Dobře, nech si vršek já budu žužlat palec!

Vedle toho, že je náš Ječmínek, jak jsme už zjistili, velice výkonný „kuchyňský asistenční pes“, což na sebe bere podobu velmi obětavé spolupráce kolem jakéhokoli jídla, je to také neodbytný asistent intimní. Jak jsem ale zjistila, je touto vlastností vybaven nejen náš pes…

A tak jsem zapátrala po netu a na diskuzích.

To abych zjistila, zda Ječmínek není stižen nějakou sexuální anomálií stran skupinového sexu, voyerismu a podobně.

Jak jsem zjistila, je to frekventovaný model a bude dobře si spíš zvyknout.

Jakmile se k Tomášovi přiblížím s úmyslem ho obejmout, jdeme dva.

V momentě kdy to udělám, je jisté, že Jemčmen ho ožižlává z jiné strany.

Ve stoje by to ještě šlo, jsem tolerantní, přizpůsobivá a přející…

Ač nechci působit upjatě a zkostnatěle, jsou chvíle, kdy nějak nejsem ve své kůži, pokud vím, že někdo druhý, a je mi jedno, co to je za živočicha, dělá někde jinde na tom samém objektu to samé, co já.

No a také mi zcela stačí, když mě oňufává jen jeden čumák.

A proto navzdory tomu, že je náš pes jinak rovnocenným členem rodiny, bývají chvíle, kdy je prostě z místnosti vyhoštěn.

Nese to nelibě.

Ale není sám. Napříč faunou…

Kočky také nezůstávají v těchto chvílích pozadu. Ty mají zase v repertoáru omotat se vám kolem krku jako šála a vrnět a strkat vám odhodlaně své pozadí k obličeji. Kde tohle viděly?

Jistá dvojice zase musela dát pryč papouška, protože drahý žako při každé takové chvilce pořádal nálety na klec v takové intenzitě, že působil spíše jako kamikaze než jako pták.

Nepomohlo ani umístění klece mimo místnost. Měl asi radar, takže to bezpečně odhalil. Nepřestal sebou mlátit, dokud nebyl konec.

A ten byl skoro pokaždé hned, protože to „prostě při tom nešlo“.

Majitelka feny dalmatina začala propadat zoufalství, když si našla přítele. „Psík při každém našem milování ukrutně žalostně vyl“, píše paní.

Napřed se jí sousedé ptali, jestli pejsek není nemocný, později ji začali podezírat z jeho týrání.

Když nový přítel této paní začal ve větším množství skupovat česnek, pojala podezření a raději udělala radost sestře originálním dárečkem.

Jorkšír jiné paní má zase ve zvyku během romantických chvilek začít soustředěně olizovat svým páníčkům chodidla, což mívá za následek, že na místo výbuchu vášní se dostaví výbuch smíchu. „Psovi stavíme hradbu z polštářů, ale nepomáhá to. A navíc slintá víc než manžel,“ uvedla.

Každý, kdo má takovou zkušenost (a ona není nikterak neobvyklá), řeší problém jinak.

Někdo dá pryč ptáka, (jakože opeřence) jiný obdaruje příbuzné žárlivým dalmatinem a někdo si prostě zvykne.

Jsou ale i tací, kterým vadí dokonce akvarijní rybičky.

Tyto chuděrky ovšem, i kdyby žárlily, nemají mnoho šancí na sebe upozornit. Ledaže by sebou mlátily o akvárko, nebo z něho vrhaly ven vybavení.

Závidí, nebo žárlí?

Zvířecí psycholog Milan Veselý vysvětluje roztomilý zájem našich miláčků tak, že během milostného aktu dvou jedinců se uvolňuje veliké množství hormonů, na které reagují nejen lidské smysly, ale i smysly zvířecí, a to prakticky stejně.

„To se nedá jinak pochopit, než že se k nám zběsilý papoušek nebo jiný živočich chce prostě přidat,“ tvrdí odborník.

Nějak mi to nepomohlo

Pomyšlení na to, že svým jednáním mohu vzrušovat svého psa, ve mě vyvolává poněkud divné pocity.

Tak mě napadá, co asi v téhle situaci dělá taková domácí želva…

[sexy_author_bio]