Views: 119
Každý rok se opakuje diskuze o středních školách v době termínu odevzdání přihlášek. Letos musí deváťáci své přihlášky na maximálně dvě školy odevzdat do 1. března. To se samozřejmě netýká škol s talentovými zkouškami, ty mají termín odevzdání již na podzim.
V předchozích letech byla nejvíce přetřásána užitečnost, zbytečnost či dokonce škodlivost osmiletých a šestiletých gymnázií. Je dobré pro děti přecházet na výběrovou školu v pouhých jedenácti letech a je to dobré pro základní školy? Věnovala jsem se tématu v loňském článku o víceletých gymnáziích.
Dalším oblíbeným tématem je jednotná přijímací zkouška Cermat, která by měla vybrat mezi uchazeči ty nejlepší, nejchytřejší a nejpřipravenější.
Třetím oblíbeným námětem je omezený počet přihlášek: každé dítě si může podat jen dvě… Ve větších městech toto omezení nedává smysl, protože žák může mít ve stejné dojezdové vzdálenosti více středních škol. V době „papírové“ toto nejspíš smysl dávalo, větší počet přihlášek by se hůře koordinoval. Dnes v době databází by to problém být neměl. Je to nevýhodné nejen pro žáky, ale i pro školy samotné. Proč?
Dvě přihlášky
Popišme si, jak systém v praxi funguje. Dítě chce jít například na střední školu s ekonomickým zaměřením, bydlí v Praze a do dojezdové vzdálenosti 45 minut má takových škol pět. Přihlášky ale může podat pouze dvě. Co udělá? V ideálním světě si podá přihlášky na ty dvě školy, na které chce být přijato nejvíce. Asi jsou to ty s nejlepší pověstí, na kterých se studentům dobře vzdělává a mají výsledky, tedy jsou přijímáni na vysoké školy nebo si dobře hledají pracovní uplatnění. Ve světě reálném je ale prioritou se „někam dostat“, tedy být přijato raději na školu, na kterou chce dítě méně, než zůstat nepřijato nikam.
Obvykle tedy postupuje tak, že jednu z přihlášek podá na školu, kam by opravdu chtělo, a druhou na školu, kde má největší šanci být přijaté. Tedy schválně si podá přihlášku na školu, která nemá tak dobrou pověst. Co to tedy dělá se systémem? Na školu, kam možná nikdo zas tak moc nechce, se sejde dost uchazečů na její naplnění. Škola tak nedostane signál, že by na sobě měla něco změnit. S trochou přehánění se dá říct, že to v systému udržuje špatné školy, protože ty nemají důvod se zlepšovat a stát se školami lepšími. Těmi, na které žáci opravdu budou chtít být přijati.
Český statistický úřad: graf vývoje patnáctiletých osob
Dalším aspektem je, jak se pozná škola, na kterou má dítě největší šanci být přijaté? Kromě pověsti, tedy jakéhosi všeobecného vnímání školy, lze na internetu vyhledávat názory a komentáře ve fórech, stížnosti či chválu studentů školy nebo jejích absolventů. Hlavním zdrojem inspirace jsou ale statistiky předcházejících let. Na stránkách škol se často dá vyhledat, kolik uchazečů si podalo přihlášku na tuto školu v minulém roce a kolik bodů z všeobecného testu Cermat měl poslední přijatý uchazeč. Z toho se dá usoudit, jestli na školu bylo přijaté každé druhé dítě, které podalo přihlášku, či každé páté nebo desáté…a rovněž kolik bodů by mělo k přijetí stačit. Podle těchto údajů tedy žáci – nebo jejich rodiče – odhadují, na které škole je největší šance na přijetí.
Už vás to napadlo také, že? Tam, kde byl loni nejpříznivější podíl přijatých, se letos sejde tolik přihlášek, že se situace může zcela obrátit… Deváťák či jeho rodiče jsou tedy jako tipaři snažící se předvídat chování ostatních tipařů, kam asi přihlášky podají. A výsledek? Na škole, kde se ten daný rok sejde více tipařů, jsou mezi nepřijatými i žáci, kterým by dosažený počet u zkoušky na jiné škole k přijetí stačil. A opět, na situaci doplatí i školy, protože se některé z méně úspěšných dětí na školu dostanou, a jiné s lepším výsledkem zůstanou v prvním kole přijímaček nepřijaté. Špatně tipovali, smůla.
Statistika varovala
Letos je situace o to dramatičtější, že z devátých tříd vychází silný ročník. Na střední školy a učiliště se bude hlásit 106 tisíc žáků devátého ročníku základních škol. Na grafu statistického úřadu je sloupci naznačen počet dětí, kterým je patnáct let. Na vodorovné ose pak jsou letopočty. Nejméně patnáctiletých podle grafu bylo v roce 2015, jde tedy o děti narozené v roce 2000. Od tohoto letopočtu se počty patnáctiletých zvyšují a v roce 2023 se blíží ke 120 tisícům. Je tedy moc dětí. Akorát že vůbec! Pokud se v grafu posuneme vlevo, ke starším ročníkům, je vidět, že ten všezahlcující současný babyboom ve skutečnosti v absolutních číslech není ani tak velký, jak by mohl (a měl?) být.
Zdroj: Twitter
Již nyní je jasné, že stát v přípravě na tento silný ročník zaspal, a ve většině krajů bude pro děti těžší se na střední školy dostat, než tomu bylo před několika lety. Nejvíce se mluví o Praze, kam se sjíždí i děti z velké části Středočeského kraje, ale i ve zbytku republiky se vyšší počet uchazečů projeví. Na přijetí na školy nebude stačit i velmi dobrý výsledek. Nebude stačit počet bodů ze zkoušky Cermat, který by ve slabších ročnících k přijetí rozhodně postačoval. Dá se říct, že letos děti budou diskriminovány za to, za co nemohou: ve kterém roce se narodily.
Diskuse se vede zejména o přeplněnosti gymnázií, převis poptávky bude ale i na ostatní střední školy. Navíc často zaznívající argument, že dítě, které se nedostane na gymnázium přece může jít na odbornou školu, je lichý. Student průmyslovky potřebuje jiné vlohy a předpoklady než gymnazista. Žák, který již v deváté třídě ví, že se chce stát lékařem, nemá motivaci se přihlásit na ekonomickou nebo hotelovou školu. Mnoho povolání vyžaduje vystudování vysoké školy a na tu se nejlépe připravuje z gymnázia. Děti, které spolu nyní soupeří o střední školy spolu totiž za čtyři roky budou soupeřit o další stupeň vzdělání.
Pro ročník 2010 nebylo připraveno dost mateřských škol, základních škol a nyní není připraven ani dostatek míst na gymnáziích a ostatních středních školách. Stát se tím připravuje o lidský kapitál, protože děti nenaplní svůj potenciál a nevzdělají se v oboru, který je zajímá.
Snad tedy stát zváží alespoň využití následujících let k rozšíření kapacit vyšších odborných škol a vysokých škol, aby zbytečně nepřicházel o budoucí odborníky.
Milá Míla
Článek pro vás napsala:
-
Má ráda vodu a hory a obvykle je myšlenkami jinde, než tělem.
Zvoňte dlouze! Příroda léčí a knihy jsou kamarádi, kteří mají vždycky čas. Když je smutná, šije a fotí.
Hrozně ráda by mluvila s Terry Pratchettem, ale ten si už povídá s Janem Kantůrkem. Kéž bych je mohla slyšet.
