tává se poměrně často, že muži chtějí být ujišťováni, že se svatbou a pak i těhotenstvím a následným rodičovstvím nic nezmění. Pokud to ženy slibují, buď tomu opravdu věří nebo samy sobě i svému muži lžou.

Se mnou a Erikem to bylo hlavně o té víře. Věřila jsem, že Erik bude stejně báječný manžel, jako byl přítel a že vlastně chci, aby zůstal pořád stejný. Nic víc, nic míň. Nepochybovala jsem o svých schopnostech zvládnout hladce těhotenství a poradit si i bez zvláštní Erikovi pomoci s mateřstvím. Zkrátka samostatná a emancipovaná až na půdu.

Byl to omyl, byla to chyba.

Trocha rozmazlování

Po přečtení mnoha brožurek a knih o těhotenství jsem i já zatoužila po manželově rozmazlování. Zejména, když v posledním měsíci těhotenství začaly otékat nohy a stále více bolela záda zborcená pod ohromnou tíhou rostoucího bříška.

Zapomněla jsem, že pokud od muže něco chcete, náznaky zkrátka nestačí. A protože jsem bytost hrdá, co se odmítá doprošovat, na masáže zad a nohou došlo jen párkrát.

To když i Erik z mého vzdychání pochopil, že je jeho něžné péče zapotřebí. Díky za to!

Otec u porodu

Erik mi byl ten náš den „D“ obrovskou oporou. Pomáhal mi překonávat bolest, masíroval kříž při kontrakcích a držel za ruku, když se Davídek dral na svět.

Byl to on, kdo první viděl Davídka, když jsem po císařském řezu a celkové narkóze byla v hlubokém spánku. To Erik psal Davídkovi na nožičku naše příjmení, které se tam vešlo jen stěží. Byl statečný a byl tam se mnou. Táta hrdina.

První týdny

V těch prvních týdnech po návratu z porodnice mi moje existence připadala jako špatný sen. Téměř žádný spánek, čas na osobní hygienu minimální. A Erik samozřejmě vyžadoval snídaně, svačinky, oběd a večeře jako dříve.

Stejně se péče dožadovali i naši tři kocouři, jejichž misky s kočkolitem jsem musela čistit také já. Erik má k této činnosti odpor a přemohl se jen po náš pobyt v porodnici.

Naštěstí nás, pokud jde o vaření, zachraňoval můj tatínek a s koláči moje a Erikova maminka. Ostatně Erikova maminka byla nepostradatelná i při úklidu.

S hnisající ránou po císaři jsem měla, třeba s vytíráním podlahy, značný problém.

Alespoň s těžkými nákupy a vynášením koše Erik pomáhal, vědom si toho, že hůř už mi prostě být nesmí.

Cestování po vystoupeních

Než se Davídek narodil, bylo naprostou samozřejmostí, že Erikovi na vystoupení vše potřebné, vyjma zbraní, sbalím já, coby vzorná manželka. Nemusel o to žádat, činila jsem tak s radostí a s pocitem důležitosti.

Najednou tu byl Davídek, kterému jsem musela balit také a postarat se o jeho pohodlí při cestě i během pobytu na Erikově vystoupeních. Bylo zapotřebí, aby se Erik více zapojil, a to byl kámen úrazu. Každý náš odjezd byl velkým nervovým vypětím pro nás oba. Davídka jsem se snažila ochraňovat a držet dál od našich hádek, co to šlo.

Pravdou je, že čím více bylo takových odjezdů, tím lépe jsme to oba zvládali. Troufám si říct, že po roce a půl se není čeho bát. Jak říká má maminka: „Bylo načase!“

Kradené intimní chvilky

Smekám před maminkami, kterým se zdaří podruhé otěhotnět zhruba do dvou let po narození prvního potomka. Naše sexuální aktivita se smrskla na naprosté minimum, nutno říct že zásluhou nás obou. Davídek usíná v deset večer a já při uspávání občas usnu s ním. Pokud se probudím ještě v noci najdu pro změnu spícího Erika na gauči v obýváku při puštěné televizi. Dvakrát v týdnu se z tréninků vrací tak pozdě, že na aktivity toho typu, který mám na mysli, zkrátka nezbývá dost energie.

Když si dá Davídek odpoledního šlofíčka tak, až na vzácné vyjímky, vařím oběd nebo běžím nakoupit a nebo uklízím.

Sex je vzácnost, o to více si těch pár kradených intimních chvilek vážíme. A nic si navzájem nevyčítáme.

Loučí se s vámi vaše mamina

Maruška.

První díl –  Požádal mě o ruku a o kafe

Druhý díl – Matkou po třicítce: Řekla jsem ano, ale…

Třetí díl –  Matkou po třicítce: Porod na „druhý“ pokus

Čtvrtý díl – Šestinedělí,kapitola sama pro sebe

Pátý díl –   Vánoce

Šestý díl –  Cestování

Sedmý díl – Seriál – Matkou po třicítce: Kurzy plavání miminek

Osmý díl – Seriál – Matkou po třicítce: Zvířátka?

Devátý díl – První slova a první kontakt s dětmi

Marie Blumentrittová, alias „mamina“ 18.10.197 „Váha“

Miluje svoji rodinku včetně tří kočičích raubířů a taky dobré jídlo v libovolném množství.

S manželem a synkem ráda chodí na výlety po Čechách, často doprovází Poutníka Hrocha.

Poslouchá folk a country a největší poslední radost byl koncert Asonance v Lucerně.

Bydlí v paneláku, ale jejím velkým snem je roubenka s vinným sklípkem ve skále.

Motto: „Co tě nezabije, to tě posílí“

[sexy_author_bio]