Krásný týden přátelé, tak jak se vám mrzne? Můj sloupek vychází obvykle v pondělí ovšem v tomto čase, kdy bez problému zamrzá i plápolající oheň, zamrzly u mě doma i ty internety. Začínám podezírat Ilumináty v čele s Ledovou královnou, že v tom mají minimálně dva prsty. Tohle se nedá.

Počasí, které je na hranici života a smrti mě donutilo stát před ošklivou skutečností.

Pamatuju si, když mi dospělejší holky v mém okolí vštěpovaly, že pro krásu se musí trpět. Díky tomu jsem kolikrát ještě v listopadu k vidění v balerínách.

V březnu už zase.

Když jsem se chystala ven v neděli, smutně jsem se s utrpením musela rozloučit a udělat ze sebe tunovou, peřím obalenou, nevzhlednou kouli. Svou zimní horskou obuv hodlám zout až v červenci a začíná mi chybět hřejivá sádra.

Kluka si v zimě prostě nenajdu. 

Zimní módu jsem si nikdy neuměla úplně podmanit, takže jsem většinou mrzla, abych vypadala alespoň trochu jako člověk. V opačném případě umím vypadat jen jako Cartman, abych přežila. Nevzhledná a obalená dvanácti svršky i spodky se tak kymácím Prahou a je mi to jedno. Vypadám příšerně, a když se začnu svlékat, musím nutně připomínat Matrjošku. Na miskách vah se tak krása ocitla vysoko ve vzduchu.

Zdatně jí převálcoval můj zimní outfit.     

Moment, kdy se situace pro mé špatně se dokrvující periferní oblasti těla stane vskutku nebezpečnou situací, je návštěva mého tatínka.

Člověk, Bohem původně zamyšlený lední medvěd, žije v mrazáku.

Z nedělní návštěvy v jeho rozmilém iglú jsem si jako již tradičně odnesla nudli jak šálu a obličej velmi připomínající obličej Jacka, kterého ta hyena Rose nepustila na dveře, ačkoli dnes víme, že tam mohli hrát společně kanastu.  

To si tak při neděli „tatínka“ ještě usmyslí, že je to skvělý čas na mytí oken a tak mě ten čerstvý vzdoušek romanticky ovíval, až jsem mohla pozorovat, jak mi zamrzá bělmo.

Jako dobře, možná jsem trochu hysterická.

Naštěstí v tom nejsem ale sama. Když jsme se dnes sešly s Verčou v oblíbené kavárně, tak nejenže bylo z mého oblíbeného Latté Icecoffee během čtrnácti sekund, ale nebyly jsme s Verčou téměř schopné artikulovat.

Ano, mohly jsme sedět vevnitř, ale cígo že jo, to je zase jinej level.

V podstatě jsme se dnes loučily už po patnácti minutách a to si většinou nejsme schopné říct ani setinu toho, co si povíme obvykle.

No a namísto čau ve středu jsme si pěkně upřímně pověděly čau v dubnu.  

Jdu se modlit za všechny lidi, kteří jsou v tomhle mrazu venku.

Pro ty z vás, kteří mají finanční možnost, přikládám odkaz na „Nocleženku“, která je v tuhle dobu opravdu skvělou možností jak pomoci lidem na ulici.

Její koupí zajistíte jednomu člověku, který nemá tolik štěstí a není nalepený na topení tak, jako většina z nás v tuhle chvíli, noc v teple.

Osobně už jsem utratila stovku za spoustu věcí, ale za tuhle mě bude chvíli hřát u srdce a někoho dalšího dokonce celou noc…

Krásný týden! 

Nocleženka zde.

Pavlína Sýkorová

[sexy_author_bio]