Každá maminka se jistě snaží podle svých možností dopřát svému dítěti ty nejlepší možné podmínky pro správný duševní i fyzický vývoj. Jednou z možných variant, jak tohoto dosáhnout, jsou kurzy plavání pro kojence a batolata.

Na těchto kurzech dochází k upevňování vztahů mezi dítětem a rodičem.

Není nad miminko přitisknuté k vaší hrudi, nožičkami obepínající váš pas.

Dítě se naučí věřit rodičům i samo sobě.

Navíc, pobyt ve vodě napomáhá ke správnému držení těla, plaváním se zesilují břišní a zádové svaly a pak je jen krůček k lezení a posléze k chození.

Potápěním se zase zvyšuje kapacita plic a zlepšuje činnost srdce. O značné kapacitě plic našeho Davídka by mohli sousedi i o pár pater výš vyprávět.

Není dobré se také hned na prvním kurzu zaleknout při porovnávání ve vývoji vašeho potomka s těmi ostatními.

První lekce

S Davídkem jsme přišli na první lekci plavání, když mu bylo osm měsíců, táhlo na devátý.

V té době bravurně seděl a jeho přesuny spočívaly v šoupání po zadečku, s čímž si v našem obývacím pokoji bohatě vystačil. O lezení, tím méně chození, nemohla být žádná řeč.

Doufala jsem, že kurzy plavání to změní.

Na našem kurzu byli všechny děti začátečníci, nicméně rozdílného věku, tedy plus mínus pár měsíců.

Hned při převlékání mě zaskočila holčička, která se z ničeho nic za mnou vynořila a tahala mně za plavky. Stála celkem jistě na svých drobných nožičkách, které měli velmi daleko k statným podstavcům našeho Davídka.

Zeptala jsem se její maminky, kolik jí je. Odpověď, že osm měsíců a že hledá svůj nočníček pod lehátkem, mně poněkud zmrazila. Doma jsem si pak přes internet zoufale zjišťovala, co je v tomto věku tzv. normální.

Když jsme se konečně posléze vnořili do vod bazénu, reakce Davídka nebyla při teplotě vody 29°C bouřlivá tak, jak jsem si původně představovala. Přitiskl se ke mě jako klíště a snažil se mně přimět k opuštění vodní plochy za žalostného vzlykání.

Nedala jsem se zviklat a dobře jsem udělala.

Pořádný kus chlapa

Těch pár ostatních dětí v bazénu se oproti Davídkovi tak nevzpínali a celkem slušně s lektorkou a hlavně svými rodiči spolupracovali. Pokládali jsme děti na bříška, pak zas na zádíčka, pěkně pomalu a zvolna.

Pokládat takový kus chlapa, jako je náš Davídek, byla pěkná fuška, zvlášť když se mu do cvičení moc nechtělo. Vzpouzel se velmi intenzivně a za jeho dobře mířené kopy by se nemusel stydět ani Bruce Lee.

Aby nekřičel na celý bazén, poskakovala jsem s ním ve vodě jak střelená srna. Sama jsem si nejednou lokla dítko svírajíce nad hlavou.

Vyděšený výraz mladičké lektorky mně přiměl ke změně uklidňovací metody. S Davídkem jsme sbírali plovoucí míčky, což se ukázalo jako méně riskantní pro něj i pro mě.

Když se blížil závěr kurzu a ostatní trochu promodralé hubeňoučké děti se těšili na vyhřáté osušky, náš Davídek plavání přišel na chuť a odmítal bazén opustit.

Svým křikem se pak dlouho vehementně snažil, abych se definitivně vzdala.

Ještěže to máme jen kousek…

Na plavání to máme od domu deset minut ostré chůze, což jsem považovala za velké plus. Netušila jsem, jak se později ukázalo, že Davídek je schopen během těch deseti minut v kočárku velmi tvrdě usnout.

Jeho buzení, přesun, sprcha, převlékání do plavek a vstup do bazénu pak bývalo velmi náročné. A to nejen pro nás dva.

Při cenách kurzu a při komplikacích při případné náhradě, jsem se tomuto problému snažila zabránit za každou cenu.

A tak Davídek na cestu do kočárku dostával svačinku a já jsem strhávala světové rekordy v běhu na 850 metrů (samotnou mě ta vzdálenost překvapila, ale je to zjišťováno podle navigace, tak to snad bude pravda).

Ještě celá uřícená jsem se ve výtahu dávala trochu do kupy, funící jak sentinel, své plíce zvedajíce ze země.

S povzdechem: Ještěže to máme jen kousek!

Potápět se nebudu!

Tak tohle by Davídek křičel, kdyby uměl mluvit. A ke změně názoru ho nedokázala přimět ani jedna ze dvou zkušených lektorek, se kterými jsme kurz absolvovali.

Polévání vodou z kelímku za pronášení předem určeného hesla ještě zvládnul.

Stejně tak si nechal líbit rychlé ponoření ode mně. Ovšem potápění od lektorky za nějakou hloupou hračkou razantně odmítal a nepomohla ani má připravená mateřská náruč.

A nepomohla ani změna hraček. Zkrátka plavání pod vodou nebude pro Davídka to pravé ořechové.

Jen jedinkrát se dokázal překonat. A to když na břehu stál Erik s připraveným foťákem.

To Davídek uplaval pod vodou tak dva metry a pak se po vynoření na Erika vítězoslavně podíval.

Jako by říkal: To koukáš taťko, jak jsem dobrej!

Příště se dočtete, jak probíhalo seznamování s jinými zvířaty, než jsou naši domácí mazlíčci a co je na tom pravdy, že dítě by do roka mělo sníst kýbl špíny.

První díl –  Požádal mě o ruku a o kafe

Druhý díl – Matkou po třicítce: Řekla jsem ano, ale…

Třetí díl – SERIÁL: Matkou po třicítce: Porod na „druhý“ pokus

Čtvrtý díl – Šestinedělí,kapitola sama pro sebe

Pátý díl – Vánoce

Šestý díl – Cestování

Marie (Mamina)

Marie Blumentrittová, alias „mamina“ 18.10.197 „Váha“

Miluje svoji rodinku včetně tří kočičích raubířů a taky dobré jídlo v libovolném množství.

S manželem a synkem ráda chodí na výlety po Čechách, často doprovází Poutníka Hrocha.

Poslouchá folk a country a největší poslední radost byl koncert Asonance v Lucerně.

Bydlí v paneláku, ale jejím velkým snem je roubenka s vinným sklípkem ve skále.

Motto: „Co tě nezabije, to tě posílí“

[sexy_author_bio]