Berte prosím tento článek jako výsledek zkušenosti člověka, který má často možnost nahlédnout velmi hluboko do soukromí i duší lidí. Cítím hlubokou účast s oběma stranami a vlastně oběma vždy přeji štěstí. Nesoudím. Ani nemohu. Jen se dívám, naslouchám a povídám. Na druhé straně stolu u mě sedělo za bez mála 20 let už hodně žen. Z obou stran. Otázka zní vlastně vždycky stejně „odejde?“ 

Nelze soudit člověka za lásku. Postavení obou stran je strašně náročné. Nezáviděníhodné, často kruté.

Přesto…

…titulek jsem postavila tak, aby vyzněl co možná nejtrefněji, protože tak se ony strany samy často vnímají a mají naprostou pravdu.

Jen jedna z nich je k sobě příliš přísná a druhá se mnohdy fatálně mýlí.

Nelze to paušalizovat a udělat z toho mustr pro všechny trojúhelníky, ale velice ráda bych jak manželkám, tak i milenkám nabídla pohled druhé strany, protože to je právě to, co často vnímají zkresleně.

Která milenka se bude zabývat pocity a doslova utrpením podváděné manželky, a která manželka bude objektivně zkoumat, co cítí milenka?

Láska není objektivní.

Láska je sobecká.

Láska je slepá…mnohdy i hluchá.

Jsem přesvědčena, nebo pevně doufám, že bude tento článek pro obě strany přínosem a rozdělila jsem ho záměrně tak, aby si v něm obě našly onu svoji pozici. Reálně a bez emocí.

Jedno heslo pro obě strany:

POKUD NEŘEŠÍ, NECHCE!

MILENKA

„Připadám si jako hračka. Jako nějaký balonek, se kterým si pohraje a pak ho zase hezky uklidí a věnuje se povinnostem. Jsem povyražení, ale bojím se, že se mnou do budoucna nepočítá“.

Obdoby tohoto souvětí slyším obden.

Obden si říkám, jak nevděčná je pozice milenky. To proto, že má z celých devadesáti procent pravdu.

Co vlastně milenka může?

Skoro nic.

Její možnosti začínají a končí jeho volným časem, který ona nemá šanci nijak kontrolovat a ověřit.

Záleží hodně na povaze takové ženy a také na tom, co očekává.

Mám tři soukromé kategorie milenek, které jsem sama pro sebe vypracovala.

Čekanka

Vytrvale čeká, protože je zpravidla stále, a bohužel mnohdy i roky ujišťována, že jednou budou spolu. Mezi tím kolem ní utíká život. Muže, kteří by jí byli třeba dobrými partnery, nevnímá, protože ON přece slíbil, že jakmile…

A teď ona klasika, která je téměř přes kopírák:

• Vyřeší majetkové věci,
• Uzdraví se manželka (možná není ani nemocná)
• Vyřeší pracovní věci
• Odrostou děti

Několikrát do měsíce se sejdou, protože on zrovna může.

Stráví báječný večer, nebo víkend a ona načerpá novou naději, že přece jenom jednou…

ON JI PŘIHŘÍVÁ!

Nejedné ženě už jsem tohle přirovnání řekla.

Jestliže se vztah k milence za celé měsíce nikam neposunul, což by bezesporu poznala, pak je na tom stejně, jako polévka na sporáku, kterou máme v plánu možná jednou sníst, ale teď ne.

A aby nám nevystydla, tak ji přihříváme.

Nevděčné, a často dlouhodobé, často na nic.

Když už to vypadá, že se nám milenka trošku šprajcla, naplánujeme do budoucna, časově neohraničeně rodinu, společný život, velký dům, štěstí a spoustu krásných dovolených.

To se lecjaká stydnoucí polévka rázem velice ohřeje.

A tak čeká…

Bojovnice

Stává se to často a není se co divit, že to milou milenku tak trochu přestane bavit,

Zavolat mu nemůže, protože přece je tu nějaké jeho soukromí a manželka, co se před ní nedá mluvit. Nemá kontrolu nad tím, zdali změnil plány a původně plánované setkání nevyšlo skutečně proto, že onemocněla babička, protože jednoduše nemůže k babičce zkontrolovat její zdravotní stav.

Napsat SMS se bojí.

Jet za ním domů, nemyslitelné.

