Tak by mohla znít univerzální poučka pro týrané ženy v České republice. Je to šokující skutečnost, která vyplývá z výpovědí žen v dokumentu ČT a názvem “Au”…
Hned po té první, a to o neuvěřitelné agresivitě, které jsou někteří muži schopni.
Zhruba 53 minutový dokument české televize byl odvysílán 20. září 2007
Dokument je tedy už notně staršího data…ke shlédnutí
zde:
ale rozhodně je dobré, aby neupadl v zapomnění.
Příběh, který došel do Bílého kruhu bezpečí ….čte ho herečka Jitka Schneiderová…
Muž ženu psychicky i fyzicky týral, pronásledoval.
Vyhrožoval, že zabije obě děti, protože pak prý nebude mít pro koho žít a vrátím se k němu…
Tato slova byla jako poslední hřebíček do rakve. Žena vzala svůj život do dvou cestovních kufrů, děti… a za několik dní po rozvodu letěla za novým, nejistým životem do USA. Odvážný krok, který jí a dětem možná zachránil život.
Domácí násilí je dle jejích slov v USA tvrdě postihovaným trestným činem.
Za výstřelky, kterých se otec mých dětí dopouštěl v ČR, by zde byl odsouzen k několikaletému vězení, píše žena ve svém dopise…
I to je možnost nového začátku.
U nás musí být napadení takové, že vám musí způsobit zdravotní újmu
– říká jedna z týraných žen o svých zkušenostech s policií. Věřili jí, chovali se k ní mile, ale jen krčili rameny, nemohli dělat víc. Neměla na sobě totiž žádné známky fyzického násilí, modřiny nebo podlitiny.
„Policie zapsala, že mi vyhrožoval smrtí, ale to je asi málo, čeká se, až něco takového nastane, protože jinak není nějaká páka, aby se něco dělo. Teď je možné, aby ho vykázali na delší dobu, ale bylo mi policií řečeno… že příště, až ho budou vykazovat, tak se mám nechat zmlátit tak, aby na mě byly viditelné stopy
násilí, více krve, ale ať se nenechám zabít. Já jsem řekla – pánové, to se nezlobte, já nevím, jak se to dělá a asi nevíte, jaký to je, když proti vám někdo jde s hrozící pěstí a jde vás zmlátit. To mám čekat a nechat se ubít, to není moc jednoduchý. Nebo když stojí nade mnou a řekne – tady tě oběsím na trámu a drží mě v koutě postele, taky to není moc příjemná situace.“
Citace z dokumentu
Vykázání?
Ano, je možné… a někdy se to i povede, ale za sebe si kladu otázku.
Co dokáže udělat 10denní vykázání z domácnosti?
Násilník se napraví?
Žena má čas na zhojení poranění?
Má deset dní, při kterých může relativně klidně spát?
Může deset dní chodit v klidu do práce?
A potom?
Nebude ten muž ještě víc naštvaný, ne třeba viditelně, ale tam někde uvniř, v té zakomplexované a zvrácené duši. Dříve či později je pravděpodobné, že si žena svůj relativní desetidenní klid sežere i s úroky.
Nechci brát dětem tatínka!!!
Zajímavá je výpověď žen, které považovali za problém rozbití rodiny, nechtěli vzít dětem tátu, ale… ale malá holčička si hrála s panenkami na opilce. Jiná měla poruchy příjmu potravy, další dítě trestané páskem.
Už bych nebyla zachránce, byla bych blbá!
Proti nim stojí výpověď lékařky, která prošla psychickým týráním se zdravým rozumem, sama vycítila ty „ konce“, první rána, první facka.., když létaly z okna skříně na zahradu, došlo jí s plnou razancí, že příště může z toho balkónu letět ona sama.
“Můžu ho mít sebevíc ráda, ale už nejsem záchranářka, ale jsem pitomá”, říká krásná a charismatická žena. Nikdo by neřekl, že se svého času krčila před zakomplexvaným chudákem-násilníkem.
Tato paní uzavírá celý dokument, je znovu vdaná a…šťastná.
Tragédie nakonec
Ve výpovědích je ještě babička, které nevidíme do tváře, ale ke konci dokumentu pochopíme proč.
Svěří se s koncem vztahu její dcery s násilníkem – on opravdu vraždil. Výpověď tak sugestivní a syrová, že k ní nelze říci nic víc.
Dostal 18 let za brutální a bestiální vraždu. Svou ženu ubodal několika desítkami ran a rozšlapal jí.
Navíc tu je obava, že až se vrátí z vězení, bude se chtít mstít.
Zachovat rodinu za každou cenu? Ne, stupňuje se to, je to čím dál horší.
Jediná rada – pryč!
Pomocné ruce můžete najít například zde:
Bílý kruh bezpečí – 257 317 110
Dona linka – 251 511 313
SOS Rosa linka – 241 432 466, 602 246 102
Renata
[sexy_author_bio]