Společnost

Tak co myslíte, existují víly a skřítci? A duše stromů? Christina je příběh o mateřské lásce, vypiplaném miminku, ze kterého vyrostla jasnovidná slečna… A pak se vám může stát třeba toto: „O těchto prosluněných jarních prázdninách se Mario a já pustíme do přestavby naší zahrady. Je třeba porazit jednu několik let starou túji. Náš plán přivolá Christininu pozornostl. Důrazně nás varuje: Nemůžete ten strom jen tak rychle pokácet, on má totiž duši, jež je v něm hluboko zakořeněna. (Pokračování textu…)

Myslím, že tato kniha si na pultech knihkupectví vydobyla minimálně na pár dlouhých let své místo. A to nejen díky obřímu rozsahu – více než 700 stran tlustá kniha, ale i obsahu. Řekla bych, že otvírá mnoho desítek témat, která se vztahují k záhadám, jež Země oplývá. Nejen těm fyzikálním (dutá Země, je Měsíc umělé těleso?), ale i historickým (pozadí válek, historických nálezů, Egypt, téma dlouholebých), politickým (náboženství, světovlády…). (Pokračování textu…)

„A vy jste opravdu schopen během šesti hodin člověka dovést k tomu, že si dokáže namalovat svůj vlastní třeba talíř nebo hrneček, prostě malovat na porcelán? Navíc tak, aby to dílo nevypadalo, jakoby na něm byly měsíc staré zbytky rajské?“ Nechápala jsem, když jsem se dívala na krásu, která byla u Viléma Janouška všude kolem. „Ano, jsem. (Pokračování textu…)

Koho by to napadlo, že už je to třicet let. Třicet let a člověku přijde, že to bylo včera. Tak silná je ta vzpomínka, tak silná emoce, tak koncentrovaný pocit, že ho ani třicet let nedokázalo rozředit. A já myslím, že to je dobře. Každý, kdo tam tehdy byl nezapomene nikdy. Každý, kdo to prožil bude tu vůni nosit v duši. Ano, svoboda opojně voní. A když je čerstvá, tak ještě víc! (Pokračování textu…)

Dnešní den si přímo říká o nějakou hádanku, která je tak trochu záhrobní. Aniž bych to tušila, narazila jsem včera na cosi, co je jako stvořené pro den svátku mrtvých. Okolnosti nálezu byly ale, na rozdíl od temného poselství zvláštní malby, živé a veselé až dost. (Pokračování textu…)

Před pár dny jsem ty šneky maličko nakousla, což mě přivedlo k tomu, že opráším jednu svou velmi hodnotnou reportáž. Už jste ochutnali šneky? Chutnali vám? Co víte o jejich zpracovávání a o tom, jak jsou pro naše tělo zdraví? Vsadím se, že to, co jsem před pár lety zjistila ve firmě Helix v Dolním Podluží, která se jako jediná v republice zabývá zpracováváním šnečího masa, jste netušili… (Pokračování textu…)

(Pokračování textu…)

Včera jsem s kamarádkou shlédla v kině film Nabarvené ptáče. Lidé prý odchází ze sálu tak jsme byly zvědavé. Teď už chápu. Asi budu tvrdá, ale řeknu to, jak to viděly moje pětadvacetileté oči. Nic a hnus. (Pokračování textu…)

Pátek třináctého jsem nechala uspat svoji čtrnáctiletou fenku, která mě doprovázela celou část mého samostatného života. Bylo to drsné. Bylo to devastující. Plné bolesti. A když bylo po všem, tak se dostavil zcela neočekávaný pocit, který mě zaskočil. Pocit, s kterým se musím vyrovnat. Pocit úlevy. Je to fuj, že jo. Kde se to ve mně bere? Brrr. A takový je život. A život je syrový a surový. Někdy. A v dnešní době naleštěných Instagramů a vymazlených profilů na Facebooku na to dost často zapomínáme natolik, že nejsme schopni snést jiný obraz ani na plátně kina. (Pokračování textu…)

Na Nabarvené ptáče jsem šla s obavou, jestli to emočně zvládnu. Ač ani náhodou nejsem cynik, člověk bez emocí, právě naopak, odcházela jsem z kina v Lucerně po shlednuti celého filmu s otázkou, proč někdo v Benátkách opouštěl sál během promítání. (Pokračování textu…)

Napadlo mne pojmout tento kalendář letos trošku důkladněji. Prolistovat, zamyslet se nad tím, kam nás rok 2020 povede. Při nadcházejícím podzimu to je dost ideální téma, neb nám dá možnosti si ještě na poslední chvíli zamést před vlastními prahy, protože… (Pokračování textu…)

Zdravíme vás, roztomilé přesunuvší se čtenáři a omlouváme se, že jsme vám připravili změnu, kterou jste si sice nevyžádali, ale která byla po deseti letech prostě už nutná. Pevně věříme, že si tady budete lebedit a pochvalovat si, jak je to super a jak šlo vlastně jenom o zvyk. (Pokračování textu…)

Vím, že na astronomické léto si ještě trochu počkáme. Při pohledu na teploměr mi ale jistě dáte zapravdu, že tohle krásné roční období je neoddiskutovatelně tady. Léto pro mne není datum v kalendáři. Léto je pro mne soubor pojmů a vjemů, které si zkrátka musím každý rok užít, abych měla pocit, že to léto zkrátka stálo za to. Vysoké teploty a nebe bez mráčku mi dávají prostor začít dřív. Abych to všechno stihla. (Pokračování textu…)

Když pojme člověk člověka za přítele, je to vždycky proto, že ty dva něco spojuje. Jaká je to síla, mít kolem sebe padesát tisíc přátel!? Děkuji vám! Umíte si ale představit, jaké to je, být jednotlivcem a pracovat s vědomím, s faktem, že těch padesát tisíc přátel, jsou mými nepřáteli? Myslíte, že si na to lze zvyknout? (Pokračování textu…)

Řád démonizovaný, zatracovaný i obdivovaný. Budí respekt a zájem. Když jsem se před pár lety zajímala o rozhovor, nevěřila jsem, že projdu. Dodnes mám tento rozhovor za jakousi Nirvánu své redaktorské práce. Je zde organizováno mnoho politiků a osobností nejvyšších světových postů. Co o těchto lidech, o Svobodném zednářstvu vlastně víme? (Pokračování textu…)