Ztratili jsme Spoustu lásky

autor: | Čvc 13, 2015 | Fauna a Flóra | 0 komentářů

Views: 10

Občas nad projevy našich potomků říkám ze srandy manželovi, že za to může on: „To tys chtěl děti, já říkala štěňátko. “ Nevím, jestli mu konečně došlo, že žena má vždycky pravdu, ale rozhodl se, že pes by byl skutečně fajn. Asi stárnu, ale nechci nic dalšího, co potřebuje krmit, koupat nebo očkovat a je mi jedno, po kolika nohou to chodí. Chci zestárnout a rozpadnout se na prach, a pokud si mne do té doby nebude nikdo všímat, pošlu děkovný dopis.

Problém některých mužů je, že naše ANO považují za NE a NE si vykládají jako MOŽNÁ.

 

Nejinak je tomu i u mého muže:

 

„Miláčku, v pondělí si jedem pro psa.“

 

V nadšeném jásotu dětí naprosto zanikl můj odpor. 

 

Ve zkratce mi vysvětlil okolnosti, kterak se k psovi dostal. Chovatelka ho dovezla o víkendu z Belgie, ale nemůže si ho nechat, neboť sama má psů hodně. Než jsem se na něco zmohla, koukal na mě ani ne dvouletý belgický ovčák. Děti byly nadšené, ovšem okolnosti se ukázaly být trochu pestřejší.

 

Chovatelka prodala pejska před více jak rokem do Belgie.

 

Pes měl být cvičen jako asistenční. Ovšem nová majitelka si toho nabrala asi víc, než dokázala. Pes jí byl za dramatických okolností soudně zabaven a předán do útulku. Chovatelka z Čech, paní Pisaříková, je skutečná psí máma, které není  lhostejný osud jejich štěňat a udržuje kontakt se všemi jejich páníčky.

 

Když se dozvěděla, co se stalo, několikrát navštívila Belgii s úmyslem vyjednat u soudu vydání psa pro jeho návrat domů. To se jí podařilo až nyní, a to za asistence belgické policie.

V neděli byl pejsek v republice a v pondělí jsme si ho přivezli domů. Tedy vlastně na firmu, kde je zahrada a může tak mít dostatek pohybu.

 

Jmenuje se Lots of Love (Spousta lásky).

 

18046MmJ.jpg

 

Láskou jsme ho skutečně zahrnuli a pomalu jsme si na sebe začínali zvykat. Vypadal, že v něm pohnutý osud nezanechal žádné vážné stopy. Druhou noc, končila zrovna vlna veder, byly hlášeny bouřky. Zpravidla nás všechno větší obejde a celou sezonu jezdím zalévat zahradu, abych sklidila alespoň jeden okurek a dvě rajčata.

 

Tentokrát ne.

 

Ve tři ráno se ozvala rána, jakoby vedle nás vybuchl v domě plyn. A to se bouřky nebojím, dokonce na ně ráda koukám. Zvuk, jakoby se sypala na zem střecha z pálených tašek následoval a nebral konce.

 

Než jsem stačila zjistit, co se děje, přišla další rána.

 

Bouřka sice netrvala dlouho, ale svou razancí předčila snad všechny, které jsem kdy viděla.

 

Nevyděsila jen lidi.

Lots vzal kramle.

 

Chudáka patrně musela vystrašit bouřka k smrti. Navíc měl za sebou převoz v přepravní bedně autem z Belgie, cestu do nového prostředí, neznámé lidi kolem sebe….

 

Rozjeli jsme pátrací akci.

 

Pomohla nám moc chovatelka, která přijela, rozvěsila letáky, obvolala veterináře. Do útulku jsme nakonec i zajeli, protože jsem si nebyla jistá, že pán ví, jakého psa hledáme a jak má vypadat. Chlapík bodře zaperlil informací, že ví, že belgičan má dokonce čtyři typy, ale ani se mě nezeptal, který z nich  hledáme.

 

Nakonec jsme tam nechali číslo a jeli hledat dál.

 

Ačkoliv jsme celou čtvrť projeli křížem krážem a to několikrát po sobě, po psovi ani stopa. Odpoledne přijel pomoc s hledáním i náš známý a chovatelka zaúkolovala své příbuzné a kamarádku, která bydlí nedaleko. Odpoledne jsem vylepila další letáky i ve vedlejší čtvrti.

 

Jakoby se do země propadl.

 

Při představě, kolik kilometrů dokáže urazit vyděšený prchající pes mi došlo, že může být pěkně daleko. Nezná nás, nezná prostředí, cestu, neslyší na své jméno a vlastně ani neumí česky.

 

Když to doženu do krajnosti, tak vlastně ani nevím, zda v té části Belgie používají francouzštinu, vlámštinu nebo němčinu.

 

Je to jedno.

Byl prostě pryč.

 

Vrchol zoufalství je, když začnete obvolávat technické a asanační služby, zda náhodou neodklízeli ze silnice …. ne, to se ani nesmí říkat nahlas.

 

Naděje na nalezení se se soumrakem zas o něco smrskla.

 

Večer jsme oslovili občanské sdružení Psí detektiv. V podstatě obratem se pátrací letáček objevil na facebooku dvaadvaceti tisíců fanoušků, kteří ho začali sdílet dál. Ráno bylo stejně bezvýsledné jako večer. Psí detektiv ještě rozeslal maily s pátracím letáčkem po celém kraji.

 

Telefon mlčel a nebylo moci, která by ho rozezvonila.

