Společnost

Možná jsou to ti, kdož ovlivnili egyptskou civilizaci. Možná jsou to ti, kdož ovlivní jednoho dne komplet i naši civilizaci. Kdoví… a právě proto je toto poselství dávné civilizace o tom, jak probudit a trénovat své interdimenzionální schopnosti tak lákavé, doslova vzrušující s každou další stranou. (Pokračování textu…)

Tři hvězdáři, tři učenci, tři mudrcové, tři králové… je to jedno, kdo byli a zda vůbec. K našim dveřím přináší dar štěstí a požehnání. Tak, jako je přinesli malému Ježíškovi. Máte připravenou křídu? Bezva. Tak ale neudělejte stejnou chybu, jako většina lidí. To znaménko +, to není plus. (Pokračování textu…)

Ježíšek přece nemusí být na kříži. Nemusíme se dívat jen na Jeho utrpení a s tím si ho spojovat. Ani Jemu samotnému by se to jistě nelíbilo. A pokud chceme dát této, tak dobré osobnosti podobu, třeba pro naše děti v období Vánoc, tak proboha … copak neznáme Jezulátko? No, navzdory faktu, že je naše, známe my, Češi o mnoho méně, než cizinci. A to je fakt škoda. (Pokračování textu…)

Pokusím se vám to vysvětlit, aniž byste museli absolvovat druhou lahev vína. I když za sebe mohu říct, že mi to teprve s druhým korkovým špuntem konečně došlo. Jíme, abychom milovali. Zvlášť na Vánoce. Jestli jste si mysleli, že všechno to cukroví, chlebíčky, jednohubky, obložené talíře, vánočka, vinná klobása a…..já to nechci ani vyjmenovávat, protože mám pocit, jako když Karel Heřmánek četl Dorotě Máchalové její seznam hříchů. (Pokračování textu…)

Milé čtenářky, čtenáři, kamarádi … jménem redakce vám přeji co možná nejkrásnější Štědrý den v kruhu rodiny a vašich blízkých. Přeji vám pohodu, klid a stálý úsměv. Ať jsou vaše vánoční svátky přesně takové, jaké si přejete, aby byly. (Pokračování textu…)

Opravdu s povděkem jsem zaznamenala, že jsme si konečně všimli, že ten dědek s červeným kulichem je sice fešák, ale jaksi není náš. Na pár let měl náš Ježíšek pomalu domácí vězení. Domácí v tom smyslu, že v našich domovech se ještě udržel, zatímco venku se drápal po římsách a ve výlohách nějaký cizí klaun. (Pokračování textu…)

Bára Hrzánová je opravdu Vinnetou naší doby. Ženská musí být tak trochu chlap, to je ta pocitová informace, která mi zůstala jako příjemný dozvuk z potěšení duše, ale i analytické mysli po dočtení. Trošku životopis, trošku rozhovor, trošku niterná zpověď a návod na to, jak v dnešní době být Vinnetou.  (Pokračování textu…)

Při nákupu kontrolujeme, cenu, váhu, složení… lustrujeme nebezpečná éčka, zemi původu, přítomnost palmového tuku, kalorickou hodnotu, množství vitamínů a obsah trans mastných kyselin i na krabici od zásuvky. Však to znáte, obchodník je šelma. Už jsme si zvykli, že se nám snaží prodat cokoliv, kdykoliv a na nákupní lístek si píšeme jako první položku heslo: „Furt ve střehu.“ (Pokračování textu…)

Dneska měli u nás v práci sraz kreténi. Nikdo jim neřekl, že je to časově omezená akce, takže se trousili celý den. Asi se svolávali na Facebooku nebo se množili v okapové rouře za barákem. Jinak to není možné, že jich je tolik. U brány stál jejich hlavní kápo a každému rozdával heliový balonek nafouknutý jejich egem.  (Pokračování textu…)

Zatímco jedni jsou tolerantní a vlastně jim koloběžky v Praze přijdou jako lepší řešení, než předchozí segwaye, druzí volají po jejich zákazu a to ihned. Osobně se řadím ke skupině první. Potkali jsme v Praze teď v rámci oslav výročí 100 let naší republiky mnoho lidí na těchto strojích a fakt nemám pocit, že by nás kdokoli ohrozil, a to ani v místech, kde bylo lidí hodně. (Pokračování textu…)

Přes poněkud mrazivá rána a dny vyplněné slunečními paprsky, které již jen sotva pálí, spíš hřejí, začal krásný podzim, který teprve čeká na všechny své barvy, chutě a vůně. Tohle období voní víc, než jakékoliv jiné. Po štrůdlu s jablky a skořicí, po švestkovém koláči a ořechových rohlíčcích. (Pokračování textu…)

Přesně tohle přirovnání mě napadlo, když jsem vyposlechla a následně načetla neuvěřitelně absurdní příběh, který by si těžko kdo svedl představit jako reálný. My ale víme, že v tomto státě může být reálné i to sebeabsurdnější. Přesněji řečeno, i ta jalovice povije za úplatu tele. (Pokračování textu…)

Než slehne rudý prach, stane se celý Wej Taův život. Život mladého advokáta žijícího si na tak vysoké noze, jak to pro čínskou zkorumpovanou oblast soudnictví a práva typické. Život tak spletitý nejen událostmi, ale i morálním vývojem, že právě to dělá z knihy nezapomenutelné čtení. (Pokračování textu…)

A bude to znamenat, že si nepamatuji datum svého narození. A to se zatím nestalo. Je to podivné vůbec v tento den oslavovat. Snad leda to, že jsem přežila. Tedy to, že přežila moje máma. Snad by bylo co slavit, ale celý život s tím mám problém, protože mi to jednoduše pokaždé přijde skoro vlastenecky nekorektní. (Pokračování textu…)