Views: 163
Takový pes u domu má spoustu výhod. Může být hlídací, tulící, nebo prostě jen zahradní povaleč, taková jiná forma chlupatého zahradního povaleče. Jenže takové zvíře potřebuje veterináře, granule a když nastane sezóna a vám vykvete chlouba záhonu, chlupáč se konečně zvedne a v zběsilém honu za krtkem přeryje celou zahrádku.
Zkrátka milion důvodů pro a stejně tolik proti. Jestli najdete milion a jeden důvod proti psovi, nezoufejte, že ta němá slintající tvář není nic pro vás. Zkuste růže.
9 z 10 Popelek si právě pomyslelo něco o vlivu vysokých teplot na Tořin mozek. 9 z 10 má pravdu,a le to sem nepatří. 1z 10 má totiž pravdu: Tora má něco za lubem.
Růže se zpravidla vysazují jako háklivé, šlechtěné, obdivované, milované, okouzlující, vonící a nekorunované královny zahrad. Jsou jich tisíce druhů, odrůd a variet. Mají své fankluby, výstavy, soutěže. Mají svá speciální hnojiva, pečující chemii, vyživující formule. Jsou zkrátka kategorií samy pro sebe.
I já jsem dospěla do bodu, kdy jsem pochopila, že mé zahradě chybí nějaká ta růžička.
A protože o růžích nevím nic, vlastně vím méně než nic a zbytek ignoruji, nechtělo se mi zrovna investovat do nějaké drahé vypiplané odrůdy. Z lenosti a prozíravosti sobě vlastní jsem zavolala mamce. Pracuje v zahradnictví a o kytkách ví fakt všechno. Stejně jako květiny miluje výhodné nákupy. „Hele, mám tady jednu, někde se ztratila cedulka, ale bude určitě žlutá a keřová. Ale je to jen tip, tak je se slevou.“
No, co, neberte to za pade, když víte, že stejně asi zdechne.
Za pajcku funus ještě unesu. A ta malá jiskřička naděje, že možná uzavřeme tiché přátelství kombinované s ignorací, byla lákavá. Já občas zaliju, ona občas vykvete a žádná nebudeme obtěžovat tu druhou přílišnými nároky.
První rok se nesl v rámci naší tiché dohody.
Asi jsem prošvihla nějaký termín očkování, protože následující léto chytila vzteklinu.
Svůj objem zvětšila asi trojnásobně. Oproti mému předpokladu, že potáhne na jižní stranu, začala štěkat na chodníku na kolemjdoucí. Už při mém prvním pokusu jí naučit pár povelů ukázaly zuby. Vlastně trny. Ty nejdelší měly přes jeden centimetr, ty nejkratší byly asi poloviční, ale hustě pokrývaly celé její stonky od kořenů až po nevinně vypadající poupata. Ta sice byla oproti odhadu maky úplně růžová, nevinně růžová. Až na ten ostnatý drát, na kterém rostla.
Nezabíraly na ní ani nůžky.
Jak stádo čivav se vrhala svými ostrými zoubky na jakýkoliv kousek kůže nebo oděvu v jejím blízkém i vzdálenějším okolí. Na kosu byly její stonky o síle dětské ruky příliš silné a sílil ve mně podvědomý strach ze zvonění domovního zvonku. Pořád jsem čekala, kdy se ozve nějaký poškozený chodec, kterého vyděsila, potrhala nebo chytla a povalila.
Letos se fakt rozjela.
Asi svými kořínky našla na zahradě hluboko pod zemí naší bývalou kočku. Narostla, jako bych jí pohnojila. Ne kočka, růže. Ještě aby mi tu běhala obří zombie kočka. Úplně stačí ta růže.
Po zkušenostech s jejími ostrými zoubky se k ní už nepřibližuji.
Jakoby si mne snažila udobřit, snad žebrala nějaký pamlsek, snad další zdechlou kočku….oděla se do růžového jako na ples do opery. Je nádherná. Do vázy ji stříhám nůžkami na plech a odstřižené květy pak sbírám hráběmi.
Nebyla bych to já, abych se nenamlsala a nechtěla ještě víc.
Všimla jsem si, že některé květy pomalu přechází ze sytě růžové do mdlé barvy dětské prdelky. To nejlepší měly za sebou a nejlepší způsob, jak donutit keř, aby znovu vynesl své květy do krásy je, odkvetlé ostříhat. I přesto, že jich byly stovky, pustila jsem se do ní jako Střihoruký Edward.
Čerstvý večerní vítr slibující bouřku, roztančil v divokém víru všechny okvětní plátky a strhával je dál, jak odpadaly z keře. Jestli ho soumrak neumlčí, bude ráno celá ulice růžová. Uzavřely jsme křehké příměří. Příští rok možná podhrabe plot a koukne se k sousedovi. Nevadí.
Pro tu její věrnost a růžový déšť, ji asi hned tak neutratím ani nenechám vykastrovat.
ToraToraTora
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.
Tyhle taky napsala:
Dům a Byt18.06.2019O šípkových růžích
Tělo13.06.2019Nic vás tak neochladí jako to, co vás zahřeje
Společnost08.06.2019Všechny vůně léta
Rodina a Drobotina24.05.2019Záhady kolem nás