 

Čekala jsem, že vyděšený pejskař nebo maminka s malým dítěte znervozní a zavolají minimálně městskou policii, když spatří volně pobíhat celkem velkého ovčáckého psa. Ani žádný majitel háravé fenky, ani zarytý odpůrce čtveřnožců….zkrátka nikdo, kdo by ho chtěl naprášit strážníkům.

 

Znovu jsem projížděla ulice i malé uličky, hledala v polích a remízcích, vyptávala se sousedů, pejskařů. Prostě nic. Druhý den a marnost se prala s beznadějí.

 

18045ZjE.jpg

 

Večer v devět mi volala chovatelka:

 

„Volal pán, že viděl Lotse, jak leží u silnice.“

 

Chudák už plakala, protože informace byla tak stručná, že nebylo možné rozklíčovat, zda je pes v pořádku. Vyjela jsem ihned za ním.

 

Nedaleko kruhového objezdu jsem potkala dvě slečny.

 

„Viděli jsme ho, jak leží u silnice, ale jestli je v pořádku, to nevíme.“

 

To už jsem brečela i já.

 

Jméno své pořádně neznal, protože belgická majitelka byla ke konci lehce magor, tak jsem alespoň pískala a hledala, kam mohl odběhnout.

 

Zazvonil znovu telefon, byla to paní Pisaříková:

 

“ Mám ho !“

 

Byli asi dvě stě metrů ode mě.

 

Pes byl tak vyděšený a vyčerpaný, že se zprvu nechtěl nechat ani chytit.

 

Polštářky tlapek měl sedřené do masa takřka na všech čtyřech a přední nohy se mu podlamovaly. Levá na tom byla hůř. I přes absenci dalšího zjevného poranění nechtěl nohu vůbec zatěžovat a spíš jí jen tak tahal za sebou.

 

18047YTM.jpg

 

Naložili jsme ho do auta a jeli na veterinární pohotovost.

 

Rentgen naštěstí neprokázal zlomeninu a vyšetření nepoukázalo na nic vážnějšího. Lots dostal preventivně injekci proti zánětu a iontový nápoj na obnovu sil. Nám byla nabídnuta sedativa, protože naše ubrečené obličeje s řasenkou všude jinde než na řasách hovořily za vše.

 

Rozloučila jsem se s chovatelkou paní Pisaříkovou z chovatelské stanice Z Kovárny, která skutečně moc pomohla nejen v první chvíli po jeho útěku, ale i při nálezu a vlastně nemusela.

 

Za své psy by skutečně dýchala a mnozí další se od ní mohou jen učit.

 

Lots v první chvíli nejedl, jen vyzunkl tři litry vody a odmítal chodit. Donesla jsem ho domů a čekala, že ráno bude lépe. Vlastně ani neměl chuť na ňamky, kterými jsem ho uplácela.

 

Nechali jsme ho spát.

Ráno bylo o něco lépe. Stále však moc nejedl, ale nošení v náručí se mu zamlouvalo. Váží 20 kilo, miminko jedno.

 

Momentálně se lepší každým dnem a každou hodinou. Rehabilituje a poznáváme se. Někdy nevím, zda odmítají laskominu jeho chuťové buňky nebo psychický otřes z cesty, útěku a zranění.

 

Zatím je to takové malé velké klíště, které stráví volný čas tím, že je přilepené někomu k noze, kde odpočívá, aby nemuselo stát na těch svých, od asfaltu obroušených.

 

Tak trochu škodolibě čekám, až ho objeví zdejší kočky.

 

Několik kocourů si totiž osvojilo naši zahradu coby teritorium. Na jejich pravidelných obchůzkách bude setkání s Lotsem jistě zpestřením, hlavně, až bude moc zase začít běhat.

 

Věřím, že už bude dobře. A tak jsme Spoustu lásky ztratili a zase našli.

 

18050NmE.jpg

 

Až bude zase na obloze hřmět, má předplacené místo s námi doma v posteli.

 

ToraToraTora


[sexy_author_bio]


Článek pro vás napsala:

Avatar
Kristina Doubravová (ToraToraTora) 31.07.1981 „Lev“
Má ráda humor, život a kombinaci obojího. Miluje východ slunce a palačinky. Nesnáší formuláře, duševní malost a jogurt k snídani.
Ráda by se osobně setkala s Kopčemem a Veverčákem.„Neměli ponětí, jak se zeměkoule koulí, ale měli super fígly na mamuty.Jeden nikdy neví“.
 
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

Aktuální motto

„Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Václav Havel
 

Luna

Luna přibývá Co to znamená?
a nachází se v BÝKU. Jak to působí?

AdSense

Vaše jméno

Jméno Lýdie k nám připutovalo z Řecka a vlastně se narodilo geograficky. Jde o čistý překlad označení ženy, která je původem z Malé Asie, konkrétně západního pobřeží jménem Lydie. Jméno znamená doslova „ta která přišla z Lydie“. U nás v ČR máme aktuálně takových „imigrantek“ 497.

V celosvětovém kalendáři je dnes

Dnes není žádný mezinárodně významný den.

Nejnovější komentáře

Výklady pro Vás od Vás

Výklady Pro Vás Od Vás

Kameny pro ženy

kameny-pro-zeny

INTELIGENTNÍ SMART ZRCADLA

Škola tarotu

Škola tarotu

Runová magie – škola

runová magie

Ankety

Máte nějaký důvod pokládat pátek 13. za nešťastný? Stalo se vám tento den něco zlého?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Sešit na vaření

sešit na vaření

Vyfotili jste něco zajímavého?

Podělte se se všemi! Zašlete foto na redakce@popelky.cz

Statistiky

  • 15
  • 324
  • 13 461
  • 269 423
  • 2 570 946
  • 3 807
  • 28
  • 1 883
0 Shares
Share
Tweet