Jsem vlastně od dětství poměrně samotář. Nejsem ráda osamělá, to je velký rozdíl, ale je mi dobře, když jsem sama. Když mám čas se dívat, pozorovat, přemýšlet, splynout … logicky ne na plném Václaváku, kam jsem ale včera fakt moc chtěla. Přišlo mi to, jako morální povinnost. Ale jsem to nedala. Nešlo to.
Musí být extra konstelace, abych dala pohromadě víc, než dvacet lidí, déle, než pár minut.
Mé maximum je kino.
Naposledy loni.
Vezměte mě na koncert, i kdyby mé oblíbené kapely, kupříkladu Scorpions, a zabili jste mě.
Stejně aktivní jsem, co se týče domácích mejdanů, mejdánků a kalbiček. Jedny narozky ročně fakt stačí, abych se léčila týden.
Ne z alkoholu, neb ho nepiju, ale z energií.
Už jako dítě jsem na nedělních návštěvách ve stylu „bude tam holčička a budete si hezky hrát“ trpěla jako zvíře.
Povětšinou do dopadlo tak, že po tom, co mě oslintala třetí tetička, druhý strýček dolechtal (všichni mají pocit, že to je děsně vtipný) a další vyhodil do vzduchu, z čehož jsem měla pouze jediný zážitek, strach, vztek a plicní kolaps, schovala jsem se buďto někde venku, bylo-li nějaké „venku“, nebo do prostoru za dveřmi.
U opačného modelu v podobě „zítra přijede teta Máňa, ta má dvě holčičky, jé, to si vyhrajete“, jsem prchla do choroby. (i horečku jsem si nainstalovala).
Později jsem prchala na Okrouhlík (zalesněná část Prahy 8, kde to bylo super, než to tam vylil nějaký kretén asfaltem).
Zůstalo mi to.
Jsou ale návštěvy, které miluji, nikdy se jich nenabažím, jsem šťastná, když přijdou, je mi s nimi nesmírně dobře a pevně doufám, to platí i u nich, pokud je tento velice zdvořilý akt z mé strany, v jejich soukromí.
Zbožňuji mystiku chvil, kdy člověk hovoří s Anděly, jejichž přítomnost dělá tak dobře, jak jen může člověka hladit přítomnost těchto zástupců vyššího dobra, a během toho vzácného setkání mi vletí do pokoje tři motýli najednou…
… o deset minut později přijde jeden z nejkásnějších a nejúchvatnějších večerních motýlů u nás…
(ne není to kolibřík, i když tak vypadá, je to … já vím, že víte, dlouhozobka ZDE) …
No a pak…
Ano i sršeň je pro mě zajímavý host a tento mě má vysloveně rád.
Neuplyne týden, aby tak dvakrát nepřišel. Pobude, popovídáme, odejde.
Pojmenovala jsem ho Jarmil.
Je to dobrák. Jako ostatně většina sršňů ZDE.
Minulý týden si jiný host usmyslel, že vytahá všechny drobečky, co mi kdy popadaly pod schody na zahradu.
Uklidil dokonale.
Tohle jsou ty návštěvy, které se nikdy neomrzí – protože jsou andělské… čisté, přirozené a božské.
Přijde mi neuvěřitelné, že je na světě tolik lidí, kteří celý život intenzívně hledají Boha a nevidí ho!
Je to jako toužit po ovoci a chodit uprostřed sadu.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Tyhle taky napsala:
Společnost11.11.2023Sv. Martin. Asketa, který zplodil obžerství, letos přijel na “inlajnech”
Magie01.11.2023Horoskop pro všechna znamení – listopad 2023
Magie31.10.2023Dnes je SAMHAIN – originál Dušiček a krásný, mystický svátek, co má smysl!
Společnost13.10.2023Pátek 13.? Bála bych se lidí ne čísel, ale chcete-li, horší to bude zítra a dál, než dnes
Nahrávání ...
