Když jsem včera poslouchala v obchodě rozhovor pána a paní ve středních letech, napadlo mě, že ta dáma je svatá. V ruce s kostkou másla jsem žasla, kolik trpělivosti s ním měla. Že ho neřachla tou teplou bagetou… Řekla jsem si, je to blboun dvounohý, řád člověk, ale třeba je hodný…vzpomněla jsem si na pár žen z mého okolí, které také chovají blbouna. Chce to náturu, ale pořád je to lepší, než chodit po světě s nabouraným srdcem od chytrého podrazáka… 

V živočišné říši se blboun nejapný nechal díky svému „rozumu“ zcela dobrovolně vyhubit.

V říši lidské stále přežívá.

A já myslím, že i když je to třeba někdy pro manželky těchto exemplářů zátěžové, pod tíhou posledních událostí z mého okolí, si mohou vlastně gratulovat.

Jakkoli je jejich lidský blboun prostý a řekněme nikoli složitý, je pro jejich srdce možná v porovnání s jimými, více pohlazením, než hrozbou.

Srovnávala jsem pak cestou domů životy svých známých s důsledky soužití jiných známých. V obou případech konrétních.

Jeden příklad, na který ráda myslím…

Úspěšně vystudovala dvě střední školy a částečně vysokou ekonomku.

Je to inteligentní, sečtělá žena s poměrně slušným přehledem. Neobyčejně dobrotivá.

Když se vdávala, nechápali jsme, za koho.

Bylo by nemoudré pohrdat člověkem, kterému osud nenadělil možnost vzdělání a titul. Její partner je ale blboun zcela přirozeně, a nic by na tom nezměnil ani akademický diplom.

Zkuste si s tím člověkem chvíli povídat, a povyrostete o několik centimetrů, když do té doby neumřete smíchy nebo žalem nad přítelkyní.

Příklad: (moc ráda ho vyprávím. A ona také)

Je to rodilý Pražák. Když jsme byli před lety v Sevastopolu na nějakém filmu, jehož název je mizivě podstatný, a když pominu anabázi s kupováním lístků, kdy tento umělec zakoupil vstupenky na příští týden, nechápali jsme hned několikrát.

Zaparkovali jsme v Kotvě a šli na Václavák pěšky.

Tento roztomilý miláček se postavil před Prašnou bránu a dívaje se zjihlým okem vzhůru, pravil: „To je nádhera, ten Orloj.“

„To je Prašná brána, miláčku,“ opravila ho něžně.

„Skutečně? Ale ta podoba…“

Došli jsme na Václavák.

V té době probíhal v Praze filmový festival.

U ČKD stála ohromná socha Golema.

„No, ono je všechno v Praze hodně podobné jedno druhému,“ povídá její, v tu dobu ještě ne manžel, jen přítel. „Kdyby tu nestála ta gorila, tak bych řek, že jsme na Václaváku…“

Těch perliček z jeho podání bylo mnoho.

Společný večer u hry: „Aktivity“

Netuší, co je střevlík.

U slova „soté“ kreslil prostírání na ubrus (asi asociace)

U pantomimy nebyl schopen nemluvit…Ale tak strašně se snažil, aby soutěžící uhodli, tak upřímně… 

Vzala si ho.

Za léta jsme nabyli dojmu, že tím hlavním důvodem byl smysl pro humor, který jí rozhodně nechybí, a také velká obliba satiry a nadsázky.

Ona se prostě baví. To je celé.

A on ji má rád.

Tak upřímně a tak od srdce, jak je toho jen jeho bezelstná podstata schopna.

„Prosím tě, je to vůbec k žití?“ zeptala se jí nedávno lehce ovíněná Míša, když jsme probíraly ryze ženská témata.

„Jasně, že je. Je sice opravdu prvotřídní tupoun, ale je hodnej, neskutečně ochotnej, je ryzí a nemá hroty. Ani je nemůže mít.

On prostě není schopnej úskoku tím, jak je nekonečně naivní. Vpravdě si s ním člověk intelektuálně moc nepokecá, zato mě dostávaj některý jeho názory.

A jeho hlášky si píšu, protože jednou napíšu knihu. Bude to bestseller.

Hele, tak například nedávno byl na tuty přesvědčenej, že vedle Nového Zélandu existuje i starý a argumentoval tím, že Křečany jsou taky nové a staré.

Na druhou stranu, jeho lidský model myšlení je přímý a dobrý.

Klidně se oblékne ve tři ráno a jde pomáhat sousedovi s autem, kterým zapadl do bahna. Je to dobrák. Vzal lopatu a dvě hodiny makal, aby mu pomohl.

Soused byl vděčný, a to i přesto, že mu při neopatrné manipulaci nakonec urazil tou lopatou pravý zrcátko.

Když naposledy vařil, vyrobil řízky z hovězího zadního.

Možná je holky lepší žít s hodným pitomcem, od kterého nelze čekat úskok, než s inteligentem, který ti později zraní srdce. Těch sedm let snad je dobrým důkazem, že nekecám,“ pravila.

Asi na tom něco bude.

Když se člověk zamyslí, měli bychom přistupovat k lidem, které nazýváme hloupými možná předně s vědomím, že jejich jednoduchá bytost je mnohdy nesmírně čistá.

A že naopak vrozený intelekt jiných na sebe často bere podobu schopnosti promyšleně, sofistikovaně a cíleně ublížovat.

Michaela

[sexy_author_bio]