani světlem není.
Že se dívám do hluboké minulosti a dělí mě od skutečného stavu mnoho a mnoho let.
Že to, co by mi mělo romanticky naladit, už vlastně v mé době třeba ani neexistuje.
Vidím nekonečno a s ním posun v čase.
Myslím na to, jak pomíjivé všechno kolem nás je a že v porovnání s vesmírem nejsme ani tolik, co je zrnko písku na poušti.
A přece to nevyvolá špatný pocit.
Spíš takový nějaký uctivý, pokorný a odevzdaný klid…
Velký vůz na obloze je pro mě víc než obrazcem, spíš pohledem do minulosti a do prostoru a času, který sice nedokážu obsáhnout, ale díky kterému tady nějakým zázrakem vůbec jsem jako forma života.
V tento okamžik pozoruji cosi, co není a přesto to vidím.
Zvláštní, že?
Mimochodem, hodlám jít na zcela reálné houby!
Jo a Toro, pila jsem i pivo! 
Přeji krásný den!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
