s Michaelou
… a v něm až nechutně moc štěstí, zdraví, lásky, pohody a ať kvete všechno, kam vstoupíte! Přejeme vám, ať je rok 2020 tak krásný, že by ho kritik nazval slaďoučkým kýčem. (Pokračování textu…)
Milé čtenářky, čtenáři, kamarádi … jménem redakce vám přeji co možná nejkrásnější Štědrý večer v kruhu rodiny a vašich blízkých. Přeji vám pohodu, klid a stálý úsměv. Ať jsou vaše vánoční svátky přesně takové, jaké si přejete, aby byly. (Pokračování textu…)
Kdepak, ani tentokrát nezapomenu! Ještě nejsme v té pravé rozněžnělé náladě, ale spíše v sarkastické, způsobené vyčerpáním a hledáním druhého konce lepenky. A tak nám horory v podobě vskutku působivých štědrovečerních pověr, jako vystřižených z přání “šťastných a veselých”jistě vadit nebudou. Nehledě k tomu, že ke křesťanským Vánocům, které jsme přijali za své, prostě patří. (Pokračování textu…)
Jsem velice rád, že se na mě v této soutěži, po všech věhlasných jménech také dostala řada. Dělám si totiž naděje, že díky tomu se k vám dostanu i já. Budete to mít složité. Zatímco totiž každý zná moje dílo, mě zná málokdo. A přece jsem byl dobrý člověk. (Pokračování textu…)
Mít to doma zase o trochu hezčí aneb útulnější zázemí. Kdo z nás je dnes vlastně proti, že? Když si něco opravdu přejete – a akční leták má omezenou platnost – je třeba okamžitě jednat. Do výplaty je sice možná ještě daleko, ale vybavit si domov nějakou hezkou a užitečnou věcí můžete klidně i na přelomu měsíců. (Pokračování textu…)
Tak co myslíte, existují víly a skřítci? A duše stromů? Christina je příběh o mateřské lásce, vypiplaném miminku, ze kterého vyrostla jasnovidná slečna… A pak se vám může stát třeba toto: „O těchto prosluněných jarních prázdninách se Mario a já pustíme do přestavby naší zahrady. Je třeba porazit jednu několik let starou túji. Náš plán přivolá Christininu pozornostl. Důrazně nás varuje: Nemůžete ten strom jen tak rychle pokácet, on má totiž duši, jež je v něm hluboko zakořeněna. (Pokračování textu…)
Myslím, že tato kniha si na pultech knihkupectví vydobyla minimálně na pár dlouhých let své místo. A to nejen díky obřímu rozsahu – více než 700 stran tlustá kniha, ale i obsahu. Řekla bych, že otvírá mnoho desítek témat, která se vztahují k záhadám, jež Země oplývá. Nejen těm fyzikálním (dutá Země, je Měsíc umělé těleso?), ale i historickým (pozadí válek, historických nálezů, Egypt, téma dlouholebých), politickým (náboženství, světovlády…). (Pokračování textu…)
„A vy jste opravdu schopen během šesti hodin člověka dovést k tomu, že si dokáže namalovat svůj vlastní třeba talíř nebo hrneček, prostě malovat na porcelán? Navíc tak, aby to dílo nevypadalo, jakoby na něm byly měsíc staré zbytky rajské?“ Nechápala jsem, když jsem se dívala na krásu, která byla u Viléma Janouška všude kolem. „Ano, jsem. (Pokračování textu…)
Koho by to napadlo, že už je to třicet let. Třicet let a člověku přijde, že to bylo včera. Tak silná je ta vzpomínka, tak silná emoce, tak koncentrovaný pocit, že ho ani třicet let nedokázalo rozředit. A já myslím, že to je dobře. Každý, kdo tam tehdy byl nezapomene nikdy. Každý, kdo to prožil bude tu vůni nosit v duši. Ano, svoboda opojně voní. A když je čerstvá, tak ještě víc! (Pokračování textu…)
Dnešní den si přímo říká o nějakou hádanku, která je tak trochu záhrobní. Aniž bych to tušila, narazila jsem včera na cosi, co je jako stvořené pro den svátku mrtvých. Okolnosti nálezu byly ale, na rozdíl od temného poselství zvláštní malby, živé a veselé až dost. (Pokračování textu…)
Před pár dny jsem ty šneky maličko nakousla, což mě přivedlo k tomu, že opráším jednu svou velmi hodnotnou reportáž. Už jste ochutnali šneky? Chutnali vám? Co víte o jejich zpracovávání a o tom, jak jsou pro naše tělo zdraví? Vsadím se, že to, co jsem před pár lety zjistila ve firmě Helix v Dolním Podluží, která se jako jediná v republice zabývá zpracováváním šnečího masa, jste netušili… (Pokračování textu…)
Slíbila jsem v článku o původu čísla 666, že se k jeho živé předloze vrátím. Tady je. Začněme tím, že v dnešní době, by tento muž neopustil uzavřenou celu psychiatrické léčebny. Vraždí z vilnosti, nudy nebo proto, že si chce užít v sexu něco, co ještě nezná. Kastrací mladého chlapce doufá v jeho přeměnu na ženu. Zvrácený sadista, který ukousne člověku přirození, a pak se nechá ukojit mužem. Tak to vypadá, když na post nejvyšší usedne opravdový šílenec.
Včera jsem s kamarádkou shlédla v kině film Nabarvené ptáče. Lidé prý odchází ze sálu tak jsme byly zvědavé. Teď už chápu. Asi budu tvrdá, ale řeknu to, jak to viděly moje pětadvacetileté oči. Nic a hnus. (Pokračování textu…)
Pátek třináctého jsem nechala uspat svoji čtrnáctiletou fenku, která mě doprovázela celou část mého samostatného života. Bylo to drsné. Bylo to devastující. Plné bolesti. A když bylo po všem, tak se dostavil zcela neočekávaný pocit, který mě zaskočil. Pocit, s kterým se musím vyrovnat. Pocit úlevy. Je to fuj, že jo. Kde se to ve mně bere? Brrr. A takový je život. A život je syrový a surový. Někdy. A v dnešní době naleštěných Instagramů a vymazlených profilů na Facebooku na to dost často zapomínáme natolik, že nejsme schopni snést jiný obraz ani na plátně kina. (Pokračování textu…)
Na Nabarvené ptáče jsem šla s obavou, jestli to emočně zvládnu. Ač ani náhodou nejsem cynik, člověk bez emocí, právě naopak, odcházela jsem z kina v Lucerně po shlednuti celého filmu s otázkou, proč někdo v Benátkách opouštěl sál během promítání. (Pokračování textu…)
Napadlo mne pojmout tento kalendář letos trošku důkladněji. Prolistovat, zamyslet se nad tím, kam nás rok 2020 povede. Při nadcházejícím podzimu to je dost ideální téma, neb nám dá možnosti si ještě na poslední chvíli zamést před vlastními prahy, protože… (Pokračování textu…)
Zdravíme vás, roztomilé přesunuvší se čtenáři a omlouváme se, že jsme vám připravili změnu, kterou jste si sice nevyžádali, ale která byla po deseti letech prostě už nutná. Pevně věříme, že si tady budete lebedit a pochvalovat si, jak je to super a jak šlo vlastně jenom o zvyk. (Pokračování textu…)
