Potom, co jsem se dostatečně vykoupala v koupelně a patřičně vyvztekala do běla, (viz ranní káva), jsem se jala uklidnit výsledkem svého snažení a poletovat po zahradě s hadicí. A tam jsem ho potkala. Rázem bylo po zlobení. Mám ho totiž moc ráda. Nebo ráda … spíš mám k němu takový zvláštní vztah. Něco mezi obdivem a závistí. Může za to moje maminka.

Ta totiž často říkávala, když mě viděla opět duchem nepřítomnou civět už druhou hodinu vytrvale do guláše, který ne a ne z toho talíře vyschnout, abych ho nemusela sníst, „nad čím zase dumáš, místo abys to snědla? Nad nesmrtelností chrousta?“

Poměrně dlouho jsem si myslela, že chroust je brouk, který nemůže zemřít a pojala vůči němu skoro posvátnou úctu.

Nevím, kdy mi došlo, že to asi není pravda, ale každopádně jsem dumat nepřestala a to předně o tom, proč se to vlastně říká.

Když ho zašlápnu, tak to asi těžko přežije, takže kde se to vlastně vzalo?

A proč právě chroust?

Uvítala jsem proto včerejší návštěvu na zahradě, kde se vzácný host věnoval usilovné snaze překonat stéblo trávy, a přemluvila tohoto zajímavého broučka k malému rozhovoru.

OBRÁZKY LZE KLIKNUTÍM ZVĚTŠIT

Nepohrdnul listy třešně, švestky a jabloně, které tvoří jeho základní menu.

Souhlasil pak, že mi zodpoví pár otázek, které jak doufám, třeba budou zajímat i vás.

Dobrý den, předem se zeptám, zdali ráčíte být pan Chroust, nebo paní Chroustová?

Jsem paní Chroustová a rovněž přeji pěkný večer.

Jak se to u vás pozná, jestli jste pan nebo paní, pokud to není moc intimní dotaz?

Ne, v pohodě. To se pozná tak, je chroust muž, má na tykadélkách 7 lístků a paní má jen šest.

Aha, ano, počítám a máte jich vážně šest. Zajímavé a velice pěkné. Vypadá to jako vějíř.

Děkuji.

A kam ráčíte jít?

Měla jsem právě v úmyslu někam na vhodné místo odložit vajíčka, protože nemám moc času.

Jak to?

No, musím se stihnout zahrabat a naklást vajíčka, potom vylézt…

Jak hluboko se zahrabete?

Asi tak vašich 25 centimetrů, tam je odložím, vylezu a umřu.

Jak umřete?

No normálně, prostě umřu. Život chrousta v té podobě, v jaké si s vámi teď povídám, trvá ani ne dva měsíce.

Počkejte, tomu nerozumím. Vysvětlíte mi to? V jaké podobě, tedy žijete vlastně?

Tak já vám to vysvětlím na mých dětech. Tahle vajíčka, která jdu zrovna zahrabat, jsou už druhá várka. Jednu už mám támhle, co jste vy zahrabala v sobotu ta rajčata. Mimochodem, to jste mě tedy vyděsila, ale bylo to těsně od kolíbek, takže v pohodě. Malé larvičky v každé kolébce, kterých má chroustí máma asi tak 80, já 81, protože jsem se dobře najedla, se za měsíc vylíhnou. No a ty zůstanou pod zemí zhruba 4 roky, dokud nebudou pořádně vyspělé, aby se mohly zakuklit.

Strhující! Čtyři roky pod zemí! A co tam jedí?

Převážně kořínky rostlinek.

Chápu. A pak? Po zakuklení?

Po zakuklení, které proběhne některý podzim, pak na jaře vylezou už dospělí chroustíci a ti si musí rychle najít nějakého manžela a manželku. To aby se stihli jaksi pomilovat a pak naklást ta vajíčka a umřít.

Jasně…takže vy vlastně strávíte nejdelší část svého života, jako larvička?

Ano, je to tak.

Pod zemí. Čtyři dlouhé roky … Hm… to je smutné.

To je smutné z vašeho úhlu pohledu. My si na to nestěžujeme, nás ani nenapadne, že by to mělo být jinak. Pod zemí je taky pěkně. Ostatně krtci by mohli vyprávět. To, že žijete na povrchu Země, ještě nutně neznamená, že to je ta nejlepší varianta, přece.

No to je pravda, jste moudrý brouk. Takže nejste nesmrtelná?

Rozhodně ne, a rozhodně mi věřte a nesnažte se o tom přesvědčit. Já bych vám určitě nelhala.

Nebudu to ověřovat, nebojte. Mám chrousty ráda.

Prima, jen doufám, že si teď rozumíme správně, co se týče toho “ráda“, a že to nemyslíte po rovině chuťové.

Nééé! To rozhodně ne, já chrousty nejím.

Vy možná ne, ale jiní lidé ano. Viděla jsem poměrně dost receptů, což mě fakt dost vylekalo. Normálně to u lidí moc neznám, ale třeba chroustová polévka se ve Francii připravuje snad pořád a dušení chrousti s citronovou šťávou, jsou na vaší Wikipedii. No horor. Jakoby nestačily slepice a ptáci.

Naprosto souhlasím. Nebudu vás déle zdržovat, abyste stihla porodnici. Je něco, co bych mohla lidem od vás vzkázat, paní Chroustová?

Ano, ráda bych požádala o omezení pesticidů, protože díky těmto chemických zbraním jste nás pomalu vyhubili. Museli jste pak sami zahrnout chrousty mezi zákonem chráněné. Teď už je to maličko lepší, ale fakt to není příjemné, umírat touhle smrtí. Když nás něco sezobne, je to přirozené. Tohle není moc fér.

Pokud se nepřemnožíme, což s vámi dlouhodobě fakt moc nehrozí žádnému živočichovi, tak pro člověka absolutně nejsme nijak nebezpeční.

Takže, nechte brouky žít. Ty necelé dva měsíce, že? A mějte se pěkně, já jdu hrabat a udržovat populaci jednoho z četných živočichů téhle planety.

Přeji pěkné pořízení, miminka požehnej pámbu a i vám hodně štěstí! Mnohokrát děkuji za rozhovor.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]

Foto: Autorka článku

Model: paní Chroustová