Stejně jako na Vánoce čekám v televizi na Popelku, s nadcházejícím létem vyhlížím v televizním programu tradiční favority horkých letních večerů. Zpravidla je stejně trávíme v hospůdce na zahrádce, takže mi většina snímků uteče, ani nevím jak a kdy. Nikdy si však nenechám ujít Kopretiny pro zámeckou paní.
OBRÁZKY SE PO KLIKNUTÍ ZVĚTŠÍ
Vidět ho stokrát a po stoprvé stejně nikdy neomrzí.
Ovšem vyrazit přímo na hrad Bouzov, kde se film natáčel, dá takové úchylce nečekaný rozměr. Jestli nefandíte zrovna téhle letní romantice, určitě znáte Bouzov třeba z pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci.
Tento hrad je prostě pohádkový.
Nejen na filmovém plátně.
Najdete ho v Olomouckém kraji kousek od Mohelnice. Pro letní toulky za romantikou nebo jen tak s dětmi je skutečně kouzelným cílem, který nenechá nikoho na pochybách, proč zdejší hrad milují právě filmaři.
Je totiž neskutečně fotogenický.
Klidně vyrazte na celý den. Kdo nefandí pohádkám a středověkým hradům, užije si třeba nedaleké mladějovské nebo Javořičské jeskyně.
Hrad Bouzov mne však zaujal i z jiné stránky.
To už je trochu jiná pohádka.
Historie hradu i období jeho největší slávy a rozkvětu jsou nerozlučně spjaty s řádem Německých rytířů. Na jejich symboly zde narazíte doslova na každém kroku.
Je to tradiční černý kříž v bílém poli.
Německý řád je jeden z nejstarších duchovních řádů vůbec. Byl založen ve 12. Století v Jeruzalémě. Sdružoval německé rytíře, kteří působili na východě.
Rytíři řádu museli být šlechtici, složit sliby poslušnosti, chudoby, čistoty a obrany víry. Moc a velikost řádu se dala srovnat například s templáři.
Původně šlo o špitální řád.
Jeho bratři pečovali o poutníky do Svaté země. Papežem Celestinem III. byli časem povoláni k boji s pohany. A to jim nadlouho vydrželo. Němečtí rytíři válčili ve Svaté zemi, Sedmihradsku, Pobaltí i v Prusku.
Jejich úkolem bylo šířit křesťanství a bránit evropská území před nájezdy pohanů z východu.
Významné období pro řád bylo 13. století.
Němečtí rytíři byli pozváni do Pruska, aby chránili východní hranice. Odměnou získali rozsáhlá území, na kterých vybudovali velmi dobře fungující stát s rozvinutou infrastrukturou a hustou sítí opevněných hradů a tvrzí.
Až do čtrnáctého století rostla moc řádu stejně jako území, které získával.
Ne všichni byli tehdy nakloněni jejich dobyvatelským choutkám. Koneckonců byli to skutečně majetní a velmi dobře organizovaní bojovníci. V historii jde většinou víc než o myšlenku či vznešenost záměru o politiku, moc a území.
V Prusku vypuklo povstání a po několika fatálních prohrách, kdy Němečtí rytíři přišli o značnou část mužstva, museli opouštět jednu državu za druhou. Jak ztráceli území, slábla jejich moc.
A pomalu se drolilo vše, co během dvou století vybudovali a dosáhli.
Řád se stáhl na německé území.
Napoleon ho nařídil rozpustit. Rytíři posléze přesídlili do Vídně. Řád se reformoval a opět se vrátil ke svým kořenům bratrů špitálníků. Ránu nejkrutější znamenal nástup nacismu. Rytíři otevřeně vystupovali proti jeho myšlenkám a tak jim nově nastolený režim šel nesmlouvavě po krku.
Přišli o majetek, mnozí o životy.
Komunisté po válce odsunuli přeživší rytíře a znemožnili jim převzetí majetku zpět.
Řád byl zdecimován.
Po roce 1949 byli na našem území pouze dva rytíři-řeholníci. Režim dusil řád stejně jako předchozí hnědý stín hitlerovského teroru.
Až po sametové revoluci mohli rytíři opět obnovit svou činnost. Jejich působení se dodnes vykládá rozporuplně. Jejich tvář je milosrdná ze strany jedné a z druhé hledí nelítostní válečníci.
Kontext doby jim jednou přeje, podruhé hanobí.
Stejně jako templáře, doprovází i německé rytíře závoj tajemných obřadů, legendy o ukrytých pokladech a duchařské historky.
Na hradě Bouzově se podle pověstí zjevují přízraky bývalých velmistrů a řádových kněží.
Ve dvacátém století pátralo mnoho lidí v jeho zdech po tajných dokumentech a cennostech. Mnozí z nich na to doplatili svým tělesným i duševním zdravím.
Hrad Bouzov vypráví pohádkové příběhy pro malé i velké.
Pokud budete mít cestu kolem, zastavte se, určitě má nějaký příběh i pro vás.
ToraToraTora
[sexy_author_bio]
Fotografie: Autorka článku
Článek pro vás napsala:

-
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.
Tyhle taky napsala:
Dům a Byt18.06.2019O šípkových růžích
Tělo13.06.2019Nic vás tak neochladí jako to, co vás zahřeje
Společnost08.06.2019Všechny vůně léta
Rodina a Drobotina24.05.2019Záhady kolem nás