Bohatým bral a chudým dával. Pod touto větou byl známý jeden z nejslavnějších zbojníků 12. a 13. století.
Existoval skutečně Robin Hood?
Pravděpodobně ano…
První zmínky o tomto původně bohatém muži se objevují asi před sedmi sty lety za vlády krále Richarda I. Lví srdce.
Původně jím měl být šlechtic Robert z Lockley.
Jeho příběh je jako ukázková romance z červené knihovny avšak s krutým koncem hlavního představitele.
Láska, dobré srdce, smrt a činy pravého muže.
Držte se dámy, právě vstupujete do Sherwoodského lesa…
Nedaleko Nottinghamu se rozpíná velký temný les, který je obavou místních a nejen jich. Příchod ukřivděného a okradeného Roberta jej však má záhy proměnit přímo v postrach.
Robert přichází jako chudý muž, který se jako jeden z mnoha, stal obětí chtivého a lstivého šerifa, který vládne v Nottinhghamu.
V lese, který se stává jeho útočištěm, brzy naráží na skupinu uprchlíků, se kterými se spřátelí.
Ve skupince si najde jednoho ze svých nejlepších přátel, malého Johna.
Pod jeho vedením se Robert brzy stává jedním z nejlepších lukostřelců. Společně pak přemýšlí jen nad tím, jak se pomstít lstivému šerifovi.
Robert se stává svými novými přáteli čím dál oblíbenějším a brzy je zvolen vůdcem celé skupiny. Dostává jméno Robin.
Robin Hood.
S novým vůdcem má banda i nový cíl.
Oloupí každého bohatého, který bude projíždět Sherwoodským lesem. A co víc, ukradené zlato a peníze rozdají chudým.
Skupina loupí a krade, ale také rozdává a pomáhá.
Brzy je proto lidmi z chudých poměrů bezmezně milována a uctívána. Celá Anglie nemluví o ničem jiném, než o nepřemožitelném lukostřelci a muži se srdcem na pravém místě.
O Robinu Hoodovi.
Šlechta je nenávidí a za prozrazení jejich úkrytu vypisuje vysokou odměnu.
Celých tisíc liber.
Lidé, ale zradit Robina a jeho družinu rozhodně nehodlají, a to ani za takové peníze.
Nebyl by to ale správný příběh, kdyby do něj nevstoupila krásná žena.
Králova sestřenice Mariana. Robin se do ní zamiluje na první pohled a Mariana jakbysmet. Jedné noci se za ním vypraví v pážecím převleku.
Milenci jsou tajně oddáni.
Nottinghamský šerif zuří.
Nejenže ho Robin okrádá o jeho zlato, ale dokonce ho okradl o jeho vyvolenou. Na Marianu si totiž myslel už dlouho před Robinem. Šerif neváhá a za Robinovu hlavu vypisuje jednou takovou odměnu.
Právě tato chvíle bude stát Robina život…
Jako již častokrát jde i osudného večera Robin navštívit klášter kam se chodí modlit.
Hned u vchodu ho vítá matka představená a podává mu plný pohár. Vysvětluje Robinovi, že jde o pohár odpuštění a po jeho vypití mu budou odpuštěny všechny jeho hříchy.
Důvěřivý Robin vypije číši až do dna.
Brzy padá omámen k zemi. Když se probudí tuší, že jeho život nebude mít již dlouhého trvání…
Leží totiž v kaluži krve.
Dobrotivé jeptišky mu podřezaly žíly.
Klášter chátrá a peníze za Robinovu hlavu se matce představené budou přece velmi hodit.
Robin křičí jméno své milované Mariany a ta se ku podivu objeví.
Jak je možné, že se Mariana do kláštera tou dobou vydala, dobové prameny nezmiňují. Je ale přece pravděpodobné, že milující člověk nebezpečí, ve kterém se ocitá jeho protějšek, vycítí.
A žena obzvlášť.
Robin umírá své lásce v náručí.
Než Robin vydechne naposledy, vystřelí z posledních sil ze svého luku a káže Marianě, aby byl pohřben na místě, kam doletí šíp.
Ihned nato umírá…
Robinovi spojenci postaví na místě, kam dopadl šíp velký náhrobek, na kterém stojí :
„Zde odpočívá Robin Hood. Chudý se před ním klaněl, boháč se ho bál.“
Zatím co lidé z vesnic Robina nevydali ani za odměnu, která by jim jistě velmi ulehčila situaci, ženy, jež oddaně sloužily Bohu, takové vznešené myšlenky neměly.
Jen těžko člověk uvěří, že ďábelský plán se zrodil zrovna na půdě Boží …
Pavlína
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:

-
Miluje vůni lesa a má ráda lidi. Libuje si v sarkasmu a je ortodoxním optimistou. Duší je hippie a slintá ve spaní. Nikdy nepochopila zlomky.
Ráda by osobně mluvila s Ježíšem Kristem.
Tyhle taky napsala:
Rodina a Drobotina2018.11.12Můj sloupek XVIII – Ježíškova vnoučata (?)
Tělo2018.04.16Meningoencefalitida …už nikdy!
Společnost2018.03.13Můj sloupek XVII – Nostalgie
Společnost2018.02.27Můj sloupek XVI – nocleženka