Views: 38
Už jsem si myslela, že vám tuto Ranní kávu, která je po včerejším Slunovratu (Litha) už opravdu letní, ani neposkytnu. Po vichřici, která složila moje slunečnice až k zemi, totiž nešel ani proud, ani internet. Nebylo špatné si vyzkoušet, jak to jednou stejně dopadne. No ale nakonec jsem net nahodila přes telefon, (opraví to až dnes večer) tak se ještě black a net out nekoná…
A to je dobře, protože jinak bych vám musela recepis na luxusní okurky, posílat asi poštou.
Tak, jako je na tom Tora s třešněmi, které my jsme prošvihli, protože jsem stihla očesat jenom spodek a pak už, jak víte, nebyla chuť ani energie cokoli česat, tak jsem na tom na našem záhumenku já s okurkami.
Ačkoli jsem zasadila šest semínek, nestíhám úrodu sklízet.
Ne, já si nestěžuji, já jsem strašně ráda.
Je to cosi, co člověk prostě musí opečovávat, protože je to takové jeho dítě, které vypiplal doslova od semínka a kdyby i nebyl pražádný důvod vstát z postele a komu připravit snídani, tak nezalít svoje kytičky a plodiny, to prostě nejde.
Díky Bohu, že jich je tolik.
A taky je fajn, že si pěkně zrají postupně. To totiž znamená, že člověk není v jednom zátahu zavalen zelenými zahnutými kráskami, ale chodí pro ně denně a denně s nimi zpracuje, pěkně bez stresu.
A já mám brilantní recepis na luxusní okurky.
Zdědila jsem ho od babičky Stiborové, což je ta druhá, než ta magická, ta, u které jsem trávila prázdniny ve Sběři, a která i kdyby zavařila dlažební kostky, byla by to mana nebeská.
Cokoli uvařila, zavařila, upekla, usmažila, udusila … to bylo tak strašně dobré, že to byla právě babička s dědečkem, u koho jsem, jsa stižena těžkým nechutenstvím, fakt jedla.
Mám od ní jen pár receptů, ale stojí za to.
A jedním z nich je i ten na okurky.
U ní jsem prvně viděla zavařovat okurky tak, že se nezalévaly nálevem, ale vlastně se každý nálev ve sklenici připravoval sólo.
Co sklenice, to originál nálev, prostě.
Ve finále to vypadá úplně stejně, ale postup je trochu jiný.
Tak jestli to chcete zkusit… (vím, že každá má léty ověřený recept a přesvědčení, že to je ten nejlepší – tak snad kdyby někdo chtěl inovovat)
Do sklenice 0,7 patří:
Trochu hořčičného semínka
Dvě kolečka křenu
Tři kolečka cibule
Tři kolečka mrkve
Šest kuliček nového koření
Osm kuliček pepře
Jedna „větvička“ kopru
Potom okurky.
Dělám podélně krájené, i na kolečka i celé, aby pak bylo z čeho vybírat. (těšila jsem se, jak je budu dávat tátovi k mletému řízku, ale to se už prostě NIKDY nestane).
Když jsou ve sklenici okurky, zalijí se deckou octa.
Nahoru patří zarovnaná lžička soli a čtyři lžičky cukru.
Potom se to zalije studenou vodou, zavíčkuje a dál už je postup stejný, jako ho člověk zná, když zavařuje cokoli.
Samozřejmě pak otočit dnem nahoru.
Mimochodem…
Dědeček miloval okurky měkké, zatímco babička ty křupavé.
Řešila to tak, že pro dědečka zavařovala hodinu, pro sebe půl hodiny. (při cca 80st).
Menší skleničky, ty co jsou třeba od majolky, nebo marmelády, to je ze všeho tak polovina, ale cibule klidně stejně, ta se totiž neztratí.
Kolikrát se člověk v té sklenici těší hlavně na tu cibuli, co?
Jedla jsem v životě už hodně okurek, miluji je, zejména ty na kolečka a babičky postup je prostě TOP. A protože mám něco z dědy, tak já jsem na ty měkké, čili já je tam nechávám déle.
Mě prostě tento způsob zavařování přijde jednak děsně šikovný v tom, že takový lák vlastně nikdy nedojde a taky v tom, že to je prostě fakt strašně dobrý.
(…až se dám úplně dohromady – což bude chvilku trvat, protože … protože je to fakt těžký, tak udělám nějakou soutěž, vychytanou, tématickou a ta bude o okurky, abyste věděli, že nekecám).
Jinak…
Zasadila jsem letos dýně, takové ty Hokkaidó, protože jsem se loni zamilovala do dýňové polévky a mým dýním se daří mimořádně, takže budu jíst dýňovou polévku jako vzteklá.
A pěkně sama, protože …. protože Tomáš dýňovou polévku nesnáší.
Po neděli hodím recepty na ty mastičky.
Přeji vám krásný den a příjemný víkend, Popelky moje. 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Miško, tak jsem vyzkoušela ty tvoje luxusní okurky a musím říct, že asi už jiné dělat nebudu… po ani ne minutě padla k obedu celá sklenice… jen snad do pepře a nového koření se nikomu nechtělo… díky moc :bravo:
Jééé!!! To jsem fakt strašně moc ráda!! :kiss:
To já taky 🙂 víc takových receptů :smiley-loveit: