Nevím, co s jeho rodinou a nevím co se sebou

Příběh této mladé ženy mě natolik zaujal, že jsem ji požádala, aby ho svěřila i vám. Čtenářkám. Bude težké, cokoli této ženě poradit, aby to fungovalo. Třeba na něco přijdete, hlavinky chytré.
Míša.

Dál jedna z vás.

Začalo to na vánočním večírku. Samozřejmě pracovním. Dříve jsme se občas potkávali v práci, byl mi sympatický, má stejný smysl pro humor, vždy se choval mile. 

Na tom večírku jsme vedle sebe seděli a bavili se a dost to mezi námi zajiskřilo.

Ani nevím, jak a večer jsem skončila u něho. Sex hned první večer pro mě bylo něco nepředstavitelného, nicméně ne tento.

Bylo to opravdu silné a to z obou stran ráno chtěl, abych zůstala, ale já jela domů nevzal si na mě číslo, které si ale v zápětí zjistil a začali jsme si psát a hned vídat.

Po měsíci a půl jsme spolu měli jet na hory, ale ten den se mi udělalo špatně a to dost, takže jsme nejeli a druhý den bylo špatně jemu .

Každopádně já s kufrem u něj už zůstala – nenechal mě odejít .

Nebudu se tu rozepisovat o tom, jak na mě čekal před i po práci, psal básničky a dělal překvapení, svačiny, vařil, byl pozorný, a jak mi s ním bylo dobře.

Dost jsem se bála otevřít a uvěřit, že tak silná láska vůbec existuje, bála jsem se zklamání a následné bolesti, nicméně jeho přesvědčování a pozornosti nebrali konce a já uvěřila.

Věřila jsem celým srdcem, že mluví pravdu, že spolu vše zvládneme, a že mám neuvěřitelné štěstí. Láskou se mi točila nejen hlava, pocity v srdci nedokážu ani slovy popsat .

Za dva měsíce našeho soužití mě vzal poprvé k rodičům

Bydlí 200km daleko, jel tam na úřad, já jsem dělala doprovod a on se najednou zeptal, zda by mi to nevadilo – řekla jsem že tohle záleží na něm.

Nakonec jsme se tam zastavili.

Z domu vyběhla sestra ( v té době 26let, partner 33let).

Podala mi v rychlosti ruku a pověsila se mu na krk. Pusu na pusu, držela ho kolem ramen a šla s ním přede mnou.

On se tedy pozastavil a počkal na mě.

Představil mi mamku, pak šel ven a sestra za ním.

Řešil cosi ohledně auta. Mamka se mnou moc nemluvila, sedla si na zem a ani se na mě moc nedívala.

Snažila jsem se o běžný rozhovor, ale pak jsem byla ticho.

Sestra s partnerem přišli domu a jen jsem slyšela “Péťo, Péťo, Péťo, přijeď!”

Nakonec jsme odjeli a jeho sestra se s ním loučila úplně stejně, jako se vítala.

Byla jsem trochu překvapená, vzpomněla jsem si totiž na skoro denní telefonáty matky a i sestry.

Pak jela sestra na dovolenou, se svým přítelem.

Zvolili si nástupní místo nikoliv v místě bydliště, ale 15km od nás, a aniž by se domluvili, zda se nám to hodí, přijeli.

Najednou jsem si doma připadala jako na návštěvě.

Vybalili si věci v kuchyni, že si udělají řízky. Oni jsou vždycky zvyklí si na cestu péct řízky. Jízlivé poznámky, její arogantní chování vůči mě a přehlížení nebudu komentovat.

S partnerem jsme se nepohodli.

Poprvé velká hádka. Přece bych nežárlila na jeho sestru. To, že se chovala hrozně a neslušně omlouval, byť se snažil udržet klid a stát i za mnou. Že se s ní loučil pomalu jako s přítelkyní odůvodnil tím, že by se ji mohlo něco stát, a co kdyby ji nikdy neviděl – nechápala jsem.

Pak tu byly Vánoce.  

Návštěva na 3dny. Na přivítanou mě odstrčila a šla za ním. Opusinkovala, poobjímala, následně mu matka vyčítavě řekla, že se šel nejrpve raději najíst k cizím (tím myslela moje rodiče, u kterých jsme byli 2hodiny) a udělaly se sestrou hroznou scénu.

Tenkrát se mě zastal.

Byl z toho v šoku, vytáhli na něho i expřítelkyni, i to, jak ji pomáhal a kupoval dárky v době, kdy byl se mnou (bylo mu jí líto) toto nečekal .

A ani já ne.

Byla jsem na zhroucení, netušila jsem, že pomáhá ex a už vůbec ne, že jí něco kupuje. Nechtěl mi to říct, abych si nemyslela, že ji chce zpátky.

U mě nabouraná důvěra, protože to se ještě opakovalo s tím, že jsem doma našla účtenky. Zapíral nechtěl mi ublížit.

Vysvětlili jsme si to až ted, kdy jsem zrušila svatbu kvůli jeho zapírání i jeho rodině .

Každopádně vrátím se k jeho sestře i matce.

Změnily taktiku. Nyní se přede mnou jakoby snaží, až přehnaně. Komedie, že po pěti a půl letech vztahu je mi z nich zle.

Nesnáší mě, cítím to z nich, vše je hrané divadlo.

Jenže tím, jak se na oko snaží, partner vidí to, že se snaží a už nevidí, že to není upřímné.

Nebo spíše vidět nechce – je to jeho rodina.

Jeho sestra se vdala, samozřejmě byl svědek partner.

Narodilo se jim dítě – kmotr partner.

I nám se narodilo mimi.

Čekají, že bude kmotra ona – jenže to já nechci.

Jsou přehnaně věřící.

Byli by schopny dítě zkoušet z náboženství a kontrolovat, jak často chodí do kostela.

Svého syna pojmenovali po svatém člověku a stáhli mu video o jeho životě – utrpení – a chtějí mu to pouštět až bude trochu starší.

Partnera manipulují.

Sestra i matka se na něho neustále obrací o rady, s tím, že nechtějí rušit, obtěžovat, nebo posílají MMS syna od sestry, pravidelně, pořád.

Pak nastane období, když partner třeba nevezme telefon nebo se hned neozve. Nato se sestra stáhne a třeba dva měsíce se neozve a je ublížená.

Ví, jak na něho.

Pokud se partner stále neozývá, tak maminka zavolá, že je sestra neštastná, že už ji nemá rád.

A on běží a skáče, protože má výčitky, že na ně nemá tolik času – jemu je ted 38let.

Pak jeho sestra volá, že mamince je strašně špatně, aby ji zavolal, že ona nechce rušit či obtěžovat.

Čekáme spolu druhé dítě.

A já už ztrácím nervy. Komedie, divadla, přetvářky, psychologické hry, které neberou konce.

Pokud něco řeknu, oponuje, že jsou jeho rodina, co s nima má dělat, že za ně nemůže.

Že si jednou nechce vyčítat, že se k nim choval špatně .

O vánocích jsme poslouchali, jak sestry syn je celý partner, a že naše dcera mu není podobná, že je celá já.

Když jsme tam přijeli, malý od sestry běhal, křičel a dělal rámus, nic mu neřekli.

Naše malá holčička pak plakala.

Šla jsem pryč z místnosti. Partner se na mě podíval, věděl, že je to špatně, ale nic neřekl .

A sestra jen dodala, že ho nebude bít, je to dítě. Vždyt ale to po ní nikdo nechtěl! Synovi mohla jen vysvětlit, aby nekřičel, že je tam malé miminko.

Ony cíleně přehání.

Mám dojem, že už to nevydržím.

Tohle přesně dělaly i s bývalou. Ta neměla nervy tam jezdit, tak ony se ho ptaly, proč nepřijela, že se na ni těšily a už si partnera zpracovaly.

Za zády ji pomlouvaly, jak je jednoduchá a kdesi cosi. A ona v závěru byla špatná, protože tam nechtěla jezdit.

Nedivím se jí.

Když přijedou k nám (což není tak často), tak se trapně ptají, jestli můžou na wc, umýt ruce a podobně, aby ukázaly, že se bojí a nechtějí obtěžovat.

Když jsme jim řekli, že jsem těhotná – odpověď – lepší když někdo přibude, než zemře.

A pak se radovaly. Ta přetvářka se ale nedala přehlédnout.

Sestra byla na zhroucení.

Navíc, a to nechápu, sem tam jeho sestra prohodí nějakou pro mě podivnou věc.

Třeba, že dříve spolu obraceli seno a ona neměla podprsenku. Že tam nikdo nebyl, a jak to bylo super.

Matka zase prohodí, že hlavně, že její syn je štastný.

Že i kdyby byl s cikánkou, je ji to jedno, když uvidí, jak je spokojený. Pak mi obratem řekne, že pro jejího syna nejsem, a nikdy nebudu dost dobrá a usměje se, že je to normální, že ona ho vychovala.

A já se ptám, co s tím??

Máte muže, který je pozorný, hodný, nepije, nekouří, nechodí po hospodách, cestou z práce se staví nakoupit, zavolá, co chcete, pamatuje si, kdy máte narozeniny, svátek, výročí, a někdy přijde i jen tak a udělá Vám radost.

Stará se o dítě, nechá Vás vyspat, pomůže Vám doma, uvaří …ale jeho rodina…

….možná si říkáte, že přeháním, že mám být ráda, jaký je on, což je bezpochyby pravda, a že ony bydlí daleko.

Možná už na ně mám už averzi.

Možná i proto, že všechny pomlouvají.

Všechny vyjma jejich rodiny. Přistěhovaný a přivdaný a přiženěný jsou hrozný, ale sourozenci matky jsou nejlepší a chudákové, které protějšky ničí a nedovolí jim vzkvétat.

Navíc ta sestry radost, když se bratranci hádají s manželkami a mají problémy!

Dokonce je naschvál zve bez manželek a neustále je řeší. Ano, můžu si říct, že jsou ubohé, že je to zoufalství, a že matka i sestra nejsou štastné se svými partnery a upnuly se mého partera.

Ale nikdy bych nevěřila, jak těžké je s takovými lidmi se stýkat.

Partner se mě někdy zastane, ale snaží se mít klid na obou stranách.

Jenže mě už tyhle hry a komedie lezou krkem.

Být odměřená? Má to smysl?? Těšila jsem se, že má partner sestru jen o 3 roky starší, než jsem já.

Ale netušila jsem, jaké to bude.

Třeba by sestra potřebovala mít vedle sebe muže jako je můj partner.

(Nebo rovnou jeho)

Ona ve svém vztahu spokojená 100% není.

Její manžel ji neuznává ani jako manželku, ani jako ženu, sex s ní nemá a v jeho rodině se jí nezastane. Jen oba přesvědčují okolí, jak jsou spokojení.

Někdy se divím, jaké pocity mě přepadají vůči nim.

Ted už vím, že je nemám ráda, nechce se mě s nimi vídat, vyčerpává mě to.

Musím se neustále hlídat a kontrolovat.

Když jsem s nimi, vše hodnotí, pozorují a dělají závěry, zda nemáme problémy, a pak mají radost, pokud mají pocit, že ano.

Nechce se mi tam jezdit, ale vím, že když nepojedu, udělá jim to radost, a hezky si začnou zpracovávat partnera .

Nějak se nepoznávám.

Taková jsem nikdy nebyla, nikdy jsem to, co k nim, k nikomu necítila.

Je to karma??

Musím si tím projít??

Je to taková daň za to, jaký partner je hodný??

Co s tím dělat??

Nevím, ale trápí mě to.

Čtenářka Popelek.

[sexy_author_bio]