Views: 748
Tak jasně … a vedle ořechů tedy je to co? Samozřejmě …. láska! Ano, je to tak a pochybuji, že byste ode mě dneska čekali jiné téma, než ZAMILOVANÉ. Kdepak, nebudu se vůbec pohoršovat nad tím, že tento svátek tady k nám vůbec nepatří, že sem byl přivezen, kdo ví odkud, a že jsme ho před tím ani neznali. Protože takhle milý a pozitivní import snad nemůže ani nikomu překážet…
A hlavně to není tak docela pravda, protože historie říká, že jsme ho znali a pokud jsme ho tady nějakou dobu neslavili, řeknu jen NAŠE CHYBA!!
Neznám malebnější den než ten, který je věnován zrovna lásce.
Možná by vůbec nebylo špatné mít všechny dny valentýnské.
Copak to není to, co si nejvíc přejeme?
Copak není právě MÍT KOHO MILOVAT to, čemu věnujeme nejvíc myšlenek?
Kdo kdy zažil tu těkavou chvíli, když šel z první schůzky a měl pocit, že nemá jedno srdce, ale hned osmnáct a v každém kousku těla i v nehtech mu tluče jedno, kdo pak hypnotizoval mobil a na zapípání SMS reagoval přeražením nohou, když vzal sprintem místnost z jedné strany na druhou, a pak jako blbec čekal s odesláním odpovědi, aby to nevypadalo, že měl mobil přilepený k hlavě, kdo se kdy na ulici následkem lásky usmíval jako pitomeček na všechny i na schránku na dopisy, kdo se před dalším rande převlékal celé odpoledne, kdo kdy byť jednou MILOVAL, ví, jak to chutná, být ZAMILOVANÝ!
A co je největší zázrak je, že je úplně jedno, jestli je nám deset nebo sto let.
Je to stále stejné.
Intenzívní, uzdravující, nebetyčně příjemné a my to strašně chceme.
Všichni do jednoho.
Takže, pokud existuje den, který má slovo „MILOVAT“ přímo v názvu, važme si ho.
Nemysleme na to, kolik to kterému prodejci přinese peněz.
Protože pokud je nám zítra dána možnost utratit v rámci Valentina peníze, znamená to jen jediné – že patříme k těm šťastnějším.
Kdo lásku ztratil, ví, jak nesmírně to bolí.
A jak to vlastně není samozřejmé milovat a být milován.
Takže za mě, existuje-li SVÁTEK ZAMILOVANÝCH, měli bychom za to být rádi.
Je všude kolem nás.
U nás doma v naší ložnici, na naší zahrádce, v psím pelíšku, v ptačí kleci, na kočičím polštářku, v dětské postýlce…
Cítíme lásku ke svým blízkým, nehynoucí lásku ke svým dětem, bezhlavou ke svým protějškům a celou škálu dalších, až po lásku platonickou, která také umí hýbat světem, zejména tím pubertálním.
Proč neoslavit lásku … přesně tak a přesně tam, kde jí člověk právě cítí, a která její podoba je mu v tu chvíli nejblíž?
Jsem pro Valentýna!
Umím si představit jakoukoli formu lásky, která by se dnes dala oslavit.
Já třeba právě teď vedle množství svých nejrůznějších krásných a překrásných lásek, oslavuji i svou lásku k mojí práci.
Kdybych ale byla třeba kadeřnice, zvolila bych si do výlohy symbolický účes v podobě srdce a přeliv do růžova.
Kdybych prodávala oblečení, aranžovala bych dnes vzory se srdíčky, růžové šatečky a srdíčkovou kravatu, kdybych byla kuchařka, upekla koláč ve tvaru srdce a k tomu nejvíc kýčové palačinky ve tvaru srdíček ….
Proč?
Proč ne?
Oslavme lásku klidně takhle „na povel“… vždyť je to přece jedno a není krásnějšího povelu, než „za láskou vpřed!“…a oslavme jí hromadně, protože ona se množí a roste, když se dělí….oslavme lásku uprostřed nenávisti s vědomím, že láska je silnější, protože tak to přece máme zakódované…nenávist a válka smrdí po železe…láska voní… voní po růžích a po životě.
Ať žije Svatý Valentýn … nezemřel zbytečně!
Michaela Kudláčková
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