Vlastně nemá jinou možnost, než hypnotizovat telefon nebo FB, skype, ICQ …a doufat, že se ozve.

Dny, týden i déle…

“Asi má hodně práce, asi možná řeší něco doma, možná to právě řekl manželce a teď má peklo na zemi – chudáček, nebo je nemocný, nebo ztratil telefon…“

Jedna rada:

Kdo chce, ten si čas udělá – VŽDYCKY!  

Napsat a odeslat SMS trvá minutu a lze to udělat i na záchodě.

A tak se jednoho dne prostě milenka utrhne a zavolá manželce.

Nebo jí napíše, nebo prostě přijede, nebo vrazí na FB společnou fotku, která vznikla omylem, když si to ON špatně ohlídal.

Málokterá bojovnice má šanci na úspěch.

Je třeba mít na paměti heslo ze začátku.

Pokud neřeší, nechce!

Bojovnice se dočká maximálně toho, že proti sobě namíří zbraň v podobě manželky, která logicky v souladu se svou povahou (v různých formách) zareaguje a nakonec i samého milence, protože jí sprdne a kdo ví, zda vztah neukončí, protože to bude v ten moment muset slíbit manželce, jinak uvidí ten kolotoč.

Anebo prostě proto, že mu to za tyhle problémy nestojí.

Zní to paradoxně, můžete se ptát, proč tedy vůbec měl milenku, ale těch důvodů je pytel.

A také je tu cena světla.

Totiž, cenu světla často poznáme ve chvíli, když začne nebezpečně blikat, nebo zhasne docela.

Mnoho bojovnic zakrátko po boji pohoří.

Některé nepřestanou bojovat dlouho a stanou se z nich čekanky, které se vlastně přihřívají samy tím, že se čas od času ozvou…

…jen tak, jak se má, nebo jak se daří, případně potřebují pomoc, onemocní, vyhodí je práce, jednoduše se připomínají formami, které jdou po rovině jejich povahy.

Je to strašně těžké, protože láska není ohleduplná a také je ryzí a o lásku se bojuje – často všemi možnými prostředky.

Často se ona láska pak změní pouze v boj.

Touha vyhrát nad sokyní je silnější než hrdost, objektivita a zdravý úsudek.

Zlikvidovat soupeře se nakonec stává jediným hnacím motorem.

Nesoudím milenky.

Vím, moc dobře, jak jim je. Jak nelehké je cítit se v roli odloženého balonku, se kterým si někdy někdo zapinká.

Soudím muže, kteří jsou ochotni pinkat si s city druhého člověka.

Ale to je jako soudit bodlák, za to, že není kopretina.

Sportovkyně

V zásadě je tento typ milenek na tom nejlépe, protože nic moc nechtějí.

Samy mají často manžely, ale ze vztahu se jim nechce, netouží po společném soužití a usínání v jedné posteli.

Hledají milence, protože mají doma třeba hodného muže, kterého se nechtějí zbavit ani v nejmenším, jenom už od vztahu není co očekávat a tak si ho zpestřují.

Naopak bývá problém, když se takový muž zamiluje a začne vyžadovat rozvod od milenky.

Sportovkyně často takového milence obratem vymění za něco méně problémového.

Většina sportovkyň vyhledává ženaté milence, protože cítí, že tady nebude problém.

Ve větším procentu problém fakt není, protože si na férovku všechno dopředu řeknou.

Sportovkyním také málokdy vadí, když vztah skončí.

Ženatých mužů hledajících jen flirt a povyražení, takový nějaký dortík k hlavnímu menu se najde stále dost.

MANŽELKA

„Připadám si jako pračka. Jako nějaká užitková věc, kterou je třeba mít a používat. Jsem myčka nádobí, pračka špinavých ponožek, kuchařka, hospodyně – jsem otázka denní potřeby, ale citově se cítím jako kolega z práce. Bere mi to hrdost. Chci být milována, chci kytku, když přijde z práce, chci obejmout, ne suché „dobrou chuť a dobrou noc. Taky chci milostná psaníčka“

To je zase nejčastější souvětí manželek, které slýchám.

Těm ženám povídám o balonku a také o tom, zdali si myslí, že se člověk obejde spíš bez hračky, nebo spíš bez pračky.

Cítím s manželkami.

Vím, jak jim je.

