tává se poměrně často, že muži chtějí být ujišťováni, že se svatbou a pak i těhotenstvím a následným rodičovstvím nic nezmění. Pokud to ženy slibují, buď tomu opravdu věří nebo samy sobě i svému muži lžou.
Se mnou a Erikem to bylo hlavně o té víře. Věřila jsem, že Erik bude stejně báječný manžel, jako byl přítel a že vlastně chci, aby zůstal pořád stejný. Nic víc, nic míň. Nepochybovala jsem o svých schopnostech zvládnout hladce těhotenství a poradit si i bez zvláštní Erikovi pomoci s mateřstvím. Zkrátka samostatná a emancipovaná až na půdu.
Byl to omyl, byla to chyba.
Trocha rozmazlování
Po přečtení mnoha brožurek a knih o těhotenství jsem i já zatoužila po manželově rozmazlování. Zejména, když v posledním měsíci těhotenství začaly otékat nohy a stále více bolela záda zborcená pod ohromnou tíhou rostoucího bříška.
Zapomněla jsem, že pokud od muže něco chcete, náznaky zkrátka nestačí. A protože jsem bytost hrdá, co se odmítá doprošovat, na masáže zad a nohou došlo jen párkrát.
To když i Erik z mého vzdychání pochopil, že je jeho něžné péče zapotřebí. Díky za to!
Otec u porodu
Erik mi byl ten náš den „D“ obrovskou oporou. Pomáhal mi překonávat bolest, masíroval kříž při kontrakcích a držel za ruku, když se Davídek dral na svět.
Byl to on, kdo první viděl Davídka, když jsem po císařském řezu a celkové narkóze byla v hlubokém spánku. To Erik psal Davídkovi na nožičku naše příjmení, které se tam vešlo jen stěží. Byl statečný a byl tam se mnou. Táta hrdina.
První týdny
V těch prvních týdnech po návratu z porodnice mi moje existence připadala jako špatný sen. Téměř žádný spánek, čas na osobní hygienu minimální. A Erik samozřejmě vyžadoval snídaně, svačinky, oběd a večeře jako dříve.
Stejně se péče dožadovali i naši tři kocouři, jejichž misky s kočkolitem jsem musela čistit také já. Erik má k této činnosti odpor a přemohl se jen po náš pobyt v porodnici.
Naštěstí nás, pokud jde o vaření, zachraňoval můj tatínek a s koláči moje a Erikova maminka. Ostatně Erikova maminka byla nepostradatelná i při úklidu.
S hnisající ránou po císaři jsem měla, třeba s vytíráním podlahy, značný problém.
Alespoň s těžkými nákupy a vynášením koše Erik pomáhal, vědom si toho, že hůř už mi prostě být nesmí.
Cestování po vystoupeních
Než se Davídek narodil, bylo naprostou samozřejmostí, že Erikovi na vystoupení vše potřebné, vyjma zbraní, sbalím já, coby vzorná manželka. Nemusel o to žádat, činila jsem tak s radostí a s pocitem důležitosti.
Najednou tu byl Davídek, kterému jsem musela balit také a postarat se o jeho pohodlí při cestě i během pobytu na Erikově vystoupeních. Bylo zapotřebí, aby se Erik více zapojil, a to byl kámen úrazu. Každý náš odjezd byl velkým nervovým vypětím pro nás oba. Davídka jsem se snažila ochraňovat a držet dál od našich hádek, co to šlo.
Pravdou je, že čím více bylo takových odjezdů, tím lépe jsme to oba zvládali. Troufám si říct, že po roce a půl se není čeho bát. Jak říká má maminka: „Bylo načase!“
Kradené intimní chvilky
Smekám před maminkami, kterým se zdaří podruhé otěhotnět zhruba do dvou let po narození prvního potomka. Naše sexuální aktivita se smrskla na naprosté minimum, nutno říct že zásluhou nás obou. Davídek usíná v deset večer a já při uspávání občas usnu s ním. Pokud se probudím ještě v noci najdu pro změnu spícího Erika na gauči v obýváku při puštěné televizi. Dvakrát v týdnu se z tréninků vrací tak pozdě, že na aktivity toho typu, který mám na mysli, zkrátka nezbývá dost energie.
Když si dá Davídek odpoledního šlofíčka tak, až na vzácné vyjímky, vařím oběd nebo běžím nakoupit a nebo uklízím.
Sex je vzácnost, o to více si těch pár kradených intimních chvilek vážíme. A nic si navzájem nevyčítáme.
Loučí se s vámi vaše mamina
Maruška.
První díl – Požádal mě o ruku a o kafe
Druhý díl – Matkou po třicítce: Řekla jsem ano, ale…
Třetí díl – Matkou po třicítce: Porod na „druhý“ pokus
Čtvrtý díl – Šestinedělí,kapitola sama pro sebe
Pátý díl – Vánoce
Šestý díl – Cestování
Sedmý díl – Seriál – Matkou po třicítce: Kurzy plavání miminek
Osmý díl – Seriál – Matkou po třicítce: Zvířátka?
Devátý díl – První slova a první kontakt s dětmi
Marie Blumentrittová, alias „mamina“ 18.10.197 „Váha“
Miluje svoji rodinku včetně tří kočičích raubířů a taky dobré jídlo v libovolném množství.
S manželem a synkem ráda chodí na výlety po Čechách, často doprovází Poutníka Hrocha.
Poslouchá folk a country a největší poslední radost byl koncert Asonance v Lucerně.
Bydlí v paneláku, ale jejím velkým snem je roubenka s vinným sklípkem ve skále.
Motto: „Co tě nezabije, to tě posílí“
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:

- Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.
Tyhle taky napsala:
Společnost2023.05.28Dagmar Valová: Proč věřit. Erotický román. 19. a 20. kapitola
Cestování2023.05.19Užijte si krásnou dovolenou v srdci malebné české přírody
Cestování2023.05.11Jak elektrokolo změní váš pohled na cyklistiku
Dům a Byt2023.05.11Jednočipový počítač – Arduino vs. Raspberry Pi – co si vybrat?