Děti a domácí zvířecí mazlíčkové, to je velmi přínosná kombinace pro všechny zúčastněné.

Nás rodiče to naučí být neustále ve střehu připraveni zasáhnout na záchranu potomka nebo zvířátka prakticky kdykoliv. Děti se naučí, že i zvířátka mají své potřeby a vymezené teritorium, do kterého není dobré zasahovat. A zvířátka? Ta se naučí tolerovat, občas trochu využívat, ale posléze i poslouchat nového páníčka.

Seznamování těch nejmenších dětí s dalšími zvířátky mimo domácnost přináší velmi vtipné situace. A je jedno, zda k tomu dojde někde na statku nebo v zoo koutku.

Krmení dravé zvěře

Náš Davídek to neměl zpočátku se třemi kocoury vůbec jednoduché. Sotva došlo na příkrmy, zejména ty masové, z našich věčně spících kocourů se stali dravé šelmy.

Dělali co mohli, aby v nestřeženém okamžiku Davídkovi něco sebrali a snědli. Byli zčistajasna neobyčejně rychlí a mrštní. Ve své dravosti se spokojili i s rohlíkem. Ten obvykle skončil ožužlán za gaučem. Uschován asi na horší kočičí časy.

Trestání nezabíralo, pudy byly silnější. Ale netrvalo to ani příliš dlouho a karta se začala obracet. Když začal Davídek ve čtrnácti měsících chodit, začal se i zapojovat do kočičího krmení.

Svou malou ručičkou nabíral z pytle granule a za mé pomoci je sypal do misek. Tato činnost se mu tolik zalíbila, že ji vyžadoval i vícekrát denně k velké radosti kocourů.

Ovšem k jejich i mému velkému překvapení si začal Davídek část granulí ponechávat a ochutnávat. A tak se také stávalo, že v kuchyni mezi třemi kocoury seděl u misek i Davídek a dožadoval se svého přídělu.

Ten samozřejmě nedostal, přesto pár kousků ochutnal. Měla jsem obavy, co to s ním udělá, ale zřejmě je opravdu to kočičí žrádlo lepší jak jídlo pro lidi. Davídek byl v pořádku a kočičích granulí se nechtěl vzdát.

Strach z labutě, hrdina s koněm

Davídkovi bylo třináct měsíců, když došlo k jeho prvnímu setkání s tak velkým zvířetem jako je kůň.

Držela jsem ho v náruči v těsné blízkosti koňské hlavy velké jako on sám. Davídek koně hladil bez bázně po odfrkávajících nozdrách. Zkoumal udidlo a musela jsem ho zarazit, když se snažil prohmatat i koňské oči. Z toho by kůň ani jeho majitelka asi radost neměli.

Smál se, vlastně kvíkal blahem a štěstím, tedy Davídek, ne ten kůň.

Pak to chvíli vypadalo, že by si na koně i klidně sedl. Ale vzhledem k tomu, že vskutku nešlo o nějakého poníka, museli jsme Davídkovo nadšení brzdit.

Nicméně už víme, že se Davídek koní nebojí, což dokázal i o pár měsíců později při setkání s policisty na koních. Z kočárku na ně nadšeně volal IHAHA!

Zcela odlišná byla reakce při setkání s labutí. Dokud byl ten velký pták dost daleko, Davídka velmi přitahoval. S radostí jsme s k labuti přiblížili, v ten moment ale Davídek změnil názor a rozhodl se raději prchnout.

Zoo koutek

Výprava do zoo koutku v Kunratickém lese proběhla nadmíru úspěšně. Sotva jsme přijeli s kočárkem k ohrádce s kozami, ovečkami a taky jedním maxi prasátkem, Davídek se sápal vehementně ven.

Ihned se nalepil k plůtku a snažil se ruce prostrčit drátěnými oky, aby dosáhl na vousaté brady malých černých koziček. Ty očekávaly něco dobrého, takže měl Davídek během několika vteřin ruce očmuchané a olízané.

Plůtek byl od bahna, jak na něj kozy skákaly, takže Davídek byl i patřičně zabahněn.

Vrhla jsem se k němu s kapesníčky a odstranila ty nejhorší nánosy z rukou a oblečení. Že je tato činnost zcela zbytečná, to jsem zjistila za chvíli.

Pro krmení tam měli automat na granule, dost podobné popcornu, což si dříve všiml náš synek než já. Takže zatímco jsem bojovala se zaseknutým automatem o další hrst krmení

Davídek se dal do ochutnávání. Naštěstí zbylo dost i pro kozy a ovečky. Dokonce ani prasátko nepohrdlo, když mu náš nebojácný Davídek na dlani ňamku podával. Jen se zatvářilo překvapeně a s kvikotem couvlo, když mu Dáda zabořil své dva prstíky do nosu jak do zásuvky.

Musela jsem mu vysvětlit, že tohle se zvířátku dělat nesmí a už to také nezopakoval, i když si prasátko odvážně přišlo pro další krmení.

Kýbl špíny

Do roka prý má dítě sníst kýbl špíny. Nevím jak které dítě, ale to naše zvládlo možná i víc. Přestože se snažím udržet doma čistotu, jak se dá, se třemi kocoury pendlujícími mezi miskami s kočkolitem, obývákem a kuchyní to není snadné. Nemluvě o ochutnávání přírodnin, jak říká má dobrá kamarádka.

Zkrátka malé děti a zvířátka mají hodně společného.

V dalším článku: O rostoucí slovní zásobě batolete a o navazování vztahů mezi dětmi.

První díl –  Požádal mě o ruku a o kafe

Druhý díl – Matkou po třicítce: Řekla jsem ano, ale…

Třetí díl –  Matkou po třicítce: Porod na „druhý“ pokus

Čtvrtý díl – Šestinedělí,kapitola sama pro sebe

Pátý díl – Vánoce

Šestý díl – Cestování

Sedmý díl – Seriál – Matkou po třicítce: Kurzy plavání miminek

Marie (Mamina)

Marie Blumentrittová, alias „mamina“ 18.10.197 „Váha“

Miluje svoji rodinku včetně tří kočičích raubířů a taky dobré jídlo v libovolném množství.

S manželem a synkem ráda chodí na výlety po Čechách, často doprovází Poutníka Hrocha.

Poslouchá folk a country a největší poslední radost byl koncert Asonance v Lucerně.

Bydlí v paneláku, ale jejím velkým snem je roubenka s vinným sklípkem ve skále.

Motto: „Co tě nezabije, to tě posílí“

[sexy_author_bio]