Jak je strašné odhalit, že ten, kterému denně vaří, perou, uklízí, starají se, když je nemocný, ten kterému jsou hromosvodem, když se mu nedaří v práci, jemuž naslouchají, vychovávají děti, kterému věnovaly mnohdy roky života, najednou chodí a někde si jen tak pinká.

Je to degradující.

Ty ženy bývají v šoku.

Nevědí, v jakém pořadí koho zamordovat, jestli jeho, nebo tu mrchu.

Dlužno říci, že manželka by měla pochopit, ač je to těžké, že milenka často není mrcha.

Že je jí pouze slíbeno to, co má manželka.

Ona ho miluje také!

Její pozice, je – jakkoli mi to manželky věřit nebudou, mnohonásobně horší.

Ale jak to?

Vždyť si jenom užívá, tráví s ním jen ty hezké chvilky, s ní je milý, pozorný, hravý a výkonný. Je s ní dobře naladěný, užívá si jeho hezčí tvář…. To, co kdysi bylo manželčino.

Ale doma?

Copak ta milenka ví, jaké to je, když je nevrlý, že mu taky smrdí nohy, že třeba půl dne spí, chrápe, že má finanční problémy, že ŽÍT S NĚKÝM, NENÍ TO SAMÉ, JAKO SI S NÍM HRÁT?

Jenomže, milé manželky:

Život a vztah není hra.

To je vážná věc a role manželky (omlouvám se milenkám) je nesrovnatelně důležitější rolí.

Proč asi tolik mužů, od manželek vůbec netouží odejít?

Proč se jich k manželkám tolik vrací?

Proč, když milenka začne narušovat soukromí, bývá odsunuta?

Proč jedou na dovolenou s vámi a dětmi a nejedou s milenkou?

Proč se vůbec vrací z práce domů, za vámi a už dávno nebydlí u milenky?

Protože jste manželka!

Ta, kterou chápe jako synonymum domova.

A domov je bezpečí.

Domov je zázemí…

Ta teplá večeře, vyprané prádlo, uvařený čaj, naslouchání, tolerance, jistota, že jste vždycky tam, kde vás očekává, že ví, co může očekávat, to není nic degradujícího.

To je pouto.

Fakt, že jste ochotna pro něho obětovat velký kus svého já, svého pohodlí, své krásy (ano milenka je vždycky krásná – manželka nebude žehlit košile v minisukni a lodičkách) své hrdosti a ega, není zápor.

Je to klad.

A je to hlavně důvod, proč milenka už dávno není manželkou.

Je mnoho manželek, které u mě kdy seděly a bohužel sedat také budou, které jsou také takovými čekankami, ale v jiném smyslu slova.

Čekají, až HO to přejde.

Často předstírají, že o milence nevědí a jen si tak tiše trpí.

Mnohdy dlouho.

Častěji se ale dočkají.

Protože platí heslo ze začátku:

NEŘEŠÍ-LI – NECHCE!

A větší procento balonků se prostě časem omrzí a přijde cena světla.

Jedna rada pro manželky:

Pokud o nevěře víte, zkuste počkat a buďte lepší než ona.

Dříve, či později mu milenka začne vyčítat, že neřeší. Bude čím dál urputnější, protože už nechce čekat. Nedivte se jí, ona není tou, za kterou se denně vrací.

A pokud vás stále chápe jako zázemí, stane se milenka nějakou porouchanou hračkou.

Balonkem, co splaskává.

Pozbyde zajímavosti a stane se problémem.

Nestaňte se jím vy!

Budete-li vyčítat taky, zhodnotí, že je to vlastně jedno.

Každý z nás touží po klidu,

Nikdo nemá rád problémy.

Žena, ať už manželka, nebo milenka, by se neměla stát nikdy problémem.

Od problémů totiž zcela instinktivně utíkáme.

Snad jsem článkem nikoho nenaštvala.

Měl mít z mé strany jediný účel, a to otevřít trochu oči oběma stranám.

Přeji všem ženám z obou stran hlavně hodně lásky a trpělivosti.

Závěrem: Pokud přeci jen odešel k milence pak:

A) Neznamená to, že se za pár týdnů nevrátí (cena světla)

B) Přehodnotil milenku na manželku – (hračku na pračku).

C) Umí žít bez hračky?

D) Čím je teď bývalá milenka?

Michaela Kudláčková