Do kin konečně přišel dlouho očekávaný snímek Filipa Renče Lída Baarová. Předcházelo i následovalo jej rozporuplné přijetí. Ale to je jasné každému, kdo zná příběh lásky prvorepublikové herečky a ministra propagandy. Osud jedné ženy, jež určilo blízké setkání s ďáblem. 

Film se připravoval více než čtrnáct let a samotný režisér jej považuje za své vrcholné dílo.

A ten má k tomuto cíli směle našlápnuto.

Rozpočet byl na české poměry skutečně rozšafný ve výši 80 milionů.

U filmové hudby se sešlo hvězdné a unikátní trio Soukup-Bílá-Osvaldová, což je samo o sobě zárukou kvality.

Po této stránce není film divákovi skutečně nic dlužen.

Když se řekne první republika, je to jasné spojení s módou. Róby tehdejších celebrit i dam z vyšší společnosti jsou nadčasové a dech beroucí i na černobílém plátně natož když je tvůrci převedli do barev s věrohodností a vůní starých časů.

Já vím, já vím…hudba, kostýmy….to je pořád ta omáčka okolo.

Tak tedy řízneme blíž k jádru pudla přímo do hereckého obsazení.

Pavel Kříž jako sám führer je po sérii „Básníků“ kupodivu přesvědčivý a romantického poetu fackovaného životem a láskami by v něm jeden pohledal. Bohužel je i poněkud komický. Ale pojďme k hlavním postavám.

V roli mladé Lídy Baarové máme tu čest s Táňou Pauhofovou.

Už od první tiskovky, kde byl záměr filmařů obsadit tuto slovenskou herečku do hlavní role samotné Lídy, jsem byla na pochybách.  Ty byly nakonec oprávněné. Ačkoliv jde o velmi půvabnou herečku a rozhodně talentovanou, tady mám potíže uvěřit.

Postava je v jejím podání plochá a rezervovaná.

Chtělo by to zkrátka drama v pohledu hlubokém jak studna kořeněné manýrou herečky, abychom mohli uvěřit v její lásku a bolest.

Poklonu tak vyseknu mužskému německy mluvícímu obsazení.

Kdo fandil Kobře 11, tak určitě alespoň chvíli očkem a myšlenkou slintal po Gedeonu Burkhardovi. No jasně že ten s ohryzkem jak štíty Alp a očima, pro které se vyplatí zahnout nebo zabít.

Chvíli také dělal páníčka komisaři Rexovi.

Zde se setkal s Karlem  Markovicsem. Tento rakouský herec se ve filmu objevil v roli samotného kulhavého ďábla ministra propagandy Josepha Goebbelse. Žádný fešák to rozhodně není. Stejně jako skutečná postava. Právě v jeho ošklivosti a neohrabanosti, která jiné tak odpuzovala, je skryta i neuvěřitelná inteligence a kouzlo.

Právě na bedrech těchto dvou herců spočívá klíč k celému příběhu.

Gustav Fröhlich (Gedeon Burkhard) a Joseph Goebbles. Ten první znamenal velký filmový svět, který Lídě položil k nohám. Lesk filmové slávy, krásu a splněný sen. Ten druhý byl osudem. Zaplnil prázdná místa, která vznikla v okamžik, když všechno měla. Oba milovala.

Milovat ministra propagandy bylo výsadou i prokletím.

Vír událostí nemilosrdně otočil karty. Z první ženy evropského filmu se stala vězenkyně odsouzená k opovržení a zatracení. Celý svět jí ležel u nohou a najednou neměla nic, jen holý život a ani ten nebyl jistotou. Když myslela, že už nemůže víc ztratit, osud jí dokázal, že je tomu naopak. Matka jí zemřela během výslechu.

Milovaná sestra, Zorka spáchala sebevraždu.

Otec vyměnil své zdraví za možnost interpelovat za její život u ministra.

I přestože ještě našla lásku a vrátila se k hraní, byť za hranicemi, byla navždy poznamenána. Zemřela roku 2000 v Salcburku opuštěná a zahořklá.

Dodnes je společnost rozdělena na dva nesmiřitelné tábory.

Pro jedny je její vina stejná jako goebbelsovy zločiny. Pro druhé se jen zamilovala do nesprávného muže.

Film nedává rozhřešení, nenutí k odpuštění, jen nabádá k pochopení.

Myslím, že každý bez ohledu na své postavení, majetek nebo úlohu v dějinách je ve své podstatě jenom člověkem. Se vším, co k tomu v dobrém i zlém patří. Na veřejně činné postavy je vždy hleděno okem přísnějším. To však z nikoho nedělá stroj na pravdu a ctnost.

Dovolte mi vidět Lídu Baarovou též jen a právě jako ženu. 

Nás někdy pronásleduje smůla. Dost často se zamilujeme a z toho, koho jsme milovaly a ctily, se nakonec vyhrabe prach sprostý sukničkář, podvodník anebo se ve slabé chvilce přizná ke dvěma nemanželským dětem nebo pestrému trestnímu rejstříku.  Lída z Prahy se mohla stejně jako jiné zamilovat do nějakého darebáčka.

Nejkrásnější žena Evropy však potkala největšího ďábla NSDAP.

Láska stejně jako mládí touží po velkém citu a žízní po životě ve všech jeho podobách.

Ne, nedovolila bych si nijak umenšovat nacistické zločiny a přímou odpovědnost jednotlivých funkcionářů za smrt milionů lidí. Ale dovoluji si přiznat Lídě Baarové lidskou stránku. Jen ona sama ví, do jaké míry je vina.

A zda ji život dal i vzal tolik, kolik měl.

Nechme to tak.

Film je každopádně zajímavý. I když očekávání trochu předčilo výsledek, nejsou to vyhozené peníze.

Je to rozhodně událost No1 letošní české filmové sezóny. 

ToraToraTora

[sexy_author_bio]