Views: 37
Na porod není, tedy soudě dle vlastní zkušenosti, žena nikdy dost připravena. Co naplat, že coby prvorodička prostuduje odbornou literaturu, vyposlechne již zkušené kamarádky a ženy v příbuzenstvu, zúčastní se předporodních kurzů… Až přijde den „D“ je to úplně jiné, nové, nepoznané. Ale ten výsledek, ať už mu předcházelo cokoliv, stojí za to!
Tak to začalo…
Byl krásný červnový večer. Do prvního termínu porodu zbývaly necelé tři týdny, dost času, tedy to jsme si s mužem mysleli.
Seděla jsem doma na gauči v obýváku a balila do tašky ten den nakoupené poslední nutné vybavení do porodnice. V okamžiku kdy jsem si celá zchvácená oddechla, ucítila jsem, že se ze mě valí voda a nemilosrdně se vsakuje do gauče. Vyskočila jsem tak rychle, co mi moje nadměrné bříško dovolovalo, protože moje první myšlenka byla: Povolili zase svěrače, Erik se zblázní!
Nezbláznil, přestože to byla prasklá plodová voda a nás čekala poněkud neplánovaná cesta do porodnice, naštěstí s už sbalenou taškou.
Porodnice
Podařilo se nám zaparkovat relativně blízko hlavního vchodu, přesto těch pár desítek metrů s froté ručníkem pod sukní bylo z mého úhlu pohledu poněkud nekonečných.
Lékař na příjmu mě prohlédl a vzhledem k nastalé situaci nás i s Erikem poslal do prvního patra (naštěstí výtahem) kde měli miminko monitorovat a já čekat na kontrakce.
Ty se dostavili poměrně rychle, interval po deseti a pak pěti minutách a ta bolest byla tak intenzivní, že jediné co mi pomáhalo byl „kočičí hřbet“ odkoukaný od našich mazlíčků a správné dýchání.
Hekárna
Po půlnoci jsem volala Erikovi, který mezitím musel odjet domů, ať určitě přijede a nenechá se odbýt. Zkrátka že jestli mi nepomůže, tak ho roztrhám na kousíčky hned, jak mi přijde pod ruku.
Odbýt se nenechal, přestože mu bylo naznačeno, že do porodu u kterého byl dopředu nahlášen je ještě dost času, strach o mě i ze mě byl zkrátka větší než z jakékoliv překážky.
Při kontrakcích po dvou minutách, kdy mi usilovně masíroval v kříži, nás odvedli do předporodního sálu.
Tam mě připravili, dali klystýr s tím, že za deset minut tzv. půjdu, běžela jsem za deset vteřin a měla jsem co dělat.
Ty jejich odhady jsou mi vskutku záhadou.
Miminko chce, ale máma nemůže
Porod začal spontánně, jen ta poloha nebyla ideální, rodit na boku to jsem v žádném filmu neviděla a poněkud mě to překvapilo.
Erik seděl vedle mě, dával mi napít a držel mi ruku, kterou já jemu mačkala tak usilovně, že nebezpečně měnila barvu.
Radili mi jak tlačit, mě ale docházely síly a miminko zůstalo nebezpečně dlouho zaklíněné v porodních cestách.
Pak jsem jen slyšela, napůl mimo sebe, někoho vykřiknout: Císař, jedem na císaře!
A pocítila jsem nesmírnou úlevu. Cítila jsem jak mě polévají dezinfekcí a pak zas jen ten hlas: Tak nadechnout…
Probrala jsem se snad na pár vteřin, když bylo po všem. Davídka mi položili na prsa a já zas jen slyšela: Ten je nějakej línej. Prostě byl tak zmožený, že se nechtěl k prsu ani přicůcnout.
Foto do učebnice pro mediky
Potíže s kojením jen dočasné
Po císařském řezu je to s kojením vždy složitější, výroba mléka se trochu zadrhne a trvá to několik dní, než se zadaří. Toť vyčtená teorie, která se bohužel od praxe nikterak nelišila.
Přestože mi Davídka od druhého dne po porodu nosily tzv. přikládat, neměla jsem mu co nabídnout a on rychle ztrácel na váze. Zkoušela jsem si pomoct odsávačkou, abych výrobu mléka nastartovala, ale nic se nedělo.
Cítila jsem se mizerně, u pasu pytlíčky, vývody na krev z rány a moč a neschopnost nakrmit milovaného synka, nic co by člověku pomáhalo překonat nepříjemný pocit z pobytu v nemocnici.
Ani Erik za mnou hned nemohl, prostě pro tu bolest z rány a vývody jsem nebyla schopná dojít s Davídkem ani do návštěvní místnosti.
Trpělivost růže přináší
Rodila jsem třetího června, šestého mi i s Davídkem večer přinesly injekční stříkačku se Sunarem s tím že už hladoví moc dlouho a budu ho muset přikrmovat. Ukázaly mi jak a já se málem rozbrečela nad hladovým synkem, který dychtivě polykal mléčnou dávku.
Druhého dne ráno jsem se vzbudila s velkými tvrdými prsy, tak nalitými mlékem, že když přišla doktorka, laktační poradkyně na kontrolu a nemilosrdně je zmáčkla, mléko vystřiklo na dobré dva metry a potřísnilo šatní skříň.
Vzorová prsa
Paní doktorka pravila: to se vám tak nalily přes noc, viďte? A poradila mi, jak teď na kojení.
Pak se věnovala i druhé mamince na pokoji a odešla. Vrátila se za chvíli a trochu rozpačitě se mě zeptala, zda‑li by si má prsa nemohla vyfotit do nově vytvářené učebnice pro mediky. Bohužel to nestihla, než dorazila s foťákem, tak nás s Davídkem po velmi intenzivním kojení a dostatečném přibrání na váze, pustili osmého dopoledne domů!
No, možná je to tak dobře, třeba by s tím měl Erik potíže, že si moje prsa prohlížejí mladí studenti.
V příštím díle: Šestinedělí, kapitola sama pro sebe
První díl – Minulý díl: Požádal mě o ruku a o kafe
Druhý díl – Matkou po třicítce: Řekla jsem ano, ale…
Marie
Marie Blumentrittová, alias „mamina“ 18.10.197 „Váha“
Miluje svoji rodinku včetně tří kočičích raubířů a taky dobré jídlo v libovolném množství.
S manželem a synkem ráda chodí na výlety po Čechách, často doprovází Poutníka Hrocha.
Poslouchá folk a country a největší poslední radost byl koncert Asonance v Lucerně.
Bydlí v paneláku, ale jejím velkým snem je roubenka s vinným sklípkem ve skále.
Motto: „Co tě nezabije, to tě posílí“
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
- Milujeme všechno, co je rodu ženského a ctíme rod mužský. Klaníme se nekonečné kráse přírody a moudrosti našich předků. Víme, že hranice jsou vždy tam, kde si je postavíme. A proto je vůbec nestavíme, abychom nepřehlédly kouzlo a věřily v zázrak.
Tyhle taky napsala:
- Tělo09.09.2024Jak menstruační cyklus ovlivňuj váš výkon při tréninku?
- Komerce18.04.2024Deprese není jenom o antidepresivech: Proč je důležité zabývat se podstatou problému
- Móda03.04.2024Historie parfémů: Od Mezopotámie přes maďarskou královnu a první kolínskou až po Chanel
- Komerce13.02.2024Technické zajištění akcí: Pronájem kvalitní audiovizuální techniky